Skončit s amatérismem, to je lekce z letoška. Že, paní Langšádlová. Analytik Štefec o rozbitých vztazách s Ruskem a odkrývání karet ve světě

30.12.2021 9:58 | Rozhovor

„Čína je mocnost, která je momentálně na vzestupu a prakticky nic ji nemůže na této cestě zastavit. A to dokonce ani výpadek Evropské unie jako významného zákazníka a všemožné sankce. Čína si bude naprosto reálně a regulérně dělat, co chce,“ sdělil jasně vojenský analytik Jaroslav Štefec. V bilančním rozhovoru rovněž zhodnotil, jaký vývoj vztahů očekává se Spojenými státy, Ruskem nebo Evropskou unií, jejíž osud také závisí na tom, jak se bude vyvíjet konflikt na rusko-ukrajinské hranici.

Jak byste z pohledu zahraničních událostí a vztahů shrnul rok 2021?

Rok 2021 bych shrnul jako rok odkrývání karet. Mezi mocnostmi a také v rámci společnosti. Je to takový rok odkrývání karet a všeobecného pochopení toho, že další cesta tak, jak jsme fungovali dosud, není možná. A to jak na mezinárodním poli, tak na poli národním.

Proč není dále možná?

Vzhledem k tomu, že se výrazně změnily mocenské poměry ve světě, výrazně se změnily poměry ekonomické a také došlo k radikálnímu přeformátování vlivových sfér jednotlivých globálních hráčů – ať už se jedná Spojené státy, Čínu, Rusko, ale i třeba Francii. A nyní nemluvím o Evropské unii jako celku, protože Evropská unie hraje ve světě relativně malou roli.

Vezměme to postupně. Co tedy rok 2021 ukázal o Evropské unii?

Ukázal nepřipravenost Evropské unie na krize, a to jednoznačně. Naznačil to už postup vrcholných orgánů Evropské unie v souvislosti s krizí imigrační, ale krize spojená s covidem, který panuje ve značné části světa, ukázal tuto schopnost Evropské unie jako velmi malou – tedy řešit nejen konkrétní reálné problémy dlouhodobě a perspektivně, ale i operativně v případě, když nastanou.

Ukázalo se to podle vás na migraci, vztazích s Ruskem, v přístupu k New Green Dealu a energetice? Na čem z toho, nebo na všem?

Prakticky na všem, protože to souvisí. Svět je dnes tak propojen, že všechny tyto věci souvisí jedna s druhou. Viz tahy Evropské unie s Ruskem a jejich výrazné zhoršení v uplynulém roce, které jednoznačně vedou k energetické krizi, ke zhoršování migrační krize, vedou samozřejmě i problémům ekonomickým a vedou i k problémům se surovinami a podobně, protože Rusko je pro Evropskou unii významným zdrojem všeho, o čem jsem hovořil.

Připomněl jste, že se letos hodně zhoršily vztahy Evropské unie k Rusku. Očekáváte, že by se to v příštím roce mohlo změnit?

Ne. Nečekám nějaké změny, spíše čekám stagnaci vztahů. Hodně bude záviset na vývoji situaci na hranicích mezi Ukrajinou a Ruskem a na tom, zda Spojené státy dovolí Ukrajině rozpoutat konflikt, o který v současné době na těchto hranicích jde.

Jak by se tedy Fialova vláda měla chovat a postavit k Rusku? Ať už jde o historické křivdy nebo situaci na Ukrajině a další události směrem k Rusku?

Stavěl bych se k tomu obecně pragmaticky. My jsme tu situaci nevyvolali, i když Česká republika se snaží svým hláskem velmi slabým a v podstatě neslyšným se nějak angažovat a stavět se za jednotu Evropské unie, která ovšem vůbec reálně neexistuje.

Není tak rozsáhlá, jak se prezentuje v České republice nebo ve vrcholných orgánech Evropské unie, protože zatímco Česká republika úplně přerušila jak diplomatické, tak ekonomické kontakty s Ruskem, tak Německo s Ruskem vesele obchoduje a není samo. Vesele obchoduje i Francie a Spojené státy. Takže Česká republika by měla zvážit svůj postoj vlajkonoše války, takové té ekonomické, politické a právní války proti Rusku a měla by vystupovat daleko pragmatičtěji, než v současné době vystupuje.

Jak by toho měla využít Česká republika při nadcházejícím předsednictví Evropské unie?

Právě tím pragmatismem. To znamená, že by česká vláda, respektive Česká republika jako předsedající země Evropské unie měla nabádat k rozumnému pohledu na věc a vlastně k pragmatismu, protože pragmatismus nám bude velmi zapotřebí. Zejména, jestli bude studená zima, o níž se mluví. Pak se velmi tvrdě ukáže neprozřetelnost politiky Evropské unie vůči Rusku a také závislost Evropské unie na Severoatlantické alianci, která je obrovská.

Zatímco Evropa řeší koronavirus, ale i energetickou krizi a další problémy, Čína se dále rozvíjí. Jak se tedy chovat k Číně? A lze se s ní měřit, pokud jde o pracovitost a přístup k práci?

Ne. Čína je mocnost, která je momentálně na vzestupu a prakticky nic ji nemůže na této cestě zastavit. A to dokonce ani výpadek Evropské unie jako významného zákazníka a všemožné sankce a podobně. Čína si bude naprosto reálně a regulérně dělat, co chce. Stačí pohled na mapu, abychom i uvědomili obrovský nepoměr územní a lidský mezi Čínou a jím ovládanou částí světa a Evropskou unií a jí ovládanou částí světa. Evropská unie neovládá téměř žádné země mimo jurisdikci zemí, které tvoří její členské státy.

Jistě se pod mnoha českými stromečky na Vánoce objevily dárky z Číny. Měli by Češi více pracovat rukama, nebo zaujmout jiný směr?

Vyrábět a pracovat rukama se hezky řekne, ale v současné době v České republice zaniklo obrovské množství oborů, které jsme uměli, a dnes tu nejsou lidé, kteří by byli schopni tyto obory nejen rozvíjet, ale ani udržovat. Chybí nám inženýři, chybí nám technici, chybí nám kvalifikovaní řemeslníci. Firmy shánějí dělníky, kde se dá, techniky a tak dále. Česká republika – a nejen ona, my jsme na tom ještě relativně dobře – ale spousta evropských zemí prakticky ztratila schopnost vyrábět konkrétní prvky, které potřebuje moderní technika ke své činnosti. Viz takzvaná čipová krize, kdy Evropa nevyrábí čipy potřebné pro výrobu počítačových desek pro automobily a další stroje.

My se v tomto směru vracíme de facto do středověku, protože jsme najednou zjistili, že tady stojíme a neumíme. Nedokážeme vyrobit a dokonce nemáme ani nástroje, abychom si vyrobili stroje potřebné k výrobě těchto věcí. Toto všechno se přesunulo nemoudře asijským zemím, nejen Číně, které se na to vrhly, rozvíjejí to a technologicky se na tom velice udělaly. Získaly schopnosti, které Evropská unie dnes skutečně nemá.

Když mluvíme o Číně jako mocnosti, co si z letošního roku odnést ohledně vztahů a vývoje mocností? Slábnou Spojené státy, jak se nyní zdá? Zesiluje Čína s Ruskem?

Nedá se říci, že by Čína nějakým způsobem s Ruskem zesilovala, spíše se projevilo, že Čína silná je. Byla silná už minulých deset let, a kdo sleduje vývoj, ví, že technologické zaostávání evropských zemí – a dnes se ukazuje, že i technologické zaostávání Spojených států, ačkoliv se stále deklarují jako nejrozvinutější a nejvíce hi-tech země světa – začíná být viditelné. A začíná se projevovat i v životě, i v realitě, ať už se to týká zbraní, anebo prostředků běžného života. Já jsem hovořil o čipech.

Mezi Západem a Čínou doutná spor v Jihočínském moři. Čína investuje v Africe či arabském světě, probíhá spor o Tchaj-wan. Jak by se čeští politici měli zachovat? Předseda českého Senátu byl v Tchaj-wanu a dal najevo, na kterou stranu se přiklání. Je to správný postoj?

Shrnul bych to jednoduše. Méně naslouchat tomu, co říkají Spojené státy a více se zabývat pragmatickými potřebami České republiky a nás občanů, kteří tady musíme s našimi politiky a naší vládou žít a v podstatě nést i dopady jejich rozhodnutí a jejich činů. Jestliže Spojené státy hovoří otevřeně o jednotné Číně – sice podporují Tchaj-wan, ale nehovoří o dvou Čínách – tak nevím, proč Česká republika zase musí být papežštější než papež a třímat prapor odporu.

Já se osobně domnívám, že bychom se velmi intenzivně měli začít zajímat o vyrovnání obchodních bilancí s Čínou a podobně. A neměli bychom se starat o to, jaké jsou vztahy Číny s Tchaj-wanem nebo řešit otázku lidských práv, protože náš pohled na lidská práva je velmi radikálně odlišný od čínského pohledu, který se vyvíjel více než čtyři tisíce let. Náš pohled na lidská práva se vyvíjí posledních 100 až 150 let, takže tady je značný nepoměr.

Zkusme nahlédnout do roku 2022. Očekáváte nějaké změny v tom, o čem jsme nyní mluvili? Čemu bychom měli věnovat pozornost?

Aktuálně bychom měli věnovat pozornost rusko-ukrajinské hranici, kde hrozí naprosto otevřeně a drsně konflikt. A ten konflikt může velmi rychle přerůst ve skutečnou válku, která by byla velice tvrdá pro celou Evropu. Bez ohledu na to, zda by zůstala lokální a omezená na hranicích země Ruské federace a okolního světa Evropské unie nebo respektive NATO, nebo zda by to byla válka, která by se rozrostla na celou Evropu. I ekonomické a lidské dopady by byly strašlivé tak nebo tak.

Okamžité přerušení dodávek plynu do Evropské unie, přerušení dodávek dalších energetických surovin, přerušení dodávek surovin, které bereme z Ruska, potřebujeme je nezbytně a velmi pravděpodobně také k narušení vztahů s Čínou, protože Čína jasně deklarovala podporu Ruska v případě, že bude nějakým způsobem ohroženo nebo napadeno. Jestliže my budeme deklarovat, že Rusko napadlo Ukrajinu, neznamená to, že situaci bude stejně vnímat i Čína. To je jedna z věcí.

Bude tady probíhat konfrontace na linii Čína – Spojené státy, která je dnes vymezena skutečně situací v Jihočínském moři a jasně to ukazuje i ustanovení nového paktu mezi Velkou Británií, Spojenými státy a Austrálií, tedy anglofonních zemí, které se jednoznačně vymezily proti Číně a jednoznačně také ukázaly Evropské unii, jaký význam pro tyto státy má. Francie přišla o zakázky v Austrálii, další státy přišly o zbrojní zakázky v jiných zemích a zase právě na základě této dohody a tlaků Spojených států na konkrétní země, aby místo francouzských nebo německých zbraňových systémů nakoupily americké. A tady vidím určitou ofenzivu zbrojního průmyslu Spojených států, která se ponese celý rok 2022. Včetně toho, že tady bude obrovský tlak na nákupy americké výzbroje a na určitou difuzi amerických vojenských schopností na území evropských zemí v rámci východní Evropy.

Jaké nejzásadnější poučení si odnést z letošního roku?

Poučení je zcela jednoznačné: více realismu a pragmatismu. A přestat s amatérismem ve všech oblastech, především v politice. Tomu, čemu říkám profesionální amatérismus, musí být postupně nahrazováno skutečnými schopnostmi a znalostmi lidí, kteří ovlivňují osud naší země na dlouhá léta dopředu. A oni to z mého pohledu neumějí. A ani ministryně Langšádlová (Helena, TOP 09, ministryně pro vědu a výzkum, pozn. red.) není optimálním člověkem, aby řídila rudimentální zbytky české vědy, které ještě existují.

Co byste popřál českým politikům do roku 2022?

Popřál bych jim schopnost naslouchat skutečným odborníkům a ve svém rozhodování se řídit v první řadě zájmy České republiky, nikoliv zájmy jiných zemí, které se nám snaží vnutit svoji vůli.

Zdroj : Parlamentní Listy

sdílet na