Prezident SDSN Jeffrey Sachs informoval Radu bezpečnosti OSN o udržení míru

[SDSN – Sustainable Development Solution Network – Síť řešení pro udržitelný rozvoj při OSN, podle ústředního webu existuje také pobočka v ČR, nicméně uvedený link na Karlovu Univerzitu nefunguje, proč asi? pozn. překl.]

Dne 20. listopadu 2023 se v Radě bezpečnosti OSN konala otevřená rozprava na téma “Podpora udržení míru prostřednictvím společného rozvoje” v rámci bodu programu “Udržování mezinárodního míru a bezpečnosti”. Prezident SDSN Jeffrey Sachs byl pozván, aby Radu bezpečnosti informoval.

Ve svém svědectví Radě prezident Sachs sdělil, že řešením základních politických a ekonomických faktorů současných válek může Rada bezpečnosti vytvořit podmínky pro mír a udržitelný rozvoj. Tvrdil také, že Rada by měla “posílit svůj soubor nástrojů tím, že se vedle obvyklejších rozhodnutí o hranicích, mírových silách, sankcích a podobně zapojí do budování hospodářského míru” a vytvoří “nový mírový a rozvojový fond, který by Rada bezpečnosti OSN mohla využít k vytvoření pozitivní dynamiky pro udržitelný rozvoj a k povzbuzení dalších investorů – jako je Světová banka, MMF a regionální mnohostranné rozvojové banky – ke spoluinvestování do budování míru”.

Přepis jeho řeči:

Pane předsedo, velvyslanci, generální tajemníku Gueterres , prezidentko NDB [New Development Bank – BRICS bank] Rousseff, vážení diplomaté, dámy a pánové. Dnešní setkání se koná v době, kdy se koná několik velkých válek. Ve svém svědectví budu odkazovat na čtyři:

Válka na Ukrajině, která začala v roce 2014 násilným svržením ukrajinského prezidenta Viktora Janukoviče; válka mezi Izraelem a Palestinou, která se mnohokrát vypukla od 1967; syrská válka, která začala v roce 2011; a války v Sahelu, které začaly v roce 2012 v Mali a nyní se rozšířily po celém Sahelu.

Tyto války se mohou zdát neřešitelné, ale ve skutečnosti nejsou. Řekl bych, že všechny čtyři války by mohly být ukončeny rychle dohodou v rámci Rady Bezpečnosti. Jedním z důvodů je, že hlavní války musí být zásobovány zvenčí, jak vnějšími financemi, tak i výzbrojí.

Rada Bezpečnosti by mohla dohodnout, že tyto hrozné války utlumí zablokováním zahraničního financování a zbrojení, což by vyžadovalo dohodu mezi hlavními mocnostmi.

Dalším důvodem, proč tyto války mohou rychle skončit je, že jsou výsledkem ekonomických a politických faktorů, které mohou být řešeny spíše diplomatickou cestou než válkou. Poukázáním na základní politické a ekonomické faktory může Rada Bezpečnosti vytvořit podmínky pro mír a udržitelný rozvoj.  Podívejme se na každou z těch čtyř válek jednu po druhé.

Válka na Ukrajině má dvě hlavní politické příčiny. První je snaha NATO rozšířit se na Ukrajinu

navzdory včasnému a opakovanému námitkám ze strany Ruska. Rusko považuje přítomnost NATO na Ukrajině za významnou hrozbu pro bezpečnost Ruska.

Druhou politickou příčinou je etnické rozdělení Východ – Západ na Ukrajině, částečně podle jazykového a částečně podle náboženském rozdělení. Po svržení prezidenta Janukovyče v roce 2014, se etnické ruské regiony odtrhly od po-převratové vlády a apelovaly na ochranu a autonomii.

Dohoda Minsk II, jednoznačně schválená touto Radou v usnesení 2202 vyzvala, aby regionální autonomie byla zakořeněna do ukrajinské ústavy, ale tato dohoda nebyla nikdy realizována Ukrajinou navzdory podpory Rady Bezpečnosti OSN.

Ekonomická příčina války vyplývá ze skutečnosti, že ukrajinská ekonomika je orientována jak k Západu, k Evropské Unii, tak i na východ k Rusku, Střední Asii a Východní Asii. Když se EU snažila vyjednat dohodu o volném obchodu s Ukrajinou, Rusko vyjádřilo znepokojení nad tím, že jeho vlastní obchod a investice na Ukrajině by byly ohroženy, pokud by nedošlo k trojstranné dohodě mezi EU, Ruskem a Ukrajinou, což by zajistilo, že ukrajinsko-ruský obchod a investice by byly udrženy spolu s EU a ukrajinským trhem.

To je dobře známý fakt při obchodních jednáních. Bohužel EU zřejmě nebyla připravena jednat s Ruskem o takovou trojstrannou dohodu a konkurenční orientace Východ-Západ Ukrajiny nikdy nebyla vyřešena. 

Tato Rada by mohla ukončit válku na Ukrajině rychle tím, že se bude zabývat jejími základními politickými a ekonomickými příčinami. Na politické frontě země P5 [Permanent Five, pozn. překl.] by se měly dohodnout na prodloužení bezpečnostní záruky Ukrajině a zároveň souhlasit s tím, že se NATO nebude rozšiřovat na Ukrajině, čímž by se vyřešily obavy Ruska z rozšíření NATO.

Rada by měla rovněž usilovat o dosažení trvalého řešení týkající se etnického rozdělení na Ukrajině. Na ekonomické stránce existují dvě úvahy, z nichž jedna se týká politiky a druhá financování. Co se týče politiky, Ukrajina má silný ekonomický zájem se připojit k Evropské unii a zároveň si zachovat volný trh a finanční vztah s Ruskem a západní Euroasií.

Ukrajinská obchodní politika by měla být spíše inkluzivní než diverzní, umožňující Ukrajině sloužit jako živý hospodářský most mezi východní a západní Euroasií. Co se týče financování, Ukrajina bude potřebovat finanční prostředky na obnovu a na novou fyzickou infrastrukturu, jako jsou rychlé železnice, obnovitelná energie, 5G a modernizace přístavů.

Jak popisuji níže, doporučuji, aby Rada Bezpečnosti zřídila nový Fond pro Mír a Rozvoj, který by pomohl mobilizovat finanční prostředky pro pomoc Ukrajině a dalším válečným oblastem, aby se mohly odklonit od války směrem k obnově a dlouhodobě udržitelnému rozvoji.

Uvažujme podobným způsobem o válce v Izraeli a Palestině. I zde by válka mohla být rychle ukončena, kdyby Rada prosadila ty četné rezoluce Rady Bezpečnosti OSN přijatých v průběhu několika desetiletí, vyzývající k návratu do stavu hranic z roku 1967, ukončení osidlovacích aktivit Izraele v okupovaných územích. A dvou-státní řešení, včetně rezoluce Rady Bezpečnosti č. 242, 338, 1397, 1515 a 2334.

Je jasné, že Izrael a Palestina nejsou schopny dosáhnout bilaterární dohody v souladu s těmito rezolucemi Rady Bezpečnosti OSN. Na obou stranách zastánci tvrdé linie opakovaně frustrují ty umírněné, kteří usilují o mír založený na principu dvou států.

Je tedy podle mě nejvyšší čas, aby Rada Bezpečnosti OSN prosadila svá rozhodnutí zavedením spravedlivého a trvalého řešení, které je v zájmu Izraele i Palestiny, spíše než umožňovat zastáncům tvrdé linie na obou stranách ignorovat mandát této Rady a tím ohrožovat globální mír.

Mé doporučení této radě je, aby okamžitě uznala Stát Palestinu během několika dní nebo týdnů a přivítat Palestinu jako plnoprávný člen Organizace Spojených Národ, s Východním Jeruzalémem jako své hlavním město a se svrchovanou kontrolou nad islámskými svatými místy.

Rada by měla zřídit mírové síly složené převážně ze sousedních arabských zemí, aby pomohly zajistit bezpečnost v Palestině. Takovýto výsledek je v naprosté vůli mezinárodního společenství a v demonstrovaném zájmu jak Izraele, tak i Palestiny, navzdory hlasitým námitkám z obou stran zastánců tvrdé linie.

Ekonomickou strategii musí doprovázet politická strategie. Nejdůležitější je, že nový suverénní stát Palestiny musí být ekonomicky životaschopný. Uváděl jsem několik příkladů, jak toho lze dosáhnout. Ale nejdůležitější je, že jak Izrael, tak i Palestina by se měly stát součástí integrovaného plánu udržitelného rozvoje pro východní Středomoří a Blízký Východ, který by podporoval odolnost vůči klimatu a přechod regionu na zelenou energii.

Podobně Rada může ukončit válku v Sýrii. Syrská válka vypukla v roce 2011, kdy několik regionálních mocností a Spojené státy spojily své síly na svržení vlády syrského prezidenta Bašára al-Asada. Tato hrubě zpackaná operace na změnu režimu selhala, ale vyvolala dlouhotrvající válku s obrovským krveprolitím a ničením včetně zničení starověkého kulturního dědictví památek.

Rada by měla jasně stanovit, že všechny země P5 a země v sousedství Sýrie plně souhlasí s tím, že všechny změny režimu pokusy jsou nyní definitivně ukončeny a že Rada Bezpečnosti má v úmyslu úzce spolupracovat se syrskou vládou na obnově a rozvoji.

Po ekonomické stránce je nejlepší nadějí Syrie, že se může úzce integrovat do východního Středomoří a Blízkého Východu, zejména prostřednictvím výstavby fyzické infrastruktury spojující Sýrii s Tureckem, Blízkým Východem a národy Středomoří.

Válka v Sahelu má podobné kořeny. Zrovna tak jako regionální mocnosti a USA usilovaly o svržení režimu Bašára al-Asada, stejně tak se v roce 2011 hlavní mocnosti NATO podobně zaměřily na svrhnutí režimu Muhamára Kaddáfiho v Libyi. Při sledování tohoto cíle hrubě překročily mandát rezoluce Rady Bezpečnosti č. 1973, která autorizovala ochranu civilního obyvatelstva Libye, ale rozhodně neautorizovala NATO vedenou operaci na změnu režimu.

Násilné svržení libyjské vlády se rychle přelilo do zbídačených zemí Sahelu. Samotná chudoba způsobila, že tyto sahelské země jsou velmi zranitelné vůči přílivu výzbroje a milicí.

Výsledkem je pokračující násilí a několikanásobné převraty, které vážně podkopávají možnost ekonomického zlepšení.

Země Sahelu tvoří přirozené seskupení pro regionální hospodářské investice do infrastruktury. Celý region naléhavě potřebuje investice do elektrifikace, digitálního přístupu, k vodě a hygienickým zařízením a silniční a železniční dopravy. Jakož i do sociálních služeb, zejména vzdělávání a zdravotnické péče. 

Protože Sahel patří mezi nejchudší země světa, ne-li nejchudšími, ty vlády jsou naprosto neschopné financovat potřebné investice. Také zde, možná více než v jiných zemích, Sahel potřebuje externí financování k přechodu od války k míru a od extrémní chudoby k udržitelnému rozvoji.

Všichni členové P5 a dokonce i celý svět trpí nepříznivými důsledky pokračováním těchto válek. Všechny země platí cenu v podobě finanční zátěže, ekonomické nestability, rizik terorismu a rizika rozšíření války. Rada Bezpečnost je schopna přijmout rozhodné kroky k ukončení válek právě proto, že je jasné, že zájem všech členů OSN, členů Rady Bezpečnosti včetně všech zemí P5, je přivést tyto dlouhotrvající války k ukončení dříve, než začnou eskalovat v ještě nebezpečnější konflikty. 

Rada Bezpečnosti je pověřena dle Charty Organizace Spojených Národů značnými pravomocemi dle rozhodnutí svých členů. Může zavést mírotvorné síly a dokonce i armády, pokud je to nutné. Může uvalit hospodářské sankce na země, které nedodržují předpisy Rady Bezpečnosti OSN. Může poskytnout bezpečnostní záruky národům. Může odkazovat Mezinárodnímu kriminálnímu soudu (ICC), aby zastavil válečné zločiny. Stručně řečeno, Rada je jistě schopna prosazovat svá usnesení, pokud se rozhodne tak učinit. V zájmu celosvětového míru, nechť Rada teď zvolí ukončení těchto válek.

Rada Bezpečnosti může také posílit svůj soubor nástrojů zapojením se do ekonomického budování míru vedle obvyklých rozhodnutí o hranicích, mírových sil, sankcí a podobně. Jak jsem již několikrát zmínil myšlenku vytvoření Fondu pro obnovení míru a rozvoje, který by mohla Rada bezpečnosti využít k vytvoření pozitivní dynamiky pro udržitelný rozvoj a pracovat s dalšími investory, jako je Světová Banka, MMF, regionálními rozvojovými bankami, jako je NDB a dalšími, aby spoluinvestovali do vytváření míru.

Doporučil bych tři vedoucí linie pro takový Fond:

Za prvé by byl financován z prostředků velmocí, a to převodem části jejich vojenských výdajů vynaložených na globální mírotvornou činnost.  Například USA nyní vynakládá zhruba 1 bilion dolarů ročně na armádu, zatímco Čína, Rusko, Indie a Saúdská Arábie jsou dalšími největšími plátci s kombinovanými vojenskými výdaji tvořící zhruba polovinu výdajů USA.

Za předpokladu, že tyto země sníží vojenské výdaje o pouhých 10 % a přesměrovaly by tyto úspory do míru a rozvoje toho Fondu, to by samo o sobě uvolnilo přibližně 160 miliard dolarů ročně.

Za druhé, ten Fond by kladl důraz na regionální integraci, což je pro mírovou tvorbu zásadní, jakož i pro úspěšný rozvoj. Ukrajině by se pomohlo integrováním směrem na západ i východ. Izraeli, Palestině a Sýrii by se pomohlo integrováním do sítě východního Středomoří. Zemím SAHEL by to pomohlo prolomit jejich izolaci a nedostatek služeb prostřednictvím sítě infrastruktury.

Za třetí, Fond pro mír a rozvoj by byl dále financován partnerskými dalšími zdroji, jako je čínská Iniciativa Belt and Road, Global Gateway EU, partnerství pro infrastrukturu a investice G7 a zvýšením objemu půjček ze strany Bretton Woods institucí a regionálních rozvojových bank, jak generální tajemník nastínil v SDG [Sustainable Development Goals, pozn. překl.] stimulaci. Je zajímavé, že Fond pro Mír a Rozvoj by mohl být nástrojem pro větší investiční partnerství, spojující Čínu, EU, Spojené státy a státy G7. I to by bylo přínosem k míru, nejen v dnešních válečných zónách, ale také i mezi hlavními světovými mocnostmi.  

Přímo naproti nám je Izaiášova zeď s vizionářskými slovy velkého židovského proroka z 8. století př. n. l.: „oni překoví meče v pluhy a svá kopí v sadové nůžky; národ nepozvedne meč proti národu, ani se nebudou dále učit válčit“.

Je čas teď ctít Izajášova slova ukončením těchto zbytečných a ničivých válek, srazit vojenské výdaje a přeměnit ty úspory v nové investice do vzdělávání a zdravotní péče, obnovitelné zdroje energie a sociální zajištění.

Jako Američan jsem hrdý, že náš největší prezident Franklin Delano Roosevelt byl vizionář, jenž dohlížel na založení této skvělé instituce.

Pevně věřím ve schopnost Organizace Spojených Národů a této Rady Bezpečnosti udržovat mír a podporovat udržitelný rozvoj. Když všech 193 OSN členských států – nebo 194 se členstvím Palestiny – bude žít v souladu s Chartou OSN, budeme mít nový globální věk míru a udržitelného rozvoje. Děkuji vám.

Pro Pokec24: JaM

sdílet na