Poznámka ke korodni a korolidem
Pro kapitalismus jsou pojmy jako člověk, národ, mír, spravedlnost, rovnoprávnost, solidarita…, jen sprostá slova. Každý uvažující člověk v nejkrásnější části Evropy ví, že utahování opasku teprve přijde a na otázku rádia Jerevan: „Kdy bude líp!“ zná i odpověď – „Lépe už bylo!“
„…Válka je řešení politiky jinými než mírovými prostředky,“ naznačoval Carl von Clausewitz.
Osmdesát procent dnešních obyvatel Evropy válku nezažilo a připomínky v podobě válečných hraných i dokumentárních filmů se už třicet let nesmějí mladé generaci promítat.
Pokud skončí celosvětově pandemie brzy, tak opláčeme své blízké a přátele a z úcty k nim budeme se životem bojovat. Pokud skončí později, než zvládneme, tak se budeme prát už jen o holý život.
Děkuji přírodě a Karčimu, že nebyl zvolen prezidentem Drahoš nebo nějaký další knížecí dement, to bychom už dnes byli v „hajzlu“. Epidemie je jen dalším důkazem, že žádný Bůh neexistuje, a že si z nás církev dělá celou dobu pr… . Ani roušky šít neuměj. Už vidím flanďáky, jak stojí u cesty a rozdávají plody z jejich nakradených lesů hladovějícím dětem, jejichž imunita se s pandemií vítězně poprala.
Ne, vážení! Lidé, lidský rozum a moudrost věků musí zvítězit. A ne pohrobci Hitlera a Lincolnovi šaškové.
Jsou dnes stále silné národy, které nechtějí válku a umí pracovat a pomáhat.
Jen si nemůžeme myslet, že jsme my ten „pupek světa“.
Zachránit nás může jen práce, uskrovnění, solidarita, spolupráce, přátelství. Přátelství mezi lidmi i národy. Slovanské národy zblblé kapitalismem jakoby zapomněly na svou morální podstatu a humánní kulturní charakter daný stoletími.
Země bývalé Rady vzájemné hospodářské pomoci (ano to je ta zkratka RVHP, které se u nás všichni mladí smějí a umělci o ní posměšně říkali při srovnání s nákupním vozíkem: Ráno Vyjedu Hovno Přivezu) věděli, co to je bratrská a nezištná pomoc. Mohla by fungovat i dnes s přibráním i dalších národů, ale rozhodnutých jen svobodně a dobrovolně.
Já vím, nikdo to nechce slyšet, ale takové šmeliny s rouškami a respirátory jako u nás by za Stalina nebyly. Předražit něco potřebného ve válečném stavu na úkor umírajících seniorů o tisíce procent… by znamenalo kulku.
Havloidi a lepšolidi u nás přes cigaretový dým z kaváren a domácích divadel posměšně vypráví o nedostatku toaletního papíru za socialismu. Žil jsem v té době a byli to právě ti lepšolidi z řad umělců, kteří na rozdíl od normálních lidí nikdy nouzí o vložky, banány či toaletní papír netrpěli.
Ale nepamatuji se, že by snad po ulici chodili posraný lidi, ale dnes vidím na videozáběrech ze Spojených států Amerických lidi s cedulkami – a dokonce i celebrity – že prosí o kousek Panapru (papír na prdel).
Obilnice Evropy – Ukrajina – není soběstačná ani ve vlastním potravinovém procesu.
Místo, aby uživila půlku Evropy, tak válčí, atd. atpod.
Sklízíme zkrátka to, co bratři Dullesové na pokyn Rothschildů, Fordů, Rockefellerů a dalších vymysleli.
Existují krajnosti. Válka, hladomor, genocida (jen tak mimochodem o jednu významnou genocidu – vyhlazení slovanských národů – se již kapitalismus nejednou neúspěšně pokoušel), strach, měnová reforma (možná jediná cesta jak z toho ven), přídělový nebo lístkový systém, znárodnění či zabrání movitého i nemovitého majetku, konec s dotacemi do soukromých škol, nemocnic, divadel, rozpad Evropské unie, válečný stav v Evropě… atd., atpod.
My nesmíme připustit něco, co bych nazval „studenou občanskou válkou“. Uskrovnit se budeme muset všichni! A když říkám všichni, tak myslím všechny. Nemluvím o závisti, ale o přežití.
Je krásné, když umí někdo hezky zpívat a že jich u nás je. Je šťastnější život když si zatancujeme, když něco hezkého namalujeme, vysocháme, přečteme, zahrajeme třeba divadlo. Hledáme útěchu a alibi u některé ze sto padesáti církví, z nichž každá tvrdí, že jen ten jejich bůh je ten správný; v politice, ideálech…, ale vážení, tohle všechno nám dala příroda navíc! Ale tohle všechno můžeme přijmout či nepřijmout. To všechno můžeme dělat klidně zadarmo, po práci, pro radost a dokonce s větším zápalem a úctou k lidem než současní rádoby umělci.
Tuto nadstavbu máme proto, abychom se usmáli, zamysleli, poplakali, objali děti a vnoučata…
Ne na to, abychom mohli žít a přežít!
Bez náboženství, umění, filozofie… žít můžeme, ale bez jídla a pití nikoliv. Jak řekla největší osobnost tisíciletí, když objevila základní vývojový zákon lidských dějin – tu prostou skutečnost, že lidé musí jíst, pít, bydlet a šatit se, dříve než mohou provozovat politiku, vědu, umění, náboženství…
K životu potřebujeme morální kodex homo sapiens sapiens – mít rovnou páteř, rozumovou inteligenci a schopnost se domluvit. Filantropie je jen alibi pro hříšníky, skutečné lidství je v Táborských kádích.
Dnes, více jak kdy dříve, si lidé pomáhají, ochraňují své blízké a umí udělat mnoho prospěšného pro společnost s využitím moderních elektronických technologií (námi staršími – za neosobnost komunikace – někdy zatracovanými).
Ale…Najdou se i lidské hyeny (tady urážím přírodní pohřební službu). Jak jinak nazvat hackerské napadení nemocničních počítačových systémů? Zdražení ceny roušek o tisíc procent? Zcizení zdravotních pomůcek na poštách i v kamionech?
Nálepkování seniorů, kteří u nás vybudovali v době vrcholu svých duševních i fyzických sil neskutečné bohatství, které „televizní celebrity a hrdinové naší doby“ rozkrádají dodnes – Rudými důchodci, kteří nechtějí a nechtějí umřít???
Tak to je vrchol! A vždy si při tom uvědomím, že tím že platím koncesionářské poplatky za rozhlas a televizi jsem spoluviníkem šíření takových nesmyslů!
Tomu říkají sametoví pučisti vydobytá svoboda? Že si musím platit pomlouvání a ostouzení svého života a práce! To není svoboda, to je hrubé násilí. A každé hrubé násilí je fašismus!
K čemu je školství, když nevzdělává a nevychovává? K čemu jsou peníze, když neodměňují lidi podle skutečně vykonané a odvedené celospolečenský potřebné práce?
Všichni co vystudovali zadarmo z daní pracujících a hned chtěli být co nejdříve osobami samostatně výdělečně činnými, a pokud možno nejlépe v zahraničí, protože to pro ně bylo eurovýhodné, teď křičí, že je stát musí zachránit?!
Vím! Každý režim potřebuje inteligenci, ale ta by měla dokázat, že jim právě intelekt nechybí a ne se starat jen o svou šrajtofli! A to říkám ve vší úctě a s omluvou ke všem společensky prospěšným intelektuálům živícím se hlavou, kterých se má kritika netýká a po právu uráží a obětují v současné hektické době svůj um ve prospěch celé společnosti.
Co to je za novináře, kteří zesměšňují pomoc Kubánských a Ruských lékařů v Itálii a Španělsku?
Nevážení pisálkové a moderátoři bez vlastní šedé kůry, něco vám prozradím.
Kubánci a kubánské zdravotnictví je přes šedesátiletou fašistickou blokádu a odpor USA a jejich pohůnků, nejsolidárnější na světě!!!
Pražská kavárna, neziskovky i milionový chlívek mluví o nebezpečí ztráty vydobyté svobody.
John Stuart Mill, anglický filosof, ekonom a politik, řekl: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ Svatá to pravda. Sourozencům, přátelům, sousedům, potřebným… často pomáháme, rychle, bez keců a přemýšlení co za to, a v očekávání tantiém.
Můj tatínek Bůh, když jsem v dětství a nejen v něm něco prošvihl a dával mi kázání, vždy své levity končil slovy:
„Buď dobrým člověkem!“
A já s ním dnes říkám:
„Buďme lidmi. Buďme dobrými lidmi! Možná trochu méně svobodnými, ale šťastnými z pomoci druhým.“
Pro nás chudáky to možná bude snadnější. Jak můj táta říkával:
„Jsem šťastný, že jsem principiálně chudý!“
Problém to bude pro bohaté „nemakačenky“, kteří nic neumí a k bohatství přišli nikoliv poctivou prací.
Immanuel Kant v Metafyzice mravů zase říká: „Právo je souhrn podmínek, za nichž lze libovůli jednoho spojit s libovůlí druhého pod obecným zákonem svobody.“
Tak prr!
Šedesát milionů mrtvých ve druhé světové válce dokládá, že to Immanuel trochu přehnal. Všechny matky se obětují ve vztahu ke svým dětem, všichni dobří učitelé se obětují pro rozvoj svých žáků, všichni dobří a skuteční umělci se obětují pokroku a spravedlnosti; skuteční vědci teď nepřemýšlí o tom, jestli jim objevení „anticoronaviru“ přinese miliony dolarů…
Každý dnes bude muset kousek slevit. Historie nám ukazuje jak, příklady táhnou a mravnost nabádá.
Neznám jedinou sovětskou ženu, která by byla šťastná, že její syn šel za války zachraňovat lidstvo.
A jak si svobodu představují naši mocní, na příklad starostové „duo debilito“?
Vaši synové šli dobrovolně zachraňovat naše národy a naši zemi a my svobodně popliváme jejich památku, zlikvidujeme pomníky, vystrčíme na vás prdel a postavíme nové pomníky fašistům…
Už víte, proč rádoby umělce od sametu vůbec nemusím? Řekněte sami – co to musí být za charakter „umělce“, když je ochoten vytvořit památník vlasovcům?! Za peníze prodají vlastní matku. Tak tohle jste je naučili, páni profesoři za naše daně?
Po internetu lítají mnohá poděkování. A oprávněně. Postupně narůstají. Nejen na naše každodenní hrdiny – záchranáře, hasiče, lékaře, zdravotní sestry, ošetřovatele ze sociálních služeb, eLDéeNek, laboranty, starosty, ale i na další profese. Profese téměř neviditelné, které si poděkování zaslouží také. Například ošetřovatelé hospodářských zvířat, kteří musí každý den zvířata nakrmit, podojit krávy, vyčistit chlévy. Někdo další musí mléko přepravit do mlékáren ke zpracování, musí upéct chleba a housky… Díky těmhle lidem máme v obchodech vše, co nutně potřebujeme. A tak velké díky i zemědělcům, pekařům a těm co potraviny rozvezou. Řidiči z povolání jsou v ohrožení, ale dělají, co mohou… Děkujeme všem neznámým a obětavým lidem, kteří svou svobodu obětují pro jiné.
Vláda a naše odborná věrchuška se snaží!
To je nutné uznat a poděkovat jim. (I když jsem přesvědčen, že by to v době budování socialismu a existence socialistického tábora bylo v mnohém snazší.) Nikdy se s podobnou situací nesetkali a mají rozhodovat o nás a za nás a ještě ke všemu co nejlépe.
Nechtějí připustit některá opatření „nejvyspělejších“ evropských kapitalistických zemí.
Například, že se zdravotnictví nebude nadále starat o pacienty starší 75 let, jako je tomu na jihu Francie.
Vláda a krizový štáb trpělivě snáší nadávky, urážky a drzost „demokratů“, kteří se nebojí pandemie a krize, ale toho, že to vládní kočkopes ovíjený v rohu ringu z Hradčanského náměstí i komančema a japončíkama – zvládne!
Modrý ptáci s krucifixem na krku a puštíkem ušatým na rameni jsou jen kousek od ztráty Senátu, který dnes představuje apendix české politiky. V noci se probouzejí strachy, když si uvědomí, že by podobnou situaci pod Drahým velením a Černý hory – nezvládli vůbec.
Je jakoby zázrakem, že je prezidentem vlastenec Zeman a ve vládě více odborníků než politiků.
Do příštích parlamentních voleb (2021) nebudou krize ani její následky zdaleka zažehnány.
Jen doufám, že rozumní lidé nezapomenou kdo, co pro ně udělal a neudělal.
Neděkuji rádoby umělcům. Jsou to zbabělé bezcharakterní stvůry, kterým ani mistrovské role Shakespeara, Molièra, Čechova…, které znají nazpaměť neukázaly, jak se chovat.
Poděkujme naopak všem obětavým, slušným a pracovitým lidem ve svém okolí. Dětem, vnukům, sousedům, přátelům…
Začíná běh na hodně dlouhou trať, který zacloumá s celou společností. S duchovními i materiálními hodnotami. S měnou, kulturou, životní úrovní, celým politickým systémem.
Teď se teprve ukáže „who is who“!
MiHav v roušce
https://bit.ly/2QT23HD