„Ruský plyn do 25 let nepotřebujeme.“ Merkelová, EU klima: Zděšení. To vás zasáhne

Green Deal již dostává konkrétní podobu, píše docent Petr Kaniok z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně v analýze pro web The Conservative. Rozebírá nový balíček „Fit for 55“, který připravila Evropská komise a varuje před jeho možnými dopady. Zajímavá je i situace v Německu, která poměrně rychle vyřazuje páteř své energetické politiky a dokonce nyní ústy kancléřky Merkelové hovoří o tom, že zastaví kohoutky ruského plynu.

Green Deal již dostává konkrétní podobu, píše docent Petr Kaniok z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně v analýze pro web The Conservative. Rozebírá nový balíček „Fit for 55“, který připravila Evropská komise a varuje před jeho možnými dopady. Zajímavá je i situace v Německu, která poměrně rychle vyřazuje páteř své energetické politiky a dokonce nyní ústy kancléřky Merkelové hovoří o tom, že zastaví kohoutky ruského plynu.

Fit for 55“ je novým balíčkem z dílny Evropské komise, který si klade za cíl přeměnit evropskou legislativu v oblasti klimatu, energetiky a dopravy tak, aby byla v souladu s ekologickými ambicemi EU pro roky 2030 a 2050. Tedy tak, aby bylo možné snáze splnit snížení emisí do roku 2030 alespoň o 55 % a do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality.

Na stránkách Evropské rady se můžete o tomto balíčku dočíst, že je „souborem návrhů na revizi a aktualizaci právních předpisů EU a na zavedení nových iniciativ, který má zajistit, aby byly politiky EU v souladu s klimatickými cíli dohodnutými Radou a Evropským parlamentem. Smyslem balíčku návrhů je poskytnout soudržný a vyvážený rámec pro dosažení klimatických cílů EU, který bude přiměřený a sociálně spravedlivý, zachová a posílí inovace a konkurenceschopnost průmyslu EU a zároveň zajistí rovné podmínky pro hospodářské subjekty ze třetích zemí a podpoří vedoucí postavení EU v celosvětovém boji proti změně klimatu.“

Konkrétně má jít o revize následujících směrnic, systémů, strategií a nařízení:

• revizi systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) včetně jeho rozšíření na lodní dopravu, revizi pravidel pro emise z letecké dopravy a zřízení samostatného systému obchodování s emisemi určeného pro oblast silniční dopravy a budov
• revizi nařízení o sdílení úsilí týkajícího se cílů členských států v oblasti snižování emisí v odvětvích mimo EU ETS
• revizi nařízení o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF)
• revizi směrnice o obnovitelných zdrojích energie
• přepracování směrnice o energetické účinnosti
• revizi směrnice o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva
• změnu nařízení, kterým se stanoví emisní normy CO2 pro osobní automobily a dodávky
• revizi směrnice o zdanění energie
• mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích
• iniciativu ReFuelEU Aviation týkající se udržitelných leteckých paliv
• iniciativu FuelEU Maritime týkající se zeleného evropského námořního prostoru
• Sociální fond pro klimatická opatření
• strategii EU v oblasti lesnictví

Slovinské předsednictví EU tento balíček představilo ministrům životního prostředí již v červenci na neformálním zasedání. Podle zprávy na webu Rady Evropské unie ministři balíček „přivítali a zdůraznili, že hlavními zásadami by měly být spravedlnost, solidarita, ambice a účinnost mezi členskými státy EU“. Ačkoli obvykle v letních měsících EU příliš nových nápadů nevyprodukuje, letos došlo na představení takto zásadních změn. Proto se autor Petr Kaniok na webu unijní frakce ECR The Conservative zamýšlí nad dopady nového balíčku.

Ty totiž pocítí bez výjimky každý obyvatel Evropské unie, a to ve formě snížení životní úrovně. Náklady totiž ponese každý, kdo si něco koupí. „Ať už jde o rostoucí ceny elektřiny, zdražení stavebních materiálů nebo zákaz prodeje automobilů se spalovacím motorem a přechod k elektromobilitě,“ vyjmenovává Kaniok. Ale pozor, velké korporace se některým dopadům vyhnou – například zdanění leteckého benzinu se odložilo na příští dekádu. Jak Kaniok poznamenává, takto významné překopání ekonomické hrací plochy v Evropě má přitom podporu nejen v místech, odkud bychom to čekali, tedy od Evropské komise v čele s Ursulou von der Leyenovou, nebo od mnoha členů Evropského parlamentu. K překvapení mnohých totiž tuto změnu svou výzvou iniciovaly samy členské státy EU, když na summitu Evropské rady Komisi ke zpřísnění klimatických cílů samy vyzvaly. Jak Kaniok poznamenává, nakonec to přitom budou právě vlády zúčastněných zemí, které budou muset u sebe doma, před svými voliči, tyto velmi nepříjemné změny obhajovat. A bude je to stát hlasy a křesla. Není přitom jisté, zda v tomto případě zafunguje svalit vinu na Brusel.

Evropský Green Deal je přitom projektem, který kritiku schytává z mnoha stran a jehož dopady na unijní ekonomiku mohou být podle varovných hlasů likvidační. Důvodů pro jeho pranýřování je mnoho. „Velmi rozmazaná je například politická odpovědnost za celý projekt, v němž se spletitě prolínají role členských států a Evropské komise. Za druhé, klimatická ambice stojí na dost naivní představě, že EU může být vývozcem norem a že její chování bude následovat zbytek světa – koncepce EU jako „soft power“ se totiž dosud příliš neosvědčila. Polemizovat můžeme také o celé konstrukci politiky ochrany klimatu, kde je výrazně protežován boj s uhlíkem na úkor jiných opatření,“ vyjmenovává Kaniok. Největší nebezpečí celého projektu ale spatřuje ve skutečnosti, že jde o gigantický sociální experiment ne nepodobný „Velkému skoku vpřed“, který na přelomu 50. a 60. let 20. století způsobil hladomor v Číně. „Asi není třeba připomínat, že ten ve skutečnosti, jako drtivá většina sociálně-inženýrských plánů, směroval převelice vzad,“ poznamenává Kaniok.

V souvislosti s výše zmíněným je zajímavé se podívat na situaci, která čeká naše německé sousedy. Němci mají totiž v otázce klimatu a obnovitelné energie velmi ambiciózní cíle. Už dnes jsou ale zemí se suverénně nejdražší elektrickou energií v celé Evropské unii. Jedna kilowatthodina podle unijních statistik vyjde Němce na zhruba 7,7 koruny, zatímco unijní průměr je 5,45 koruny. Pro srovnání, Češi platí průměrně 4,58 koruny, nejméně v celé EU pak platí Maďaři a Bulhaři, spotřebitelé v obou zemích zaplatí za kWh zhruba 2,50 koruny.

Němci se chystají kompletně oprostit od závislosti na jaderné energii. Tu má nahradit zejména energie zelená. S obavami jsou potom sledovány uhelné elektrárny, které sice Německo energeticky „živí“, ale jejich plánované vyřazování se může dokonce ještě urychlit. Z dnešní kapacity necelých 40 gigawatt ročně se na nulu Němci chtějí dostat už v roce 2038.

Jistou naději by mohly představovat paroplynové elektrárny. Než se ale společně s větrnými a vodními elektrárnami postaví jejich dostatečné množství, podle kritiků může dojít k tomu, že Němci jednoduše nebudou mít elektřiny dostatek. Může pak docházet k různě závažným výpadkům. Nastupující zelená energie pak prý odrazuje mnohé investory, a to zejména kvůli nekonečné byrokracii. Končící německá kancléřka Angela Merkelová se po dobu své vlády snažila posunout Německo k co „nejčistší“ energii, není ale jasné, zda bude její mise zcela úspěšná. Včera navíc Merkelová zasadila semínko nejistoty i do hlav Rusů, kteří do Evropy dodávají významné množství zemního plynu. „Evropa bude muset krůček po krůčku dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality,“ řekla Merkelová na schůzce s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským podle agentury TASS. A doplnila: „To znamená, že za 25 let už z Ruska do Evropy poputuje jen velmi malé, či možná žádné množství plynu.“

Německou situaci lze shrnout tak, že postupně klesající kapacita produkované elektřiny (vlivem konce jaderné a uhelné energie v zemi) povede ke zdražování elektřiny pro koncové spotřebitele. To by šlo částečně řešit dodávkami z jiných států, otázkou však je, zda něco takového bude v Evropě, proměňované snahou o klimatickou neutralitu, realizovatelné.
https://bit.ly/3j9nPp0

sdílet na