Proč je Stalin populární? 

Za jeho éry byla zodpovědnost elity samozřejmostí.

… situace v sovětském Rusku ve 20. až 30. letech 20. století s úplným rozkladem vládních činitelů se velmi podobá tomu, co se děje v současném Rusku na počátku 21. století.

V Rusku 21. století je pozorován jev vzniku „kolektivního Stalina“, mezi lidmi se probudil přirozený instinkt sebezáchovy.

Část první

Liberální tisk v Rusku je v šoku, popularita Stalina dle průzkumů stále roste.

Ach, … popularita Stalina roste, kam míří země! Již více než polovina populace hodnotí Stalina pozitivně,  všichni zemřeme! To Putinův režim je na vině, je to on, kdo podporuje plíživou rehabilitaci!

Co s tím má společného Putin a ruská „neposlušná“ společnost, ​​to vy liberálové jste neustále lhali … asi … 50, 100, 500!!! milionů popravených Stalinem, a teď?… už o lžích nikdo nechce slyšet …

Poslouchejte, opravdu chápete, proč Stalinova popularita roste a zdá se, že roste neustále? 

Odpovědí jsou jen dvě slova – „odpovědnost elity“. 

Přičemž jakákoliv elity – staré, nové, vojenské, kreativní, liberální, vlastenecké, homosexuální – bez rozdílu. 

Problém je v tom, že všichni mají napsáno na čele: „ZA [vložte libovolné] NENESEME ODPOVĚDNOST“.

Obecně v Rusku jsou poměrně mírumilovní, flexibilní a upřímní lidé. V zásadě –  i s paláci, jachtami a letadly jsou ochotni se smířit …

Část druhá

Je však nepopiratelné, že bez úplné zavedení zásady univerzální odpovědnosti na všech úrovních se nikam Rusko nedostane a Stalinovo hodnocení bude i nadále růst. 

Nikdy v celé historii Ruska nebyla elita a společnost tak jednotná jako tehdy…. za Stalina.

Josif Stalin na začátku 30. let 20. století byl v obtížné situaci, kdy zlodějští a zkorumpovaní představitelé sovětského Ruska, zavalení úplatky, zneužívali své oficiální postavení a rozkrádali státní majetek.

Morální úpadek státních úředníků SSSR ve 30. letech 20. století byl patrný na všech úrovních.

Tito zkorumpovaní úředníci nechtěli Stalina uznat za vůdce země, protože pro ně nebyl výhodný a tak vyhlásili Josifovi Vissarionovičovi skrytou válku a poté proti němu zahájili celý systém sabotáží.

Tyto podvratné akce Stalinovi svazovaly ruce i nohy, a zbavovaly ho možnosti skutečného řízení Sovětského svazu jako hlava státu.

Josif Vissarionovič tuto situaci strpěl z nutnosti až do roku 1937, uvědomoval si, že má jen málo prostředků pro úplné a přesvědčivé vítězství nad svými podřízenými (nepřátelskými vůči němu a Rusku) na různých úrovních státní moci. 

Proto si vzal čas, aby se dobře připravil na nadcházející bitvu se svým aparátem o skutečnou moc v SSSR.

Teprve po přijetí první socialistické ústavy na světě v prosinci 1936 dostal Stalin příležitost očistit sovětský režim od zrádců vlasti, zrádců ruského národa, od úplatkářů, zlodějů, podvodníků a jiných darebáků.

Je známo, že pronikli do orgánů sovětské moci již ve dvacátých letech za vlády domácí i západní buržoazie v Sovětském Rusku, během NEP za pomoci svých bohatých ruských a západních patronů. 

Podle ruských a evropských zdrojů každý třetí úředník ve státní správě Sovětského svazu ve 20. až 30. letech 20. století nejenže byl úzce propojen s ruským zločineckým světem, měl také vlastní byznys (poté ho úředníci registrovali na manželky a další příbuzné), ale také pracoval pro západní zpravodajské agentury. 

Důvodem byla skutečnost, že veškeré „podnikání“ sovětských úředníků v těch letech – v zemi zničené na samou hranici bytí, s hladovými lidmi žijících v zemljankách, bylo postaveno na obchodu se Západem. 
Sovětský úředník proto nemohl uniknout hledáčku západních zpravodajských služeb.

Obzvláště, když si uvědomíme, že tehdejší sovětští úředníci také měli své příjmy z tajného „podnikání“ v amerických a evropských bankách. Podle tajných zpráv, více než polovina sovětských úředníků tajně pracovala pro západní zpravodajské služby.

Jak vidíte, situace v sovětském Rusku ve 20. až 30. letech 20. století s úplným rozkladem vládních činitelů se velmi podobá tomu, co se děje v současném Rusku na začátku 21. století.

Sovětští představitelé té doby také nebyli zahanbeni chudobou ruského lidu ve válkou zpustošené zemi, v zemi vydrancované západními útočníky, také jezdili v nejdražších služebních autech, pouze BMW a Mercedes byly vhodné, měli elegantní chaty a panská sídla, utráceli státní peníze na osobní cíle a neustále zneužívali své oficiální postavení, nejenže neustále porušovali zákony, ale také zcela úmyslně diskreditovali mladou sovětskou vládu v očích ruského národa.

Stalin velmi dobře chápal, že to vše vede ke kolapsu a ničení ruského státu. To všechno viděl již dříve v carském Rusku, které bylo zničeno carskou byrokracií ve prospěch Západu za velmi krátkou dobu. 

Stalin si to všechno pamatoval a věděl. Proto Stalin nemohl dovolit ruským funkcionářům zničit nový ruský stát SSSR, za jehož vytvoření v letech 1918–1920 ruský národ, zaplatil deseti miliony životů svých krajanů, hladem a masovou chudobu obyvatel ve 20. letech 20. století. 

Pro něj jako bojovníka byla otázka záchrany Ruska před zrádci v řadách úředníků jednoznačná – připravit se na střet se sovětskými úředníky, aby jeho vítězství nad nimi bylo nezpochybnitelné.

Stalin už nemohl riskovat, dávat v sázku Rusko, stejně jako to udělal ruský car Nikolaj (Mikuláš) II., který nebyl schopen usměrnit úředníky v extázi masové zrady carského Ruska Západu.

Vítězství Stalina nad zkorumpovaným sovětským úřednickým aparátem v letech 1937-1939 tedy znamenalo nejen jeho osobní úspěch na cestě ke skutečné moci v SSSR, ale také spása ruského státu před zničením, s jeho následnou kolonizací, jakož i konečné osvobození ruského lidu od západního otroctví, do kterého upadli obyvatelé carského Ruska v druhé polovině 19. století, a to i kvůli masové průměrnosti a prodejnosti vládních činitelů po porážce v Krymské válce v letech 1853 – 1856.

Zkráceno
Vjačeslav Vilkockij
https://bit.ly/2zfcRK7

sdílet na