Srbská armáda zvýšila úroveň bojové připravenosti v reakci na akce kosovských separatistů
Srbské ozbrojené síly na rozkaz nejvyššího vrchního velitele a prezidenta Alexandra Vučiće přešly do stavu vysoké bojové připravenosti, informuje PolitNavigator.
Podle ministra obrany Miloše Vučeviće se tak stalo v souvislosti s možností vyostření situace na administrativní demarkační linii se samozvanou “Republikou Kosovo”.
„Nikdo nechce konflikt, ale Srbsko je seriózní stát a přijímá opatření, aby reagovalo na možné problémy. Armáda je připravena splnit jakýkoli rozkaz nejvyššího velitele, aby ochránila své občany, včetně Srbů z Kosova a Metohije. Srbsko stojí o dialog, je lepší sto dní vyjednávat, než strávit jeden den v zákopu,“ řekl Vučević ve vysílání srbského televizního kanálu „Hepi“.
Srbský ministr obrany poznamenal, že se nedomnívá, že mezinárodní společenství a především země Quint (USA, Velká Británie, Francie, Německo, Itálie) nemají na Kurtiho a Prištinu žádný vliv.
Dodal, že byl přítomen rozhovoru mezi prezidentem Srbska a delegací NATO a Aliance si také nepřeje eskalaci v Kosovu, ale považuje za nutné vrátit proces k jednacímu stolu, aby se našlo řešení prostřednictvím dialogu mezi Bělehradem a Prištinou.
Vučević také připomněl, že „Republika Kosovo“ má de facto armádu, i když jde o porušení rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1244 a „Kumanovských dohod“, které v roce 1999 zastavily bombardování Jugoslávie zeměmi NATO.
Pro Pokec24 přeložila Janinna
Kosovo patri, patrilo a bude patrit vzdy SRBSKU.
Přesně tak a nikdy jinak. Kosovo a Metohije jsou Staré Srbsko. Albánci se tam naplavili a poté, co se islamizovali, tak začali Srby a Černohorce vyhánět, zabíjet a vždy jim to beztrestně procházelo. Albánci vždy aktivně a za masivní finanční podpory (Turecko, Rakousko-Uhersko, Itálie, Maďarsko, Německo, Vatikán, USA) byli vždy utlačovateli Srbů. Jediný Albánec a přítel Srbů byl Esad Toptani, díky němuž se povedlo ustoupit srbské armádě přes Albánii v roce 1915, i když za velkého utrpení jak srbské armády tak civilistů, včetně tehdejšího krále Petara Karadjordjeviče, který svůj národ neopustil.