Stanislav Krapivnik: Pro Trumpa by bylo přínosné, kdyby Rusko kvůli Ukrajině muselo zničit celou Evropu

Trump Evropanům opakovaně řekl: “Nepostavíme se za vás, pokud se rozhodnete bojovat. Ale pokud bojovat chcete, také nebudeme proti”. S žádným mírem na Ukrajině bych proto nepočítal, říká podplukovník americké armády ve výslužbě a vojensko-politický expert Stanislav Krapivnik (Stanislav Krapivnik jako dítě odešel s rodiči do USA a vyrůstal tam. Sloužil v americké armádě. Podle jeho slov, když koncem 90. let sloužil na velitelství 18. výsadkového sboru viděl, co se plánuje a na jaké úrovni. Proto se v roce 2010 natrvalo odstěhoval do Ruska, pozn.red.). 

Hovořil o tom v rozhovoru pro publikaci Ukraina.ru

Kirill Kurbatov

Ruští a američtí prezidenti Vladimir Putin a Donald Trump, v telefonickém rozhovoru, který trval asi 2,5 hodiny, pokračovali v podrobné a upřímné výměně názorů na situaci kolem Ukrajiny. Hlavy států vyjádřily oboustranný zájem na normalizaci vztahů ve světle jejich zvláštní odpovědnosti za zajištění bezpečnosti ve světě.

– Stanislave, kdy bude podle vás jasné, že problém s Ukrajinou bude v roce 2025 vyřešen politickými prostředky? Kdy se ukáže, že jednání ztroskotala a bude nutné bojovat dál?

– To jsou úplně rozdílné otázky.

Ptáte se: “Vyřeší se letos problém s Ukrajinou?” Ale s kým ho můžeme vyřešit? Nyní je jasné, že Trump nemá na své vazaly z „evropské válečné strany“ příliš velký vliv. Chtějí, aby válka pokračovala co nejdéle. Jsou dokonce připraveni zatáhnout do toho své vlastní země. Nechtějí přistoupit na žádný mír, který potřebujeme my (ne příměří).

Navíc to, co nám teď nabízejí, není ani zamrznutí konfliktu. Zamrznutí je, když se všichni zastaví a nedělají nic. Ale nám nabízejí 30denní příměří. A mezitím Ukrajinu vybaví zbraněmi. Řekněme, že to by se ještě dalo nějak vysvětlit. Ale Ukrajině také nabízejí satelitní zpravodajské údaje. Proč potřebujete satelitní informace, když nechystáte novou ofenzívu?

To znamená, že zatím vše běží jako předtím. Všechna ta slova Trumpa v duchu „Chceme mír“ jsou jen slova. Kdyby chtěl zastavit tuto válku, postupoval by jako v případě Izraele a Hamásu. Ve skutečnosti chce vydělat peníze. A Evropanům opakovaně říkal: “Nebudeme se vás zastávat, pokud se rozhodnete bojovat. Ale pokud chcete bojovat, my také nebudeme proti”.

Proto bych nepočítal s žádným mírem.

Víte, prorok naší doby Žirinovskij řekl, že celá tato situace potrvá do roku 2030. Asi měl pravdu. Jen se obávám, že do roku 2030 budou muset naši vojáci posílat domů pohlednice z Berlína, Paříže a Londýna. Protože pokud se v těchto evropských zemích nezmění vláda, svůj postoj nezmění.

– Bude nějaké oficiální prohlášení Moskvy, že jednání o Ukrajině dospěla do slepé uličky? Nebo jednání budou pokračovat ve stejném pomalém režimu?

– Stále budou probíhat jednání a měla by proběhnout.

Ideální variantou pro Ameriku je být neutrální stranou, která prodává zbraně Evropě, která je pak posílá na Ukrajinu. Možná nám dokonce nabídnou, abychom i my něco koupili. Už za první světové války zásobovali všechny strany. Až Britové je donutili vstoupit do války v roce 1918 na samém konci, kdy bylo jasné, kdo vyhrál.

To znamená, že USA budou pokračovat v dodávkách, dobře vědí, že jejich lodě torpédovat nebudeme, protože nechceme jadernou válku. Pro Američany by bylo výhodné uvrhnout Evropany do válečného ohně. Zničená Evropa je pro ně velmi přínosná. A nejde o to, že by ji chtěli odstranit jako konkurenta (to už bylo provedeno), ale že ji někdo bude muset obnovit. USA budou Evropanům poskytovat půjčky a odepíšou všechny své dluhy.

Potřebují velkou evropskou válku.

Poprvé jsem o těchto myšlenkách četl v 90. letech ve Forbesu, kdy to byl ještě skutečný věcný časopis. To znamená, že Američané tuto politiku cíleně provádějí již 30 let. A něco se jim daří. Prezidenti se mění, ale obecný kurz zůstává.

Je tedy jedno, co chce Trump. Protože je to otázka velkých peněz, za které je také zodpovědný.

Amerika má přitom samostatný zájem na vztahu k Rusku, k Ukrajině a bývalým územím Ukrajiny. Americe by prospělo partnerství s ruskými společnostmi při práci na nalezištích. A někteří republikáni mají také pipe dream, nereálný sen – odtrhnout Rusko od Číny, Íránu a KLDR. K tomu je potřeba něčím nás přitáhnout. Proto Trump navrhuje vrátit nás zpět do G8. Potřebujeme to? Proč bychom se měli znovu vracet na Západ? Abychom tam byli v roli bratrance z druhého kolena, kterého zbytek rodiny ani nechce vidět u stolu?

Ale jednání jsou nutná. Konfliktům mezi dvěma jadernými mocnostmi je vždy nejlepší se vyhnout.

– Můžeme se s Trumpem dohodnout na něčem konkrétním ohledně ekonomiky? Řekněme o společné těžbě energetických zdrojů v Arktidě?

– Určitě.

Když jsem byl po ukončení práce v armádě ředitelem zásobování euroasijského oddělení společnosti Halliburton, podporovali jsme vrtání první sondy severně od Archangelska, abychom zjistili, jestli tam něco je nebo ne. Potýkali jsme se s tím, že v Rusku je velmi málo pobřežních platforem, protože tímto problém se nezabývali. Možnosti spolupráce byly, ale byly zastaveny za Obamy (povolil dokončit pouze první vrt). I když každé z těchto nalezišť s čistou, průzračnou ropou, jakou mají Saúdové, má hodnotu 100 miliard dolarů a takových polí jsou tam desítky.

Znovu. Americké společnosti se chtěly podílet na jejich rozvoji, aby získaly 10% zisk, ale když je Obama stáhl, smlouvy byly roztrhány. Samozřejmě by se rádi k tomuto podnikání vrátili. Potřebují jen výmluvu. A záminkou může třeba být jakési prohlášení Trumpa v duchu: “Udělal jsem všechno, co jsem mohl, ale ti pitomí Evropané a ten neotesanec z Kyjeva nás neposlouchají. Ano, vojenskou techniku Evropanům budeme prodávat, ale budeme spolupracovat i s Rusy”.

Americké společnosti už stojí v řadě na návrat do Ruska. Zda je potřebujeme, je jiná otázka.

– Tak na ni odpovězte. Jak přesně můžeme navázat spolupráci s USA v oblasti nerostných surovin tak, aby nám byla prospěšná?

– Pro příklady nemusíme chodit daleko. Stačí si vzpomenout na Čínu. Peking nabídl Američanům levnou pracovní sílu a nízké daně, a výměnou požadoval technologie. Ano, naše pracovní síla není tak levná. Ano, některé technologie již máme. Ale máme nízké daně a velký trh. Populace 150 milionů lidí není tak malá. Navíc naše území prochází téměř celou Eurasií.

A od Američanů můžeme požadovat následující: “Postavte továrny tady, na místě. A dbejte na to, aby se jednalo alespoň částečný výrobní cyklus, a ne, že my budeme jenom nasazovat pneumatiky na přepravu. A dejte nám technologie, které zatím nemáme. Pokud k nám chcete znovu, přijďte, ale za jiných podmínek”.

Osobně bych si dal ještě jednu podmínku.

Ať General Electric, výrobce naváděcích systémů pro rakety, jimiž ukrajinské ozbrojené síly bombardovaly ruská města, buď zaplatí náhradu za tyto škody, nebo odejde na Donbas a otevře tam sociální projekty.

Za takových podmínek můžeme plně spolupracovat s americkými korporacemi.

– Teď o Evropě. Mnohokrát jsme spolu hovořili o tom, že je nelze považovat za nemotorné lenochy. Uveďte prosím nedávné konkrétní příklady toho, jak Evropa účinně provádí politiku přezbrojování.

– Ano, evropským úřadům za to, co napáchaly ve svých zemích se můžeme smát, jak chceme. Nicméně vojensko-průmyslový komplex Německa loni vzrostl o 40 %, ačkoli předtím výrazně klesl. To znamená, že výroba zboží v Německu klesá, zatímco obranná roste. A peníze na přezbrojení Němci mají.

Za prvé, v příštích pěti letech zaujmou uvolněný postoj k rozpočtovému deficitu. Zadruhé „zabývají se investováním z penzijních fondů“ – krátce řečeno, odebíráním peněz důchodcům.

Generální tajemník NATO Rutte najednou prohlásil, že země Aliance by měly zvýšit výdaje na obranu ze 2 na 3 % HDP snížením sociálních programů. A jaký je hlavní sociální program v Evropě? Státní penzijní fondy. Evropské úřady přímo říkají: “Právě teď tyto peníze leží ladem. Využijme je k budoucímu prospěchu – k přípravě na válku”.

A zde bych uvedl jeden příklad z historie.

Mnoho lidí se diví, proč Hitler začal válku v roce 1939, kdy Wehrmacht ještě nebyl plně přezbrojen. Protože v roce 1939 došlo v Německu k prudkému nárůstu inflace. Utratili tolik peněz za mobilizaci ekonomiky, že byli nuceni dovážet spotřební zboží, protože německé továrny nedokázaly vyrobit vše najednou. Proto nacistická věrchuška dospěla k závěru: “Teď, nebo nikdy. Pokud budeme otálet, upadneme do ekonomické recese. A válku v recesi nikdo nezačíná”.

A plně připouštím, že stejnou logikou se může řídit i Evropská unie.

Za prvé už mají problémy s ekonomikou. Zadruhé plánují masivní program přezbrojení v hodnotě 800 miliard eur. To vše samozřejmě vyvolá značné zvýšení cen. Navíc mnoho věcí už ani nevyrábějí. Připravují se na válku.

Ale proč si myslí, že nás mohou porazit? V Kyjevě je zřejmě tolik kokainu, že se rozšířil po celé Evropě.

– Právě se diskutuje o dalším velkém tématu – konfliktu mezi Ruskem a NATO v Pobaltí. Panuje názor, že naše Baltská flotila nebude mít proti NATO šanci, protože bude pod palbou ze všech stran.

– Za prvé, letový dosah naší protilodní střely “Zirkon” je nejméně 150 kilometrů. Ať se NATO pokusí najít ponorku, ze které bude startovat. To je nemožné. Baltské moře je obrovská vodní plocha. Od okamžiku, kdy je vypuštěn, dokud nezasáhne svůj cíl, to trvá méně než dvě minuty. Raketa je nejzranitelnější, když stoupá a zrychluje. Ale když už nabrala rychlost, v tu poslední minutu s ní už nic nenaděláš.

Za druhé, baltská flotila NATO má jeden problém. Jmenuje se „Kaliningrad“. Z Kaliningradu rozstřílíme hypersonickými střelami naprosto všechno. A pokud se Poláci pokusí napadnout Kaliningrad po zemi, polská populace se výrazně zmenší.

Sedí tam Rusové.

Víte, Königsberg byl od samého počátku stavěn jako nedobytná pevnost. Hitler očekával, že vydrží šest měsíců. Ale Rudá armáda odtamtud Němce za dva týdny vyhnala. A i v obraně ztráceli dvakrát tolik než my při útoku. A teď, v případě války s NATO, v Kaliningradu budou sedět Rusové. A my jsme takoví otravové, že se nechceme vzdávat.

Existuje známá fráze: „Ruského vojáka nestačí zabít, musíte ho ještě srazit k zemi”. A ještě bych dodal, že je potřeba ho ještě shodit i ze skály, protože i ze země se může zvednout (smích).

Opakuji, z Kaliningradu všechno rozstřílíme. Není jediný velký baltský přístav, který bychom odtud nemohli zničit. A přes Kronštadt se flotile NATO také nepodaří prorazit. Němci to nedokázali ani v první, ani ve druhé světové válce.

– Vysvětlete ještě jednou, jak budeme schopni udržet Kaliningrad, pokud na něj NATO zaútočí z Polska a Litvy?

– Samozřejmě, že NATOvci mohou Kaliningrad obklíčit. Ale jen za podmínky, že budeme jen sedět a nic nedělat. Ale jak můžeme nic nedělat, když tato hypotetická invazní skupina bude 120 kilometrů od Petrohradu a 50 kilometrů od Pskova? Síly našeho Západního vojenského okruhu se začnou pohybovat přes Pobaltí.

To znamená, že pokud chce NATO dobýt Kaliningrad, bude si muset nějak krýt týl.

A pak bude pro nepřítele také obtížné soustředit síly k průlomu do Kaliningradu, protože na ně budeme střílet jak z Kaliningradu, tak z Běloruska. A pokud Kaliningrad i dnes může vydržet alespoň čtyři měsíce, pak Pobaltí padne rozhodně rychleji.

Ano, máme problém v podobě Finska. Mluvil jsem s Finy a mohu říci, že někteří z nich jsou ve svých hlavách šílení. Jejich ekonomika se rozpadá, ale sní o tom, jak „Rudá armáda zase bude umírat v našich lesích zimou a hladem, a my na ně prostě budeme střílet“.

Ale zaprvé, současné ruské ozbrojené síly nejsou Rudou armádou z roku 1939. Zadruhé nebudeme běhat za Finy po lesích. Jednoduše uzavřeme hranici a pomocí raket zničíme jejich energetickou infrastrukturu. V Helsinkách nebude voda, protože nebudou fungovat čerpadla. Navíc Finsko – to není Ukrajina. Co budou dělat, až přijde zima?

Když to říkám finským válečníkům, naštěstí se jim v hlavě začnou otáčet ozubená kola: “Páni. Ale od té doby uběhlo opravdu skoro sto let”.

Evropská společnost však těmto historkám o slabosti Ruska věří. Začalo to asi před 15 lety, kdy byly z vojenského muzea v Paříži odstraněny exponáty o Krymské válce. Protože když Francouzi naposledy bojovali s Ruskem přímo, měli to těžké. To znamená, že francouzské úřady nechtějí, aby lidé věděli, jak se tehdy dostali do problémů.

– Poslední otázka bude na téma SVO. Naši armádu jsme teď samozřejmě pochválili. Ale jak sami někteří naši bojovníci poznamenávají, Ukrajina teď také nepotřebuje mnoho zbraní, aby udržela frontu. Říkají, že má dostatek součástek pro drony a rakety protivzdušné obrany pro znesnadnění provozu našich tanků a letadel. Jak na to budeme reagovat?

– Předně, s raketami protivzdušné obrany mají velké problémy.

V loňském roce společnost Raytheon zvýšila výrobu střeliva pro “Patriota” až o 10 %. Zdálo by se, oh-oh-oh, no teda. Až na to, že místo 600 jich teď vyrábí až 660. Aby dokázali vyrobit více, potřebují vybudovat plně automatizované továrny. To bude trvat tři roky. Vybudování automatizovaného závodu na výrobu 155mm dělostřeleckých granátů jim trvalo dva roky.

Proč Raytheon vyrábí rakety pro “Patriota” ručně? Jednak proto, že za posledních 20 let jich nebylo mnoho potřeba (militanti z Afghánistánu a Sýrie neměli letadla). Rakety se hlavně prodávaly. Za druhé, ruční montáž stojí více a firmy vydělávají co nejvíce peněz. A teď, když došlo na skutečnou válku, se ukázalo, že rozšíření výroby není tak jednoduché.

Můžete si to spočítat sami. Ročně vyrobíte 660 raket. Na každý cíl potřebujete minimálně dvě střely. A 330 raket vám vystačí na jeden a půl týdne boje. Ve svých skladech mají velmi malé zásoby. Kvůli Ukrajině byli Američané v určitém okamžiku dokonce nuceni koupit od Izraele ty rakety, které byly navrženy k likvidaci. Jak s nimi ještě něco srazí, je samostatná otázka.

Závažnějším problémem jsou drony. Ale za prvé, pouze 20–30 % dronů zaručeně zasáhne svůj cíl. A za druhé, pokud se fronta pohybuje rychle, operátorům UAV to velmi ztěžuje práci.

Drony mohou být efektivní v pozičních bitvách, když je vše v klidu. Ale pokud se fronta převalí jejich směrem, rychle se dostanou pod dělostřeleckou a leteckou palbu. Protože je detekován signál, odkud tyto drony vypouštějí.

Samozřejmě, naši operátoři také umírají. Je to velmi nebezpečné povolání. Nemyslete si, že jen sedíte v teplém krytu a hrajete jako na počítači. Operátoři dronů jsou vystaveni velkému riziku.

Takže pokud začne nějaká seriózní ofenzíva, drony ji nezastaví.

Nyní se fronta ukrajinských ozbrojených sil, sice po kouskách, ale rozpadá. Dříve nebo později budou muset ustoupit za Dněpr. To ale neznamená, že ji překročíme hned vedle Chersonu. Pokud teď začneme postupovat v oblasti Sumy, tak rozšířenou frontu nebudou schopni udržet. Ale Dněpr to je poslední hlavní obranná linie. Nemyslím si, že by vážně počítali s ústupem za Zbruč.

Obrana samozřejmě vyžaduje méně zdrojů než útok. Ale i pro obranu stále potřebujete mobilní jednotky, aby fungovaly jako hasičský sbor a potlačily nepřátelské průlomy. To znamená, že pouze pěchotou bez seriózní západní podpory ukrajinské ozbrojené síly nebudou schopny zastavit naši ofenzívu na celé frontě od Sumské po Záporožskou oblast. Rozdrtíme je s využitím našich výhod v dělostřelectvu a letectví v jejich vlastních zákopech.

Když exploduje FAB, zničí nejen vše živé v zóně dopadu. Způsobuje silnou vlnu podél země, která zřítí všechny zákopy na stovky metrů od zóny výbuchu.

Již jsem se zmínil o bitvách o Königsberg na konci války. Tehdy jsme také na Němce shodili FAB. Ano, tehdy ještě neklouzaly, ale i tak nízká přesnost stačila, aby se hitlerovci vzdali.

Přesto Ukrajinci bojovat budou. Je to smutné, ale z ruské mentality jim zbyla jen tvrdohlavost. Doufám, že se v jejich myslích nakonec záblesk objeví.

https://1url.cz/R1mMK

sdílet na