«The Day After…»… Co potom?
Nyní jsou všechny ukazatele v „červené zóně“. Akcie klesají.
Začalo to!
Ocituji komentář zveřejněný na konci loňského roku:
„Zdá se, že celý svět ztuhl v očekávání nějakých globálních změn a z očekávání toho, jakým způsobem se tyto změny budou řešit, se stal velmi napjatý.“
A pak se kyvadlo pohnulo.
Všichni se nyní dívají směrem ke koronavirusu…. Tisk je nekontrolovatelný…. Země uzavírají hranice.
A v tuto chvíli burzy klesají – pokles je již téměř 25%.
Každý může uvést tucet kritických jevů, které se dnes projevily najednou.
No, prostě perfektní bouře!
A krize, jak říkali moudří, není jen problém, ale také příležitost.
O těchto mnoha problémech se vyplatí mluvit z toho důvodu, že mnoho alarmujících publikací za poslední dny a hodiny odhaluje určité aspekty toho, co se děje, avšak je jen velmi málo těch autorů, kteří se snaží vidět celkový obraz, skládající se za rychlého vývoje.
Tento obraz má ve svých kořenech velmi specifické problémy a tendence.
Svět je jeden – ne? A co globalizace, vážení …
Jinými slovy, před očima máme kaleidoskop, záblesky… a v pozadí – projev dlouho dozrávajících rozporů, které vzplály najednou a byly pokryty panikou o „pandemii“.
Média píší:
„Koronavirus ohrožuje cirkulační systém globalizace, dramaticky snížil
mezinárodní tok peněz, zboží a lidí.“
A to vše způsobuje bolestnou reakci lidí, kteří ztrácí orientaci v informačním toku tragických zpráv o úmrtnosti na koronavirus; v souvislosti s uzavřením celých hospodářských odvětví – například cestovního ruchu a letecké dopravy, což může přinést rychlý nárůst nezaměstnanosti; … lidé jsou ve stresu …
Začíná bitva o budoucnost.
Ten, kdo dnes odolá a může pevně zaujmout nejvýhodnější pozici v měnícím se rozpoložení mezinárodních sil a možností, si zajistí nejlepší vyhlídky v pokrizovém světě.
Složitost současné etapy spočívá v tom, že každý bude muset plavat sám – a žádná ani ta nejsilnější aliance minulosti, jako je NATO nebo Evropská unie, nebude nyní hrát žádnou rozhodující roli, …
… „košile je bližší než kabát“.
Evropská unie přede dveřmi do Budoucnosti
Například Evropská unie nyní zjevně nežije vyjednáváním o podmínkách po Brexitu.
Je již zřejmé, že koronavirus dá takovou dynamiku hospodářské krizi na pozadí nového přílivu migrantů, že Evropská komise a Evropský parlament nejspíš nebude mít dost sil zabránit členským státům EU v narůstající odstředivé tendenci.
Rozpočet na období 2021–2027 nebyl v Evropské unii přijat a je nepravděpodobné, že bude přijat v dohledné době, což znamená, že „mladoevropanům“ se otevírá alternativa:
- buď se obejít bez dotací EU,
- nebo opustit EU a doufat, že «pasažéři, kteří skočili z “Titaniku“ mají dost sil plavat sami».
To znamená, že skupina členů EU stojí přede dveřmi do Budoucnosti, na nichž je napsáno „Vchod“,
… ale ne pro všechny kdo stojí v řadě.
Itálie se již připravuje na vydávání vlastní měny a tiše se distancuje od eura. Úplný název tohoto paralelního peněžního systému je «Buoni Ordinari del Tesoro» (státní obligace) s nominální hodnotou 100 EUR.
Říká se, že budou vydávány italskou státní pokladnou „výhradně pro domácí použití“, ale je zřejmé, že se jedná o pokus o návrat k národní měně. A Itálie, při všech svých potížích, zůstává po Brexitu třetí nejsilnější ekonomikou ve sjednocené Evropě. A přesto již naznačuje, že se chystá odplout od břehů EU.
Omezení pohybu osob, zboží a služeb v celé Evropě v souvislosti s koronavirem má vážné negativní důsledky. Například zrovna v Itálii, která upadla do epicentra rostoucí epidemie, je prognóza:
zastavení obchodu znamená, že v odvětví výroby a služeb, kde pracuje 85% Italů, by se v blízké budoucnosti mělo očekávat masivní snížení a bankroty; v důsledku toho – miliony nezaměstnaných, demoralizace, nekontrolovatelný pouliční zločin …
Ukazuje se, že evropská civilizace a Západ jako celek začaly demonstrovat svou … křehkost.
A to je zrcadlo koronaviru.
Nebo Polsko, Česká republika a Bulharsko za posledních několik dní v různých podobách – ale překvapivě přátelsky – vyjádřily své przyjaźń (přátelství) k Rusku.
Pokud se začne EU „párat ve švech“, brzy v mnoha zemích bývalého východního bloku rozkvete miłość (láska) k Rusům.
A kvůli čemu? – Západ si už z těchto zemí vzal vše cenné, ale nikoho krmit nehodlá, dotace budou čím dál nižší, nebo žádné – a tak si myslí, že Moskva se slituje, pokud jí do uší nalijí krásná slova o přátelství, a dokonce i pustí slzu…. Zapomněli však, že „Moskva slzám nevěří“.
Opravdu všechno směřuje k tomu, že dotace z rozpočtu EU do roku 2027 nebudou pro všechny.
Navíc je zcela zřejmé,
že po epidemii si Evropa uvědomí smutnou realitu:
stoupenci společného evropského štěstí také pochopí, že Evropa nejenže nemá vlastní
přírodní zdroje, Evropa již nemá ani sílu pro neokolonialismus.
Proto nemá kde brát zdroje k životu.
A dále – kontinentální Evropě hrozí role oběti krizí ohroženého anglosaského světa.
Ten právě potvrdil své hranice a jednotu, když Trump zakázal všem Evropanům vstoupit do Spojených států na 30 dní s výjimkou … Britů.
Anglo-americké utrpení
I když ani v tom anglosaském světě není všechno růžové.
Spojené království – konec konců, tam jsou dobří stratégové – vyhodnotilo vyhlídky předem a včas,
a v okamžiku, kdy začátkem roku 2020 se začala stabilita hroutit, tiše opustilo Evropskou unii.
A nyní si bude vyjednávat co nejvýhodnější podmínky ve vztazích s EU.
Britský rozvod s EU je však téměř automatickým přechodem její ekonomiky pod americkou kontrolu.
Američané již nabídli své podmínky, ne moc výhodné pro Londýn. Ale jak tomu mohou Britové odolat, když problémů doma mají víc než dost – i královská rodina se dokonce hroutí.
Ani v USA to není vůbec snadné. Kontrola finančníků tak vykrvácela Spojené státy, že otázka břidlicové ropy se již téměř stává klíčem k záchraně ekonomiky Washingtonu.
Ropný a plynárenský průmysl přináší 1,3 bilionu dolarů ročně a tvoří 7,5% amerického HDP.
A dalších 70% – služby. A 10% – vojensko-průmyslový komplex. A kde jsou další vyspělá odvětví ekonomiky?
Možná termín „země čerpací stanice“ se více hodí k Trumpovu ekonomickému organismu?
Je všechno opravdu tak katastrofické, že ropná lobby vyzývá Trumpa, aby „kupoval americkou ropu do strategické rezervy“, tj. kupovat ropu od místních korporací (břidlic), aby nezkrachovaly.
Přičemž, «Americká aliance výrobců energie zároveň prohlašuje, že „Saúdská Arábie a Rusko využívají pandemii koronaviru, který zachvátil celý svět, aby zničily americký ropný průmysl».
A hrozí Rijádu a Moskvě „vyšetřováním dumpingu“….. Úplný záchvat hněvu a hysterie.
Ale je pochopitelná – koneckonců vždyť znají svou hroznou situaci lépe než kdokoli jiný.
Proč Yankeeové tak lpí na břidlicových projektech?, protože za jejich kolapsem přijde na řadu krach petrodolaru.
A pro Rusko otázka ropy znamená – kontrola nad světovými energetickými trhy v nadcházejících desetiletích.
Jak již bylo uvedeno, „ze strategického hlediska znamená toto rozhodnutí (OPEC) postup Ruska na zcela novou úroveň světového vlivu – nyní nejen politického, ale i ekonomického“.
Ach,… není divu, že FED okamžitě hodil do amerického finančního systému 1 bilion dolarů!
Jiné nástroje než čerpání emisí finančníci nevymysleli.
Vedoucí Evropské centrální banky Christine Lagarde právě uvedla, že QE, tj. „Kvantitativní uvolňování“ (tisk nových peněz) je „nejúčinnějším nástrojem“.
Oni sami nevědí, co mají dělat, kromě házení nových miliard do systému.
Inflace dolaru a eura – je za rohem… On top of all… …
Bouře na burzách. Akcie sletěly „na podlahu“.
První burza v USA – v Chicagu, se právě uzavřela pro „nebezpečí koronaviru“.
No,… prostě se bojí obchodovat – všechno letí dolů: co je v USA, co je v Evropě.
Světové finance – „oběhový systém světové ekonomiky“ jsou na pokraji masivní mrtvice.
Data z finance.yahoo za 12. března 2020. Nabídky byly zastaveny :
Takže.. pokud tohle není hluboká krize, tak co je to?
Ano, a bitva mezi průmyslníky a finančníky, která se přelévá v epickou bitvu v příštích prezidentských volbách v USA 2020, v konečném důsledku neprospívá ani k posílení Pax Americana, ani k propagaci image „amerického snu“. Dokonce ani Hollywood již nepropaguje místní způsob života a dobře živený každodenní život.
Zdá se, že „River of Life“ v USA je finančníky vysána do mělčiny – zbývá jen útěk kapitálu a jeho majitelů.
Ale – kam?
Současně loupež v celosvětovém měřítku, v níž Spojené státy uspěly v dřívější době, již dnes možná není.
Yankees dokonce stahují udici z Afghánistánu, ačkoli právě v tomto koutě světa měli konkrétní džentlmeni miliardové příjmy z obchodu s afghánskými drogami.
A kdo bude nyní pokrývat jejich obchod s opiem, pokud kovbojové odejdou?
Soubor otázek jako ukázka problémů
Zde jsou dvě monosylabické otázky:
– Evropa – kam jít?
– USA – kam jít?
A dále – se hromadí následující problémy:
– Pro arabský svět – po neslavně končícím „arabském jaru“ a s ním spojené tragédie, a poté, co Američané brzy odejdou – je čas podívat se na sebe a zhodnotit roli v budoucnosti. Budou muset žít novým způsobem, bez ukazatele ze Západu. Převzít odpovědnost. Budovat vztahy s okolními centry moci. Zdá se, že Blízký východ bude v dohledné budoucnosti relativně klidným místem na mapě světa ve srovnání se Západem, který vstupuje do krize. Bude čas přemýšlet o tom, co se stalo, a vrátit islám z politiky do duchovního života lidí.
– Afrika, zdálo by se , že Afrika je otevřeným prostorem pro spasení Západu – spása pro všechny!
Ale oni teď nemají peníze na rozvoj pro Afriku – a tam je pole nezorané, terra incognita.
A co by měli chudí Afričané dělat, pokud tady ze Západu nepřijdou investice? Čína už klepe na dveře.
Podle některých odhadů bývalí kolonialisté „odloží“ svůj návrat do Afriky téměř do poloviny 21. století – dokud nevyřeší své vnitřní problémy.
– Indie – je možná perspektiva „opory“ pro Brity, ale ne pro Yankees. A zde mohou v anglosaských řadách vyvstat silné rozpory. Britové pro vlastní spásu Indii Američanům nedají. Tím více, že indická mentalita je navíc „uvězněna“ v úctě, obdivu a servilnosti vůči Britům. Mladí Indové jezdí do Londýna nejen kvůli vyšší životní úroveň než mají doma, ale také za poznáním a pro realizaci svých netriviálních příležitostí s přístupem k západním lokalitám. Proto zde existuje vzájemný prospěch a zájem. Možnost záchrany Británie.
– Čína – jako potenciální „archa“ pro anglosaské uprchlíky od břehů La Manche nebo ze severoamerických plání, již demonstrovala v Hongkongu, že o tyto pasažéry v ČLR nestojí, i když se zdá, že něco s Brity bylo dohodnuto před návštěvou soudruha Si Ťin-pching v Londýně v roce 2015.
Už bylo zapomenuto, že Kissinger dokonce zamýšlel vytvořit “Big Two” – Chimericu.
Nyní se vše obrátilo vzhůru nohama a minulé závazky již nefungují.
Takže spása Západu v čínském koutě – perspektiva co se nazývá … next to impossible.
Trump vytáhl na Peking s obchodní válkou, a v tomto případě Si Ťin-pching vyčistí celý prozápadní spolek u sebe v týlu.
Ještě vážněji zní – Číňané obviňují Yankees z toho, že do Číny přivezli koronavir.
Mluvčí ministerstva zahraničí Zhao Lijian zapípal:
„Možná to je americká armáda, která do Wu-chanu přinesla epidemii.
Buďte transparentní! Odhalte své údaje! USA nám musí poskytnout vysvětlení!“
Takže od nynějška a navždy se Čína, jako možné „bezpečné útočiště“ pro anglosaské občany uzavírá.
V článku «Will COVID-19 Kill Globalization?» kalifornského vydání «CounterPunch» je v těchto dnech poznamenáno:
„Ve chvíli, kdy Čína a USA potřebují dosáhnout nového konsensu o ekonomice a životním prostředí, se obě země pohybují různými směry.“
Americké pokusy otřást Čínou zevnitř a vystrojit tam „pekingské jaro“ prostřednictvím sympatizantů z pobřežních provincií vázaných na obchodní a finanční vazby se Spojenými státy nebo provokováním Ujgurského separatismu povedou pouze k prohloubení vlasteneckého establishmentu ČLR.
A příběh Tiān’ānmén – Náměstí Nebeského klidu je projevem čínského postoje vůči prozápadním rebelům.
Podnebeská říše nehraje americké hry s nulovou sumou. A tam není citován Hlas Ameriky s Rádiem Svoboda.
– Jihovýchodní Asie – peníze za mandle, produkce kvete, ale … kam odsud prodávat své zboží, pokud se Západ propadá a globální poptávka se zužuje jako Šagrénová kůže? Známé pokusy o zvýšení místních trhů znovu a znovu narazily na nízkou kupní sílu mnoha místních obyvatel.
– Jižní Korea – se chce stát čtvrtou největší exportní zemí na světě, ale kdo bude potřebovat jejich výrobky v objemech komodit? Na obzoru je pokles globální agregátní poptávky, masivní uzavírání výroby, nezaměstnanost, sociální protesty s nepředvídatelnými důsledky.
– Latinská Amerika – práce na návratu „doktríny Monroe“ a washingtonského vlivu začala:
Brazílie, nyní Bolívie a Ekvádor, a Venezuela a Nikaragua jsou na řadě.
To vše však není globální dominance Spojených států, ale požadavky „regionální moci“.
A Washington chápe rozdíl v rozsahu a rozmachu, ale nemůže se rozloučit s kořistnickým reflexem.
– Amerika nepotřebuje WTO (Světovou obchodní organizaci) a za takových okolností ta brzy zanikne. Možná bude znovuzrozena, ale již bez Spojených států.
„Pravidla mezinárodního obchodu“, která byla napsána a zavedena anglosasy před staletími, tedy zmizí.
Znamená to, že svět čeká na přeformátování světového obchodu na jiných základech – bez anglosasů?
„Separovat“ USA a Velkou Británii s Austrálií a Novým Zélandem plus Kanadou – v dohledné budoucnosti přestane být neřešitelným problémem.
Spíše možné, než neuvěřitelné, je rozdělení světa na obchodně-ekonomické zóny a to povede k „přečerpávání“ celých regionů.
A anglosaská pětka není jedinou možností regionalizace.
Rusko – nový-starý cíl útoku anglosasů
Koncentrace však neznamená nedostatek konkurence.
A Anglosasové ve svém regionu se budou muset rozhodnout, „koho dnes sníst k obědu“.
Nový Zéland je daleko a Kanada je blízko. Takže v Ottawě je čas na napětí.
Avšak anglosaská „pískoviště“ jsou příliš malá pro lov a nasycení, jak napsali bratři Strugacký v románu „Pondělí začíná v sobotu“, „neuspokojené mrtvoly“, které se zhmotnily na Wall Street v New Yorku a v City of London.
Anglosasové vždy potřebují novou oběť, aby ji mohli okrást.
Kde ji vzít? Kde je?
Rusko je novým, starým cílem jejich útoku.
Chtějí zopakovat roli 90. let? Vždyť tehdy se to téměř podařilo … Sní o pomstě?
Ano, historicky si na Rusko po staletí brousí zuby.
Rusko se silnou armádou je momentálně nad jejich síly. A kromě sankcí a hrubosti WADA Rusku nemohou nic ukázat. Obecně je již toho málo, co můžou udělat, kromě rozesílání virů, … jak jsou si jistí čínští soudruzi.
Jednou jsme psali, že Rusko, obrazně řečeno, spadlo do oceánu světového obchodu, kde se to hemžilo žraloky v podnikání a financí.
Pokud tam jste, musíte si v tomto nepřátelském prostředí vybrat místo a roli.
Sankce, podvody, hospodářský a politický tlak, kombinace s finančními nástroji k oslabení ruské měny – to vše bylo vidět více než jednou. Obecně platí, že Rusko žije téměř sto let pod západními sankcemi.
Za těchto okolností tedy bude role delfína pro Rusko velmi prospěšná.
Delfín je v oceánu nejchytřejší!
Nyní je zřejmé, že „laskavost“ šířící se v 90. letech po chodbách amerického ministerstva zahraničí, Evropského parlamentu nebo sídla severoatlantického bloku v souvislosti s ruskou slabostí, se nyní rozplynula jako pára nad hrncem.
Nedoručili cookies – Majdan v Moskvě neuskutečnili, a tady Západ ukázal svůj naturel, podobný grimase velmi „neuspokojeného mrtvého“, který zařval hladem.
Jen si poslechněte tyto projevy.
Mike Pompeo, americký státní tajemník říká:
„Rusko agresivně obnovuje své postavení, invazí na Ukrajinu ohrožuje Evropu a nedělá nic, aby pomohlo porazit ISIS.“ – Ani slovo pravdy od ministra zahraničí USA.
Evropský parlament hlasoval pro usnesení vyzývající EU, aby zpřísnila svůj přístup k Rusku. Usnesení uvádí, že Rusko není strategickým partnerem Evropské unie a členové EU musí pokračovat v sankčním tlaku na Moskvu, dokud se „nevrátí k dodržování mezinárodního práva“. – Typicky evropské fantazie a neskrývaná rusofóbie.
Co jiného si od nich čekat, od obyvatel poloostrova Eurasie ochuzeného o přírodní zdroje, který po staletí plodil lovce bohatství jiných národů?
Jens Stoltenberg, generální tajemník Severoatlantické aliance, nazval Rusko „hlavní hrozbou“ demokratického Západu. – Obehraná deska. Z historie každý ví – zjevně kromě Stoltenberga – že to byl Západ, který pravidelně útočil na Rusko s výkřiky „ruské hrozby“.
Nejedná se o válku „všech proti všem“. Je to „každý za sebe“
Obecně platí, že kamkoli se podíváte – jsou nové reálie rychle se tříštícího světa.
Pokud ale nechápeme podstatu nastávajících problémů, může dojít k neočekávatelným, nečitelným – pokud se to děje v panice – tahům.
Nejedná se o válku „všech proti všem“. Toto je geopolitická píšťalka, když „každý je za sebe“.
A nejslabším článkem v
této kombinaci je nekontrolovatelný Západ.
Jeho fóbie mohou vyjít draho všem.
Situace proto vyžaduje blokování jakýchkoli pokusů ze strany Yankees a Eurofanatiků pokusit se dostat na cizí účet ze svých problémů, které na ně padají – od pandemie po vyčerpání burz, které již ve Spojených státech ztratily kapitalizaci téměř 5 bilionů dolarů.
Už duní první salvy přibližující se kanonády a Rusko se v této situaci rozhodlo, že nevymění hlavního velitele v podmínkách začínajícího boje.
Jenom proto byl podán a odhlasován návrh poslankyně Valentiny Těreškovové, v ruské Dumě o vynulování prezidentské podmínky po přijetí nové ústavy.
Jedno z nejpřesnějších hodnocení na internetových fórech bylo následující:
„Je to rozhodující krok,
srovnatelný s důsledky návratu Krymu.
Tento krok je v podstatě vojenský.“
Předseda redakční rady časopisu «World Affairs» Côme Carpentier de Gourdon, ve svém článku «Future Global Scenarios. Possible Alternatives», „Budoucí globální scénáře. Možné alternativy “ na téma zásadních změn, ke kterým dochází ve světě, došel k následujícímu závěru:
„Vysoký stupeň ekologických, politických a ekonomických šoků a nejistota, které svět dnes prožívá, může vést k velké události ve stylu Vídeňského kongresu – geopolitickému a environmentálnímu paktu o univerzálním přežití …
Alternativně mohou vzpoury vystoupit na úroveň chaosu a způsobit vlny mezilidských občanských konfliktů a mezistátních válek, které zasáhly mnoho zemí v posledních desetiletích, od Střední Ameriky do Indočíny.“
… A vy říkáte koronavirus …