Velká Británie v troskách: V zemi není nic, co by nebylo v rozkladu.

Stávkovat hodlá většina obyvatel. Čeká Velkou Británii hladomor? Jalové kalorie pro voliče

Ben Wright už i na stránkách totálního mainstreamu The Daily Telegraph líčí katastrofální situaci v ekonomice, v řízení státu a důsledky v dramaticky narůstajícím společenském napětí, které jako by z oka vypadlo těm našim – což nejspíše nebude náhoda…

Účty za energie, selhávající veřejné služby, zvýšená daňová zátěž, stávky, inflace a rostoucí ceny – tak současnou Británii popisuje Ben Wright – sloupkař deníku The Daily Telegraph. Podle něj není v zemi téměř nic, co by nebylo ve stavu hlubokého rozkladu.

Když byl nedávno Jacob Rees-Mogg, člen Dolní sněmovny, požádán, aby si vzpomněl na něco, co v této zemi není v totálním rozpadu, poukázal na kriketový tým, který na začátku léta vyhrál nad Novým Zélandem. Škoda, že tazatel nepřipomněl „nejvěrnějšímu a nejoddanějšímu příznivci Borise Johnsona“, že úspěch týmu byl z velké části způsoben jmenováním nového trenéra a změnou kapitána týmu, píše publicista Ben Wright.

Podle Wrighta dospěli Britové do bodu, kdy trvá mnohem kratší dobu vyjmenovat pozitivní změny v zemi než ty negativní. Důvodů k optimismu je málo.

Nefunkční stát

„Vítejte v současné Británii, kde nic nefunguje, všechno je drahé a všichni jsme tak zaneprázdněni hádkami o příčinách našich problémů, že nejsme schopni přijít s žádným řešením,“ konstatuje publicista.

Na prvním místě „seznamu problémů“ jsou prognózy maximálních přípustných ročních účtů za energie, které pravidelně aktualizuje poradenská společnost Cornwall Insight. Tato částka nyní činí 1971 liber. Podle nejnovějších údajů bude v říjnu průměrný účet za elektřinu činit 3582 liber ročně a v lednu 2023 to bude už 4266 liber. To je přibližně 14 % průměrného příjmu domácností po zdanění. Vzhledem k prudkému růstu cen řady zboží a služeb a zvyšování úrokových sazeb čeká mnohé dosud nepoznaná opravdová chudoba. Nejchudší domácnosti se s tak velkým růstem cen jednoduše nedokážou vyrovnat a žádné snížení odvodů státu jim nepomůže.

Například odmítnutí dubnového zvýšení příspěvků do fondu národního pojištění, o němž mluví Liz Trussová, pokryje sotva desetinu růstu spotřebitelských cen energií. Kdyby toto byla jediná věc, se kterou se Britové musejí potýkat, mohli bychom říci, že situace je už kritická, ale zdaleka není jediná, zdůrazňuje Wright.

Daně, kriminalita, stávky – a blackouty

„Jedním z nejkřiklavějších příkladů neadekvátnosti úřadů“ byl v posledních dnech zákaz používání hadic na polévání ulic komunální službou v souvislosti se zaplavením některých ulic v severním Londýně v důsledku prasklého vodovodního potrubí. Britové se zároveň dozvěděli, že podle „nejhoršího vládního scénáře“ může chladné zimní počasí v kombinaci s nedostatkem plynu vést k několikadenním výpadkům elektřiny. Rovněž se hroutí veřejné služby a nedávné vyšetřování odhalilo, že policie za poslední tři roky nevyřešila ani jednu krádež ve více než osmi z deseti krajů Anglie a Walesu.

Počet lidí na čekacích listinách Národního zdravotnictví se zvýšil ze 4,4 milionu před pandemií koronaviru na současných 6,6 milionu.

„A to vše v situaci, kdy se daňové zatížení Britů vyšplhalo na poválečné maximum. Vždy existuje možnost, jak efektivněji vynakládat veřejné prostředky, ale kdyby to bylo tak snadné, už by to dávno udělali. Ve skutečnosti tu máme dvě varianty: Buď zvýšit daně, nebo omezit veřejné služby. Pokud si vyberete špatný jed, problémy se budou jen hromadit,“ píše Ben Wright.

Mezitím Bank of England očekává, že inflace na konci letošního roku dosáhne zhruba 13 % a do konce příštího roku se bude pohybovat ve dvojciferných číslech. Ekonomika Spojeného království směřuje „k bolestivé recesi“. Vyšší úrokové sazby mohou být potřebné k omezení prudkého růstu cen, ale to nevyhnutelně zhorší situaci v krátkodobém horizontu, zdůrazňuje Wright. Fronty v přístavech a na letištích se prodlužují, ceny potravin rostou a po celé zemi se šíří stávky. Po více než deseti letech udržování mezd na stejné úrovni se ozývají odbory kvůli rostoucím cenám a zvýšené poptávce na trhu práce.

Malér, kam se podíváš

„Přestat pracovat hrozí dopravci, hasiči, lékaři, zdravotní sestry, učitelé, pošťáci, úředníci, právníci, a dokonce i pracovníci televize,“ uvádí novinář.

Příčin těchto potíží je nespočet. Abychom byli spravedliví, vláda má jen omezený soubor nástrojů, které může použít. Jak v boji proti inflaci, která byla způsobena narušením dodavatelských řetězců v důsledku covidistického šílení, prohloubila se v důsledku konfliktu na Ukrajině, a ještě se zhorší v důsledku krachu globalizace, míní Wright.

Stagnaci, stárnutí populace a významné změny ve světové politice řeší podle něj většina donedávna bohatých zemí. Zdá se však, že nedostatek pracovních sil způsobený kombinací brexitu, předčasného odchodu stárnoucích pracovníků do důchodu během covidu a růstu dlouhodobé pracovní neschopnosti nabývá ve Velké Británii obzvláště dramatické podoby a způsobuje řadu problémů i v maloobchodu, pohostinství, zemědělství či dopravě.

Pád do recese, na konci tunelu tma

Wright pokračuje:

„Část problému spočívá v tom, že jsme jako národ tak zaneprázdněni hádkami o příčinách naší situace, že jsme se vlastně ani nepokusili najít nějaké přijatelné řešení. Mnoho lidí stále ze všeho viní brexit, mnoho lidí se ho naopak snaží zcela ospravedlnit. Takové rozpory ještě prohlubují současné – někdo by mohl říci dlouhodobé – vakuum ve vedení.“

Vláda ovšem „příliš sází“ na cílové skupiny, nemyslné “píárové” titulky na sociálních sítích a křiklavé skandály „ve snaze nakrmit voliče politickým ekvivalentem jalových kalorií“.

A nevidí cestu ven:

„Dlouhou dobu chyběla důvěryhodná opozice, která by konzervativce donutila změnit hru, a zamyslet se nad tím, za čím si skutečně stojí.“

„Potřebujeme něco, co přiměje naše politiky, aby se skutečně začali zabývat problémy strádající země a učinili těžká rozhodnutí potřebná k tomu, aby se ekonomika dostala z recese. Bohužel, už to vypadá tak, že něco takového se jeví stejně nepřijatelné jako nemožné,“ shrnuje komentátor deníku The Daily Telegraph Ben Wright.

(Skoro se zdá, že Petr Fiala a jeho pětikolka opakovali mantru “Velká Británie náš vzor” tak dlouho, až se to opravdu stalo.) 

Zdroj : Protiproud

sdílet na