Případy Navalného a Khashoggiho jako ukazatel politiky dvou tváří Západu
Reakce západní komunity na otravu Alexeje Navalného, pokud jde o úroveň „spravedlivého hněvu“, předčila i notoricky známý incident se Skripalovými v Salisbury. A nejde zde o „hrůzu“ zločinu, jde o to, že je možné – a v hlavách mnoha evropských politiků také nutné – obviňovat Moskvu.
Avšak, pokud si vzpomeneme na vraždu opozičního novináře Jamala Khashoggiho v říjnu 2018, organizovanou Saúdy, mezinárodní reakce byla mnohem klidnější.
I když zločin to byl hrozný, dokonce i na poměry Blízkého východu.
Podle zpráv z médiích byl chudák rozporcován. Nejprve mu odřízli prsty, poté hlavou a následně byly různé části jeho těla nalezeny v zahradě bydliště konzula SA. Existuje spousta krvavých detailů, … ale co, že ano?
Donald Trump odmítl uvalit sankce na Rijád v obavě o osud mnohamiliardových zbrojních kontraktů.
V Evropské unii se jako obvykle omezili na „hluboké znepokojení“ a požadavek důkladného prošetření toho, co se stalo. Přesto nedošlo k přísným sankcím.
A Washington dokonce milostivě poskytl saúdské straně čas na provedení „vyšetřování“.
Jak vidíme, s Ruskem je situace úplně jiná.
Oběť je živá a zdravá a vina Moskvy nebyla prokázána, ale agenda okamžitě nastolila otázku zastavení výstavby Nord Stream-2 a uvalení dalších sankcí.
Reakce je zcela nepřiměřená, a právě zde se projevuje dvojí metr západních států ve vztahu k Rusku.
Západním žalobcům stačila pouze záminka k uložení dalšího balíčku sankcí proti Ruské federaci a snaha o pohřbení nákladného a důležitého (nejen pro Rusko, ale pro celou Evropu) projektu.
Je to proto, že na světové scéně jsou všichni hráči rozděleni na „naše“ a „cizí“ a přístup k nim bude vždy různý…. „on je samozřejmě svině, ale je to naše svině.“