Scott Ritter: Francie není supervelmoc a dekolonizace Afriky pro ni představuje existenční hrozbu

Vojenský převrat v Gabonu svrhl prozápadního vládce, prezidenta Ali-Ben Bonga. Po Mali, Burkině Faso a Nigeru se s vážným neúspěchem v Gabonu musí smířit i USA a především bývalá koloniální velmoc Francie.

Pro amerického vojenského experta Scotta Rittera to znamená dokončení dekolonizace – a s ní i zbavení se jejího moderního, „postkoloniálního“ zbarvení.

Tento proces souvisí se vzestupem BRICS a koncem západní hegemonie.

Ritter shrnuje: “Faktem je, že pro USA je těžké přijmout, že už nejsme číslo jedna, ale číslo dvě. A číslo jedna je BRICS pod vedením Číny.”

Úpadek USA je vidět i v Pacifiku, kde Washington přes všechno řinčení šavlí nemůže riskovat válku proti Pekingu. Ritter to vyjádřil ve zkratce: “Pentagon ví, že nemůže vyhrát válku proti Číně – nulová šance.”

Jako jeden z hlavních důvodů vidí lpění na zastaralé vojenské technice a tradičním myšlení – například v případě letadlových lodí, které podle Rittera “ztratily svou užitečnost”.

KONEC NEOCOLONIALISMU, VZNIK MULTIPOLARITY

Francie není supervelmoc, zdůrazňuje bývalý důstojník americké námořní rozvědky Scott Ritter v rozhovoru pro německý Gegenpol. Její vojenské schopnosti v Gabonu jsou omezené a nebude schopna vážně ovlivnit situaci.  Mezitím pokračující dekolonizace Afriky představuje pro Francii existenční hrozbu, protože současné francouzské elity zbohatly na zisku z afrických zemí.

SCOTT RITTER, bývalý zpravodajský důstojník námořní pěchoty USA: 

Podle mého názoru je to, co se děje v Gabonu, pokračujícím projevem procesu dekolonizace v Africe, zejména ve vztahu k Francii. Francie má v Africe rozsáhlé koloniální zájmy. Ani po skončení druhé světové války, kdy Francie ztratila své kolonie, bez nich ve skutečnosti nezůstala – pouze je přehodnotila postkoloniálním způsobem v realitu, kterou mnozí nazývají neokolonialismem.

Ve Francii tomu říkají “France afrique” – promiňte mou francouzštinu, pokud to nevyslovuji správně. Pointa je, že Francie nadále dominovala svým bývalým koloniálním územím v Africe, kontrolovala politické, ekonomické, sociální a vojenské aspekty země, až po kontrolu měny, která se v zemi používá.

V případě Gabonu se jedná o strategické jádro, součást celkové strategické pozice Francie od získání nezávislosti.  Gabon byl zdrojem uranu, který Francii umožnil nezávislý rozvoj jaderné energie, umožnil Francii rozvíjet jadernou energii nezávisle na Spojených státech.

Docela zajímavé, zvláště vzhledem k současnému postoji Francie k Nigeru, kde Francie odmítla vojenský převrat, který svrhl profrancouzského prezidenta. Věc se má tak, že současný neboli nedávno sesazený prezident Gabonu je synem muže, který se v Gabonu dostal k moci vojenským převratem, který podporovala francouzská armáda. Protože Francie hrála správnou roli při řízení osudu těchto postkoloniálních aktiv.

Věřím, že se Afrika probouzí. Začínají chápat, že neustálá chudoba, která tyto země pohlcuje, ať už je to Mali, Burkina Faso, Guinea, Niger, Gabon a další… To všechno jsou země, které žijí v chudobě a vnitřním chaosu, zatímco politické a ekonomické elity prosperují.

Armáda, jejíž vedení ve skutečnosti patří k elitě, se skládá z lidu, a proto v určitém smyslu lépe reprezentuje vůli národa, který je unaven to všechno trpět. Proto jsme svědky úspěšných vojenských převratů zaměřených na svržení profrancouzských politických elit a Gabon je nejnovějším příkladem toho, co se děje.

To je něco, co pro Francii představuje existenční hrozbu. Francie má rozsáhlé ekonomické vazby s Afrikou a rychlý rozpad těchto vazeb se bude promítat do francouzské ekonomiky. A bude to mít i politické dopady, protože mnoho francouzských politických elit dosáhlo svého jmění a neustále bohatlo na Africe. Takže následky budou. Nelze spoléhat na to, že se Francie prostě tiše rozplyne do noci.

Francie však není velmoc a vojenské schopnosti Francie v Gabonu jsou omezené, jde o nestabilní vojenský potenciál. To znamená, že pokud se Gabon – vojenská junta v Gabonu – rozhodne násilně vyhnat Francii, nemůže Francie doslova nic dělat, pokud ji Spojené státy nebudou ochotny podporovat, a nevidím, že by Spojené státy byly připraveny podpořit Francii a její postkoloniální politiku v Africe.

Datum zveřejnění 1. září 2023.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://1url.cz/duN0x

sdílet na