Trest smrti: zpět – do středověku, nebo vpřed – ke spravedlnosti?

Zrušení trestu smrti slaví 30 let, přišlo s pádem komunistického režimu.

Před 30 lety, 2. května 1990, Federální shromáždění zrušilo v Československu trest smrti. Stalo se tak přijetím novely trestního zákona, v němž bylo do té doby ustanovení o trestu smrti obsažené. Zrušení trestu vstoupilo v platnost 1. července 1990, rozsudky smrti vynesené před tímto datem byly změněny na doživotí.

Zrušení nejvyššího trestu navrhla parlamentu federální vláda, jež k rozhodnutí dospěla většinou hlasů. Vládní návrh vysvětloval tehdejší generální prokurátor Československé federativní republiky Tibor Böhm tím, že trest smrti je nehumánní a nelze ho zdůvodnit jinými než pragmatickými argumenty. Je trestem absolutním a nenapravitelným v případě justičního omylu. 

Böhm také upozornil, že zrušení trestu smrti je podmínkou pro vstup republiky do „klubu skutečně demokratických států“.

V lednu 1991 byl zákaz trestu smrti zahrnut do Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR. V témže roce se Československo připojilo k dohodě Rady Evropy, která zakazuje vynášet a vykonávat tresty smrti.
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/30-let-od-zruseni-trestu-smrti-v-cesku.A200430.seznam.cz

Trest smrti

Dnes naštěstí ve společnosti neexistují žádné zvláštní důvody pro širokou diskusi o této otázce. Obvykle vypukne po spáchání krutých vražd dětí, spáchání teroristických činů a podobných zločinů, které pak ve společnosti rezonují. Avšak pokud o tomto tabu hovořit, pak s chladnou hlavou, a ne pod vlivem emocí.

Téma trestu smrti je za prvé otázka obrovská a nesmírně mnohostranná, a za druhé je zcela tabu a překrucována diletanty a milovníky frází. 

Proto stručně a jednoduše nastíním myšlenky, které přicházejí na mysl, počínaje především argumenty odpůrců tohoto typu trestu. Tyto důvody lze zobecnit na tři hlavní skupiny. 

Prvním z nich jsou samozřejmě etické, humanistické a podobné myšlenky přívrženců „univerzálních hodnot“.

„Zločinci jsou také lidé“, „lidský život je posvátný“, „nejste ten kdo ho daroval, není na vás, abyste ho vzal“, „nemůžete nikoho zbavit šance na pokání a nápravu“ atd. v podobném duchu. 

S těmi, kdo vyznávají takové přesvědčení, bychom měli být připraveni diskutovat až poté, co alespoň jednou navštíví rodiče, kteří identifikovali dítě, které bylo zabito „také člověkem“. 

Ve všech ostatních případech bude konverzace bezpředmětná a zbytečná. 
Pokud jde o „univerzální hodnoty“ chci říci, že ti kdo znásilňují a zabíjejí děti, mají také nějaké pro ně důležité určité „hodnoty“, s nimiž však nemůže mít žádný normální člověk nic společného. Tečka.

Druhá skupina argumentů je „utilitární“. 

„Poprava by neměla být povolena z důvodu pravděpodobnosti soudních omylů,“ „v žádném případě to nepůsobí jako odstrašující prostředek pro zločince, ale naopak je vyprovokuje k vyšší krutosti,“, “je nutné se zaměřit na prevenci”, atd. 

Pokud jde o nedostatek preventivních opatření:
záleží na tom, kdo a jak prevenci provádí. Lekce bývají poučné. 

Pokud jde o soudní chybu, pravděpodobnost lékařské chyby je mnohem vyšší, například při provádění složité operace. Budeme je zakazovat?… Nebo zlepšovat práci donucovacích a soudních systémů a také zvyšovat míru odpovědnosti těch, kterým věříme, že nás budou chránit a zločince soudit?

Třetí skupina – to je z větší části kazuistika čisté vody. 
„Trest smrti netrestá, jednoduše zabíjí“, „ani jedna smrt nevrátila život oběti a neutěšila příbuzné“, „neodstraňuje příčiny zločinu“, „ti, kdo vykonávají trest jsou stejní jako ti, koho oni trestají.“, atd.

Je to všechno jen sofistika, s kterou je argumentace už z principu zbytečná.

Závěrem si dovolím vyjádřit svůj vlastní názor, konkrétně vysvětlit, proč považuji trest smrti nejen za přijatelný, ale za nezbytný. Klíčem je sociální ochrana. 

Každý, kdo svým skutkem, který nemá žádné ospravedlnění, překročil hranici podoby lidství, by neměl být potrestán (pro určité věci přiměřeně přísný trest prostě neexistuje), ale jednoduše vyškrtnut, vyloučen, vymazán, aby neměl ani jednu šanci na opakování toho, co už jednou udělal. Ani nebyl propuštěn na základě amnestie, ani nebyl propuštěn třeba kvůli přírodní katastrofě, která zničila vězení … Prostě … Nikdy. 
Tímto a jen tímto budou miliony normálních lidí skutečně spolehlivě chráněny.

Zkráceno.
https://bit.ly/377BNhJ

P.S.
Každý stát, který si cení svých občanů, nehledě na nařízení EU, nebo závazky Rady Evropy, nemá právo odmítnout zavedení trestu smrti všech druhů bastardů, pokud si to přeje většina obyvatel.

sdílet na