Zplundrují státní kasu dárečky pro bohaté a pak rozehrají generační nenávist k seniorům. Odporné, odplivla si Ilona Švihlíková
„Problémem EU jsou dlouhodobě velkohubá prohlášení a nesmyslné cíle,“ říká ekonomka Ilona Švihlíková k současné ekonomické situaci Evropské unie.
Problémem je podle ní také to, kdo bude za EU bojovat s probíhající koronavirovou epidemií a s jejími následky na ekonomiku. Podle Švihlíkové jde o „recyklované zkrachovalce“.
Co se týče situace v Česku, stát nyní podle ekonomky zcela selhává ve své bezpečnostní a řídicí funkci. A to není vše. Koronavirová pandemie bude mít zcela konkrétní a nevratné důsledky na systém dělby práce.
„Představa, že se jen tak vrátíme k únoru 2020 je, falešná,“ říká ekonomka.
Silná kritika zazněla také na adresu nových daňových úlev – ty prý výrazně ulehčují život bohatším lidem a velkým firmám, zatímco se debata soustředí na pět tisíc korun pro důchodce…
Na americkém webu Business Insider zazněl názor ekonomické novinářky Linette Lopez, že tentokrát už globální ekonomiku nikdo nepřijde zachránit. Zatímco během ekonomické krize v roce 2009 podle Lopez přišly na pomoc Indie s Čínou, nyní je Indie sama v potížích po několik měsíců trvajících uzavírkách ekonomiky kvůli koronaviru a Čína pociťuje následky velkého zadlužování právě během minulé krize. Podle Lopez nelze čekat záchranu ani od EU. Lze se s tímto pohledem ztotožnit?
Vlády mají k dispozici dost nástrojů k tomu, aby je k řešení ekonomických obtíží použily. Je možné, že pandemie naruší u řady z nich modus operandi, kdy se spoléhaly, že se „svezou“ s vývojem ve světové ekonomice, případně i s tím, že nemusejí produkovat dost vlastních potravin apod. Je zřejmé, že koronavirová krize urychlí změnu myšlení řady z nich.
Lopez navrhuje, aby Spojené státy co nejdříve spustily nový „záchranný balíček“. Dává vám to smysl? Jaká řešení by měl obsahovat?
Spojené státy už s balíčky přišly. Můžeme přicházet s balíčky každý den. Důležité není jen „nalít“ do ekonomiky hromady peněz, ale hlavně vymyslet, jakými kanály se do ekonomiky dostanou. Tedy jestli půjdou ke skupinám, které jsou nejpotřebnější, nebo bohaté oligarchii, která žádné přilepšení nepotřebuje. USA by se opravdu hodil masivní investiční program na podporu infrastruktury. Na začátku svého volebního období Trump správně diagnostikoval, že infrastruktura v USA je v katastrofálním stavu, ale nakonec z toho zbyla akorát ta migrační zeď.
Pokud se bavíme o ekonomické kondici EU, jak ji zhodnotit?
Problémem EU jsou dlouhodobě velkohubá prohlášení a nesmyslné cíle, představované zkrachovalými představiteli jednotlivých zemí, kteří se „recyklovali“ do vyšších funkcí. Jsem nicméně ráda, když se objeví hlas, který jasně popisuje situaci, jako nedávno guvernér nizozemské centrální banky Knot. Ten totiž jasně uvedl, že pokud se Fondu obnovy nepodaří zacelit divergenci mezi severem a jihem eurozóny, je celý projekt ohrožen. Plus také jasně ukázal, že z eura má prospěch především kapitál, ne pracující.
České počty nakažených novým koronavirem opět rostou, hygiena nestíhá trasovat, podle Romana Prymuly jsme ve druhé vlně epidemie. Pokud by se situace dále zhoršovala, můžeme si podle vás dovolit opětovné uzavření ekonomiky?
Otázka směřuje k tomu, jako kdyby byla volba mezi tím, že vše bude otevřeno a vše bude zavřeno. Uvědomme si prosím, že pokud pojedeme po této trajektorii, tak vláda nic zavírat nemusí – lidé sami již nyní přestávají chodit do restaurací, do kaváren, do divadel, na výstavy atd. Současný vývoj je opravdu tristní, stát naprosto selhává ve své bezpečnostní a řídicí funkci.
Institut svobody a demokracie zveřejnil nový text s titulkem „Klinická smrt české ekonomiky“. Poukazuje na nová čísla: HDP poklesl o 11 %, zaměstnanost klesla o 3,2 %, průmyslová produkce se ve 2. kvartálu 2020 propadla meziročně o 23,6 % a takto bychom mohli pokračovat.
Pandemie zasáhla všechny země světa. Je to bezprecedentní ekonomický šok, takže nemá moc smysl zdůrazňovat, že se jedná o historické propady v produkci a HDP. Důležité je, jak je stát schopen udržet zdravotně-bezpečnostní situaci a jakou ekonomickou politiku zvolí ke konfrontaci pandemie.
Export se meziročně propadl o 254 miliard korun, z toho dělá takřka 60 % automobilový průmysl. Je podle vás reálná hrozba, že koronavirus některá obchodní spojení s cizinou přetne již natrvalo, nebo se po zklidnění situace můžeme těšit na rychlý návrat k předkrizovým číslům?
Od začátku pandemie říkám, že koronavirus funguje jako urychlovač a zesilovač určitých trendů, které byly přítomny již před ním. Trend ke zkracování výrobních řetězců, důraz na domácí výrobu (včetně národně strategických úvah) povede podle mého názoru k trvalým změnám v mezinárodní dělbě práce.
Představa, že se jen tak vrátíme k únoru 2020, je falešná.
Podle kritiků se nyní vláda příliš málo věnuje přípravě na ekonomické následky druhé vlny epidemie a raději řeší jen zástupná témata. Pozorujete vy nějaké konkrétní tahy, kterými vláda předchází negativním dopadům druhé vlny?
V tomto ohledu pozoruji koncentraci katastrofálních chyb. Opatření přicházejí zoufale pozdě a jsou nedůsledná, komunikace je zmatečná. Vrší se komplikované restrikce, protože se prostě politici bojí říci, že jsme ve fázi, kdy se bary prostě musejí zavřít, například. Místo toho se pořád chodí kolem horké kaše, takže budeme mít bary a vedle toho zhroucenou hygienu i kolabující zdravotnictví. Tomu říkám výběr.
Jsou současné vládní transfery, například oněch často skloňovaných 5 000 pro důchodce, v této chvíli ospravedlnitelné? Opozice přichází se svědectvími seniorů, kteří ty peníze údajně nechtějí.
A jak je ospravedlnitelné, že vláda naprosto destruuje stranu příjmů veřejných rozpočtů? Proč se nikdo neptá na zrušení daně z nabytí nemovitostí – výpadek jejího inkasa je větší než pomoc pro seniory. A co dáreček pro velké firmy, zpětná vratka daně? To poslancům nevadí, že plundrují státní kasu nezodpovědným snižováním daní (navíc dominantně pro bohaté subjekty, i u té superhrubé mzdy – z jejího zrušení budou mít zase nejvíc ty bohatší skupiny). Pak rozehrávají téma generační nenávisti u seniorů. Odporné.
Zemi nedávno pobavil konflikt ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové (ČSSD) s poslancem Miroslavem Kalouskem. „Strašně mě unavuje otázka, jestli si to můžeme dovolit a kde na to vezmeme. To je podle mě taková hloupá, plytká diskuse, kde na to vezmeme,“ řekla Maláčová k oněm 5 000 pro seniory, načež si Kalousek z jejích slov utahoval. Je skutečně hloupé řešit, kde ty peníze vezmeme, nebo má pravdu Kalousek, který nabádá k větší fiskální zodpovědnosti?
Pokud vím, tak ten výrok paní ministryně byl podstatně delší a byla z něj vytržena tato část. Celkově platí, že se vždy musím dívat, jak co zaplatím. Proto mě tak rozčiluje a znepokojuje to, co vláda provádí na straně příjmů veřejných rozpočtů – ono se to totiž významně dotkne i municipalit. Vláda ke všemu tomu podřezávání si příjmů vytváří optimalizační daňové kanály – viz stravenkový paušál, ale zdá se, že to asi s fiskální zodpovědností nesouvisí.
Nemá nyní vláda „sáhnout“ na peníze státním zaměstnancům? Například mnozí úředníci jsou či byli delší dobu kvůli koronaviru doma, někteří nepracovali, a přesto dostávali často i plnou mzdu, zatímco lidé v soukromém sektoru si o takových věcech mohli jen nechat zdát. Kritici říkají, že mnohem více peněz by se dalo ušetřit zde.
Opravdu „výborný“ nápad, objevují se ale i jiné – například aby se zrušila tzv. zaručená mzda.
Zkrátka a dobře, někteří dostanou dárečky a krizi zaplatí zaměstnanci, kdo taky jiný.
Co mi ale přijde skutečně neuvěřitelné je, že tzv. „levicové“ strany dělají takovéto politice stafáž.
Parlamentní listy
https://bit.ly/35TF6wa