Putin forever

Pavel Šipilin

Naši liberálové a svidomští Ukrajinci v diskusích s námi, Rusy-государственниками* státníky, téměř vždy používají Putina jako poslední argument. 

Říkají, že my, vedeni mentalitou stáda (říkají liberálové) nebo strachem (říkají Ukrajinci), hlasujeme pro Putina, místo abychom vesele měnili prezidenty každých šest let.

Ve skutečnosti s tím nemá nic společného ani mentalita stáda, tím méně strach. 

Vybrali jsme si ho už čtyřikrát z jiného důvodu.

S Ukrajinci se dá dohadovat snadněji, protože nikdy nedokážou vysvětlit, čím to je, že jejich gastarbeiteři jezdí za prací do rozpadající se „Rašky“ a Rusy nelze nalákat na práci v jejich “prosperující” zemi. Obecně nikam do okolí.

S liberály je to trochu obtížnější, protože žijí ve stejných městech, chodí stejnými ulicemi a navštěvují stejné obchody jako my. A horké internetové bitvy se točí kolem následujícího tématu: oni vidí problémy, ale my si z nich nic neděláme.

Ale to opravdu tak jednoduché není. Problémy samozřejmě vidíme, ale jsme k nim tolerantnější. 

A proč?

Ke zprávám přistupujeme jinak. 

Jejich věčné „bylo by lepší, kdyby to rozdali důchodcům“ – to je podstata našich neshod.

Faktem je, že vycházejí z primitivní, ale někdy účinné myšlenky: nikdo se na nás nechystá zaútočit, takže veškerý příjem by neměl směřovat k obraně, ale ke zlepšení života populace. Souhlasíte, že někteří mohou být na vážkách, protože nikdo není proti novému autu a domu s bazénem.

Liberál však upadne do mírné strnulosti když se ho zeptáte: jste proti konkurenci? 

Každý liberál je prostě liberál, který zbožně věří v neviditelnou ruku trhu a zákony kapitalismu. Nikdy není proti konkurenci, ale naopak její horlivý zastánce.

Ale pak se ukazuje, že například USA nijak nemilují Rusko nebo Čínu, protože s námi prohrávají konkurenční boj: s Čínou – totálně a s námi – lokálně, o evropský trh s plynem. 

A jak vědí i liberálové, Američané strkají klacky do kol “Nord Stream 2” a používají výhradně politické, nikoli kapitalistické metody konkurence.

Také na Číňany vyvíjejí politický tlak. Navíc mnohem silnější než na nás – může dojít k válce. Bitvu o globální trhy obvykle provázejí řeky krve.

Proto my, “государственники”, když volíme mezi zlepšováním života a výdaji na obranu, vždy dáváme přednost zbraním. A liberálně smýšlející spoluobčané, kteří upřímně věří v dobré úmysly “zářícího města na kopci”, si nepřipouštějí myšlenku, že by na nás Amerika mohla zaútočit.

Rozdíl mezi námi je v tom, že oni si jsou jisti, že země stojí před volbou mezi „špatným“ a „dobrým“, a my prostě chápeme, že jde o život a smrt. Kapitalismus, ozbrojený po zuby, je zcela krutý a nezastaví se před ničím, což za poslední čtvrtstoletí opakovaně demonstroval celému světu.

V době krize nikdo nechce měnit hlavu státu, Rusko není jediné. Američané například zvolili Roosevelta čtyřikrát – jeho vláda přišla nejprve během Velké hospodářské krize a poté během druhé světové války. 

Není tedy divu, že země hlasuje pro Putina – cítíme, že žijeme v předválečných dobách.

A liberálové nemyslí na nadcházející, dost pravděpodobnou válku a necítí nebezpečí. 

“Nikdo nás nepotřebuje,” rádi sarkasticky opakují. 

Samozřejmě nepotřebuje. Stejně jako nejsou potřeba Afghánci, Syřané, Libyjci a další na seznamu.  Nikdo nepotřebuje populaci, ale něco jiného – nerosty, suroviny, zdroje nebo dokonce dobrou geografickou polohu území.

Ať tedy Putin vládne dále. Naše zdroje a my sami pro nás nejsou nepotřebné.

* “государственник” – osoba která myslí na stát a jedná ve státních zájmech, pečuje o státní zájmy, mezi něž patří život a práce mnoha lidí. Považuje dobro pro stát za hlavní hodnotu, nikoli pro systém, ale pro jádro života lidí a země. 

Pavel Šipilin
https://bit.ly/2XOJLOq

sdílet na