Štefec: Letadlem? Pro někoho nemusí být bezpečno ani na silnici
Musím uznat, že Seznam zprávy umí pobavit. Včera hned několikrát v jediném článku, píše na facebooku Jaroslav Štefec.
Slátanina s názvem „Terčem Lukašenkova „únosu“ letadla měl být někdo jiný než Pratasevič, píše web“ údajně přinesla „nové detaily“ v kauze zatčení jednoho z hlavních organizátorů pokusu o puč v Bělorusku díky profesionálně provedené akci běloruských tajných služeb.
Podle v Polsku působícího serveru NEXTA (příhodně označeného jako „informační kanál“), hlavního zdroje informací pro organizátory nepokojů v Bělorusku, měla totiž být cílem Bělorusů „opoziční vůdkyně“ se zdánlivě podivným jménem Svjatlana Cichanouská“.
Chápu, že paní, která sesmolila zmíněný článek, nemusí mít ani potuchy o pravidlech přepisu jmen a příjmení z ruštiny a příbuzných jazyků do češtiny a „vypomohla si“ tímto anglikanizovaným patvarem. Ale označovat barbínu Světlanu Tichanovskou za „vůdkyni běloruské opozice“ a dávat jí takový význam, že by stála za komplikace, spojené s akcí „stažení letadla z oblohy“ … Tak to mě opravdu dostalo.
Hajlující bývalý člen praporu Azov Pratasevič, se znalostí kontaktů „opozice“ v nejvyšších státních kruzích, s vazbami na organizátory bojůvek, vyvolávajících vnitřní nepokoje v Bělorusku, se znalostí toků a cílů peněz od „zahraničních podporovatelů“, to je jiná káva … ten už za nějakou tu sankci a řev na mezinárodní scéně stojí. Zejména když mladík s úřady rodné země viditelně spolupracuje, jak ukazuje „náhlá vlna“ zatýkání mezi vysokými státními úředníky.
To naštve. A ještě hůře skousnutelné je, že běloruská tajná služba se ukázala jako daleko efektivnější a lépe informovaná, než její americký protějšek. Podobná akce, při níž bylo v roce 2013 drsně donuceno přistát ve Vídni bolivijské „Number One“ s bolivijským prezidentem na palubě kvůli podezření, že Evo Morales „pašuje“ z Ruska do Bolívie whistleblowera Snowdena, totiž skončila naprostým fiaskem. Všichni zúčastnění, kteří odmítnutím povolení průletu přinutili Moralese přistát ve Vídni a podrobit se prohlídce letadla údajně „vídeňskou policií“, se sice později omluvili, ale omluvy od skutečného organizátora se Bolívie nedočkala. A nikoho samozřejmě ani nenapadlo mluvit o nějakých sankcích.
Moralesovo letadlo bylo přinuceno přistát ve Vídni
Co mě ještě na onom článku pobavilo, to byl popis tak zvaného „velkého znepokojení po celém světě“, který měl tento incident vyvolat. Podle autorky se „v řadě evropských zemí“ konaly protesty na podporu Prataseviče a dalších běloruských politických vězňů. Tisíce lidí údajně vyšly s červeno-bílými vlajkami do ulic měst na Ukrajině, v České republice, Polsku či Litvě.
Ne že bych považoval svou zemi za bezvýznamnou. To v žádném případě, zejména poté, co se hrdě zařadila po bok USA jako oficiálně druhá nepřátelská země Ruské federace. Přesto se domnívám, že tento výčet, zahrnující zvláštní shodou okolností země, podporující „opoziční hnutí“ v Bělorusku nejokatěji, rozhodně nepředstavuje ani „celý svět“, ani „řadu evropských zemí“.
Odpovídá to zhruba reakci, která následovala po české výzvě k solidaritě ve věci vypovídání ruských diplomatů po proslulé vrbětické aféře. Ta navíc jedním rázem udělala z našich čelných politiků na mezinárodní politické scéně směšné kašpárky a na scéně domácí ze dvou politických stran téměř nevolitelné subjekty.
Nedá mi, abych při této příležitosti nepřipomněl ještě jeden incident. Daleko nebezpečnější, než oba předchozí, při němž byly přímo ohroženy desítky lidských životů.
Shodou okolností se odehrál na ruzyňském letišti pouhé dva měsíce před incidentem s letadlem prezidenta Moralese. Skupina nikoliv teroristů, ale ministrů české vlády (!) v čele s Miroslavem Kalouskem se při něm pokusila násilím zastavit letadlo Aeroflotu, na jehož palubě byl do Ruska převážen oficiálně českým soudem vydaný ruský oligarcha a mafián Torubanov.
Kalousek dokonce osobně přikázal letištnímu personálu, aby pojíždějícímu stroji zablokoval cestu cisternou s leteckým palivem.
Už tohle samo o sobě je trestným činem obecného ohrožení. Vše se odehrávalo v noci, a pokud by stroj do cisterny skutečně narazil, při nevyhnutelném výbuchu a požáru by nejspíše zahynula kromě Torubanova a jeho doprovodu i spousta nevinných lidí na jeho palubě. Kalousek se dokonce pasoval na boha, rozhodujícího o bytí či nebytí prohlášením, že na sebe bere „osobní zodpovědnost“ za všechny důsledky svých rozhodnutí.
Celá ve své podstatě tragikomická šaškárna však měla ještě pokračování, tentokrát už skutečně na hraně mezinárodního terorismu. Speciální policejní jednotka, která dorazila na místo několik minut po Kalouskově akci s cisternou, vnikla na palubu ruského letounu s úkolem eliminovat policisty z Torubanovy eskorty a zabránit jeho odletu do Ruska.
Ale narazila kosa na kámen a ozbrojení Rusové se ukázali jako tvrdý oříšek, připravený splnit úkol i se zbraní v ruce. Česká jednotka se rozumně stáhla, protože bylo jasné, že jediné, čeho by pokusem o násilné vyvedení oligarchy dosáhli, by byl masakr cestujících. Po této šarádě už definitivně došla trpělivost tehdejšímu ministru zahraničí Schwarzenbergovi, který nařídil, aby letadlu umožnili odlet.
Jestliže tedy dnes čeští politici, jak vládní, tak opoziční, haní akci Bělorusů a požadují tvrdé sankce, měli by si uvědomit, že máslo na jejich hlavách je ještě daleko měkčí, žluklejší a smradlavější než to, které mají na hlavách tajné služby Běloruska a jeho leader Lukašenko.
Kvituji se zájmem, že Mirek Kalousek se zatím drží při zemi. Ví nejspíš velmi dobře proč.
A co doporučit paní Světlaně? Do Prahy rozhodně nelétat. A možná ani nejezdit. Pro někoho nemusí být bezpečno ani na silnici.
První zprávy
https://bit.ly/3uXtr8B