Pověšení amerického impéria na izraelské lešení – Peking a Moskva sledují podívanou

Lama El Horr

Americké geostrategické divadlo, které dosáhlo svého vrcholu v době zatmění postsovětského Ruska, dnes naráží na vzdorovité herce.

Čína, Rusko, Írán a velký počet jižních zemí přímo bojují proti rozdělení rolí Washingtonem, samozvaným scénáristou, který systematicky přisuzuje role poražených svým geopolitickým konkurentům a zároveň si uděluje roli „dobrého krále-spasitele“.

Sázky jsou vysoké. Pokud globální aktéři souhlasí s tím, že budou hrát role, které jim byly přiděleny v novém americkém scénáři, bude západní oligarchie pod americkým vedením vládnout světovým záležitostem v příštích desetiletích. Pokud se ale herci tomuto scénáři odmítnou podřídit, zabrání vzniku světa, o kterém Washington sní. Je to jasně tato druhá možnost, která byla zvolena, což vysvětluje krize, které trýzní několik oblastí světa.

Nejnovější scénář z Washingtonu

Aby Spojené státy přinutily své geopolitické protivníky oblékat si kostýmy na míru, používají osvědčenou metodu: zastrašování. Ta má někdy podobu politicko-vojenského vměšování a jednostranných donucovacích opatření, jindy podobu psychologických válek.

Atlantický útok proti alternativnímu řádu k americké hegemonii tvoří rámec příběhu. Jako v každém tragickém díle, obvinění z fatalismu od počátku předznamenává nadcházející požár.

Scénář navržený Washingtonem se odehrává na horizontální i vertikální úrovni.

Horizontální, protože napětí, krize a střety, které zahrnují Washington a jeho geopolitické protivníky, koexistují na mezinárodní scéně (G7 vs BRICS, NATO vs Rusko, Izrael vs Írán, Spojené státy vs Čína).

Vertikální, protože Spojené státy upřednostňují provést svůj útok proti antihegemonickým silám praktikováním strategie ruských matrjošek: do sebe zapadající figurky jsou rozřezány jedna po druhé v naději na postupné oslabení konečného cíle, Číny.

V této vertikální strategii rozdělení, Rusko stejně jako Německo a zbytek EU bylo prvním aktem. V západní Asii tvoří Írán a jeho spojenci v Ose odporu, jak jsme dnes svědky, druhé dějství. Navíc, jak dokazuje zvýšená vojenská přítomnost Spojených států v indicko-pacifické oblasti, přípravy na zahájení třetího aktu a dosažení křídla Číny, o níž se předpokládá, že bude oslabena v důsledku předchozího rozkouskování jejích strategických partnerů, jsou v plném proudu.

Druhý akt scénáře: rozbití Osy odporu

Druhé dějství se odehrává právě před našima očima v západní Asii. Washington tento akt pojal jako velkou podívanou na býčím zápase, kde Osa odporu představuje býka, který má být poražen, a Írán býčí plíce.

Cílem je oslabit bestii zacílením na všechny členy jejího těla: Gazu, Západní břeh, Východní Jeruzalém, Libanon, Irák, Sýrii, Jemen, Írán…, dokud nebude usmrcena.

Tohoto úsilí se účastní několik toreadorů: Washington, Londýn, Izrael a Evropská unie, ale všichni jednají na příkaz hlavního toreadora, amerického matadora – který se často maskuje za izraelské šípy.

V rámci tohoto druhého aktu vyniká především jedna scéna: scéna „Jidášské technologie“. Aniž by to věděl, nosí na sobě býk svou vlastní dýku, ukrytou v náramku na úrovni rohů, kopyt, boku… To dalo vzniknout epizodě pagerů a vysílaček, izraelsko-americkému státnímu terorismu, který 17. a 18. září 2024 bodl Libanon do zad.

Tato scéna „Jidášské technologie“, kterou nejzákladnější mezinárodní právo jednoznačně zakazuje, byla tajně a předem začleněna do druhého dějství amerického scénáře. Váš technologický společník vás najednou začne bodat a mrzačit – v ulicích, lékárnách, obchodech ve městě, všech městech i mimo bojiště. Tato scéna bezpochyby představuje precedens, pokud jde o pošlapávání lidských práv a válečného práva – ale také práva na válku, jediného prostředku odporu proti útlaku.

Protože je třeba mít na paměti: Hizballáh a jeho spojenci z Osy odporu se v očích Washingtonu a jeho izraelského přítele provinili poskytováním pomoci lidem, kteří více než rok trpěli etnickými čistkami spojenými s genocidou.

Funkce „Jidášské technologie“ v americkém scénáři

V izraelsko-americkém scénáři má epizoda „Jidášské technologie“ několik funkcí. Cílem je především zasít pochybnosti o schopnosti Osy odporu, zejména Hizballáhu, nadále podporovat Palestince. S ohledem na stále bolestivější rány zasazované izraelským silám libanonskou stranou a jejími regionálními spojenci již nyní můžeme říci, že tato sázka je prohraná. Teroristická operace pagerů proti politickým a vojenským členům Hizballáhu a atentáty na jeho pobočníky, především Hasana Nasralláha, měly za následek desetinásobné zvýšení odhodlání libanonského odporu a jeho regionálních spojenců bojovat po boku Palestinců.

Zneužití technologie pro teroristické účely mělo také zastrašit Peking, Moskvu a jejich jižní partnery a pokusit se podkopat bezpečnostní důvěryhodnost čínských dodavatelských řetězců. Zároveň tím, že přijmou analogické uvažování – „my jsme to udělali, tak to udělá i Čína“ – Spojené státy využívají tuto teroristickou operaci k ospravedlnění zesílení technologického oddělení od čínské ekonomiky. Zde se opět zdá, že sázka nevyšla, protože po této teroristické operaci výzvy k přechodu na čínskou technologii zaplavily svět jako bumerang.

Na druhé straně skutečnost, že Írán konečně zareagoval na četné izraelské agrese, naznačuje, že mezi Teheránem a Moskvou existuje úzká strategická koordinace. I když tyto dva klíčové státy euroasijské osy se zdržely dokončení dohody o strategickém partnerství (aby uklidnily Washington?), zdá se, že vývoj napětí mezi Teheránem a Washingtonem a Moskvou a NATO, které odráží rostoucí nepřátelství Spojených států vůči Teheránu a Moskvě, urychlily finalizaci tohoto partnerství*.

* (Komplexní dohoda o strategickém partnerství mezi Íránem a Ruskem bude podepsána v blízké budoucnosti. Poradce nejvyššího vůdce Íránu Kamal Kharrazi to uvedl v rozhovoru pro televizní kanál Al Mayadeen.

„Dohoda [o komplexním strategickém partnerství] mezi našimi zeměmi je připravena, pokrývá všechny aspekty vztahů a spolupráce mezi Íránem a Ruskem <…> Dokument bude podepsán v blízké budoucnosti,“ uvedl poradce.

Dohodu měly strany podepsat na summitu BRICS, který se koncem října konal v Kazani. Ruské úřady však podle Kharraziho „byly pro to, aby byl dokument podepsán během samostatné prezidentské návštěvy, čímž se zdůraznil význam této dohody“. https://tass.ru/mezhdunarodnaya-panorama/22293601, pozn.red.)

Není pochyb o tom, že epizoda s pagerem měla také varovat partnery Washingtonu, kteří by nebyli dostatečně poslušní při vykonávání přání NATO, QUAD, Pentagonu nebo amerického ministerstva zahraničí. Země jako Indie, Turecko, Alžírsko nebo Brazílie mohly pociťovat tichý tlak, aby splnily americkou strategii zadržování Číny a bojkotování Ruska a Íránu. Ale i mimo tyto vznikající mocnosti bylo cílem Washingtonu vyvolat v celosvětovém měřítku strach z jiných technologických produktů, jejichž výroba závisí na Washingtonu a jeho spojencích. Získání souhlasu prostřednictvím zastrašování je klasika amerického žánru.

Z této epizody technologie kamikadze si musíme pamatovat především to, že aby si Spojené státy a jejich satelitní země udržely svou nadvládu nad světem, jednají nyní bez ohledu na jakékoli červené linie – ani legální, ani diplomatické, ani lidské, ani etické. To ukazuje rozsah nebezpečí, které ohrožuje náš svět.

Současným výzvám je třeba čelit kolektivně

Tato slepá ulička v řešení globálních krizí je příležitostí připomenout si základní principy: pravidla soužití mezi velmocemi nejsou zaznamenána ve válečných komuniké NATO, Pentagonu nebo amerického ministerstva zahraničí, ale v Chartě Organizace spojených národů, která představuje jedinou legitimní smlouvu, která má řídit vztahy mezi státy.

Nedávné události na Blízkém východě odhalily zálibu západního bloku v šíleném tmářství a odmítání jednat civilizovaně se zbytkem lidstva. Tyto akce se nepochybně zapíší análů dekadentního Západu, který už neví, jak hájit své zájmy jinak než pomocí podvodů, pustošení a masových zločinů. A to díky bezohledným médiím, jejichž jedinou úlohou je vynutit si podporu davů tím, že jim jako bílé prezentují to, co je nesporně černé.

Neměli bychom být za těchto podmínek překvapeni, že Netanjahu může dát volný průchod svému sadismu, zatímco Georges Ibrahim Abdallah pokračuje ve svém 41. roce věznění za to, že se jednoho dne odvážil přijmout palestinskou věc.

To musí přimět světovou většinu, Čínu a Rusko v čele, aby se jednotněji než kdy předtím postavily proti americké imperialistické nadvládě – která je nejen nelegitimní, protože ji dvě třetiny mezinárodního společenství zavrhují, ale ohrožuje samotné přežití lidstva. Zásadní je příspěvek Indie, Turecka, Alžírska a Brazílie.

Pokud jsou Spojené státy a jejich spojenci schopni před kamerou páchat genocidu, umístit bomby do telefonů, rádií, solárních panelů nebo skútrů v měřítku celé země, pak co nám brání myslet si, že jsou také schopni zachytit letadla, vlaky, lodě, auta, výtahy? Co nám brání myslet si, že jsou také schopni vyvolat pandemie, nebo dokonce vpravit jed do vakcín farmaceutického průmyslu? Co nám brání myslet si, že jsou také schopni uchvátit funkce zemědělství, vody, potravinářského průmyslu, pokud jim to může pomoci poškodit jejich protivníky a prosadit silou svou nadvládu nad světem?

Velmi mladé americké impérium, visící na izraelském lešení, páchá sebevraždu na veřejném prostranství a jen málokoho by napadlo ho zachránit: „Pokud budou mít Spojené státy schopnost i nadále budovat unipolární světový řád, tento světový řád bude to nejhorší, co lidská společnost kdy poznala. Lidé to musí pochopit.”

https://reseauinternational.net/la-pendaison-de-lempire-americain-a-lechafaud-israelien-pekin-et-moscou-assistent-au-spectacle/

zdroj: New Eastern Outlook

sdílet na