USA navrhují nový „Marshallův plán“ na záchranu Evropy

JURIJ GORODNENKO

Spojené státy nabízejí poskytnutí „finanční pomoci“ Evropské unii s cílem překonat krizi COVID, jako po druhé světové válce.

Předseda a generální ředitel banky “JP Morgan Chase & Co.” Jamie Dimon předložil plán na překonání hospodářské krize, která nastala na pozadí COVID-19. Vyzval k „finanční pomoci“ Evropské unii, aby jí „vrátil“ status „mezinárodní ekonomické lokomotivy“. Lví podíl na této „pomoci“ by měl být poskytnut Německu, které by mělo fungovat jako „lokomotiva“ EU.

„Pomoc“ půjčkami

Dimon tento návrh nazval „novým Marshallovým plánem“ s odkazem na podobnost s poválečným „programem pomoci“ USA evropským státům. (pozn. Marshallův plán, oficiálně Plán evropské obnovy – European Recovery Program, byl přijat Kongresem USA 3. dubna 1948  s cílem organizovaně zabezpečit americkou pomoc poválečné Evropě. Protože SSSR a země východního bloku nabídku odmítly, byl plán omezen na západní Evropu).

Jelikož JP Morgan je jednou ze čtyř největších amerických bank, Dimon vyjádřil názor těch, kterým se říká „magnáti světa“.

Stručně řečeno, „Marshallův plán“ je program amerických finančních infuzí a vzájemného otevírání trhů. Ale ne všechno je tak jednoduché.

V rámci “Marshallova plánu” Spojené státy alokovaly poválečné západní Evropě půjčky na hospodářské oživení ve výši více než 12,7 miliardy USD (v cenách roku 2020 je to 114 miliard USD). 

Pod rouškou „pomoci“ byl tedy realizován obvyklý program půjčování. 

Americké půjčky byly garantovány zlatem, protože již v letech 1937-1945 americká centrální banka obdržela od jiných zemí 10 230 tun v hodnotě (v cenách roku 1945) 12,7 miliardy dolarů.

Zde je třeba objasnit, že Spojené státy ve skutečnosti postavily Evropany před jeden fakt. 

Poté, co hrozba války přišla vniveč, Američané museli vrátit evropským zemím jejich drahé kovy, které dříve převzali „na uskladnění“, ale odmítli tak učinit. Jako železný argument použili tu skutečnost, že americká vojska během druhé světové války skutečně obsadila západní Evropu a nehodlala odejít. 

Místo zlata tedy Spojené státy nabídly stejnou částku, ale ve formě půjček, které pak ještě musely být splaceny. A Evropané museli s návrhem souhlasit, nešlo odmítnout. Přijali návrh Američanů, aby drahé kovy evropských zemí fungovaly jako zlatý kolaterál (zajištění) v rámci amerického programu půjčování.

Odkud pochází zlato?

Samotný program půjček byl realizován v souladu se zásadou „kolik drahých kovů bylo přijato od každé země, za stejnou částku jí byly poskytnuty půjčky“. 

A tady je ten nejzajímavější okamžik.

Při půjčování koloniálním říším, jako je Francie a Nizozemsko, bylo vzato v úvahu zlato vyvážené z jejich afrických a asijských kolonií. A to nehledě na to, že po válce tyto kolonie vyhlásily nezávislost. Tyto země měly dostat své drahé kovy.

Ještě zajímavější je situace se západním Německem.

Během druhé světové války nacisté vyplenili řadu okupovaných zemí. Mezi těmito zeměmi byl i Sovětský svaz. Jen z bankovních poboček ukrajinské SSR nacisté vynesli tři vagóny zlata. Rovněž byly vypleněny další sovětské republiky. Kromě toho byly vykradeny nejen banky, ale také klenotnictví, kostely, muzea. Část cenných kovů byla zabavena vězňům koncentračních táborů.

Od Reichsbank Třetí říše do amerických bank přišlo 1200-1300 tun. Tento údaj zahrnuje 808 tun zlata odeslaného do Švýcarska v období od září 1939 do června 1945, jakož i 110 tun zabavených americkou armádou na konci války. Tento údaj také zahrnuje odhadovaný počet transakcí Reichsbank prostřednictvím Turecka, Portugalska, Švédska a Argentiny. V rámci této zlaté zástavy USA alokovaly Německu půjčky ve výši 1,448 miliardy USD, což odpovídá nákladům na 1 172 tun zlata.

Lokomotiva Evropa

V důsledku toho se ukázalo, že „obnova“ západoněmecké ekonomiky byla prováděna na úkor  vypleněného – zlata Třetí říše. Současné Německo se tak stalo „ekonomickou lokomotivou Evropy“ na úkor ukradnutého bohatství sovětských a dalších národů.

Upozorním, že číslo 1200-1300 tun nezahrnuje ty drahé kovy, které byly během druhé světové války přepravovány soukromými německými bankami. Údaje o soukromých transakcích nebyly zveřejněny, ale odhadují se na další 3 tisíce tun. 

Spojené státy tedy z území Třetí říše obdržely podle různých odhadů od 4 000 do 4 500 tun žlutého kovu. To znamená, že Spojené státy maximálně zbohatly právě “s pomocí” a na úkor Německa. 

Není to důvod, proč i dnes sázejí na Berlín?

https://bit.ly/3pcXtpC

sdílet na