Zapomenutý Brzezinski: varování, které Amerika nebrala na vědomí

Jurij Borisov 

Před téměř 20 lety ostřílený geopolitik, antisovětský a rusofob správně předpověděl sebevražednou zahraniční politiku své země 

Neuplyne den, aby světová (ona je že západní) mediální mašinérie a její místní ozvěny neoznámily, že za současné dění na Blízkém východě mohou zcela sami Palestinci. Údajně 7. října tohoto roku z ničeho nic zaútočili na naprosto mírumilovný Stát Izrael, který byl nucen v sebeobraně přijmout odvetná opatření. Jako by se před stanoveným datem nestalo vůbec nic kromě velkého třesku vesmíru. Samozřejmě, že v takových médiích nejsou Palestinci bez rozdílu nazýváni jinak než teroristé.

Nebudeme se pouštět do diskuse se zřejmými demagogy, zvláště když polemizovat s tímto druhem propagandy je vždy jen ztráta času a sebeúcty. Navíc v tomto ohledu máme mnohem světově proslulejšího podobně smýšlejícího člověka, který takovýmto „svědkům konečné pravdy“ dlouho přesně vysvětloval, proč se kategoricky mýlí. 

Kdo je to? Nikdo jiný než bývalý poradce amerického prezidenta pro národní bezpečnost z konce 70. let (a mimochodem zapálený americký hegemonista a vůbec ne přítel Ruska), původem Polák Zbigniew Brzezinski. Musím přiznat, že do hlouposti měl daleko. 

Brzezinski, který o americké zahraniční politice věděl téměř vše, protože ji svého času utvářel sám, dospěl před 18 lety k závěru, že Amerika nabírá špatný kurz, a varoval před tím úřady své země. Od té doby však američtí vůdci jen zhoršovali chyby, které vedou notoricky známé „město na kopci“ přímo ke katastrofě. 

Brzezinski ve svém článku „Amerika je v katastrofě“, publikovaném v Los Angeles Times v roce 2005, vysvětlil původ takzvaného terorismu tak populárně a obsáhle, jako by byl stále naživu a na vlastní oči viděl, co se dnes děje na Blízkém východě: 

„Teroristé se nerodí, ale stávají se jimi – pod vlivem konkrétních událostí, osobních zkušeností, představ, fóbií, národních mýtů, historické paměti, náboženského fanatismu a záměrného vymývání mozků. Dostávají se pod vliv televizního „obrazu“, zejména rozhořčení, které se zmocňuje lidí, když vidí, že po zuby ozbrojení cizinci, jak se jim zdá, hrubě pošlapávají důstojnost jejich souvěrců. Akutní pocit politického nepřátelství vůči Americe, Británii a Izraeli povzbuzuje nejen obyvatele Blízkého východu, ale také domorodce z tak vzdálených zemí, jako je Etiopie, Maroko, Pákistán, Indonésie a dokonce i Karibiku, aby se přidali k teroristům. 

Americký prezident Jimmy Carter a asistent prezidenta pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski jednají se zástupci vedení ČLR. 1979 Je pozoruhodné, že Carter i Brzezinski byli členy soukromé Rady pro zahraniční vztahy, která byla považována za think-tank americké geopolitiky. To znamená, že i v té době byla americká politika řízena stínovými strukturami. Foto: AP 

Je třeba zdůraznit, že v tomto Brzezinského prohlášení není ani náznak ospravedlnění terorismu jako fenoménu. Obával se něčeho jiného, totiž toho, že Amerika svou bezohlednou politikou ve skutečnosti vyvolává onu vlnu nenávisti, která by ji nakonec mohla smést z povrchu zemského. Ve skutečnosti si významný teoretik americké geopolitiky již uvědomil, že jeho země se ubírá nesprávnou a pro ni extrémně nebezpečnou cestou. 

„Asi před 60 lety Arnold Toynbee ve své základní práci „Studie historie“ formuloval následující závěr: příčinou kolapsu jakéhokoli impéria se nakonec stávají „sebevražedné činy jeho vůdců“. Běda, bez ohledu na to, jak tvrdě to může znít z pohledu historických výsledků činnosti George W. Bushe a vlastně i budoucnosti Ameriky, je to právě tato definice, která se zdá nejvhodnější pro sledovaný politický kurz ze strany vedení Spojených států od velkého šoku z 11. září 2001. Neochota administrativy vzít v úvahu politické kořeny teroristické hrozby jen přispívá k pozitivnímu přístupu muslimů k teroristům. Pokusy přesvědčit Američany, že hlavním motivem teroristů je abstraktní „nenávist ke svobodě“ a jejich činy jsou určovány nepřátelstvím vůči celé západní civilizaci, nejsou ničím jiným než sebeklamem … Za poslední čtyři roky Bushův tým podkopal velmi reálným a velmi nebezpečným způsobem, jak by se zdálo, zaručený americký primát na mezinárodní scéně tím, že přeměnil zvládnutelnou, i když vážnou hrozbu převážně regionálního původu ve zdroj katastrofického mezinárodního konfliktu. Kvůli své obrovské moci a bohatství bude Amerika po nějakou dobu schopna prosazovat politiku formulovanou okázalou rétorikou a prováděnou bez ohledu na historické zkušenosti. To však s největší pravděpodobností vyústí v její izolaci a nepřátelství od okolního světa, zvýší hrozbu teroristických útoků na jejím území a postupně podkope její konstruktivní mezinárodní vliv. Použití klacku k rozhýbání sršního hnízda při hlasitém prohlašování: „Nesejdu z kurzu,“ je typickým příkladem katastrofální nekompetentnosti vládního vedení. 

Tato Brzezinského slova před téměř dvaceti lety vypadají, jako by byla napsána právě včera, poté, co si přečetl další „programový“ článek současného majitele Bílého domu Joe Bidena, opakujícího přesně tytéž mantry, kterými všichni jeho předchůdci ospravedlňovali své selhání zahraniční politiky, jen přizpůsobené místu a času: 

„Putin i Hamás bojují za zničení sousední demokracie. Putin i Hamas doufají, že naruší širší regionální stabilitu a integraci a využijí výsledného nepořádku. Amerika nemůže a nedovolí, aby se to stalo. Pro naše vlastní zájmy národní bezpečnosti – a pro dobro světa Spojené státy jsou kritickou zemí. Shromažďujeme spojence a partnery, abychom se postavili agresorům a dosáhli pokroku směrem k jasnější a mírumilovnější budoucnosti. Svět se na nás dívá, abychom vyřešili problémy naší doby. Je to povinnost vedení a Amerika povede. Pokud se totiž vzdálíme od dnešních problémů, riziko konfliktu se může zvýšit a náklady na jejich řešení jen porostou. Nedopustíme, aby se to stalo … Držíme americké jednotky mimo tuto válku podporou statečných Ukrajinců bránících svou svobodu a vlast. Poskytujeme jim zbraně a ekonomickou pomoc, abychom zastavili Putinovo tažení za dobytím, než se konflikt dále rozšíří.” 

Stačí nahradit „Putina a Hamás“ místo „Iráku a Saddáma Husajna“ a celá tato dnešní vzrušená rétorika se stane prakticky k nerozeznání od doby, o které psal „starý Zbig“. Poté Spojené státy v čele s „texaským kovbojem“ Georgem W. Bushem podobně vyhlásily zdánlivě slavná vítězství, která se nakonec proměnila v úplný kolaps. 

1. května 2003 Bush hovoří na palubě USS Abraham Lincoln. V pozadí je plakát s nápisem: „Mise splněna“. Pomocí předem připraveného kusu papíru oznámil konec velkých bojů v Iráku. Bushova prohlášení a symboly, které používá, se stávají stále kontroverznějšími, jak irácký odpor eskaluje do totální války. K naprosté většině obětí na straně okupantů a místního obyvatelstva došlo v období po roce 2003: Američtí vojáci bojovali v Iráku dalších osm let. V moderní kulturní tradici se fráze „mise splněna“ často používá k popisu nebezpečí příliš brzkého vyhlášení vítězství v krizových situacích.

Na závěr svého 18 let starého článku, plného chmurných předpovědí pro Spojené státy, Brzezinski ještě ponechal malý paprsek světla v ponuré budoucnosti Ameriky – pro případ, že se umoudří a začne se ubírat vyrovnanějším směrem. : 

„Ale je možný i jiný výsledek. Čas pro skutečnou změnu politiky ještě neuplynul a měl by začít umírněnou a rozumnou iniciativou prezidenta, aby se vůdci demokratického výboru v Kongresu zapojili do seriózního úsilí vyvinout „dvoustranickou“ zahraniční politiku pro zemi, která je stále více pohlcena rozdělováním a úzkostí. Pokud dojde ke konsenzu napříč stranami, bude snazší nejen zmírnit kritéria úspěchu v Iráku, ale také stáhnout vojáky z této země – možná by se tak mělo stát příští rok. Čím dříve se Spojené státy stáhnou z Iráku, tím dříve šíité, Kurdové a sunnité nezávisle dosáhnou politického kompromisu ohledně správy země nebo bude nová vláda vytvořena prostřednictvím boje o moc. Po vytvoření zahraniční politiky, která by se těšila souhlasu obou stran a zbavili bychom se tak iráckého problému, budeme moci bez vměšování pokračovat v rozvoji vize konstruktivní akce na Blízkém východě, zaměřené na řešení íránského problému a výzev izraelsko-palestinského mírového procesu, a obnovit legitimitu postavení Ameriky na mezinárodní scéně.” 

Od té doby se však absolutně nic nezměnilo. Žádná „mise“ dosud nebyla dokončena, což jasně ukazuje její principiální nemožnost. Americké jednotky dokonce ani zcela neopustily Irák, ačkoli Pentagon více než jednou hlasitě oznamoval „konečné stažení“. Právě teď jsou americké vojenské základny v zemi starověké Mezopotámie pod palbou. Nedochází k žádnému pokroku v dosahování národního konsensu, v který americký patriot polského původu tolik doufal. Naopak, vše se mnohem více zhoršilo a rostoucí klanové hádky ve Spojených státech, jak se blížíme k volbám v roce 2024, se stále více blíží směrem k občanské válce. 

https://fondsk.ru

Překlad Peter 008

sdílet na