Valentin Katasonov: Donald Trump sní o „Obrovském Izraeli“

Valentin Katasonov

Z historie projektu, který radikálně změnil Blízký východ.

Amerika měla vždy slabost pro Izrael. Od začátku minulého století aktivně podporovala ideu sionistů – vytvoření Státu Izrael v Palestině. A po jeho vzniku v roce 1948 mu poskytovala všemožnou politickou, ekonomickou i vojenskou pomoc. A stále v tom pokračuje. Žádná jiná země na světě nemůže počítat s takovou pomocí. Zdá se, že 47. americký prezident svými sliby o podpoře Izraele překonal všechny předchozí vlastníky Bílého domu. 

Na první pohled jsou tyto závazky nelogické. Ale ve skutečnosti je všechno velmi prosté: Amerika byla původně stvořena jako „Nový Izrael“ – podle nějakého obrazu a podobě toho státu, ve kterém kdysi žili starozákonní Židé. Profesor A. A. Stolešnikov ve své práci „O čem Karl Marx mlčel“ píše: „Amerika je Nový Izrael a vždy jím byla od samého založení, podle plánu prvních židovských emigrantů a otců zakladatelů Ameriky”. 

Stát, který na Blízkém východě vznikl rozhodnutím OSN v roce 1948, lze nazvat remake (předělávkou) „Starého Izraele“. Již téměř 77 let ve světě koexistují a úzce spolupracují dva státy: „Nový Izrael“ a „Starý Izrael“. Mají společnou ideologickou platformu a společné geopolitické cíle.

Vůdci „Nového Izraele“ a „Starého Izraele“ mají také koncept „Velkého Izraele“ – blízkovýchodního státu v mezích těch hranic, které existovaly v období největšího rozkvětu starozákonního Izraele (za dob králů Davida a Šalamoun – 11. – 10. století př. n. l.). Současné americké a izraelské úřady veřejně prohlašují, že stát vytvořený v roce 1948 by se měl stát „Velkým Izraelem“, tedy výrazně rozšířit své současné území na úkor sousedních blízkovýchodních států. A použití vojenské síly (pro dosažení cíle) je zcela oprávněné. 

Ale vůdci Nového Izraele a Starého Izraele mají také koncept „Obrovského Izraele“. Zcela “Obrovského”. Takový Obrovský Izrael musí obsáhnout celý svět a musí mu vládnout „Bohem vyvolený lid“. Ale o plánech vybudovat „Obrovský Izrael“ vůdci Nového a Starého Izraele raději mlčí. A budování „Obrovského Izraele“ bylo donedávna zakrýváno slovy o tzv. „globalizaci“ jako o „objektivním procesu“, který nezávisí na vůli a přání politiků a vládních úředníků. A všichni nezávislí pozorovatelé a odborníci, kteří v globalizaci viděli přítomnost nějakého „subjektivního faktoru“, byli okamžitě označeni za „konspirační teoretiky“. 

Po tomto úvodu bych chtěl podrobněji ukázat, že osvojení Ameriky kolonisty Starého světa vypadalo jako budování Nového Izraele. K této problematice existuje vynikající zdroj – kniha slavného německého sociologa Wernera Sombarta „Židé a hospodářský život“ (Židé a moderní kapitalismus). Poprvé vyšla v roce 1911 v Německu. O rok později se překlad objevil v Rusku. Pro mnohé se kniha ukázala skutečným zjevením. Již tehdy říkali, že společenský řád, který vznikl v mnoha zemích světa, se nazývá „kapitalismus“.

Jiný německý sociolog Max Weber ve své knize “Protestantská etika a duch kapitalismu” (rok 1905) napsal, že kapitalismus se zrodil z protestantismu, který se zase zrodil z reformace Martina Luthera.

Werner Sombart ale tvrdil, že kapitalismus se zrodil a rozvinul díky Židům s jejich zvláštní ideologií a náboženstvím.

O těchto zásadních otázkách ale nyní hovořit nebudu a pro ty, kdo jim chtějí porozumět, mohu odkázat na svou knihu „Náboženství peněz. Náboženské a duchovní základy kapitalismu“ (Moskva: Knihovna Ruské ekonomické společnosti S. F. Šarapova, 2018). 

Velkou zajímavostí ve zmíněné Sombartově knize je část, která hovoří o roli Židů ve vývoji Ameriky a amerického kapitalismu. Jak je známo, na začátku 20. století (tedy v době, kdy Sombart knihu napsal), Spojené státy již dosáhly ve svém ekonomickém rozvoji úrovně Velké Británie, Německa a Francie a dokonce je překonaly v rychlosti rozvoje. Sombart uvádí: „Spojené státy se staly tím, čím ekonomicky jsou, hlavně díky vlivu židovských prvků”. Bylo to velmi odvážné tvrzení, protože se věřilo, že v Americe byl vliv takových „židovských prvků“ minimální (ve srovnání se Starým světem).

Sombart však trvá na tom, že jde o mylný názor; že naopak působení „židovského ducha“ v Americe je nejsilnější:

„A přesto trvám na svém tvrzení, že Spojené státy – a vlastně žádná jiná země tak jako Spojené státy – jsou naplněny židovským duchem. V některých amerických kruzích – a právě v kruzích lidí, kteří jsou schopni věci posuzovat – je to však velmi dobře známo.“

Sombart se dokonce odvolává na přiznání řady amerických prezidentů. Cituje tehdejšího (v době psaní toho článku) prezidenta Theodora Roosevelta, který se zúčastnil okázalé akce k 250. výročí usídlení Židů v Americe (za datum prvního osídlení se považuje rok 1655) a uvedl, že Židé velmi pomohli při vzniku země: „Věřím, že lze s jistotou říci, že jen velmi málo národů v této zemi, a možná žádný jiný, mělo tak velký vliv, přímo či nepřímo, na utváření amerického způsobu života”.

A předešlý prezident Grover Cleveland vyjádřil stejný názor na stejné téma: „Málo, pokud vůbec nějaká, z národností, které tvoří americký lid, projevilo větší přímý nebo nepřímý vliv na vytvoření moderního amerikanismu než židovský národ”.

Sombart poté přechází k faktům a statistikám, které ukazují postavení Židů v různých sektorech americké ekonomiky. Hovoříme o ocelářském a uhelném průmyslu, dále o tabákovém, asfaltovém, komunikacích a dopravě (telegraf a železnice) a bankovním sektoru. Monopolizovali řadu sektorů a trhů americké ekonomiky: „….v Americe Židé téměř monopolizují – nebo alespoň dlouhodobě monopolizují – řadu velmi významných odvětví obchodu. Mám zde na mysli především obchod s obilím na Západě; obchod s tabákem a bavlnou. Na první pohled je jasné, že to jsou tři mízy amerického národního hospodářství.“ 

Sombart opakovaně nazývá Židy „nervem“ nebo „zlatou nití“ americké ekonomiky:

„Židé jsou jako zcela zvláštní nit, dalo by se říci, jako zlatá nit vetkaná do struktury amerického národního hospodářství od jeho počátku až do konce, tak, že hospodářský život Ameriky od nich získává otisk od prvního okamžiku“.

Já bych Židy také srovnal se „zákvasem“, který zformoval „kapitalistického ducha“ Ameriky, v němž početně převládali Anglosasové a další Evropané. Ve Starém světě bylo tohoto „kapitalistického ducha“ méně.

Posílení Nového světa a získání nezávislosti na Starém světě samozřejmě kromě „kapitalistického ducha“ usnadnil také židovský kapitál, který se nahromadil do kolonizace: „…jen díky podpoře některých bohatých židovských domů dokázaly kolonie dosáhnout nezávislého státního zřízení.“ 

V posledních desetiletích 19. století začala masivní imigrace Židů z Evropy a Ruska. A protože, podle Sombarta, Židé inklinují zejména k byznysu, po nějaké době jejich příliv do Ameriky mohl poskytnout mocnou podporu kapitalistickému rozvoji země. Píše: „…význam Židů pro americký hospodářský život jako kvantitativní faktor začal být všude pociťován v kolosálním měřítku. Jen ať si vzpomenou, že jen v New Yorku už nyní žije více než milion Židů a z těch Židů, kteří emigrovali, drtivá většina ještě nezačala kapitalistickou kariéru.“ 

Přestože do Ameriky přijíždějí i velké masy lidí jiných národností, nejsou tak nakloněni podnikání jako Židé, a proto pozice Židů v americké ekonomice budou posilovat: „Pokud se stav věcí v Americe bude i nadále ubírat stejně jako v posledních 30 letech, pokud velikost emigrace a procento růstu různých národností zůstanou stejné jako nyní, pak se Spojené státy za 50 nebo 100 let promění v zemi obývanou pouze Slovany, černochy a Židy, a Židé se zmocní hospodářské hegemonie“.

Sombart pak dále poukazuje na to, že Židé v Americe jsou něčím zvláštní, odlišní od Židů v jiných částech světa. Američtí Židé jsou speciální typ. Nejsou nějakou uzavřenou sektou, nějakým izolovaným ghettem (jak tomu bylo ve středověké Evropě). Definují ducha celé Ameriky. Tento jedinečný duch Ameriky, neboli amerikanismus, Sombart nazývá „krystalizovaným židovským duchem“: „Jestliže, vezmeme-li v úvahu právě uvedená fakta, lze s určitým odůvodněním říci, že Spojené státy vděčí za svou existenci Židům, pak se stejným právem lze říci, že jen díky židovskému vlivu jsou tím, jaké je známe, tedy konkrétně americkými. Neboť to, co nazýváme amerikanismem, není ve své největší části nic jiného než vykrystalizovaný židovský duch”.

Když evropští osadníci dorazili do Ameriky, moc nepřemýšleli o tom, v jakém společenství budou žít. Budou-li žít v komunách, nebo bude každá rodina sama za sebe (izolované „samozásobitelské zemědělství“), nebo se časem objeví nějaký feudální model? Ale jak píše Sombart, přibližně jedna z dvaceti přesídlených rodin byla židovská. A hned zpočátku spojovala všechny osadníky na kapitalistických základech. Devatenáct rodin pracovalo na polích s pomocí pluhu a srpu. A co dělala dvacátá, židovská rodina? – Sombart odpovídá: 

„Dvacátá rodina si zřídila krámek a zásobovala ostatní potřebným spotřebním zbožím, které půda neposkytovala. Tato dvacátá rodina brzy začala přebírat úkol prodeje zemědělských produktů vyrobených devatenácti dalšími rodinami. Měla více peněz než jiné rodiny, a proto mohla v případě nouze posloužit ostatním půjčkami. Velmi často byla ke „krámku“, který měla židovská rodina otevřený, připojena jakási pozemková úvěrová banka; často také agentura pro prodeje pozemků a podobné podnikání. Severoamerický rolník se tak díky aktivitě této dvacáté rodiny dostal do kontaktu s peněžní a úvěrovou ekonomikou Starého světa. Všechny výrobní vztahy byly tvořeny předem na moderním základě.“

Amerika je tedy unikátní země. Jestliže se ve Starém světě kapitalismus zrodil ve staletích agónie a pronikl na světlo z lůna feudalismu prostřednictvím krvavých nepokojů a revolucí, pak v Novém světě se objevil zázračně bez jakýchkoliv muk. Hned zpočátku oplodněn židovským duchem. 

V knize „Židé a hospodářský život“, jak píše Sombart, jsou uvedeny jen některé nástiny ekonomické historie Ameriky. To nám ale stačí k tomu, abychom pochopili zásadní rozdíl mezi Amerikou a ostatními zeměmi. Pochopili, že „krystalizovaný židovský duch“ určuje nejen ekonomiku USA, ale také jejich ideologii a politiku, jak domácí, tak zahraniční. 

Sombart počítal s tím, že napíše speciální knihu o Americe a názorněji a podloženě ukáže, proč amerikanismus představuje „krystalizovaného židovského ducha“. Plán nebyl realizován. A mimochodem, materiálu na takovou knihu každým rokem přibývalo. Stačí říci, že dva a půl roku po vydání knihy „Židé a hospodářský život“ byl v Americe založen americký Federální rezervní systém (přijetí zákona o federální rezervě USA Kongresem v prosinci 1913). Je to americká Centrální banka, strukturovaná jako soukromá korporace. Hlavními akcionáři této korporace zpočátku bylo osm bankovních skupin, z nichž sedm představovalo čistý židovský kapitál. 

Založení Federálního rezervního systému je třešničkou na dortu.

Hlavní akcionáři Federálního rezervního systému se jako „páni peněz“ stali současně úplnými a definitivními „pány“ Ameriky. Vytvoření „Nového Izraele“ se završilo.

Dále před „pány“ stály následující dva úkoly: obnova „Starého Izraele“ a výstavba „Velkého Izraele“.

28. americký prezident Woodrow Wilson, když sloužil „Novému Izraeli“, již koncem roku 1917 podpořil slavnou „Balfourovu deklaraci“, která vyzývala k vytvoření Státu Izrael v Palestině.

A další americký prezident Harry Truman dovedl tuto myšlenku k praktické realizaci – založení Státu Izrael v roce 1948. Pronesl mnoho nadšených prohlášení o Státu Izrael. Například: “Věřil jsem v Izrael před vyhlášením státu a věřím v něj i teď”.

Další prezident Eisenhower pozdravil Izrael: „Připojuji se ke všem lidem dobré vůle v pozdravu mladého národa. Přijměte moje přání všeho nejlepšího a ať se vám daří!”

Pochvalné řeči na adresu blízkovýchodního státu “Izrael” se staly rituálem pro všechny “pány” Bílého domu ve Washingtonu. Zřejmě v tomto ohledu všechny předčil současný 47. prezident Donald Trump.

Pokud jde o projekt „Obrovský Izrael“, počínaje Woodrowem Wilsonem, tato myšlenka byla neustále vyjadřována pány Bílého domu pod rouškou potřeby „světové hegemonie“ Spojených států. Nastolení světové hegemonie „Nového Izraele“ bude znamenat, že projekt „Obrovský Izrael“ byl realizován. A Donald Trump chce, aby se tak stalo, během jeho působení v Bílém domě. 

Valentin Katasonov. Profesor, doktor ekonomie, předseda Ruské ekonomické společnosti S.F. Šarapova.

https://fondsk.ru/news/2025/01/30/donald-tramp-mechtaet-o-velikom-izraile.html

sdílet na