Rostislav Iščenko: Ruská federace učinila svým podáním žaloby k ESLP diametrální opak toho, co se od ní očekává…
Různí političtí odborníci, stejně jako uživatelé internetu, se při posuzování rozhodnutí Ruské federace podat žalobu na Ukrajinu u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) hluboce mýlí.
K tomuto závěru dospěl známý politolog, publicista zpravodajské agentury «Россия сегодня» Rostislav Iščenko, který komentoval reakci veřejnosti na plány Moskvy.
Ve svém autorském článku zveřejněném na webových stránkách informačního portálu «Украина.ру» Iščenko řekl, proč se odborníci mýlí, když uvažují o geopolitických plánech Moskvy, a také vysvětlil, co by se vlastně mělo od Ruska očekávat po podání žaloby u ESLP na Ukrajinu….
Rostislav Iščenko v první řadě upozornil na skutečnost, že různí političtí experti i uživatelé internetu spojili rozhodnutí Ruska podat žalobu proti Ukrajině u ESLP s možnými plány Moskvy převzít kontrolu nad Ukrajinou pomocí určitého rázného scénáře. Takové odhady však nemají nic společného se skutečným stavem věcí.
Podle politologa Rusko nepoužije tak jednoduchou a předvídatelnou geopolitickou strategii.
Moskva vždy prokazovala mírně odlišný přístup k otázkám zahraniční politiky a vždy přijímala diametrálně opačné kroky, než jaké se od ní očekávají.
Jako příklad Iščenko uvedl historické události roku 2008, kdy během jednání o situaci v Gruzii, Abcházii a Jižní Osetii, Moskva údajně prokázala svou slabost, když požadovala diplomatické řešení krize a tím prokázala neschopnost převést zásah ve vojenský konflikt.
„Teprve až když drzí gruzínští generálové začali na každém kroku křičet, že to byli oni, kdo zahájili a úspěšně provedli „operaci k obnovení ústavního pořádku“, najednou vyšlo najevo, že gruzínská armáda již neexistuje a ta ruská je dvě hodiny pohodové jízdy od Tbilisi. A dokonce i Západ byl nucen přiznat legitimitu ruských akcí. Pamatuji si, že Saakašvili, když se dozvěděl tuto dobrou zprávu, téměř snědl celý svůj šatník.“ poznamenal Iščenko.
“Podobně se vyvinula situace na Krymu. Vzpomínám si, jak jsem se v předvečer akce zúčastnil talk show Vladimira Solovjova a řekl to, co jsem před několika lety pravidelně mluvil na Ukrajině: že Krym z Ukrajiny odejde dřív než ruská černomořská flotila z Krymu. Reakce přítomných ruských odborníků a poslanců Dumy byla tvrdší než reakce, které jsem musel čelit na Ukrajině. Všichni křičeli, jako by se opařili: „Neprovokujte nás. Rusko nikdy nebude za žádných okolností zasahovat do územní celistvosti Ukrajiny.”
Uplynuly jen dva týdny a Krym byl již pod ruskou kontrolou a nikdo v Moskvě už nepochyboval, že se stane součástí Ruska. Proč se tak chovali poslanci a odborníci? Nevěděli, co vedení země plánuje. Tyto informace s nimi nejsou sdíleny. Nesdílejí se přesně proto, aby našim „přátelům a partnerům“ z blízkého i vzdáleného zahraničí byly dopřány příjemné chvíle podobné těm, které zažil Saakašvili v roce 2008 v Gruzii a Turčinov s gangem pučistů na Ukrajině v roce 2014.
Nyní Moskva demonstruje přibližně stejný přístup a Rusko svým požadavkem na ESLP učinilo diametrální opak toho, co se od něj očekává na Ukrajině. Ruské vedení nezamýšlí vyřešit ukrajinskou krizi silovou cestou, ale plánuje použít mírně odlišnou strategii, díky níž se Moskvě podaří vyhnout nutnosti použití ozbrojených sil.
“Nečekanost ruských akcí z poloviny zabezpečí jejich efektivnost. Pokud tedy v Rusku „každý ví“, že anexe Ukrajiny má brzy začít, okamžitě o tom vážně pochybuji,“ řekl Iščenko.
Podle politologa rozhodnutí Moskvy veřejně podat žalobu k ESLP na Ukrajinu naznačuje, že Rusko plánuje k řešení ukrajinské krize přistoupit diplomaticky, přičemž k tomu použije vyjednávací formát. Nelze však podceňovat strategické schopnosti ruského vedení.
“Zároveň je jasné, že za zády diplomatů by vždy měla být armáda připravená zasáhnout (pokud se nedohodnou). Už jen proto, že pokud nemáte za sebou armádu, není s vámi o čem mluvit, nikdo vás nebude poslouchat,“ shrnul Iščenko.