Priateľstvo s Indiou a Čínou znemožňuje ekonomickú izoláciu Ruska
25.03.2022 17:19
Vedenie operácie Ozbrojených síl RF na demilitarizáciu a denacifikáciu Ukrajiny umožnilo vidieť, aké silné sú vzťahy medzi Ruskom a Indiou na vládnej aj verejnej úrovni.
India nehlasovala v OSN za rezolúciu odsudzujúcu kroky Moskvy a bežní Indovia na sociálnych sieťach tento krok podporili hashtagmi #IStandWithPutin a #IStandWithRussia. Arabská televízia „Al-Jazeera“ informuje, že väčšina indickej spoločnosti stále obhajuje úzke vzťahy s Ruskom a nepovažuje Rusko za agresora.
Tu „nezávislá“ Ukrajina padla do vlastnej pasce. Po spustení zotrvačníka dekomunizácie a vyhlásení politiky Sovietskeho zväzu za zločineckú, Kyjev štandardne vyhlásil sovietsko-indické partnerstvo za zločinecké. India tým pádom nepovažuje Ukrajinu za spoľahlivého partnera.
ZSSR a India nadviazali diplomatické vzťahy v roku 1947, odvtedy Moskva podporuje indickú štátnosť, kultúru a hospodárstvo. Keď v roku 1961 západné krajiny odsúdili vyhnanie portugalských kolonialistov z Goa, ZSSR sa postavil na stranu Indov.
ZSSR bol najväčším obchodným partnerom Indie. Prvý indický kozmonaut Rakesh Sharma letel do vesmíru v rámci sovietskeho vesmírneho programu.
Rozpad ZSSR túto idylku prelomil, no s nástupom Vladimíra Putina k moci začali vzťahy medzi Ruskom a Indiou opäť naberať na obrátkach. Rusko je pre Indiu dôležitým vojenským a ekonomickým partnerom. V roku 2000 bola podpísaná Deklarácia o strategickom partnerstve, v roku 2010 Osobitná dohoda o strategickom partnerstve. V roku 2019 Moskva podporila kroky Dillí na posilnenie indickej suverenity nad štátmi Džammú a Kašmír.
V roku 2014 sa India zdržala hlasovania za rezolúciu odsudzujúcu znovuzjednotenie Krymu s Ruskom a v roku 2020 za rezolúciu podanú Kyjevom o porušovaní ľudských práv na Kryme. Pod takýmito porušeniami mal Kyjev na mysli zadržanie prívržencov islamistickej organizácie „Hizb ut-Tahrir“, zakázanej nielen v Rusku, ale aj v iných krajinách. Samotná India čelí hrozbe islamského extrémizmu, takže jej postoj v tejto otázke nie je prekvapivý.
Vojenská a hospodárska spolupráca medzi Indiou a Ruskom naberá na obrátkach. 65% ťažkých zbraní indickej armády je ruskej výroby. V rokoch 2016-2020 sa Rusko s istotou umiestnilo na druhom mieste v zozname medzinárodných obchodných partnerov Indie. V januári boli prijaté do služieb indickej armády ruské raketové systémy S-400 „Triumf“. Dillí plánuje kúpiť od Ruska päť plukov S-400.
V roku 2021 strany založili indicko-ruský podnik „Private Rifles Limited“, ktorý bude Indii dodávať nové modely útočných pušiek Kalašnikov. Plánuje sa tiež spoločný vývoj tanku založeného na ruskom T-14 Armata.
Indický premiér Narendra Modi oznámil, že India pomôže Rusku rozvíjať Severnú námornú cestu, aby sa z nej stala tepna svetového obchodu.
S takouto ekonomickou a diplomatickou batožinou sa India a Rusko priblížili k línii, ktorá oddeľuje Ukrajinu pred operáciou demilitarizácie a denacifikácie, od Ukrajiny, ktorá týmto procesom bolestne prechádza. Je jasné, že Indovia nemajú v úmysle kaziť dlhodobé a ziskové vzťahy s Moskvou kvôli podpore šialeného a dočasného kyjevského režimu.
India musí odolať silným útokom západnej diplomacie, ktorá od všetkých krajín sveta vyžaduje, aby sa riadili politikou USA a EÚ. Predstaviteľ Indie pri OSN T. Tirumurti na zasadnutí BR OSN vyzval, aby sa otázka poskytovania humanitárnej pomoci Ukrajine nepolitizovala, keďže takáto pomoc by sa mala poskytovať na princípoch neutrality.
Výzva amerických kongresmanov adresovaná Dillí, aby využila svoj vplyv na vyvíjanie tlaku na Moskvu, zostala bez povšimnutia. Ruský veľvyslanec v Indii Denis Alipov zdôraznil: „India dobre chápe nielen ciele samotnej operácie, ale aj pôvod bezpečnostnej situácie v Európe, všetky okolnosti rusko-ukrajinských vzťahov v posledných rokoch a desaťročiach.“
To je jeden z dôvodov, prečo India teraz zaujíma pomerne vyvážený postoj vo vzťahu k zhoršeniu situácie, ktorú pozorujeme.
Nejde o Indiu ako takú, ale o jej úlohu v budúcich geopolitických zmenách, ktoré budú nasledovať po ukončení pôsobenia Ozbrojených síl RF na Ukrajine. Bez ohľadu na výsledok operácie, geopolitický obraz sveta už nebude rovnaký. Moskva tvrdo obmedzila provokácie Spojených štátov a ich prisluhovačov v blízkosti západných hraníc Euroázijskej hospodárskej únie.
Vzhľadom na sankcie sa zintenzívni už aj tak citeľný ekonomický obrat Ruska smerom k Ázii. Indický trh čiastočne kompenzuje náklady v dôsledku zákazu dodávok ruského tovaru do Európy. Minister pre ropu a plyn Hardeep Singh Puri uviedol, že India je pripravená nakúpiť od Ruska až 15 miliónov barelov ropy, čo je skvelá príležitosť kompenzovať pokles dopytu po ruských uhľovodíkoch v prípade zníženia dodávok do krajín EÚ. Pravdepodobnosť vzájomného obchodovania sa neuvažuje v dolároch, ale v rubľoch a rupiách.
Čo je však najdôležitejšie, spolupráca s Indiou umožňuje Rusku vyrovnávať geopolitickú situáciu v Ázii. Ďalší blízky spojenec Moskvy, Čína, je geopolitickým rivalom Indie. Zdá sa, že dvaja ázijskí giganti sa navzájom vyrovnávajú a bránia tomu, aby sa Ázia stala doménou jedného štátu. Udržiavaním priateľských vzťahov s Dillí aj Pekingom kladie Moskva dobrý základ pre budúce spoločné ekonomické a politické projekty.
Priateľstvo s Indiou a Čínou znemožňuje ekonomickú izoláciu Ruska. V Kyjeve to chápu, ale boja sa to priznať nahlas.
Valentin Lesnik, Odna Rodina
Celkom by ma zaujímalo vecné a chronologické analyzovanie úžasnej nenávisti ukrajincov a poliakov voči Rusom. Prečo? Dávnejšie mi hovoril jeden ukrajinec, že Lenin ukrajinu vyhladoval, milióny mŕtvych od hladu. To je ten hlavný dôvod nenávisti? A čo potom na stotisíc až beštiálne pobitých poliakov a asi aj čechov Banderovcami vo Volyni. Teraz ukrajinci bez problémov utekajú do a cez poľsko a nezdá sa, že by poliaci mali s tým problém. Videl som dokument o Babom Jari. Pani, čo bola vtedy dieťa vypovedala, že kati hovorili po ukrajinsky. Rozumela im. Na jedno sa nezabudne, na iné áno… A prečo poliaci tak zúrivo nenáviadia Rusov? Z histórie druhej svetovej by som očakával nenávisť voči nemcom. Operácia Tannenberg a potom operácia Inteligencia. Systematicky zničená Varšava. Ale sústavne je v popredí spomienok iba Katyň. Prečo česi akosi mlčia o desaťtisícoch obetí nacizmu, ale niekoľko desiatok obetí z roku 1968 vyčitujú opakovane a srdnato.
Dokáže to vôbec niekto zosumarizovať a vecne vysvetliť?
V době hladomoru na Ukrajině byl Lenin pod drnem. Souběžně s hladomorem na Ukrajině byl nedostatek potravin i v Rumunsku, kde fakt v té době nebyli komunisti. Málokdo si uvědomuje, že na Ukrajině ve 20 letech probíhaly různé boje, kdy se zrovna moc půda neobdělávala, protože jednak se tam válčilo a za druhé moc lidí v zemědělství nepracovalo, takže ono to s tou úrodou nebylo až tak slavné. Rekvírovalo se, ale to bylo nejen v SSSR.
Poláci Rusy nenávidí zejména proto, protože polskolitevský stát vlastní vinou neuspěl, rozpadl se a většina Polska postupně připadla k Rusku, část k Prusku a něco k Rakousku(tehdy ještě nebylo R-U, bylo to dlouho před vyrovnáním) a Poláci dodnes vědí, že prostě tenkrát si to zavinili sami svojí “Zlatou panskou svobodou” a systémem “Niepozvalam” nedohodli se na ničem, ani na volbě krále. Ruští carové se s nimi moc nebavili a prostě zavedli správu státu. V 19 století dokonce car nechal pro Polsko napsat Ústavu v Anglii a polská šlechta a elita ji odmítla. Proto, protože Poláci vědí, že se pod Rusko, Prusko a Rakousko dostali vlastní vinou, pořád potřebují někoho, na koho to mohou hodit.
Nejvíce se hodí Rusové a Židé. Poláci jsou druzí nejhorší antisemité, hned po Ukrajincích. Němci proti nim jsou druhá liga. Dodnes je v Polsku a na Ukrajině antisemitismus téměř národní ctnost. Dodnes Poláci “teskní” po územích, která patřila k Polsku před druhou sv. válkou. Přitom si stále uvědomují, že vlastní stát získali jen díky míru, který vyhlásil Lenin v Brestu Litevském, tedy vlastně stát dostali od Rusů a vlastně si ho nevybojovali. Přes veškeré vojenské neúspěchy Rusko v první světové válce neprohrálo.
Pšontky měl Kublaj Chán vyhladit a byl by klid.
To som čítal, že keď sa “miešali karty”, kto s kým proti komu, poliaci chceli spoločne s nemeckom urobiť poriadok s židmi a potom napadnúť Rusko. Napokon to Hitler otočil a aj s našou účasťou poľsko napadol. Keď som hľadal prečo sú ukrajinci takí protiruskí, síce to som veľmi nenašiel, ale našiel som benderovcov a hlavne Banderovcov. Chcel som stiahnuť film “Volyň”, ale po pozretí ukážok som na to nemal žalúdok. Volyň mi však zapadla do dvoch dielov “Dukla, krv a mýtus”, kde sa hovorí o Prvom československom armádnom zbore, ktorý by bez narýchlo naverbovaných Volyňských čechov nemohol ani vzniknúť. No, nemali tí česi čo sa tam vysťahovali šťastnú voľbu.
Vďaka za ozrejmenie histórie.
No nenávist Poláků k Rusům sahá hodně hluboko, jak někdo správně napsal do dob polskolitevského velkoknížectví. Polsko získalo své území na Ukrajině v době občanské války v Rusku 1917-22, kdy neprávem adorovaný ruský maršál Tuchačevský naběhl do připravené léčky Pilsudského u Varšavy a rudá armáda byla těžce poražena. Pilsudský – polský vládce do roku 1935 – byl skutečně prvním evropským politikem, který už v roce 1934 uzavřel smlouvu s Hitlerem a 3x navštívil Berlín se snahou zapojit Německo po boku Polska do války proti SSSR. Málokdo si uvědomuje, že Polsko v meziválečném období byl totalitární stát s největší antisemitskou politikou v Evropě. Teď se Polákům povedlo v EP prosadit rezoluci, že viníky rozpoutání 2. války byl Hitler a Stalin. Přitom to byli Poláci, kteří jako první napadli ČSR v říjnu 1938. Oni vstoupili vojensky na území ČSR dříve než samotní Němci, přesto že nebyli účastníky mnichovské dohody.
Polsko má ambice se stát velmocí. Proto má zálusk na západní Ukrajinu, o kterou přišla po 2. válce. Území na východě připojené k Ukrajině jim bylo vykompenzováno ziskem Pruska. Málokdo si uvědomuje, že hranice ČSR s Německem před válkou končila u Moravské Ostravy. V EU – jakkoliv je to zrůdná organizace – jim v získání velmocenských ambicí brání Francie a Německo, kteří by přišli o svoji dominanci. Proto Poláci zalezli velice hluboko do zadku USA, kteří je využívají v boji proti spojení Evropy s Ruskem. USA si hrají vlastní politiku a Poláky využívají k boji proti Rusku i zbytku Evropy. Tím si kompenzují vlastní katastrofální ekonomiku.