Úpadek Evropy

Horor v Londýně. Záměr Trumpa a Muska

Nově zvolený americký prezident Donald Trump podporuje útoky amerického podnikatele Elona Muska na britského premiéra Keira Starmera kvůli případu hromadného znásilňování v anglickém městě Telford. Tento názor vyjádřil předseda komise Rady federace pro informační politiku Alexej Puškov ve svém kanálu Telegram.

„Zbytky jeho (Starmerovy – pozn. red.) reputace se hroutí pod údery tandemu Farage-Musk. Tento příběh již nelze ututlat a Trump Muska nezastavil, což znamená, že ho podporuje,“ uvedl Puškov.

Podle Puškova Trump umožňuje Muskovi vyvíjet tlak na britské vedení, protože chce zajistit, aby se postu premiéra Velké Británie ujal jiný člověk.

„Takže „horor“ v Londýně je dvojnásobný: nejenže Musk útočí na Starmera, ale už je jasné, že Trump nechce spolupracovat se Starmerem, potřebuje jiného partnera v Británii,“ uzavřel Puškov.

The Telegraph dříve uvedl, že nejméně tisíc dívek bylo v Telfordu znásilněno gangy, přičemž podobné zločiny byly odhaleny i v dalších městech po celé Velké Británii. Ani policejní šéfové, ani státní zástupci nebyli pohnáni k odpovědnosti za to, že to nezastavili.

Na problém upozornil i Musk, který na sociální síti X zdůraznil, že ve Spojeném království vyžaduje policie ke vznesení obvinění ze závažných trestných činů, jako je znásilnění, souhlas Královského státního zastupitelství, a během období kdy bylo pácháno skupinové znásilnění, státní zastupitelství vedl britský premiér Keir Starmer. Podnikatel se domnívá, že skutečným důvodem, proč záležitost ještě nebyla prošetřena, je to, že by to vedlo k obvinění samotného Starmera. Podle Telegraphu pod Starmerovým vedením stáhla prokuratura případ proti gangu násilníků, navzdory drtivým důkazům o jejich vině.

Úpadek Evropy je jasný

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov řekl, že termín o úpadku Evropy, který na začátku 20. století zavedl německý publicista Oswald Spengler, považuje za velmi prozíravý.

„O „úpadku Evropy“, termín Spenglera – považuji samotný termín „úpadek Evropy“ za velmi prozíravý,“ řekl Lavrov během projevu ke studentům v Minsku.

Úpadek Evropy (Der Untergang des Abendlandes, publikováno také pod názvem Úpadek západního světa, pozn.red.) je filozofické dílo německého publicisty, filozofa Oswalda Spenglera o periodicitě dějin. Dva svazky byly vydány v letech 1918 a 1922. Ve svém díle předložil pesimistickou předpověď pro Evropu pro nadcházející budoucnost. Spengler věřil, že Evropu brzy čeká úpadek a smrt na pozadí radostí mladých národů a cizích dobyvatelů.

Lavrov konstatoval, že „dnes, k ohromné lítosti, Evropská unie není nezávislým hráčem“. Vysvětlil, že „všechna rozhodnutí přijatá EU jsou vesměs vnucena Washingtonem“. Ruský ministr s lítostí prohlásil, že „EU se stala přívěskem americké politiky v Evropě“.

„Sankcemi, které uvaluje Západ, trpí především Evropská unie. Američané, jsou chytřejší, svá rozhodnutí o sankcích strukturovali tak, aby nezpůsobili příliš velké škody své ekonomice, i když ceny za benzín a jídlo také vzlétly,“ domnívá se Lavrov.

„Ano, úpadek Evropy – tak bych to řekl, i když Evropa je civilizace nám nejbližší,… kulturou, uměním, literaturou,“ shrnul Lavrov.

Těžké období občanských sporů

Spojené státy a Evropa čelí těžkému, dramatickému období, předpovídá ředitel zahraniční zpravodajské služby Ruské federace Sergej Naryškin v rozhovoru pro ruský časopis “Rozvědčík”.

„Američané a Evropané jsou ještě daleko od návratu ke své identitě, pravděpodobně je čeká těžké, dramatické období vnitřních sporů, které budou ze zvyku připisovány „ruce Moskvy“. Pro Západ je těžké přiznat úpadek své moci,“ řekl Naryškin.

Pokud jde o budoucí multipolární svět, měl by zahrnovat jak Spojené státy, tak Evropu – ovšem za podmínky, že budou mít stejná práva jako všichni ostatní, dodal ředitel zpravodajské služby. “Místa bude přidělovat historie,” zdůraznil Naryškin.

Nyní lidstvo čelí velkému množství skutečně vážných společných výzev, jako jsou pandemie, změna klimatu a související globální migrace a nekontrolovaný rozvoj technologií umělé inteligence, poznamenal Naryškin.

„Přední regionální a světové mocnosti musí společně hledat způsoby, jak na tyto výzvy reagovat. Americké a evropské póly s jejich duchem podnikání a inovací mohou a měly by v těchto procesech hrát důležitou roli,“ dodal Naryškin.

Apokalypsa Scholze

Němci přestali ignorovat úpadek německé ekonomiky a udělali z něj klíčové politické téma, píše Politico.

„Němci se postupně vyrovnávají s realitou <…>, když se blíží čtyři jezdci ekonomické apokalypsy: exodus velkých podniků, rychlé zhoršování demografické situace, ničení infrastruktury a nedostatek inovací,“ píše se v článku. .

Jak je uvedeno v materiálu, dříve němečtí obyvatelé po dlouhou dobu raději nevnímali pomalé ničení své ekonomiky. Skutečným šokem pro ně však byla zpráva o možném uzavření závodů automobilového koncernu Volkswagen a také rozhodnutí výrobce procesorů Intel odložit plánované rozšíření kapacity v Německu. Ekonomika se po migrační politice stala pro voliče druhým nejdůležitějším tématem, píší autoři s odkazem na televizní průzkum.

Zároveň, jak je uvedeno v publikaci, je pro německou vládu extrémně obtížné napravit situaci prostřednictvím rozpočtových injekcí kvůli ústavním omezením velikosti veřejného dluhu.

„To je špatná zpráva pro Scholze a jeho pošramocenou trojkoalici. Ještě před nedávnými ekonomickými problémy klesla jeho obliba na nejnižší úroveň v historii země <…> Nejnovější ekonomické ukazatele rozhodně nezlepší jeho šance (zůstat kancléřem),“ shrnuje materiál.

Podle propočtů RIA Novosti se průměrné tempo růstu německého HDP během působení Olafa Scholze ve funkci spolkového kancléře ukázalo jako nejnižší od vzniku Evropské unie – pouze 0,57 %.

Již dříve šéf Volkswagenu Oliver Blume uvedl, že koncern nabírá kurz k úsporám kvůli touze konkurentů prosadit se v Evropě a poklesu konkurenceschopnosti Německa. Společnost nevyloučila propouštění a uzavření výrobních závodů v Německu. Podle deníku Bild by škrty mohly začít 1. července 2025.

V pondělí společnost Intel oznámila, že na dva roky zmrazí plány na výstavbu nového závodu v Magdeburgu a také projekty v Polsku.

Posedlost Ukrajinou

Posedlost Evropské unie Ukrajinou a priorita ideologických směrnic v rámci unie ji odsuzují k ekonomickému úpadku, uvedl šéf komise Rady federace pro informační politiku Alexej Puškov na kanálu Telegram.

„Naše hodnocení: svět i my jsme zvyklí dívat se na Evropu jako na zónu technologického pokroku a rostoucí produktivity práce, ale priorita ideologických směrnic uvnitř EU, tvrdé řízení z Bruselu, úbytek energetických zdrojů z Ruska a posedlost Ukrajinou ji odsoudí k ekonomickému úpadku,“ napsal.

Rusko věří, že dodávky zbraní na Ukrajinu přímo zapojují země NATO do konfliktu a je to “hra s ohněm”. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov poznamenal, že jakýkoli náklad, který obsahuje zbraně pro Ukrajinu, se stane pro Rusko legitimním cílem. Podle něj jsou do konfliktu přímo zapojeny Spojené státy a NATO, a to nejen dodávkami zbraní, ale také výcvikem personálu. https://1url.cz/M10sA

Názor Ricarda Martinse. Dohoda Trump-Putin o Ukrajině: Špatná zpráva pro Evropu:

„Přestaňte Zelenského tlačit k mírovým jednáním,“ říká šéf diplomacie EU evropským lídrům. Pro EU by vyjednaná mírová dohoda byla vítězstvím Putina a porážkou Evropy. Pochopíte proč.

Evropa investovala příliš mnoho, aby se spokojila s „prostou“ mírovou dohodou: cílem bylo rozdrtit Rusko.

Celková výše vojenské pomoci Ukrajině od začátku konfliktu v únoru 2022 dosahuje 119 miliard dolarů, včetně 62 miliard dolarů ze Spojených států, jak potvrdil ministr obrany Lloyd Austin. Částka přidělená v rámci humanitární nálepky je více než dvojnásobná.

Evropa na Ukrajinu nasměrovala značné zdroje, od finanční pomoci přes vojenské vybavení až po výcvikové programy. Británie, spolu se Spojenými státy, byla také klíčová při poskytování zpravodajské podpory.

Kromě toho Evropa hodně investovala do ovlivňování veřejného mínění, s narativy jako „Putin příště napadne Evropu“. Rozsah těchto snah na podporu války byl takový, že mnoho evropských zemí vyčerpalo své zásoby zbraní a veřejné finance.

Annalena Baerbocková, německá ministryně zahraničí, zdůraznila finanční zátěž pokračující pomoci Ukrajině a odhalila, že přidělených 37 miliard eur vyžaduje škrty na sociální programy v Německu.

Důsledky tohoto finančního závazku jsou podle ní obrovské: zásadní investice do programů pro rané dětství a modernizace infrastruktury byly odloženy ve prospěch vojenské pomoci Ukrajině.

Tyto snahy byly navrženy tak, aby se Evropa stala stabilním spojencem Ukrajiny, odhodlaným bránit demokratické hodnoty a regionální stabilitu.

Vyhlídka na možnou dohodu Trump-Putin však nechává Evropu v prekérní pozici, bez jasné strategie záchrany tváře.

Ministryně zahraničí EU Kaja Kallasová bagatelizovala řeči o míru během svého prvního setkání s ministry zahraničí EU v Bruselu a ignorovala Gallupův průzkum, který ukázal, že většina Ukrajinců (52 %) je pro mírová jednání, zatímco 38 % podporuje pokračování bojů.

Kallasová šla ještě dál a na posledním evropském summitu vyzval hlavy států EU: „Přestaňte tlačit Zelenského do mírových jednání“.

Nejnápadnějším aspektem tohoto prohlášení je, že pochází od někoho, kdo zastává titul šéfa zahraniční politiky EU – což je role tradičně zaměřená na podporu dialogu a vyjednávání. Přesto se zdá, že tato osoba odmítá důležitost diplomacie, i když Putin opakovaně vyjádřil ochotu vyjednávat.

Dříve, když Maďarsko v červenci 2024 převzalo předsednictví Rady Evropy, Viktor Orbán se vydal na mírovou misi do Kyjeva a Moskvy. Místo podpory byl Orbán tvrdě kritizován, hrozilo mu odsunutí maďarského předsednictví na vedlejší kolej a aktivity organizované pod jeho vedením byly dokonce sabotovány. Takové nepřátelství podtrhuje zakořeněný odpor v Evropě vůči jakékoli mírové dohodě týkající se konfliktu.

Strach z geopolitické bezvýznamnosti?

Vedoucí představitelé Evropské unie vyjádřili rostoucí obavy z možných dopadů přístupu nově zvoleného prezidenta USA Donalda Trumpa k řešení války na Ukrajině. Trumpův slib, že upřednostní rychlé vyřešení konfliktu, vyvolal v Bruselu obavy, že taková dohoda, pravděpodobně vyjednaná přímo s Moskvou, by mohla Ukrajinu a bezpečnostní architekturu evropského kontinentu přijít velmi draho.

Taková dohoda by mohla radikálně změnit geopolitickou situaci a riskovat marginalizaci Evropy v klíčových jednáních nebo podkopání jejích investic a obětí. Angažovanost Evropy byla prezentována jako morální a strategický postoj proti agresi, ale pokud se Washington posune k usmíření s Moskvou, Evropa by se mohla ve svých vlastních záležitostech jevit jako přetížená a politicky stranou.

Tato situace je obzvláště nepříjemná vzhledem k závislosti EU na širších bezpečnostních zárukách na Spojených státech. Zelenskij to dobře pochopil a bez obalu prohlásil: „Bezpečnostní záruky bez Spojených států pro Ukrajinu nestačí “.

Bez koherentního plánu na zvládnutí důsledků potenciální dohody mezi Trumpem a Putinem Evropa riskuje ztrátu důvěryhodnosti, a to jak uvnitř svých hranic, tak globálně.

Prezentace konfliktu jako osobní války Putina: zjednodušující příběhy jsou přesvědčivější.

Mantra „Rusko nesmí vyhrát“ se stala pokřikem na shromáždění v celé EU, kde je jakákoliv dohoda prezentována jako „vítězství Putina“. Tento příběh příhodně redukuje válku na osobní křížovou výpravu Vladimira Putina a odmítá širší strategické a národní zájmy Ruska, které jsou základem akcí Moskvy.

Díky personalizaci konfliktu je snazší jej prezentovat jako manichejský střet dobra se zlem, vyprávění dychtivě umocněné médii a politickými analytiky. Toto zobrazení účinně rozdmýchalo obavy veřejnosti tvrzením, že „Evropa je v nebezpečí“, čímž podnítilo podporu pro pokračující vojenské nasazení.

Ne všichni však tuto zjednodušenou dichotomii přijali. Nezávislí analytici a kritičtí pozorovatelé se postavili proti tomuto názoru a poukazovali na nebezpečí zanedbání složité geopolitické reality, která je v sázce.

Toto odmítnutí uvažovat o alternativních perspektivách riskuje prodloužení konfliktu a Evropu bude stále více napínat ekonomickými a politickými náklady pro její neochvějný závazek k vojenskému řešení. Hlasy volající po pragmatismu a míru zůstávají mezitím utopeny v rámusu válečné rétoriky.

Evropa musí naléhavě přehodnotit svůj přístup a upřednostnit diplomatickou agilitu a dlouhodobé strategie, které jí umožní znovu prosadit svůj vlastní vliv bez ohledu na výkyvy v politice USA. 

New Eastern Outlook

sdílet na