Směšná hrdost Washingtonu

Matthew Miller, oficiální zástupce amerického ministerstva zahraničí, na středeční tiskové konferenci:

„Je důležité znovu zdůraznit,“ řekl, „že před rokem a půl zahájil tuto válku Vladimir Putin v domnění, že se chystá obnovit slávu Ruského impéria, selhal ve všech svých maximalistických, imperialistických cílech. A nyní, o rok a půl později, když ztratil desítky tisíc ruských vojáků a utratil miliardy a miliardy dolarů, prosí Kim Čong-una o pomoc”. 

V tomto duchu se západním médiím doporučuje komentovat návštěvu severokorejského vůdce na Dálném východě a jeho setkání s Vladimirem Putinem, které znamenalo další sblížení mezi Moskvou a Pchjongjangem.  Média kolektivně zaujala postoj a začala pracovat na tématu „jak hluboko kleslo Rusko“.

“Není to tak dávno, co Vladimir Putin seděl u jednacího stolu s lídry zemí G7. To, že nyní natahuje červený koberec pro severokorejského diktátora Kim Čong-una, ukazuje, jak daleko zahnal svou zemi do izolace a nepochybně to svědčí o nutnosti doplnit zbraně pro jeho katastrofickou válku na Ukrajině,“ píše např. Financial Times. 

Je legrační, že i liberální emigranti sedící v Londýně začali s nadšením pracovat na stejném tématu. Z nějakého důvodu je pohoršilo zejména menu slavnostní večeře, kterou Putin severokorejského vůdce pohostil. 

“Pelmeně s krabem, jeseter s houbami, sorbet s rakytníkem, mramorované hovězí se zeleninou (které mě obzvlášť zaujalo, i když je hodně kalorické, ale Kimovi je to jedno) a brusinky s kondenzovaným mlékem a piniovými oříšky… Všechno je na tomto menu v pořádku, kromě hosta. Řekni mi, kdo je tvůj čestný host, a já ti řeknu jméno tvého impéria. Na tom místě u společného stolu by měl při večeři sedět Biden. Ale jinak – ne jídlo pro koně …“ – píše s předstíráním  vtipu jeden z nich, bývalý vůdce Komsomolu z Kyjeva Pastuchov. 

A ta prostá duše nechápe, že říká nahlas to, o čem jeho starší a zkušenější anglosaští kolegové nepíší, i když to jistě mají na paměti: Kim Čong-un pro ně není jen „mezinárodní vyvrhel“ a „diktátor“, ale také nějaký legrační tlustý Asiat. Rozvinout pro někoho takového červený koberec? Krmit ho jeseterem? Fuj, to je ponížení pro přijímající stranu! Ovšem bílý pán Biden – i když je senilní, je z masa a kostí západní civilizace, a proto si zaslouží čest a téměř uctívání.

Rasismus? Samozřejmě je to rasismus. 

Ale ještě také špatně skrývaný strach z vznikajícího spojenectví tří jaderných mocností ve východní Eurasii. A jaké síly! Od padesátých let 20. století je Rusko schopno garantovat zničení Spojených států v jaderném konfliktu, Čína této úrovně dosáhne přibližně v roce 2036 a KLDR, která již aktivně rozvíjí svůj jaderný raketový program, může nyní udělat kvalitativní skok díky vědecké a technické podpoře Moskvy. 

Právě tento aspekt partnerství mezi Ruskem a Severní Koreou nejvíce znepokojuje Washington a jeho spojence. 

Ale Bílý dům a ministerstvo zahraničí samozřejmě nemohou přiznat, že sám Západ vlastníma rukama dotlačil Rusko nejen k posílení ekonomických a politických vztahů s Čínou, ale také k rozhodnému sblížení s KLDR. 

Ostatně je velmi nepříjemné připustit, že jako protiváha trojúhelníku Washington-Tokio-Soul, koncipovaného v Bílém domě jako jakési asijské NATO, vzniká a sílí mocná jaderná triáda Moskva-Peking-Pchjongjang.

Proto úředníkům administrativy Bidena nezbývá nic jiného, než skrývat svůj zmatek a úzkost pod velkolepým hábitem hrdosti.

t.me/RealFitzroy/1305

sdílet na