Ukrajina je Nový Izrael

As`ad AbuKhalil

Západní podpora ukrajinské armády bude mít dlouhodobé důsledky pro zahraniční politiku USA.  Důsledky nepochybně pocítí Blízký východ a zejména Izrael.

Velkorysá vojenská a ekonomická pomoc Ukrajině ze strany USA a NATO by měla Izrael zneklidnit.

Na rozdíl od režimů v Perském zálivu, které si jednoduše kupují západní ochranu, Izrael závisí na vojenské podpoře USA pro svou samotnou existenci. 

Ukrajina je nyní pro Západ to hlavní, žádný stát nikdy nedostal takovou vojenskou pomoc od Západu a žádný stát nikdy takovým způsobem nevyburcoval veřejné mínění Západu. (A všimněte si, jak západní média ignorují názory lidí a vlád Afriky, Asie a Latinské Ameriky, které nepodporují sankce proti Rusku. Záleží pouze na názoru západních zemí).

Jistě, Izrael od svého vzniku získal ohromné ​​pokrytí a podporu ze strany Západu – a stále získává po druhé světové válce a založení státu Izrael. Od té doby USA – mezi jinými západními zeměmi – vyzbrojují a financují útočné války Izraele. 

Západ podporuje Izrael proti původní palestinské populaci z mnoha důvodů, včetně tradičního nepřátelství západních křesťanů vůči islámu a Arabům. Ale Izrael může znervóznět, že ho Ukrajina vytlačila.

Postavení Izraele mezi západními zeměmi během desetiletí značně utrpělo, ale USA brání tomu, aby tento pokles ovlivnil západní politiku na podporu izraelské okupace a agrese.

Evropa se v 70. letech pokoušela prosazovat v palestinské otázce jinou politiku. Ale v 80. letech Spojené státy – zejména po válce proti Iráku v roce 1991 – donutily všechny západní spojence podřídit se. 

Washington zajistil, aby se západní politika vůči Blízkému východu řídila americkým diktátem: Francie byla poslední západní vládou, která se v roce 2003, kdy USA napadly Irák, pokusila prosadit jinou politiku než USA, ale Paříž rychle změnila kurz a od té doby se snaží vykoupit.

Dalším příkladem je Kanada, která dříve předstírala přátelskost vůči Palestincům, nyní je stejně neoblomná v podpoře sionismu jako USA a dokonce ještě horší než USA v cenzuře propalestinských projevů a debat (stejně jako Německo) v médiích a na akademické půdě.

Pošramocená reputace Izraele

Pokles postavení Izraele začal po roce 1967 a od té doby pokračuje, což ovlivňuje veřejné mínění. Ve většině západních zemí existuje (zdokumentovaná) podpora Palestinců, ale vlády nedovolují veřejnému mínění ovlivňovat jejich vládní politiku na Blízkém východě.

Jeremy Corbyn, bývalý vůdce labouristů, je příkladem opozičního vůdce na Západě trestaného za vyjádření zahraničněpolitických preferencí členů vlastní strany.

Mezi důvody úpadku Izraele v západním veřejném mínění patří (mimo jiné):

• rostoucí vojenská síla Izraele a otevřená politika USA zaručující izraelskou vojenskou převahu vůči jakékoli arabské armádní skupině

• od roku 1980 odhalování přítomnosti zbraní hromadného ničení v Izraeli, včetně jaderných

• ztráta sionistické kontroly nad narativy západních médií a široký přístup na sociálních sítích k palestinskému mínění navzdory tlaku korporační cenzury, stejně jako záběry (fotografie a videa) izraelských zvěrstev na sociálních sítích

• odhalení reality izraelského rasismu a brutality, která byla až do roku 1977 (kdy Likud převzal vládu) skryta za socialistickými hesly a kvaziliberální rétorikou

• zánik OOP ukázal, že izraelské nepřátelství a opozice nejsou namířeny proti politickým nebo vojenským organizacím, ale proti samotné existenci palestinského národa

• prudký obrat v izraelské politice směrem k fašistické pravici ztížil dominantním liberálním stranám na Západě pokračovat v tradiční podpoře Izraele. Tyto strany samozřejmě nadále podporují Izrael, ale jejich politická základna se vzdaluje od sionismu

• zveřejnění mnoha dokumentů z oficiálních izraelských archivů, potvrzujících a posilujících to, co Palestinci říkali o straně Izraele Nakbah

• vytrvalý Izrael se uchyluje k masovému násilí bez ohledu na úmluvy o válce nebo minimální standardy lidských práv;

• arogance izraelského vedení vůči západním politikům pošramotila obraz Izraele ve veřejném mínění, přímá výzva bývalého premiéra Benjamina Netanjahua tehdejšímu americkému prezidentovi Baracku Obamovi ohledně jaderné dohody s Íránem urazila liberální základnu Demokratické strany; a úzké vztahy Izraele s fašistickou pravicí na Západě poškodily jeho postavení mezi západními liberály.

Přesouvání pozornosti

V roce 2016 Obamova administrativa podepsala dohodu s Izraelem, ve které byla státu apartheidu garantována pomoc ve výši 38 miliard dolarů během příštího desetiletí. Kongresu USA se obvykle daří přidávat další dary Izraeli na různých účtech. 

Míra podpory Kongresu pro Ukrajinu však Izraeli připomene, že USA přesunuly pozornost jinam a rozdmýchává se nová studená válka. Rozsah americké (a celkově západní) vojenské a ekonomické pomoci Ukrajině je na takové úrovni, jaká dosud nebyla; a to musí Izrael znepokojovat. 

USA jsou nejvíce znepokojeny vzestupem čínské a – v menší míře – ruské moci, což zvyšuje význam Tchaj-wanu a Ukrajiny v kalkulacích zahraniční politiky USA. Skutečnost, že Ukrajina dostává desítky miliard vojenské a ekonomické pomoci a že delegace amerického Kongresu otevřeně vyzývají Čínu návštěvami Tchaj-wanu, svědčí o míře zájmu mimo Blízký východ. 

USA nyní vyčerpávají své vlastní vojenské zásoby (zejména v raketových systémech dlouhého doletu HIMARS ), aby posílily ukrajinské vojenské schopnosti. Pokud by Izrael chtěl zaútočit na Írán, je nepravděpodobné, že se mu dostane stejné letecké podpory, jako je obvyklé pro útočné války proti Arabům.

Kongres a veřejné mínění spíše podpoří Ukrajinu a Tchaj-wan, protože, jak říká propaganda, jsou tam ohroženy životně důležité zájmy Spojených států. Význam Izraele v éře studené války ze strategických výpočtů téměř zmizel. Názor, že Mossad pomáhal USA v jejich skryté práci proti SSSR, se stal zastaralým

Mosad již nemá na Západě tolik vlivu, co se týče jeho hodnoty: USA se ve svém boji proti tomu, co nazývají „teroristickými skupinami“, mohou spoléhat nejen na svůj vlastní masivní zpravodajský aparát, ale také na aparát arabských zemí, které během studené války mohly být spojenci SSSR.

Izrael nejvíce děsí fakt, že konflikt o Ukrajinu a Tchaj-wan se zjevně potáhne déle než měsíce, není to jako bombardování Bělehradu, nebo útok na Afghánistán.

Spojené státy se jasně rozhodly pro dlouhodobý konflikt, pro novou studenou válku, kde budou potřebovat mnohem více finančních prostředků a zbraní proti Rusku a Číně. Protože USA ovládají většinu arabských zemí a ničí ty, které si nedokázaly podmanit (jako Sýrie, Irák, Libye, Libanon a Jemen), Izrael už nemůže argumentovat, že jeho nepřátelé (ať už Hamás nebo Hizballáh) jsou také nepřáteli USA, které ohrožují životně důležité národní zájmy USA.

Americký Kongres samozřejmě uznává všechny nepřátele Izraele jako své nepřátele, ale pravděpodobně nyní budou existovat limity, kam až USA zajdou ve skutečné podpoře Izraele.

Co to znamená pro Araby?

Ve světle těchto změn se bude Izrael stále více spoléhat na své nové přátelství a spojenectví se SAE a Saúdskou Arábii. Izrael bude muset projevit větší podporu a pomoc pro zachování obou režimů.

Bidenova návštěva Saúdské Arábie byla z velké části důsledkem tlaku sionistické lobby – AIPAC a sám Biden neváhal přiznat, že Izrael si tuto návštěvu vyžádal a že se tak stalo pro Izrael. 

Izrael je nyní na Západě považován za stát s velmi pochybnou reputací. Západní organizace pro lidská práva, které tradičně hájily Izrael, konečně uznaly, že Izrael je státem apartheidu.

Ukrajina je nový Izrael a to omezí schopnost Izraele vést agresivní války – zvláště ty vleklé.

As`ad AbuKhalil

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://bit.ly/3qU9XSt
https://consortiumnews.com/2022/09/15/the-angry-arab-ukraine-is-the-new-israel/

As`ad AbuKhalil je libanonsko-americký profesor politologie na California State University, Stanislaus. 

Je autorem Historical Dictionary of Lebanon (1998), Bin Laden, Islam and America’s New War on Terrorism  (2002), The Battle for Saudi Arabia (2004).

sdílet na