Pokus o státní převrat v Bolívii a tajné rejdy ukrajinských speciálních služeb ve Španělsku. Chystá se snad hromadná instalace novodobých fašistických generálů jako byl Augusto Pinochet?

Na snímku: generál Juan José Zúñiga Macías, (foto včera kolem poledne), vůdce včerejšího státního převratu v Bolívii, slíbil návrat země k “opravdové demokracii”, a ukončení všech “zrádných experimentů”. Generál  Zúñiga strávil většinu své vojenské kariéry jako šéf tajného armádního oddělení zaměřeného na sledování a odposlechy bolivijských demokratických politiků. Komu měl jeho převrat sloužit, se zdá být jasné. Ještě v pondělí tento týden generál Zúñiga v televizním vystoupení vyhrožoval bývalému prezidentovi Evo Moralesovi, a jeho stoupencům, že si to s nimi vyřídí, když budou kandidovat v nadcházejících volbách. Ex-prezident Morales je přitom trnem v oku globalistů. Za své vlády drasticky zvýšil poplatky za těžbu bolivijských nerostných surovin, a ze zisků odstranil většinu bídy v zemi. A to se na Wall Street historicky neodpouští!

Jak Washington a jeho bruselští nohsledi rychle ztrácejí nervy ze současného demokratického vývoje ve světě, je krásně vidět na včerejším ztroskotaném pokusu o státní převrat v Bolívii. Zatímco všechny jihoamerické vlády a Španělsko, okamžitě převrat “důrazně odsoudily“, a nešetřily přitom tvrdými výrazy jako: “zločinný převrat”, a “vyjadřujeme nejostřejší odsouzení”. Bílý dům mlčel, a až když už bylo jasné, že převrat byl rozehnán, a pučističtí generálové prchli, nechal Biden lakonicky vyhlásit: “Vyzýváme ke klidu. Situaci monitorujeme.”. Tupost současné americké diplomacie tak opět slavila nový mezinárodní úspěch a nikdo už nebude nikde pochybovat o tom, kdo vlastně řídil pučistického generála Zúñigu. (Aktuálně nejlepší kanál pro on-line sledování událostí v Bolívii, asi tady.)

Patricia Bullrich, pravá ruka argentinského vládce Javiera Milei ihned po návratu z Washingtonu pod záminkou údajně hrozící iránské (!) invaze do Argentiny přesunula tamní armádu na bolivijské hranice. Trvalo jen pár týdnů, a zdá se být konečně jasné, jak to s “iránskou invazí” vlastně bylo.

Český ministr zahraničí Lipavský včera asi státní převrat ani nezaznamenal.  A český prezident generál Pavel dal pochopitelně raději přednost návštěvě Národního divadla před odsouzením neúspěšného pučistického kolegy. Mlčenlivé postoje většiny evropských i českých vládnoucích elit k pokusu o státní převrat v Bolívií zřejmě nejlépe vysvětlují dubnové aktivity argentinské ministryně státní bezpečnosti Patricie Bullrich. Ta 16. dubna 2024 nakomandovala argentinskou armádu a bezpečnostní síly na bolivijskou hranici, a novinářům přiznala, že celou operaci provedla v souladu s politikou USA, i Izraele, protože Bolívie se začala paktovat s Iránem. Novinářům dokonce i tvrdila, že na území Bolívie už iránské elitní armádní jednotky začaly i operovat. Bullrichová se přitom už 9. dubna důvěrně setkala ve Washingtonu s Alejandrem Mayorkas, šéfem vnitřní bezpečnosti USA. Ten je pro svůj latino-americký původ i klíčové silové postavení v současné US administrativě povařován za hlavního experta na otázky dalšího osudu Jižní Ameriky. Náhod tedy poměrně dost, aby bylo jasnější, komu měl převrat posloužit.

Vůdce pučistů generál Juan José Zúñiga Macías předveden na veřejnost v poutech a v eskortě oddílu bolivijské protiteroristické policie, trochu potlučen a bez brýlí …

Souboj mezi jihoamerickými “pravičáky” (Milei, Bolsonaro), a “levičáky” (Lula, Morales, Arce Catacora, Obrador, Xiomara Castro, Maduro, Claudia Sheinbaum, atd.)  o budoucím postavení jejich zemí v novém světě je na první pohled zrcadlovým obrazem událostí probíhajících v Severní a Západní Africe. (Viz řada předchozích analýz.) Všichni “tito noví afričtí i jihoameričtí levičáci” se snaží důsledně zdanit “cizí kapitál, který drancuje jejich přírodní bohatství” a “navázat silné ekonomické vztahy s Čínou a BRICS”, a “rozvinout vojenskou spolupráci s Ruskem, Čínou a Iránem. Jihoameričtí levičáci navíc “provádějí daňové reformy, které by odstranily předchozí výhody domácích latifundistů a zbohatlíků”.

Třeba honduraská prezidentka Xiomara Castro změnila v roce 2023 razantně tradiční politiku své země úplně opačným směrem. Místo Tchaj-wanu uznala Peking. Požádala o přijetí do BRICS Development Bank, což je považováno za první krok ke členství v BRICS. Odvolala velvyslance z Izraele. A k nelibosti Washingtonu se začala přímo paktovat s Venezuelou i Kubou. Začala danit zahraniční korporace a zabavovat půdu, které se v minulosti američtí latifundisté zmocnili pomocí různých právních triků na úkor indiánů. Nejchudší obyvatelé dostávají 150kWh elektřiny měsíčně zdarma, a účty za tento transfer musí platit tzv. “energo-šmejdi”, kteří na cenách elektřiny nechutně vydělávají. Xiomara Castro tak praktikuje úspěšnou politiku bývalého bolivijského prezidenta Evo Moralese. Ten byl sice pučem v roce 2019 sesazen a vyhnán ze země, leč trvalo pár měsíců a všichni pučisté skončili v base, a v zemi vládne jeho následovník Arce Catacora. Ten začal rušit všechny “neoliberální” reformy a zákony, které zrušily předchozí zákony Eva Moralese, a včerejší rychlé rozehnání puče generála Zúñigy sroceným lidem, ukázalo, že Jihoameričané už mají stejně jako Afričané dost “drastického drancování svých zemí” západními globalisty a místními zbohatlíky. 

Washington je rychlostí všech událostí v Jižní Americe a Africe vyděšen, a po včerejším puči se zdá, že přijal dvojí politiku. Zatímco v Africe hodlá spíše pasivně bránit rusko-čínskému postupu kontinentem vybudováním několika “stabilních pro západních režimů”, které “levně” poskytnou Pentagonu svá území k vybudování strategických válečných základen, a umožní tak USA se ekonomicky smysluplně připravit na budoucí nevyhnutelný boj o Afriku. (V příští analýze – Berlín a Söros naopak důrazně požadují a už plánují okamžitý “Drang nach Afrika”.)  Tak v Jižní Americe Washington očividně vsadil na okamžitý aktivní boj proti levičákům a jejich rusko-čínským spojencům za použití všech dostupných prostředků. Krom toho, že Jižní Amerika je “zadní dvorek USA”, o který nehodlá a ani nesmí přijít. Mohou být důvodem opatrnějšího postupu v Africe skutečnosti, že velká část Putinových rebelů jsou muslimové, a tamní rebelské národy doslova nenávidí “západní bělochy až do morků kostí”. Washington tak nyní určitě nepotřebuje kvůli konfliktu v Gaze vyvolávat další napětí mezi muslimy a USA, a Afrika není pro jeho ekonomiku tak bytostně nezbytná jako Jižní Amerika.

Včera puč v Bolívii rychle odsoudilo Španělsko, zatímco zbytek EU raději trapně mlčel. Ve Španělsku vládnou socialisté, a ti španělští mají na fašisty historicky tradičně spadeno. Jižní Amerika je navíc španělským ekonomickým expanzním prostorem, a tamní levičáci rádi se Španěly ekonomicky kooperují i na úkor USA. Co je však zajímavé –  Španělsko se tento týden pustilo potichu i do Ukrajiny, aniž si toho někdo příliš všiml. Ukrajinská tajná služba SBU totiž překročila všechny nepsané zvyklosti zemí NATO, (s výjimkou USA), a začala rejdit na území Španělska, a sbírat informace o španělských státních příslušnících a politicích, kteří mají “proruské nálady”. Bylo dokonce zjištěno, že Ukrajina úmyslně vyslala do Španělska své důstojníky, aby se pod krytím výcviku k ovládání západních zbraní pohybovali tajně po španělském území a sbírali informace o Španělech, kteří se Kyjevu nelíbí. Špionážní aktivity SBU ve Španělsku došly dokonce tak daleko, že tamní náčelník generálního štábu admirál López Calderón písemně požádal vládu o vypovězení několika hlavních ukrajinských špionů ze země. Vláda celou záležitost raději vyřešila potichu a diplomaticky. Špionážní rejdy SBU se tak zřejmě neomezují jen na Španělsko, a proto skandalizace těchto aktivit nebyla ve Španělsku vhodná. V ČR se pravděpodobným terčem těchto ukrajinských aktivit stal Jindřich Rajchl, protože pohyb ukrajinských diplomatů byl zaznamenán na protestním shromáždění proti jeho demonstraci na schodech u muzea. Je tak možné, že tehdejší tvrdá akce PČR proti profesoru Ševčíkovi na schodech u muzea, která vyústila v jeho sesazení z funkce děkana, mohla být součástí nějakých podobných aktivit špionů SBU v ČR. Zdá se tak, že na území ČR operují houfně a beztrestně nejen Putinovi, ale i Zelenského agenti. A to nevěští nic dobrého.

*

Michael Svatoš, MaP 2027

sdílet na