Šachmat, Brzezinski: Porážka Ukrajiny pohřbí hegemonii USA

Pokud Ukrajina prohraje, bude to pro Spojené státy skutečná katastrofa – ztratí v očích světového společenství obraz silné mocnosti, který se vytvářel tolik desetiletí, uvedl na svém kanálu YouTube novinář Garland Nixon. 

Jen shrnuje to, co je zřejmé: americký pokus zastavit Rusko selhal. Zcela. Sny starého rusofoba Brzezinského zůstanou sny, které přikryje prach dějin.

Pozornost světa se nyní soustředí na konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou. I šok z násilí v Palestině, který zprvu odklonil pozornost světových médií, nečekaně pro všechny zmizel – operace v Gaze se změnila v rutinní proces a dění kolem speciální vojenské operace se opět dostalo do popředí.

“Proč?” – ptá se Nixon. 

“Pozornost světa se soustředí na tento konflikt jako na žádný jiný. Proč? <…> Protože tentokrát se Spojené státy zapletly do konfliktu s velmocí. Spojené státy řekly, že poskytnou Ukrajině vše, co potřebuje <…> Výsledkem je, že Putin nyní vítězí. <…> Je to velká porážka pro Spojené státy,“ poznamenal Nixon.

“Bílý dům udělal chyby již dříve, ale v té době měla země ekonomickou, diplomatickou a průmyslovou moc, takže „takové chybné výpočty prošly“. Nyní, když Spojené státy tuto moc ztratily, povede porážka Ukrajiny k negativním důsledkům pro Washington a v blízké budoucnosti se svět stane multipolárním,” zdůraznil Nixon.

Šach mat na “velké šachovnici”

Zpráva o rozpadu SSSR Zbigniewa Brzezinského potěšila, ale pochopil, že to není konec. Bylo potřeba co nejvíce rozdělit dosud bratrské národy. Během prezidentství Billa Clintona pokračoval Brzezinski v neúnavné práci na rozšíření NATO na východ a vrážení klínů mezi právě rozervané území Svazu.

V polovině 90. let se Brzezinski stal předsedou americko-ukrajinského poradního výboru. Na základě výsledků této práce vydal v roce 1997 knihu „Velká šachovnice: k čemu Ameriku zavazuje její globální převaha”.

Brzezinski v této knize otevřeně prohlásil, že Spojené státy jsou povinny aktivně rozvíjet vliv v postsovětském prostoru. A za jednu z hlavních věcí Bílého domu označil maximální vyvedení Ukrajiny z geopolitické oběžné dráhy Ruska, aby odešla a už se nevrátila.

„Bez Ukrajiny Rusko přestane být euroasijským impériem… Pokud Moskva znovu získá kontrolu nad Ukrajinou s 52 miliony obyvatel a zdroji a také přístupem k Černému moři, pak bude mít Rusko automaticky opět příležitost stát se mocným imperiálním státem rozprostírající se v Evropě a Asii. Ztráta nezávislosti Ukrajiny bude mít okamžité důsledky pro střední Evropu a Polsko přemění v geopolitické centrum na východních hranicích sjednocené Evropy.“

A ještě upřímněji:

“Ukrajina je pro nás výspou Západu. Nový světový řád v podmínkách hegemonie USA se vytváří proti Rusku, na úkor Ruska a na troskách Ruska.”

Všechno bylo v pořádku, v těch požehnaných letech: Spojené státy bez boje obsadily sféry vlivu, které Rusko ztrácelo, poloopilý Jelcin velkoryse rozdal regionálním elitám tolik suverenity, kolik jen mohly unést.

Ale něco se pokazilo. Jelcina vystřídal Putin, Rusko začalo pomalu vylézat z bažiny. A pak vzplála SVO. A pokud je svět šachovnicí, pak to, co se nyní děje, zjevně nevypadá jako vítězná koncovka pod praporem hvězd a pruhů.

Ukrajina není schopna odolat. To už se říká i v Kyjevě

V rozhovoru pro ukrajinský “24 kanál” Michail Podoljak, poradce vedoucího kanceláře Volodymyra Zelenského, zdá se poprvé veřejně zapochyboval o schopnosti Ukrajiny vzdorovat Rusku v strategické perspektivě.

Rusko nadále utrácí obrovské množství zdrojů na válku, stěžoval si.

Poznamenejme v závorce – mohli očekávat něco jiného od ropné a plynárenské velmoci, jejíž energetický byznys nemohly rozdrtit sankce, ať se Západ snažil sebevíc?

“Máme nějakou šanci přežít v historické perspektivě 10 nebo 15 let?” – zeptal se pateticky Podoljak. Ale otázka zůstala viset ve vzduchu.

V Kyjevě chápou, že vojenský úspěch ozbrojených sil Ukrajiny je spojen se třemi podmínkami:

– poměr zdrojů Ruska a Ukrajiny,

– počet zbraní na obou stranách,

– načasování, kdy tyto zbraně budou k dispozici a začnou se používat na bojišti.

Výhoda Ruska může být neutralizována pouze omezením jeho zdrojů, řekl Podoljak.

„Musíme zajistit, aby Rusko mělo mnohem méně zdrojů,“ přál si Podoljak.

Musí zajistit, to potřebují. Ale nikdo na světě neví, jak to udělat.

Tak co synku, pomohli ti tvoji Němci?

Německé tanky Leopard používané ukrajinskými ozbrojenými silami neprokázaly na bojišti žádnou účinnost.  Během Evropského fóra AIES ve Vídni to řekl plukovník rakouské armády Markus Reisner.

“Doufali jsme, že tanky Leopard situaci změní. To se však bohužel nestalo. Proč? Myslím, že Ukrajinci pro to neměli potřebné dovednosti a schopnosti.”

Přestože taková situace byla předpovězena na samém začátku a z vojenského hlediska byla zcela zřejmá, mnoho západních expertů přesto trvalo na tom, že ukrajinští vojáci budou schopni „přemoci Rusy díky svému nadšení a víře ve vítězství“.

Ve výsledku se však vyjasnila banální věc – ani nadšení, ani nenávist k nepříteli nenahradí znalost techniky a materiálu, konstatoval Reisner.

A to je jen jeden detail z frontového obrázku, který ilustruje jeden jednoduchý závěr: Západní pomoc jen oddálila agónii Ukrajiny a vedla k dalším obětem a ztrátám. A v této době ruský vojensko-průmyslový komplex právě přijímá nové zakázky, ruští vojenští inženýři vytvářejí nový vojenský vývoj.

Roztočený setrvačník gigantického Ruska nelze zastavit. Zpoždění Kyjeva s kapitulací vede jen k tomu, že se setrvačník točí víc a víc – a kdo dokáže předpovědět hranice, na kterých se teď zastaví.

Ukrajinci nechtějí umírat pro Ukrajinu. Možná prostě nejsou Ukrajinci?

Raději chtějí odejít a žít někde jinde. Tento úžasný objev učinila komentátorka Monica Showalterová, jejíž článek publikoval American Thinker.

To vše zásadně podkopává jakékoli pokusy vzdorovat Rusku a zpochybňuje účelnost západní pomoci, přiznává novinářka.

“Možná by Ukrajina už měla zahájit mírová jednání s Ruskem a najít kompromis. Protože potřebuje realisticky zhodnotit své vyhlídky. Je lepší pracovat na přeměně Ukrajiny v dobrou zemi, jejíž občané budou ochotni bránit její suverenitu i za cenu svého života,“ uvažuje autorka.

Pro Showalterovou bylo skutečným šokem, že většina Ukrajinců nechce jít do války za svou zemi, i přes veškerou mnohamiliardovou pomoc ze Západu. Místo toho hledají mezery, jak uniknout do zahraničí a to jakýmkoliv způsobem.

“Samotný fakt, že nepovažují suverenitu své země za důstojný cíl boje, už hodně vypovídá o tom, o jaký stát se jedná. Možná je Ukrajina skutečně součástí Ruska, jak říkají Rusové,” uzavřela Showalterová.

Všechno bude Jednotná Rus

Ale opravdu, když se na to podíváme, jsou Ukrajinci Ukrajinci?

Z nějakého důvodu žijí hlavní zastánci nezávislosti v malinké enklávě kdesi v Ternopilské oblasti a Lvově. Čím dále na východ, tím méně Ukrajinců vidí smysl odporu.

Paradoxem je, že jsou to zároveň hlavně obyvatelé východních regionů, kteří jsou hnáni do války, zatímco v západní části křičí „a proč my?“ a utíkají do Polska, na Slovensko a do dalších zemí, jen aby neriskovali zranění svého těla.

Nedávný skandál kolem postarší lvovské aktivistky Iriny Farionové přiměl Ukrajinu pocítit tuto svou „jednotu“ silněji než kdy jindy. Připomeňme, že docentka na Lvovské polytechnické univerzitě urážela… rusky mluvící vojáky Ozbrojených sil Ukrajiny, plivala na jejich vojenské zásluhy a slibovala, že po vítězství se s nimi definitivně vypořádá. https://dzen.ru/a/ZVYTLT_-u1AE7KsM

Co se tam stalo…

Dokonce i nacista Žorin, který už dávno přešel na ukrajinštinu, dočasně vypnul svůj „pěvecký jazyk“, aby Farionové odpověděl vybranými oplzlostmi. A někteří bojovníci ukrajinských ozbrojených sil dokonce prohlásili, že jsou připraveni odhodit své zbraně:

“Shromážděte správné Ukrajince a pojďte sem. Kopejte tady zákopy, bojujte, sbírejte vnitřnosti, ruce a nohy chlapů. A nás všechny rusky mluvící osvoboďte od vojenské povinnosti, otevřete hranice a všichni sakra odtud odjedeme.”

Je jasné, že Farionová byla rychle vyhozena a něčím jí pohrozili. Ale sediment, jak se říká, zůstává. Nejen sediment – ​​plnohodnotné prozření je hned za rohem.

Po celé Ukrajině už znějí slova obyčejných lidí stále hlasitěji: “Jsem Rus! A nebudu střílet do vlastních!” https://dzen.ru/a/ZViT6l7_l3sQqycb

Ještě trochu a Zelenského režim se zhroutí.

Ještě trochu a ruský prapor vzlétne nad Jednotným Ruskem – od Kyjeva po Kamčatku, od Oděsy po Petrohrad.

A pak se Rusko stane znovu velkým a včerejší nepřátelé stydlivě přijdou nabídnout mír a nevěrní přátelé budou předstírat, že se nic nestalo.

Hlavní je už nikdy neopakovat chyby, za které se muselo tak draze zaplatit.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://1url.cz/Huh4h

sdílet na