Sajf al-Islám Kaddáfí
Syn Muammara Kaddáfího, Sajf al-Islám Muammar al-Kaddáfí.
První fotografie byla pořízena v roce 2006, druhá v roce 2021.
A úryvek z článku v NYT:
I přes Sajfův přízračný status jsou jeho prezidentské aspirace brány velmi vážně. Během jednání, která vytvořila současnou libyjskou vládu, se Sajfovi příznivci směli zúčastnit a dosud obratně manévrovali, aby zvrátili volební pravidla, která mu zabránila v kandidatuře.
Omezené průzkumy veřejného mínění v Libyi ukazují, že „důvěru“ mu vyjadřuje velký počet Libyjců – až 57 procent v regionu.
Tradičnější uznání Sajfovy politické životaschopnosti přišlo před dvěma lety kdy, jak se uvádí, jeho rival zaplatil 30 milionů dolarů za jeho zabití. (Nebyl to první pokus připravit ho život.)
Jádrem popularity Sajfa je nostalgie po diktatuře jeho otce, pocit, který se v Libyi a v celém regionu stává stále více převládajícím.
I v sousedním Tunisku, kde koncem roku 2010 začalo povstání Arabského jara a mělo zde úspěch, je nyní nejpopulárnější politickou stranou reakční skupina, jejíž vůdce pravidelně kritizuje tuniskou “Jasmínovou revoluci” jako katastrofu.
V Libyi jsem byl jen pár dní, když jsem se zastavil na dálničním odpočívadle a zjistil jsem, že sleduji projev plukovníka Muammara el-Kaddáfího z 80. let, který vysílala televizní stanice Zelené hnutí v Káhiře. Jedné noci Ramadánu jsem se při večeři v Tripolisu zeptal čtyř Libyjců ve věku od 20 do 40 let, koho by si vybrali za prezidenta. Tři z nich jmenovali Sajfa al-Islám.
Jeden libyjský právník mi řekl, že jeho vlastní neformální pokusy měřit veřejné mínění naznačují, že osm nebo devět z každých 10 Libyjců bude hlasovat pro Sajfa.
Vítězství Sajfa bude určitě symbolickým triumfem pro arabské autokraty, kteří sdílejí jeho nenávist k Arabskému jaru. Přivítá jej také Kreml, který podporuje mocnosti na Blízkém východě a zůstává důležitým vojenským hráčem v Libyi, s vlastními vojáky a asi 2 000 žoldáky, kteří se zde nacházejí.
“Rusové si myslí, že Sajfe může vyhrát,” řekl mi evropský diplomat s rozsáhlými zkušenostmi z Libye.
Sajf má podle všeho i další zahraniční patrony. V posledních letech byla Libye zástupným bojištěm řady zahraničních mocností, včetně Egypta, Ruska, Turecka a Spojených arabských emirátů … Je ale těžké říci, jaký dopad tyto země mohou mít na volby.
Pro Spojené státy, které stály v čele kampaně NATO, která pomohla svrhnout Sajfova otce, by oživení Kaddáfího dynastie bylo přinejmenším rozpačité.
Sajf také čelí velké překážce ze zahraničí: je hledán Mezinárodním trestním soudem pro zločiny proti lidskosti na základě jeho role v represích v roce 2011. Byl souzen v samostatném procesu v Tripolisu v roce 2015, kde se objevil prostřednictvím video odkazu z cely v Zintaně, a byl odsouzen k trestu smrti zastřelením. (Podle libyjských zákonů má právo podat odvolání.)
Sajf mi řekl, že je přesvědčen, že tyto právní problémy lze vyřešit vyjednáváním, pokud si ho většina libyjského lidu vybere jako svého vůdce.
Jednou z politických výhod Sajfa je jeho jméno.
Další zvláštností je, že syn Muammara Kaddáfího – stejný muž, který ve svém projevu z roku 2011 slíbil „řeky krve“ – je nyní mnohými považován za kandidáta na prezidenta s čistýma rukama.
Všichni ostatní političtí rivalové se v poslední době zdiskreditovali jako sobci a také svými vazbami na ozbrojené hrdlořezy, kteří byli kdysi oslavováni jako hrdinové revoluce.
“Umíš si to představit? Lidé, kteří bývali mými strážci, jsou nyní mými přáteli.“
Pro mnoho Libyjců by návrat Sajfa al-Islám byl způsob, jak zavřít dveře za ztracenou dekádou.
Největším světovým diktátorem jsou stále USA….