Po odchodu USA z Afghánistánu, svět čeká nová „zlatá horečka“

Jurij Gorodnenko

Předchozí „velká porážka“ USA na mezinárodní scéně – vietnamská válka – stála přední světové země tisíce tun zlata.

Po evakuaci Američanů z Afghánistánu světové burzy očekávají zopakování situace, která nastala při evakuaci americké armády z Vietnamu.

Přesně před 50 lety, během vietnamské války v letech 1964–1975, došlo k „rošádě“ mezinárodního finančního systému, která vešla do dějin jako „opuštění systému Bretton Woods“. 

Stane se teď něco podobného? A pokud ano, co očekávat od nové “rošády”?

Brettonwoodský systém je mezinárodní systém pro organizaci měnových vztahů a obchodních dohod, který formálně existoval v letech 1944 až 1971. Spojené státy jej uložily západním ekonomikám během měnové a finanční konference v Bretton Woods (USA).

Nový systém zahrnoval použití dolaru jako „světové měny“ garantované zlatem.

Během druhé světové války převáděly centrální banky předních evropských, asijských a afrických zemí své zlaté rezervy do Spojených států. Výsledkem bylo, že v trezorech Federálního rezervního systému v roce 1945 bylo 20,2 tisíce tun žlutého kovu, což představovalo více než 2/3 zlatých rezerv celého světa. 

Státy, které převáděly svá zlatá aktiva, se řídily skutečností, že Spojené státy byly daleko od válečných divadel a americká ekonomika byla na vzestupu. Spojené státy se zase zavázaly stimulovat ekonomický rozvoj svých „partnerů“ po válce tím, že jim otevřou americký trh. Přesto Washington tuto dohodu porušil i tím, že neotevřel svůj trh jiným zemím.

Spojené státy také porušily své závazky vrátit zlato, které bylo do USA převedeno k uskladnění. Spojené státy si jednoduše přivlastnily zlato někoho jiného a tvrdily, že drahé kovy „půjdou jako investice do americké ekonomiky“.

Nastala situace, kdy každý chápe, že existuje dlužník, ale nikdo ho nemůže donutit dluh splatit, ani výhrůžkami, ani silou. V takové situaci musíte vyjednávat. Místo toho, aby FED zlato vrátil, nabídl svým protistranám nákup zlata. Ve skutečnosti koupit vlastní drahé kovy. 

K tomu bylo třeba nashromáždit velké množství dolarů, které byly vyhrazeny pro obchodní operace se Spojenými státy, a poté „konvertovat“ (směnit) americkou měnu na drahé kovy. Výměna měla proběhnout za pevný kurz stanovený londýnskou a newyorskou burzou.

V roce 1965 se Francie, následovaná dalšími evropskými zeměmi, pokusila „konvertovat“ dolary na zlato. A v tom se ukázalo, že v trezorech FEDu místo 20 tisíc zbylo na krytí devizových rezerv jen 2,8 tisíce tun. Zbytek drahých kovů byl buď rozprodán, nebo byl přislíben jako závazek vůči nadnárodním finančním skupinám.

Američané odmítli směňovat dolary i za ta zlatá aktiva, která byla stále v trezorech FEDu. Washington se vymlouval na vietnamskou válku, do které se zapojil „velmi včas“. 

Prezident USA Richard Nixon 15. srpna 1971 oficiálně oznámil odmítnutí převodu dolarů na zlato a “uzavřením zlatého okna”  brettonwoodský systém zrušil. Legálně bylo opuštění systému Bretton Woods formalizováno v roce 1976. Washington tedy své „partnery“ opět odhodil.

Američané by nebyli Američany, kdyby se neuchýlili ke své oblíbené metodě vydírání. 

Nixon připomněl celému světu, že Spojené státy jsou jadernou mocností schopnou spálit celý svět.  Spojené státy přitom přispěly ke vzniku energetické krize, která zasáhla ekonomiky „partnerů“ Federálního rezervního systému.

Poté FED navrhl státům-protistranám nové schéma vztahů. Spojené státy se zavázaly navýšit zlaté rezervy prodejem jeho části státům-protistranám podle “plovoucího”, tzn. neustále rostoucího, kurzu. 

„Partneři“ Federálního rezervního systému neměli právo vyvážet nakoupené ingoty z trezorů Fedu.  Všechno nakoupené zlato muselo zůstat v USA – „ve skladu“. Transakce tedy ve skutečnosti probíhaly pouze na papíře. Díky tomuto schématu se Spojené státy společně s Velkou Británií změnily ve světovou burzu pro obchodování s drahými kovy.

A nyní pojmenujeme zdroje zvyšování zlaté rezervy USA. Je to podplácení elit, provokování vojenských konfliktů, organizování státních převratů.

Zlato Asie

V roce 1973 při evakuaci z Vietnamu si USA přivlastnily 17 tun drahých kovů z jihovietnamské centrální banky. Dalších 5,7 tuny „zamrzlo“ v jihovietnamských depozitech v zahraničí. 

Po obsazení Iráku v roce 2003 Spojené státy zabavily téměř všechny irácké zlaté rezervy, které dosahovaly 127,5 tuny.

Zlato Jižní Ameriky

V roce 2013 Západ odmítl uznat legitimitu vlády Nicolase Madura. Od té doby je 201 tun venezuelského zlata uložené v zahraničí „zmrazeno“. Během války o Falklandy v roce 1982 USA a Británie zablokovaly zámořská aktiva Argentiny. „Zmizelo“ 135,5 tuny argentinského zlata.

Zlato Afriky

V roce 1986 Spojené státy uvalily na svého spojence Jihoafrickou republiku (JAR) ekonomické sankce a obvinily ji z „politiky apartheidu“. Jihoafrické zlaté rezervy uložené v zámoří klesly o 467 tun. Stejný osud potkal i zlaté rezervy Libye, z kterých se po vojenské intervenci Západu v roce 2011 „vypařilo“ 144 tun.

Zlato východní Evropy

Během zničení Varšavského bloku ztratily centrální banky socialistických zemí:
Bulharsko – asi 160 tun; Maďarsko – přes 60 tun; Československo – 56 tun; Rumunsko – až 50 tun;  Polsko – až 10 tun; Bulharsko – 5 tun. Největší ztráty utrpěl SSSR. V letech 1989–1992 bylo z jeho území na Západ vyvezeno více než 1 000 tun. 

Oficiálně toto zlato šlo „na splacení dluhů“, které nejenže neklesaly, ale naopak prudce vzrostly. 

V roce 2014 po převratu v Kyjevě Spojené státy stáhly z ukrajinské centrální banky 14 tun „na splacení dluhů“.

Toto zdaleka není úplný seznam států. Poslední případ „vyvlastnění“ zlata je spojen s Afghánistánem, při jehož evakuaci Američané zabrali 22 tun vzácného kovu. 

Celkem si Spojené státy od roku 1971 přivlastnily 5 až 6 tisíc tun zlata, což umožnilo deklarovat „nárůst“ svých zlatých aktiv z necelých 3 tisíc na více než 8 tisíc tun.

Dodáváme, že pandemie COVID-19 urychlila vznik nového finančního podvodu. Hovoříme o emisi pandemických dluhopisů (obligací). Pandemické dluhopisy (obligace) jsou cennými papíry Světové a dalších bank, z nichž výnosy musí být investovány do nadnárodních farmaceutických korporací.  Formálně by investice měly směřovat do „vývoje vakcín proti novým virům“. Ve skutečnosti je to daň za život, která by měla být zaplacena ve prospěch farmaceutických gigantů. Prostřednictvím farmacie bude postavena nová finanční pyramida. Lidstvo je vyzváno k výměně „svého“ zlata za život.

Jurij Gorodnenko
https://bit.ly/3hhOyOC

sdílet na