Ruský analytik: Američany zfalšované přistání na Měsíci, postupně potvrdí i hlavní informační média
Přinášíme vám rozhovor z populárním ruským analytikem V.V. Pjakinem, ve kterém vysvětluje celé zákulisí kolem falešné mise USA na Měsíci.
Valeriji Viktoroviči, prosí vás okomentovat následující zprávu nadepsanou Assangeova pomsta.
Bylo zveřejněno zinscenované video výsadku Američanů na Měsíci. V květnu tohoto roku tým WikiLeaks takto odpověděl na Assangeovo zatčení, což pro americkou výjimečnost a ješitnost znamenalo velmi bolestivý zásah. Bylo zveřejněno video, které odhaluje, jak USA na konci šedesátých let zfalšovaly svůj let na Měsíc.
Ve videu jsou Američané přímo nazýváni mystifikátory a lháři.
Nakolik je to video WikiLeaks pravdivé a demaskující hodnotit nechceme, jak se zde píše.
V každém případě v té dávné době neměl SSSR žádné výhrady k letu Američanů na Měsíc.
– Měl. (V.V.P. s úsměvem)
To je historický fakt. V té době zuřila studená válka a tento boj dvou systémů se pravidelně vyostřoval, takže mluvit o komplotu v té věci zajišťujícím mlčení ze strany Moskvy není reálné.
– Opravdu? (V.V.P. s úsměvem)
Tenkrát se využívalo všechno možné pro doložení převahy vlastního systému v očích zbytku lidstva.
(V.V.P.)
Nu člověk, který napsal toto shrnutí, očividně nezná historická fakta, proto se z jeho strany jedná jen o směs klišé a stereotypů, které vůbec neodpovídají historické skutečnosti.
Kdyby tomu tak bylo, tak by se od roku 1970, kdy byl zrušen zlatý standard a dolar přestal být krytý zlatem, světovou valutou stal rubl, jak to také všichni očekávali.
A jen zrada sovětského vedení zajistila, že se světovou valutou stal dolar. To právě sovětské vedení udělalo mnoho pro to, aby se tou světovou valutou stal výslovně dolar. Takových věcí je mnoho a co se týká…
Napřed odpovíme… Jedná se tu o dva aspekty:
…jedním je Měsíční aféra USA … a druhým činnost Assange a zdroje WikiLeaks.
Ta Měsíční aféra byla již dostatečně široce a důkladně rozebrána v mnohých seriózních pracích.
Bylo už takříkajíc s matematickou přesností dokázáno, že Američané na Měsíci nebyli, že se jednalo jen
o velkou mystifikaci na základě dohody se Sovětským svazem. A program Sojuz-Apollo měl jen jediný účel, zachránit americké vesmírné odvětví, které mlelo z posledního, aby mu dodal dost sil do doby, než se SSSR zhroutí a Roskosmos bude moci zajišťovat všechny americké programy, vesmírné programy.
Mluvit o tom, že Sovětský svaz neměl žádné výhrady, tedy že nevyslovil žádné pochybnosti s ohledem na USA, je čistá lež. Existuje konkrétní historický fakt, že naše vojenské námořnictvo jako první vylovilo modul Apollo, který přistál v oceánu, i když měl být právě na Měsíci.
To oni ho vylovili a předali USA.
A ta skutečnost jeho předání byla speciálně zaznamenána a zveřejněna v maďarském tisku.
Bylo to tak schválně zařízeno, že pouze Maďaři natočili reportáž o tom, jak ten prázdný modul Apollo vylovený z oceánu, který měl být s astronauty na Měsíci, předali Američanům.
Takže vám musí být jasné, že tohle jištění v médiích a vylovení modulu nemohlo znamenat, že by SSSR neměl žádné výhrady. Ty výhrady měl, ovšem v jiném směru, šlo o výhrady meziklanového spiknutí s ohledem na ten podvod ve smyslu:
„My se také chceme stát buržousty, a abyste nás nechtěli podrazit, tady vidíte, co máme v ruce, důkaz o vašem švindlu. My chceme patřit k vám.“
Takže Sovětský svaz kvůli tomu poslali do kopru, ale mezi buržousty je stejně nevzali.
Pro globální elitu byli vždy jen podržtaškami a teď spadli ještě níž, už je vůbec nikdo nebere vážně.
Nutí je plnit určité řídicí úkoly, a když potom kvůli tomu musí vzít nohy na ramena, tak v Londýně zaklepou bačkorami, nebo je oberou o jejich kapitály.
A čeho se dočkají ti, kteří jsou stále tady a pořád plní jejich úkoly?
Za odměnu dostanou páníčkovo okovanou botou do ksichtu.
Ale je to uspokojuje, znamená to, že je sám páníček odměnil, všimnul si jich!
Takže ta Měsíční aféra je jedna věc. Žádná cesta na Měsíc se nekonala a nejlépe to dokázali právě zastánci toho, že na Měsíci byli. Těch příkladů je mnoho, já z nich uvedu jen jeden.
Vzhledem k tomu, že je dnes možné spektrální analýzou určit, jakému záření byla vystavena ta či ona látka, je možné určit, zda něco na Měsíci bylo či nebylo, neboť tam je to spektrum záření zcela jiné než tady na Zemi.
My máme Měsíční půdu.
Sovětský svaz si odtamtud dovezl 400 g a dosud je využívají všechny vědecké laboratoře světa.
Američané prý přivezli 400 kg a žádná laboratoř světa nezkoumala ani jeden jediný gram.
Ty elaboráty a formální prohlášení o tom, že prý tu půdu někde zkoumali, neobstojí před žádnou kritickou analýzou. Vůbec nemluvě o vědecké analýze, neobstojí ani před kritikou lidí, kteří mají ze školy alespoň nějaké ponětí o fyzice a chemii, protože ti Američané…
No, co si na nich vezmete?
Úroveň jejich vzdělanosti vidíte na úřednících státního departmentu a dalších, na úrovni jejich profesionality.
A na stejné úrovni profesionality ty své falešné elaboráty o zkoumání Měsíční půdy také sesmolili.
Takže máme k dispozici 400 g pravé Měsíční půdy.
Na každém předmětu, který byl na Měsíci, zůstanou stopy všeho toho záření.
A s ohledem na to Měsíční video. Ti, kteří dokazovali, že Američané na Měsíci byli, se domohli soudního rozhodnutí, aby NASA vydala k analýze kinofilm, na kterém byl natočen pobyt astronautů na Měsíci.
I kdyby byl pokažený, je to jedno, protože ten film musí nést stopy záření, které je na Měsíci.
Stačilo provést analýzu Měsíční půdy a toho filmu a máte tu jasný důkaz.
Jenže všechny ty kilometry kinofilmu se ztratily. Šli pro něj, otevřeli a nebyl tam!
„Proto vám ho nejsme schopni předat! Všechno co máme, je to, co jsme natočili v Hollywoodu.“
To je úroveň těch důkazů, že Američané byli na Měsíci.
A teď k tomu Assangeovi.
Už jsem o tom mluvil, proto to dnes vezmu z trochu jiného úhlu pohledu, aby bylo jasné, co za člověka je Assange a jakou hraje roli v globálních procesech řízení.
Takže si představte jakýkoliv subjekt federace, jakýkoliv stát. Prostě kterýkoliv, je úplně jedno jaký.
V tomto subjektu federace, v této zemi, v tomto státě jsou klanově-korporativní skupiny, které bojují o zdroje pro svou klanově-korporativní skupinu. Snaží se dostat k moci, zmocnit se byznysu a tak podobně.
No a v tomto boji hromadné sdělovací prostředky hrají dost důležitou roli.
Vždy se najde nějaký propagandistický, investigativní průbojný novinář, který vede své novinářské vyšetřování a výsledky z něho zveřejňuje.
Pokud takový novinář skutečně ve svém vyšetřování na něco narazí a zveřejní to, tak jde-li to proti zájmům klanově-korporativní skupiny, které se to týká, čeká ho smutný osud.
Buď okamžitě zmizí anebo…
No, buď prostě zcela zmizí ze světa živých nebo z oblasti svého působení, bude odejit. A to médium, které udělalo tu chybu, že mu to zveřejnilo, si napříště dá veliký pozor, aby o toto téma více nezakoplo.
Ještě to trochu upravíme. Ten novinář pracuje v zájmu určité klanově-korporativní skupiny, která ho zásobuje určitými informacemi a zajišťuje mu ochranu jak před zločineckými skupinami, tak i před ostatními klanově-korporativními skupinami a všichni to velmi dobře vědí. Jakmile totiž zaútočíte na daného novináře, přivoláte na sebe hněv jeho klanově-korporativní skupiny přesně v té míře, v jaké jste na jejího novináře zaútočili.
Takže ti konkurenti jen skřípou zuby, ale nic udělat nemůžou.
On zveřejňuje jednu věc za druhou, oni proti tomu nic nezmůžou, a tak ten novinář dál pracuje.
A teď to znovu trochu upravíme.
Máte takto zavedeného novináře, a abyste zesílili politický, ekonomický efekt z jeho práce… Jakéhokoliv novináře, zavedeného, který již dával do oběhu informace jako výsledky své novinářské práce, nebo i někoho nového kterého jste našli právě teď, ale který zveřejní tak výbušný materiál, že to otřese celou společností.
Takže on ten materiál zveřejní a druhý den ho najdou mrtvého.
A všechna konkurenční média začnou poukazovat na to, o kom zveřejnil materiál, takže kdopak ho asi zabil?
Nebo naopak nezabil, ale strčil do vězení. To je zase o něco vyšší úroveň.
A teď se podívejme na globální procesy.
Jsou řiditelné? …Jsou.
Na nadnárodní úrovni je vidět minimálně řízení Spojených států i dalších států.
Teď například kromě Velké Británie začíná na nadnárodní úrovni působit ještě i Čína.
Myslíte si, že na těchto úrovních podobné mechanismy nejsou využívány? … Samozřejmě, že jsou.
Cožpak ve světě nemizí novináři, kteří strkali nos tam, kam neměli? …Mizí.
Připomeňme si třeba ten nedávný případ… …s Chášukdžím.
S jinými třeba nenakládají tak krutým způsobem, ale přesto novinář, který nemá takovou podporu, aby mu zajistila jeho plnou bezpečnost před skupinou, která má více zdrojů, není dostatečně ochráněn a tak mizí.
To se řeší raz dva.
A pokud potřebujeme dostat do širšího povědomí nějaký objekt, nějaký zdroj a zlikvidovat nějaký objekt řízení, tak místo abychom daného novináře zlikvidovali, je lepší z něj udělat mučedníka, aby tak vyvolával v lidech stále větší důvěru. A tak si najdou člověka, který je pro danou věc upřímně zapálen, protože jinak
by nedokázal dokonale hrát svou roli, jednou by to v něčem nezvládl.
Proto to musí být člověk s upřímným přesvědčením, zanícený a takového si našli v osobě Assangea.
Vytvořili mu zdroj WikiLeaks a on dával do oběhu takové informace, že všechny státy skřípaly zuby, ale nic
s tím udělat nedokázaly. Nedokázaly jej vyřídit ekonomicky ani fyzicky. Ty příklady fyzických likvidací máme před očima, děje se to neustále. Pokud to tento zdroj ustál, tak to znamená, že nejen někomu slouží, ale je reálně jištěn jak finančně, dostatečnou ochranou, tak i zdroji informací.
A vzhledem k tomu, že je ten zdroj WikiLeaks využíván v globálních procesech řízení a na programu dne je přeformátování USA, tak musely samozřejmě USA vstoupit do konfrontace s tím čestným a zásadovým novinářem, který vytvořil tu nezávislou síť, jež se už dál rozvíjí sama…
Vždyť ji mohou v mžiku vymazat.
Zdroj pod názvem internet je přece řízení z USA.
Světový kreditně-finanční systém je schopný udusit kohokoliv.
Tajné služby všech států jsou schopny zlikvidovat kohokoliv jakýmkoliv způsobem.
A zde máme před očima přímo dechberoucí divadélko.
To strádání toho člověka je reálné, jenže kdo od globalistů a vůbec ze starozákonní biblické koncepce řízení bere ohled na lidi?
Využili toho člověka, celý život mu zkazili, pronásledují ho a získávají tak potřebný politický efekt.
Dělají reklamu tomu zdroji a potápějí reputaci USA.
To je to, co se děje.
A každá kapka těch vypouštěných informací je jako ta kapka za kapkou, která nakonec vyhloubí i kámen.
A USA…
Dříve byli ze všech sovětských kosmonautů pouze dva veřejně ochotni potvrdit, že USA byly na Měsíci…
A aby takový dotaz nemohli položit sovětskému kosmonautovi číslo jedna, Juriji Gagarinovi, tak ještě před tím programem letu na Měsíc zahynul. …To je nadnárodní řízení.
Takže USA jsou v procesu přeformátování.
A zatím jsou zprávy, že USA na Měsíci nebyly a navíc ještě s výhradami zveřejňovány pouze na zdrojích, no řekněme na těch druhořadých.
Brzy se to ale objeví i na televizních stanicích hlavního proudu, v novinách a vůbec ve všech informačních zdrojích. Potom se s tím rozsype pytel a vědci doloží a ukážou v plné kráse, jak to bylo zfalšováno.
USA, které prý letěly na Měsíc, plánují, že až za pět let budou mít motory, které znovu budou schopné splnit tento úkol.
To snad je dost vypovídající, ne?
Stačí si to dát dohromady a zatím musí létat s ruskými motory, které byly mimochodem vytvořeny s ohledem na program dobývání Měsíce. A USA mají v plánu takové motory vyrobit za pět let.
– Návrat do budoucnosti?
– Ano.
http://leva-net.webnode.cz/products/otazka-odpoved-v-v-pjakina-ze-dne-03-06-2019/
Pár nepřesností to dělá jaksi podivným. Modul Apollo, byť by jej skutečně námořnictvo SSSR vylovilo z moře nikdy nebyl určený k přistání na Měsíci, ale k dopravě lidí, tento modul nesla raketa SATURN spolu s lunárním přistávacím modulem. A dost srdečně pochybuji o tom, že by to tehdy nebylo náležitě propagačně využito v mediích východního bloku. Dokud nebyl promítnutý film Kozoroh 1 nebo jak se to jmenovalo, nikdo nepřišel s nějakou teorií o podvrhu. Celých 9 let až do natočení tohoto filmu nikdo ani nepíp. No a zlatý standard byl zrušený během velké hospodářské krize, 1970 došlo k zákazu držby investičního zlata soukromníky v USA, povoleno je pouze vlastnictví šperků ze zlata, ukončení fikce krytí měny zlatem (přestali to tisknout na bankovky, reálně to dávno nebyla pravda) a zákaz vývozu zlata z USA
Ten film Kozoroh byl fakt super,.. a nedala bych ruku do ohně, že to tak nebylo i v reálu.
Pjakin neplácá jen tak do větru, jak je to tím modulem nevím, ale co se toho zlatýho standardu týče, tak v tom má přece pravdu.
Ještě v roce 1960 měly Spojené státy rezervu zlata ve výši 19,4 miliardy dolarů, včetně 1,6 miliardy dolarů v Mezinárodním měnovém fondu. To stačilo na pokrytí 18,7 mil. USD v ekvivalentu v cizí měně. Američané však kupovali více dováženého zboží, platili v dolarech, což vedlo k velkému deficitu platební bilance. To vyvolalo obavy, že Spojené státy již nebudou schopny poskytnout zlatou podporu dolaru. Sovětský svaz se navíc stal významným producentem ropy a umístil své dolarové rezervy do evropských bank. Tyto rezervy se staly známými jako Eurodollars.
V roce 1970, Spojené státy držely jen $ 14.5 miliardy ve zlatě ve srovnání s 45.7 miliardami v ekvivalentu cizí měny. Hospodářská politika prezidenta Nixona zároveň vedla ke stagflaci. Stále více bank nakupovalo svá aktiva výměnou za zlato. V důsledku toho by Spojené státy již nemohly plnit své povinnosti.
1971 – uzavření “zlatého okna”
15. srpna 1971. Prezident Richard Nixon uzavře “zlaté okno”: on změnil poměr dolar / zlato k $ 38 za unci. Fed už neměl právo nakupovat zpět dolary výměnou za zlato. Toto udělalo zlatý standard bezvýznamný.
Americká vláda revidovala cenu zlata na 42 dolarů za unci v roce 1973 a poté v roce 1976 zcela oddělila hodnotu dolaru od drahého kovu.
Zlatý standard bylo něco jiného, tohle se týkalo jenom USA. Zlatý standard stanovoval kurzy mezi jednotlivými měnami podle jejich krytí zlatem. V době hosp. krize 30 let ostatní státy kromě USA přestaly stanovovat krytí svých měn, tudíž padl zlatý standard. Už ve 30 letech Voskovec a Werich zpívali “standard zlatý standard zlatý právě z oběhu byl vzatý a co ten prostý zaměstnanec už nemá na žvanec.”
Existují různé měnové systémy, které bývají označovány jako „zlatý standard“, přičemž nejznámější je „klasický zlatý standard“ z let 1871–1914. Hodnota jednotlivých měn byla pevně navázána na zlato (například americký dolar byl definován jako 1/20 unce zlata), a toto navázání znemožňovalo vydávat nové ničím nekryté peníze.Enormní válečné výdaje během první světové války vedly válčící strany k opuštění zlata a inflaci,[4] protože inflace je svého druhu zdanění, na rozdíl od skutečných daní však jej není třeba veřejně vyhlašovat a lze jej provádět i bez vědomého souhlasu veřejnosti. Všechny významné měny se tak znehodnocovaly, dolar o něco méně, neboť Spojené státy vstoupily do války později. Po skončení první světové války se už ani jedna ze stran k původnímu standardu nevrátila, v meziválečném období byl podniknut experiment s takzvaným standardem zlatého slitku. Meziválečné období bylo charakterizováno měnových chaosem, který přinášel inflaci, regulace, cla, kvóty a problémy mezinárodního obchodu. Ministr zahraničních věcí Spojených států amerických Cordell Hull dokonce spatřoval v hospodářských konfliktech po opuštění zlatého standardu příčinu druhé světové války.
Ve Spojených státech byl zlatý standard zrušen za úřadu prezidenta Franklina D. Roosevelta ke konci roku 1933
dvacet let po zavedení Federálního rezervního systému, v době, kdy vrcholila velká hospodářská krize a nezaměstnanost ve Spojených státech přesahovala 28 %. Již 5. dubna toho roku Roosevelt vydal exekutivní nařízení č. 6102 které každému obyvateli USA nařizovalo odevzdat veškeré zlato pod pokutou až 10 000 dolarů, 10 let vězení, nebo obojí.
Po druhé světové válce vítězné mocnosti ustavily Brettonwoodský měnový systém, který fungoval v letech 1945–1971. Jeho podstatou bylo napojení amerického dolaru na zlato a všech ostatních měn na dolar. Dolar sám byl fixován jako 1/35 unce zlata. Směňovat dolary za zlato ovšem směly pouze vlády, nikoliv občané. Vlády Spojených států však postupně produkovaly více papírových peněz, než by odpovídalo tomuto kurzu. Ostatní země, zvláště Francie, na to reagovaly požadavky na směnu dolarů za kov, což znamenalo, že USA o své měnové zlato přicházely.Vzhledem k tomu, že Spojené státy americké měly po druhé světové válce značné zásoby zlata, se držel systém poměrně dlouho, ale koncem 60. let se začal rozpadat. Spojené státy na to v březnu 1968 reagovaly úpravou, podle které mělo být americké měnové zlato obchodováno zcela odděleně (stále za cenu 35 dolarů za unci) od zlata na světových trzích. Ostatní vlády se zavázaly neprodávat ani nenakupovat toto zlato jinde. Tím, že Spojené státy přestaly držet světovou cenu zlata na 35 dolarech za unci, došlo k jejímu prudkému vzrůstu. Například na začátku roku 1973 byla cena zlata 125 dolarů za unci. Konečně prezident Nixon rozhodl o definitivním opuštění zlaté kotvy v roce 1971. Od toho okamžiku zlato ztratilo téměř veškeré své někdejší použití jako prostředek směny.
Nástupcem Brettonwoodského systému byla Smithsoniánská dohoda, podepsaná v prosinci 1971. Americký prezident Nixon ji nazval “Největší měnovou dohodou v dějinách lidstva”. Dohoda zafixovala kurzy mnohých evropských měn vůči dolaru (kurzy byly podhodnocené). Spojené státy navíc devalvovaly oficiální kurz dolaru na 1/38 unce zlata. Pokračující inflace v USA ale vedla k tomu, že bylo stále obtížnější udržet stávající nadhodnocený kurz dolaru, a již v březnu 1973 se smithsoniánský systém zhroutil.
Jak se týkalo jenom USA? tohle “okénko je sice zajímavé, ale nijak neprotiřečí tomu co jsme napsala, nebo? Kolik bylo vlastně těch “zlatých standardů”? Vždyť oba říkáme jedno a to samé. Podívej to už pak můžeme vzýt od začátku t.j.
Bimetalismus v roce 1785,
pak 1834 – přechod na zlatý standard,
1862 – vydávání papírových bankovek,
1879 – “klasický” zlatý standard, když občanská válka skončila
1900 – druhý zlatý standard
1913 – éra Fedu
1928 – zlatý standard a Velká hospodářská krize… během vrcholu Velké hospodářské krize musely Spojené státy ZNOVU opustit zlatý standard.
1933 – zlato mimo zákon….“Volný oběh zlatých mincí není nutný,” řekl prezident Franklin Roosevelt (Zákon o zlatých rezervách) píšeš o tom také.
Jenom bych dodala, že on znárodnil zlato tím, že vydal tenhle výnos, podle kterého všechny zlaté mince a certifikáty měly být předány Fedu za cenu $ 20.67 za unci + ten trest za nedodržení o kterém píšeš.
A tak brzy Spojené státy držely největší světové zlaté rezervy. V době, kdy banky znovu otevřely (13. března), bylo veškeré zlato převedeno na Federální rezervní systém. Banky již nemohly nakupovat dolary za zlato. Kromě toho nikdo nemohl vyvážet zlato. Velká hospodářská krize skončila v roce 1939.
1944 – Brettonwoodská dohoda – tu jsi rozepsal.
V roce 1960 začal konec zlatého standardu – o tom píšu nahoře.
15. srpna 1971. Prezident Richard Nixon uzavře “zlaté okno”
Takže oba o jednom. Mlátíme prázdnou slámu, jenom mi uniká smysl tvé výhrady k tomu co řekl Pjakin, nevysvětlil si mi ji.
Nehledě na to sám nahoře píšeš:
“Konečně prezident Nixon rozhodl o definitivním opuštění zlaté kotvy v roce 1971. Od toho okamžiku zlato ztratilo téměř veškeré své někdejší použití jako prostředek směny.”
Takže vlastně potvrzuješ jeho slova, o tomhle on také mluví, a ne o době hospodářské krize v USA.
Zlatý standard bylo krytí měn zlatem s tím, že kurzy byly dané tím, kolik zlata bylo za měnovou jednotku. Pokud byl zlatem krytý jenom dolar, už to nebyl zlatý standard ale jenom částečná směnitelnost jedné měny za zlato a jenom pro stát, nikoliv pro každého. Kurzy mezi měnami nestanovoval podíl zlata za jednotku, ale zájem o jednotlivé měny, často iracionální.
Tebe prostě miluju:)) Už zase rajtuješ na slovíčkách? Si tak hodnej, žes mi to vysvětlil, ale to nic nemění na tom, že rok 1971 byl přelomový a Pjakin v tomhle má pravdu, takže žádná nepřesnost. A dolar se tehdy stal světovou měnou proč asi??