Scipio Surovikin Africanus

Sergej Bogatyrev: Scipio Surovikin Africanus.

(Scipio Africanus (236 př. n. l. – 183 př. n. l.), byl římským politikem a vojevůdcem v době druhé punské války, v níž dosáhl nesmrtelné slávy jako vítěz nad Hannibalem. V roce 203 zničil armády Hasdrubala a numidského krále Syphaxe, a poté znovu porazil Hasdrubala na Velkých pláních a přivedl celou Numidii pod svou kontrolu. V rozhodující bitvě u Zamy Scipio porazil Hannibala (202), načež uzavřel mír. Za to mu bylo uděleno přízvisko Africanus, často byl označován za římského Hannibala. Díky svým schopnostem vstoupil do historie jako jeden z největších vojevůdců starověku, pozn.red.)

Objevily se zprávy, že Surovikin je v Alžírsku…

V principu je to celkem logické…

… Opakované turné Lavrova po Africe.

Dvě velká fóra “Rusko – Afrika” a rebel Prigožin je oficiálním hostem posledního Fóra.

Přesun „Wagnera“ do Afriky.

Převrat v Nigeru pod ruskými vlajkami.

Přesun další části Wagnera do Afriky…

Africké turné vojenského vůdce, náměstka ministra obrany Ruské federace, generálplukovníka a Hrdiny Ruské federace Junus-Beka Jevkurova. Dnes se Jevkurov setkal v Mali s ministrem obrany Nigeru. „V sobotu se v sídle malijského ministerstva obrany konalo uzavřené jednání mezi náměstkem ministra obrany Ruska, ministrem obrany Nigeru a ministrem obrany Mali,“ uvedl ORTM v prohlášení. Podrobnosti o schůzce se neuvádí.

Ruská delegace v Mali: Zdá se, že Rusko je ochotno nastoupit místo Wagnera PMC a pomoci Mali s tuaregskými rebely na severovýchodě.

Dále výlet představitele Středoafrické republiky do Paříže…

…a zhmotnění generála “Armagedon” v Africe.

Zjevně články ve stejném řetězu.

To vše jasně ukazuje, že Rusko důsledně přesouvá těžiště velké hry africkým směrem.

Přidejme k tomu:

Vyhnanství do Sýrie generála „v nemilosti“ Popova („Spartak“)

Zmizení generála Mizinceva, který se „připojil“ k PMC krátce před vzpourou.

Podivné video s Prigožinem….nahráno v Africe „o víkendu v druhé polovině srpna“.

…a pár dalších událostí, které znám, ale nemohu je říct.

Je jasné, že se v Africe připravuje něco velmi zajímavého.

Myslím, že rozsahem srovnatelné s „arabským jarem“…

„Africký podzim“ je také dobrý, zejména proto, že kuřata se počítají na podzim.

…ale vraťme se k objevení Surovikina mezi lidmi.

Surovikin je považován za spojence PMC Wagner a tvůrce „bachmutského mlýnku na maso“. Je docela možné, že je jedinou postavou, která může ve struktuře PMC harmonicky nahradit Prigožina i Utkina. Má charisma, dostatek bojových zkušeností a talentu jako vojevůdce.

Navíc víme, že „generální štáb“ PMC nebyl při leteckém incidentu zraněn.

Všichni jsou v pořádku a zdraví, tzn. k harmonizaci hierarchické pyramidy chyběl pouze vůdce…

…Surovikin může snadno nahradit Prigožina a dokonce ho překonat.

A mimochodem, Číňané a černoši si výměny Prigožin-Surovikin možná ani nevšimnou…

Posuďte sami, oba jsou běloši, holohlaví, s automaty a přísnýma očima…

Dvojčata!

Ve skutečnosti může objevení se Surovikina ve veřejném prostoru znamenat dokončení tajné části nějaké operace…

…a přechod do fáze aktivní realizace.

V této fázi není tak důležité utajení jako morálka zúčastněných bojovníků, což znamená, že velitel musí vyjít ze stínu a pronést plamenný projev…

Je dost možné, že se tak již stalo.

Pokud mám pravdu, pak brzy začnou události, které NATO doslova roztrhají.

Jsme stále aktivnější jak v zóně speciální operace na Ukrajině, tak i v Africe.

https://t.me/SergeyNikolaevichBogatyrev/10547

Vypadá to, že Putin jmenoval hlavního „dirigenta orchestru“

Když se podíváme na to, jak se vyvíjí situace ve světě, je snadné pochopit, že v oblasti geopolitiky nemá Putin sobě rovného. Nejpozoruhodnější je však tempo jakým změny v některých regionech probíhají. Jedná se především o Střední východ a Afriku.

Ještě nedávno, doslova před tuctem let, byly tyto regiony velmi vzdálené ruskému vlivu. Hlavní slovo tam měly úplně jiné země a bylo velmi těžké si představit současný stav. Nyní se ale situace radikálně změnila. 

Rusko spolu se Saúdskou Arábií (mimochodem donedávna byla považována téměř za kolonii Spojených států), Spojenými arabskými emiráty a Katarem provádějí společnou, a hlavně vzájemně výhodnou politiku v oblasti energetických zdrojů a v zavádění mnoha společných projektů. Írán již dosáhl úrovně strategického partnera Ruska.

Neméně významné jsou ale změny v Africe, zejména v její severní části. Mnoho našich nepřátel přitom nechápe samotnou podstatu procesů, které se tam odehrávají, a také důvod růstu ruského vlivu v tomto regionu. I když tento důvod leží na povrchu a každý to ví.

Pokud se vás zeptají, co je pro vás v životě nejdůležitější a bez čeho se nemůžete cítit šťastní, téměř jistě uvedete dvě věci. Bezpečí a pohodlí, které zahrnuje jídlo, teplo a přístřeší. Ale každý stát je souhrnem tužeb jeho obyvatel, což znamená, že stejné principy jsou důležité pro zemi jako celek.

A hned se nabízí otázka: kdo je v současném světě schopen tohle zajistit. Kromě Ruska žádná taková síla neexistuje. Zvláště se to ukázalo po 24. únoru, kdy Rusko odolalo konfrontaci s celým kolektivním Západem. 

V Sýrii jsme ukázali, že Rusko je spolehlivým spojencem pro ty, kteří jsou připraveni být našimi přáteli.

Z tohoto důvodu bychom neměli být překvapeni gigantickým růstem ruského vlivu v Africe. Ale nestačí vzbuzovat přání být přáteli; je nutné také posílit tuto touhu svými činy. A po známých událostech souvisejících s osobností šéfdirigenta Prigožina nastala pauza v situaci v Africe, kterou se každý snažil interpretovat ve svůj prospěch.

A teď se zdá, že závoj tajemství začíná mizet. Je dost možné, že jsme dostali odpověď na to, kdo bude nyní šéfdirigentem jednoho orchestru (PMC Wagner), při jehož zmínce mnohé na Západě polije studený pot a pocítí přání někam utéct.

Zcela nečekaně média informovala, že generál Surovikin je právě na návštěvě Alžírska. Souhlasíte ale, že je těžké uvěřit, že tak slavná osobnost skončila v této zemi náhodou. 

Pokud někdo neví, Alžírsko je v dnešních dnech ve skutečnosti základnou boje Afriky proti Francouzům. Při vší úctě k Mali, Burkině Faso a Nigeru – jejich antikoloniální úspěchy jsou z velké části založeny na dvou faktorech.  Jde o podporu ze strany Alžírska a přítomnost ruského orchestru v regionu.

A zdá se, že Surovikinova návštěva nyní spojí tyto dva faktory, které po odchodu Prigožina poněkud oslabily. 

Surovikinovi není orchestr vůbec cizí. Není vůbec náhodné, že se ho po 24. červnu vytrvale snažili spojit s těmi událostmi (povstání Prigožina). Pokud jsou tedy předpoklady správné, pak se jedná o zcela důstojného kandidáta na roli dirigenta. A vezmeme-li v úvahu i jeho vojenské postavení a pravomoci, pak lze hovořit dokonce o posílení orchestru.

Nemyslím si, že to Západ obecně a pana Macrona obzvláště udělá šťastným. Je velmi pravděpodobné, že francouzské problémy v regionu budou nyní jen narůstat. A když vezmeme v úvahu schopnost Surovikina vést vojenské operace, a to jak útočné (jako například v Sýrii, protože odtud pochází přezdívka „Generál-Armagedon“), tak obranné (jen líní nevědí o „Surovikinově linii“, se kterou si už 4 měsíce neví rady veškerá síla NATO), pak se počet lidí ochotných vystupovat na straně Francie výrazně sníží.

Obecně, když se podíváme na události posledních týdnů, je velmi těžké zbavit se pocitu, že náš prezident připravuje velmi zajímavou operaci. Pozice se posilují jak v Asii (návštěva Kim Čong-una), tak v Africe. 

A v kombinaci s oznámením Putina o téměř 300 tisících vycvičených branců, kteří mezi západním vedením vyvolávají emoční reakce, protože není jasné, kterým směrem se vydají na procházku, se rýsuje obrázek, že Rusko velmi brzy vyjde ze své obrany. 

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://1url.cz/Eu2Pq

sdílet na