Síla je v pravdě: O výsledcích vyšetřování událostí v Sarajevu a Srebrenici během bosenské války

ELENA PONOMARJOVA

Bojovat se musí až do konce. Dokud existuje Republika srbská, dokud je Rusko, musíme bránit pravdu, ve které je síla!

Niccolo Machiavelli ve svém nejslavnějším díle „Vladař“ zaznamenal pozici zásadního významu:

„Vítězství není nikdy úplné do takové míry, aby vítěz nemohl s něčím počítat, a zejména – mohl pošlapat spravedlnost“. 

Euforie z vítězství ve studené válce (i když samotný fakt tohoto „vítězství“ vyžaduje seriózní vyjasnění), kterou prožíval kolektivní Západ, a také servilnost politiky ruského vedení v 90. letech ve vztahu k Západu, vedlo v mnoha částech světa k narušení spravedlnosti.

Do očí bijícím případem falšování historie a uložení viny z mezietnických konfliktů na jeden národ – na Srby, se stala Bosenská válka v letech 1992-1995. 

Již více než čtvrt století se díky úsilí angažovaných politiků, zkorumpovaných „vědců“ a „novinářů“ v povědomí veřejnosti formuje mýtus o krutostech páchaných výhradně Srby. Ve veřejném diskurzu a v politickém a právním rámci v Bosně a Hercegovině je pojem „genocida“ zakotven. 

Zahraniční dozorce – vysoký představitel Valentin Inzko, než opustil svůj post, zavedl do trestního zákona republiky ustanovení o odpovědnosti za popření „genocidy“ ve Srebrenici a za „oslavování válečných zločinců“. Těm, kteří nesouhlasí se západní a muslimskou interpretací událostí mezietnického konfliktu, nyní může hrozit vězení od 6 měsíců do 5 let. 

Samozřejmě, nebyl to rakouský diplomat slovinského původu, který to všechno vymyslel. Je ozubeným kolem, vykonavatel vůle těch, kteří pošlapávají spravedlnost. 

Nikdo ho však nezbavuje osobní odpovědnosti. A co je nejdůležitější, ani ne za to, kdo dokument podepsal, ale za podstatu dokumentu: Srbové-hrdinové, kteří bránili svůj domov, víru a zemi, Srbové, díky nimž existuje, sice roztříštěná, ale přesto státnost Republiky srbské (RS), se z rozhodnutí nelegitimní instituce na své půdě, ve své zemi stali „válečnými zločinci“.

RS neuznávala zavedené novely trestního zákoníku země. Vzhledem ke kolosálnímu tlaku Západu a nadnárodních struktur na vedení RS je to odvážný krok. 

Naším úkolem je nejen učinit prohlášení o solidaritě s bosenskými Srby, ale udělat vše pro to, aby se světové společenství dozvědělo pravdu o událostech těch let. V této otázce neexistuje ztráta paměti ani souhlas s interpretací globalistů. Kromě toho byl shromážděn jedinečný materiál, o který se roztříští všechny lživé verze událostí vytvořené v minulých letech. Spravedlnost musí zvítězit.

Aby bylo možné provést důkladnou studii různých, včetně nejbolestivějších aspektů války v Bosně a Hercegovině, a vytvořit objektivní obraz událostí, byly na začátku roku 2019 vytvořeny dvě expertní platformy:

• Nezávislá mezinárodní komise pro vyšetřování utrpení Srbů v Sarajevu v letech 1991 až 1995 (práce dokončeny v roce 2020)

• a Nezávislá mezinárodní komise pro vyšetřování utrpení všech národů v regionu Srebrenica v letech 1992 až 1995 (práce dokončeny v roce 2021). 

Geografie zapojených vědců je úžasná: na práci komisí se podíleli odborníci a analytici z Rakouska, Austrálie, Německa, Izraele, Itálie, Nigérie, Ruska, Srbska, USA, Francie a Japonska. Předsedou první komise je emeritní profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, Raphael Israeli.

Práci komise vyšetřující události ve Srebrenici vedl Gideon Greif, vědecký pracovník Institutu holocaustu (Izrael) a Nadace pro vzdělávání o holocaustu v Miami (USA), poradce Státního muzea Auschwitz-Birkenau (Polsko), člen American International Advisory Board of Interviewers at the Jewish Center Foundation Auschwitz New York, který se nachází v Auschwitz (Polsko). Pro nedostatek možnosti uvést všechny odborníky jmenuji jenom některé další.

Roger W. Bayard (Austrálie) – předseda katedry patologie na univerzitě v Adelaide a senior forenzní patolog v South Australian Forensic Science Center; Doktor filozofie a doktor medicíny.

Patrick Barriot (Francie) je bývalý plukovník ve francouzské armádě, odborník na vojenskou medicínu a medicínu z míst katastrof se zkušenostmi z celého světa, včetně bývalé Jugoslávie.

Viktor Bezručenko (RF) – vojenský expert Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, pracoval mnoho let v misích OSN po celém světě, včetně Bosny a Hercegoviny.

Markus Goldbach (FRG) – mezinárodní právník, vyšetřuje porušení válečných zákonů NATO v Kosovu; více než deset let zastupoval přeživší holocaustu v trestních procesech proti bývalým nacistickým zločincům. Zastupoval rwandské oběti v procesu genocidy Onesfor Rwabukomba Hutu.

Maria Djurić (Srbsko) – profesorka anatomie, lékařská fakulta, Bělehradská univerzita, vedoucí antropologické laboratoře. Od roku 1998 se účastní a vede vykopávky masových hrobů v Srbsku (Kosovo, Batainitsa, Perucac, Kragujevac, Oplenac, Rudnica), vyšetřuje válečné zločiny.

Giuseppe Zaccaria (Itálie) je novinář, který pracoval jako korespondent pro La Stampa a další známé italské časopisy, pokrývající události z horkých míst v různých částech světa, včetně bývalé Jugoslávie.

Walter Manoschek (Rakousko) – vedoucí katedry politologie na vídeňské univerzitě se zabývá výzkumem národního socialismu, rakouského fašismu a politiky paměti.

Stephen Meyer je bývalý důstojník CIA, který během jugoslávských válek sloužil jako zástupce náčelníka meziagenturních balkánských pracovních skupin (BTF) .

Yuki Osa (Japonsko) – viceprezident Rikke University (Tokio), profesor politologie na Graduate School of Social Design Studies, prezident Japonské asociace nevládních organizací pro pomoc a sounáležitost, vedl humanitární operace v Kambodži, bývalé Jugoslávii, Mozambiku, Čečensku, Afghánistánu a dalších zemích.

Darko Tanasković (Srbsko) – diplomat (pracoval ve Vatikánu, Turecku, UNESCO), bývalý profesor orientálních studií na univerzitě v Bělehradě. Autor více než 800 vědeckých publikací.

Lawrence Arman French (USA) – námořník ve výslužbě, emeritní profesor psychologie na Západní univerzitě v Novém Mexiku, doživotní pracovník Americké psychologické asociace a Americké kriminologické společnosti, člen Společnosti pro psychologický výzkum sociálních problémů a College of Psychological Therapists (zakládající člen, má přes 300 publikací, z toho 20 knih).

Adenrele Shinaba (Nigérie) – vysoký úředník ministerstva vnitra, má hodnost generála; odborník v oblasti bezpečnosti, boje proti terorismu a teroristické organizace Boko Haram.

I zběžné seznámení s biografiemi a úspěchy členů komisí ukazuje vysokou úroveň jejich kompetencí a svědčí o jejich neangažovanosti.

Výsledek seriózní a multidisciplinární práce se stal jedinečným materiálem ovlivňujícím vojenské, politické, ekonomické a psychologické aspekty vojenského konfliktu 90. let i jeho současné důsledky. 

Výsledkem téměř dvouleté práce byly dvě objemné zprávy komisí, které zaznamenávaly historii vývoje konfliktů v Sarajevu a  Srebrenici; analyzovaly úlohu radikálního islámu v Bosně a Hercegovině při démonizaci Srbů; studovaly psychologii a oběti válčících stran. 

Hlavní ustanovení zpráv budou představena na platformě Gorčakovy nadace 14. září 2021.

Členové komisí v průběhu své práce opakovaně zdůrazňovali, že nejsou spojeni s žádnými politickými silami a mají naprostou neutralitu a nezávislost. Přitom poděkovali vládě Republiky srbské, Republikánskému centru války, válečných zločinů a pátrání po pohřešovaných osobách v Banja Luce, knihovně Gazi Khusrev-Bey v Sarajevu, knihovně Paláce míru v Haagu a Centru bezpečnostních studií při Švýcarské vyšší technické škole v Curychu a Mezinárodnímu soudu pro bývalou Jugoslávii za poskytování technické pomoci při vyšetřování a poskytování požadovaných materiálů.

Muslimské úřady v Bosně a Hercegovině prokázaly velmi výmluvný postoj k hledání pravdy. Všechny žádosti komisí o poskytnutí potřebných materiálů, které jim byly adresovány, zůstaly nezodpovězeny.

Zprávy komisí (v blízké budoucnosti by měly být přeloženy do ruštiny) představují jedinečný materiál nejen z pohledu rehabilitace Srbů, ale také pro současné i budoucí badatele povahy a důsledků interetnických konfliktů. Například analýza kolektivního válečného traumatu je považována za důležitou; mezigenerační přenos psychologického a emocionálního traumatu v důsledku války; dopad odepření spravedlnosti na psychologický a emocionální stav národa; fyzické a psychologické aspekty utrpení národů vrhnuté do propasti krvavého konfliktu; systémová diskriminace určitých skupin lidí;  roli radikálního islámu při formování kulturního a politického klimatu.

Dnes máme data dokazující, že ani v Sarajevu, ani ve Srebrenici Srbové nespáchali genocidu. Navíc proti Srbům byla uplatňována praxe genocidy.

Když začali hlouběji studovat události v Sarajevu, členové komisí zažili dvojí šok. 

Nejprve byli velmi překvapeni, že na konci 20. století se hlavní město evropského státu stalo centrem rozsáhlého zločinu: Sarajevo se stalo městem bez Srbů. 

Druhý šok pochází ze skutečnosti, že ani oni (vzdělaní a znalí lidé), ani akademická obec zemí, které zastupují, ani široká veřejnost neměli tušení, co se vlastně stalo.

Podle závěrů komisí západní Evropa s přímým podnětem a vojenským krytím Clintonovy administrativy a vedení NATO podporovala bosenské muslimy. 

Nebyla to jen politická, ale i vojenská podpora. 

Struktury radikálního islámu hrají zvláštní roli při zintenzivnění konfliktu. Pokud pravoslavní Srbové bojovali za svůj domov a zemi, pak pro bosenské muslimy byla válka džihádem za osvobození muslimských zemí od nevěřících a vytvoření islámského státu na západním Balkáně na základě práva šaría, v němž nebylo žádné místo pro politickou a kulturní autonomii Srbů.

V kontextu procesů spojených s šířením radikálního islámu a extremismu v Evropě je bosenský model vytváření islamizovaného státu vnímán jako hrozivé varování. Experti popsali metody práce regionálních struktur radikálních islamistů (v Rusku zakázáno především Muslimské bratrstvo), které umožnily kriminalizovat celý národ – Srby, podrobit je vyhnanství a likvidaci, a obvinit je z genocidy.

V důsledku hloubkového historického výzkumu dospěli experti k závěru, že bosenský džihád významně přispěl k rozšíření a posílení globálního džihádistického hnutí a nadnárodní infrastruktury Muslimského bratrstva.

Události v Bosně a Hercegovině otevřely cestu pro rozvoj a rozšíření moderní regionální teroristické infrastruktury ve středu Evropy, která je de facto základním kamenem takzvaného balkánského chalífátu, jehož operační základnu tvoří parajematy/wahhábitské osady, teroristické tábory, stále se rozšiřující síť mešit a islámských škol, jakož i regionální síť mezinárodních islámských nevládních organizací, mezinárodních islámských finančních institucí a politických stran. 

Postmoderní charakter islámského fundamentalismu (panislamismu), na kterém je postaven balkánský chalífát, představuje přímou hrozbu pro regionální bezpečnost a územní celistvost Republiky srbské, jakož i států jako Srbsko, Severní Makedonie a Černá Hora. 

Nejde však jen o regionální hrozbu, ale také o výzvu pro globální bezpečnost, protože to znamená posílení nadnárodních islámských struktur a odstranění národních hranic za účelem integrace islámských komunit všech západních zemí do jediného politického panislamistického systému.

Hlavním závěrem vyšetřování komise o Srebrenici je, že ve městě a jeho okolí nedošlo k žádné genocidě. Komise současně uznává skutečnost, že tisíce lidí (zejména válečných zajatců) byly zabity nejbrutálnějším způsobem a že osoby odpovědné za tyto hrozné zločiny musí být potrestány. 

Závěry haagského tribunálu o genocidě neobstojí: zločiny ve Srebrenici nelze považovat za genocidu v souladu s článkem VI Římského statutu.

Obecněji řečeno, aby se zabránilo budoucímu krveprolití a brutálním zkouškám, je nutné, aby pojem genocida jako „zločin nade všechny zločiny“ nebyl ředěn a rozmělňován. Pokud je tento termín používán tak lehkovážně, jako v případě událostí ve Srebrenici v červenci 1995, nakonec ztratí význam.  Pokud bude tato právní formulace realizována, obvinění z genocidy budou pravidelně doprovázet jakoukoli armádu a stanou se společnými pro všechny konflikty.

A ještě jeden důležitý závěr:

téměř všichni vinní ze zločinů proti Srbům unikli spravedlnosti za aktivní pomoci muslimských státních institucí Bosny a Hercegoviny.  Pachatelé válečných zločinů a zločinů proti lidskosti proti Srbům se těšili výjimečné shovívavosti ze strany soudců a často úplné beztrestnosti u Mezinárodního soudu pro bývalou Jugoslávii a u soudů Bosny a Hercegoviny. Odmítnutí spravedlnosti je však srovnatelné se zdlouhavým mučením!

Hluboce zakořeněnou démonizaci Srbů na Západě, i když je zpochybňována Ruskem, je velmi obtížné odstranit kvůli množství falešných textů a vykonstruovaných zvěrstev připisovaných Srbům. 

To však neznamená, že je nutné se vzdát. Nikdo by neměl mít právo pošlapávat spravedlnost!

Bojovat se musí až do konce. 

Dokud existuje Republika srbská, dokud je Rusko, musíme bránit pravdu, ve které je síla.

Fond strategické kultury
https://bit.ly/3z1zUBa

sdílet na