Oleg Adolfovič: Nechutně vítězná návštěva

Oleg Adolfovič, Государственник

Dobrý den, Impérium.

Navzdory tomu, že počet schůzek mezi Putinem a Si Ťin-pchingem již přesáhl čtyřicítku, iluze, že „po každém znovuzvolení se ruský diktátor jde znovu hlásit do Pekingu“ (sic), se nikam nevytrácí, i když je velmi vzdálená realitě.

V roce 2000 jako první Putin navštívil Uzbekistán. V roce 2004 – návštěva Ukrajiny, v roce 2012 – Běloruska, v roce 2018 – Rakouska. Ale soudruh Si po svém prvním zvolení v roce 2013 okamžitě odjel do Moskvy. Stejně tak po druhém, v roce 2023 – a zde by se mohla nabízet setsakramentská otázka: kdo ke komu se jezdí hlásit? Ale to všechno jsou samozřejmě nesmysly, jsou to soudy na úrovni gaučového povaleče, v geopolitice je všechno trochu jinak. Natolik jinak, že drtivá většina gaučových analytiků a expertů na všechno na světě ani nerozumí všem záhadám symbolů, znaků a diplomatických protokolů.

A v protokolech jsou Číňané a Rusové mistři – a pokud my, stále ještě ze starého zvyku, vyzýváme bývalé partnery, aby se vrátili k rozumu, pak Číňané čajové obřady už dávno nepořádají. Hned ode dveří dávají najevo, jakou mají z jistých návštěvníků „radost“, některým ani „sklenici studené vody” nepodají. Nebo je pošlou domů běžnou leteckou linkou, přičemž právě čínskou, jako tomu bylo v případě frau Ursuly.

Je jasné, že objektivní názor je součtem určitých subjektivních interpretací a hodnocení, ale někdy oči prostě odmítají věřit tomu, co právě četly. Každý je expert na všechno. Včetně věcí geopolitických strategií.

Na čem se lidé jako Putin a Si Ťin-pching mohli dohodnout? Samozřejmě se nebavíme o protokolárních tématech pro tiskové výstupy a oficiální brífinky na webech MZV a dalších relevantních struktur. Ani nemluvíme o překážkách při různých platbách a dodávkách – to je práce pracovních skupin, ty ať si lámou hlavu.

Mimochodem, počet „venkovských bank“ – podle terminologie amerického ministerstva financí – roste v Číně exponenciálně – pokud v lednu jich bylo méně než deset, dnes už přesáhl stovku.

Co je to „venkovská banka“? Jedná se o banku, která pracuje s převody pouze s jednou zemí. Nebo dvěma, pokud se to týká Ruska a Íránu. Nebo se třemi, pokud budeme hovořit i o KLDR – a statistiky těchto bank za žádných okolností nespadají pod kontrolu amerického ministerstva financí. Uzavřená oblast, o objemu se dozvíme na základě výsledků obchodního roku mezi Čínou, Ruskem, Íránem a případně KLDR.

Takže, téte á téte. Dva Náčelníci rozdělují svět, určují základy budoucí Jalty. Nebo Postupimi – kde se strany dohodnou na základě zohlednění vlastních zájmů, a nejen podle ideologických a geopolitických důvodů. Zároveň je důležité pochopit, že i když nevidíme bezprostřední výsledky těchto dohod, vždy je můžeme vyhodnotit podle koordinace akcí obou zemí v Africe nebo Jižní Americe.

Je důležité pochopit ještě jednu věc: nejen ČLR má technologické výdobytky, my jich máme také dostatek, někdy až nadbytek, pokud mluvíme o zbraních – to je téma, které je kriticky důležité pro všechny naše současné protistrany. Představte si, včetně Pekingu.

Ještě důležitější je vědět, že v rozdělování světa mají své místo Evropská unie a Spojené státy – ať už jsou pouta rusko-čínského přátelství jakkoli silná, život naučil, že s protiváhami to bude jaksi spolehlivější.

Další centra moci jsou důležitá pro budoucí světový řád – pravda, jejich kopyta budou značně upilována a křídla přistřižena, ale nikdo je nehodlá úplně uhasit. Takové cíle za to nestojí, ať by to někteří expresivní jedinci mohli chtít.

No, a hlavně: práce dvou vůdců na vyznačení hranic vlivu pro každé mocenské centrum probíhá bez přerušení už jedenáct let v řadě. Osobní setkání jenom zafixují průběžné výsledky a stanovují cíle pro další období. Zároveň se také domlouvá společná zóna vlivu ve vojensko-technických aspektech, což je pro Peking nesmírně důležité – vůbec nejásá nad vyhlídkou, že zůstane sám proti západnímu kolchozu v boji o Tchaj-wan. Čína sama tuto konfrontaci nezvládne, existuje příliš mnoho různých zranitelností a slabých míst.

Druhým důležitým cílem návštěvy je představit nové lidi v ruské vládě, protože právě s nimi budou nyní komunikovat odpovídající lidé v čínské vládě. Principy fungování se přitom nemění, pouze se zdokonalují a dále rozvíjejí. Ještě jednou připomenu, že s Číňany máme vlastně společný jaderný deštník, čínský systém včasného varování před raketovým útokem je nedílnou součástí toho ruského – výkřiky o nevyhnutelné zradě Číňanů necháme na svědomí “odborníků” a dalších “analytiků”.

O výsledcích této návštěvy se bude na Západě diskutovat velmi dlouho, ale už teď ji agentura Reuters nazývá „Nechutně vítěznou“. Vědí a také chápou, že svět založený na pravidlech se chýlí k přirozenému konci – ale dokud si Západ bude nadále dělat iluze, že vše lze napravit, v zásadě se nic nezmění.

A iluze je to velmi zajímavá. Říkají, že MMM-pyramida (finanční pyramida) se nezhroutí, její základ je stále příliš pevný – přičemž ale všichni zapomínají upřesnit, že základem je sociální smír obyvatel. Soudě podle toho, co se děje v zemích Evropské unie (a v USA), sociálního smíru je tam stále méně a méně – a pokud se v Americe otevřeně mluví o studené občanské válce a konfrontaci konzervativců s progresivisty, pak přechod do fáze horké války může nastat kdykoli. A o Evropě platí to samé – neasimilovaná populace migrantů nashromáždila takový potenciál, že alarm zní velmi výstražně.

A ano, na alarmující situaci s migranty v Rusku upozorňovat nemusím – ale soudě podle zahájeného zatýkání s tím spojených „odpovědných osob“ v uniformách, pak někdo úplně nahoře dostal takovou hůl, že se dotyční budou horko těžko z toho vyvlékat. Bude se to řešit, s pravděpodobnými důsledky pro jejich kariéru a důchod.

Co je nesmírně zajímavé. Žádné superprojekty za supersumy tentokrát podepsány nebyly – návštěva byla čistě politická a superprojekty jsou úkolem pracovních skupin. Už se z nich stala rutina – a pokud si někdo nevšiml, návštěva Si Ťin-pchinga před rokem byla také čistě politická.

Zároveň projekt „Síla Sibiře-2“ začal v roce 2020, před čtyřmi lety, z nichž tři byly covidové, postcovidové a cyklem ekonomického oživení. A přesto je projekt živý, což si všichni přejí.

Mezitím Západ nespí, jedna za druhou přicházejí nové děsivé zprávy. Kdo je například vinen za události v Nové Kaledonii? Nevíte? Ha! Může za to Ázerbájdžán a osobně Alijev – a pamatujete si, jak jsem na jednom ze setkání řekl, že Ilham se stane dalším „posledním diktátorem“?

Musíme vyslovit obrovské poděkování všem těmto pisálkům – bez Ázerbájdžánu by mezinárodní dopravní koridor “Sever-Jih” z Petrohradu do Bombaje nebyl kompletní. Západ svýma křivýma rukama vytvořil strategickou alianci mezi Moskvou a Pekingem a nyní do ní žene i Baku – vítejte v ose zla, Ilhame Gejdaroviči!

Ale vážně, je to skvělá výmluva pro Macrona, aby neposlal své vojáky do oblasti severního Černého moře – no, vidíte přeci, co ten Alijev provádí na našich zámořských územích? Bojíme se, že to za rok nezvládneme.

Kdo podle USA nese vinu za propalestinské protesty na amerických univerzitách? Nikdy neuhodnete – Komunistická strana Číny. Proč? Protože! Občan USA, který nyní žije v Šanghaji založil jednu ze společností viděných na protestech – a mat, čínští rozvraceči! Mimochodem, je velmi pohodlné všechno svádět na Číňany – nechytil Donald Trump během svého působení až 516 čínských špionů? Chytil – no, a tady je odpověď kdo v Americe všechno organizujete, zatímco Putin po nocích přepisuje ceníky na čerpacích stanicích a marketech.

No, a samozřejmě, čínská ekonomika, podle nich, roste jen na starvation wages. Číňané jsou úplně chudí a nejsou schopni si sami koupit to co vyrábějí – odtud krize nadprodukce. Z toho plynou požadavky západních představitelů, aby Číňané přestali vyrábět tolik věcí za výhodné ceny.

Americe se podařilo postavit celý západní svět proti Rusku, ale nedokázala postavit celý islámský svět proti Číně. Téma nebohých Ujgurů se neujalo – navíc separatistické ujgurské organizace jsou v islámském světě uznávány jako teroristické. Takže Peking chválí za přísné dodržování zásad v přístupu k nastolení ústavního pořádku – to není liberální země, kde se každý šmejd snaží dostat k moci.

Ve výsledku.

Čína do Švýcarska na summit Zelenského nepojede. Brazílie mimochodem také ne – Lula da Silva včera vše podrobně vysvětlil. Říká, že to má nulový smysl, pokud tam nebude Rusko – a nikdo Rusko nepozval, jak poznamenal sám Putin. Možná, že švýcarské ministerstvo zahraničí ten papír oficiálně poslalo, ale Lavrov ho náhodou ztratil – takže nejedeme, pozvánka nebyla:))

Čínský mírový vzorec je popsán jako zajímavý a hodný prostudování, ale nic víc. S čím bude Rusko souhlasit, o tom rozhodne Rusko samo – a my máme plány a úkoly, které je třeba řešit na frontách. Kdy se vrátíme k jednání? No, až budeme mít čas, vrátíme se – ale zatím, promiňte, máme tady koncert, oběd s ochutnávkou čínské vodky maotai a výsostné ruské zmrzliny.

Mimochodem, pan hejtman (Zelenskij) je od 20. května „Pan Nikdo“ nejen pro Rusko, ale také pro Čínu. A také pro Brazílii, Írán, Jižní Afriku a – oficiálně – pro pět zemí BRICS. Je to samozřejmě urážka a ostuda, ale každý je připraven mluvit pouze s legitimními autoritami a ne s fiflenou v mámině mikině.

Legrační na tom je, že kvůli maximalizaci škod nanesených Západu Číňané až teď, před samotnou akcí odmítnou navštívit Švýcarsko – a do této doby čínské ministerstvo zahraničí dělalo oči. Jako, všichni o tom přemýšlíme. Rozhodujeme se. Ale ještě vtipnější je, že v Pekingu oficiálně argumentují tím, že ve Švýcarsku nebude nejen Rusko, ale ani Ukrajina – pan hejtman bude legitimním, a i to podmínečně, výhradně v rámci ukrajinských hranic. Dokud ještě existují.

Před návštěvou Putina se autoritářskému Si Ťin-pchingovi podařilo jemně vyfouknout bublinu na přehřátém trhu s nemovitostmi: nejprve stát znárodnil spoustu prázdných budov a poté je začal prodávat obyčejným Číňanům za velmi nízké ceny a vyčlenil na to 47,5 miliardy v dolarovém ekvivalentu. Tak skončily všechny naděje na náhlý kolaps čínských trhů, protože je tam autoritářství a tak dále: dovolte mi připomenout, že stavebnictví tvoří asi třetinu čínského HDP. Tento podíl byl nyní přizemněn, jemně a opatrně.

Soudruh Si: Pokračovat v tradičním přátelství mezi Čínou a Ruskem z generace na generaci, směrovat vývoj globálního řízení a hledat politická řešení naléhavých problémů, vedeni zásadou spravedlnosti.

Chápu, jak to teď ochromuje některé lidi na Západě, ale přesto jsou ruský vatnik (vaťák) a čínský vumeo navždy bratři. Už jen proto, že mají společné chápání spravedlnosti, tradicionalismu, základů otec-matka-dítě, a žádné očíslované rodiče. Peří na zadní polokouli se hodí jen pro páva, člověku k ničemu není.

A zatímco byl Putin pryč, kolektivní „Basmannyj soud“ v Rusku není naladěn na vtipy. Včera se ostatky Danone staly majetkem ruských manažerů, soud zatkl majetek Unicredit Bank a UniCredit Bank Munich AG, dnes byl zatčen majetek Deutsche Bank – zkrátka tu máme živo i když byl Náčelník pryč. Okamžitě více než půl miliardy zatčeno, samozřejmě v dolarech.

Mnoho lidí si představuje spojenectví Ruska a Číny jako nerovné manželství. Říkají, že Číňané jsou v silnější pozici, ale my jsme na horské dráze – žádný automobilový průmysl, žádné čipy, vůbec nic. Posledního ježka jíme bez soli.

Na čínských veřejných stránkách se píše přibližně to samé – jak Rusko odřízne plyn, ropu, uhlí, elektřinu a pozemní dopravu zboží. Protože všeho, co pochází z Ruska, je nedostatek – a za to prostě v dohledné době není adekvátní náhrada. Továrny jsou bezcenné, pokud jsou bez elektřiny a surovin. Pokud blahobyt lidí přímo závisí na sousedech – proto všichni v Číně naslouchají co Putin říká, poslouchají jeho slova. I úřady, i opozice i obyvatelstvo.

Obecně špatně rozumíme historické zkušenosti Číňanů – a ta je taková, že buď je pravidelně klamali, nebo přímo ničili (opiové války a další kolonizátorské „srandičky“) nebo nutili dělat něco proti vlastní vůli.

A rozhádat Číňany se svými sousedy Západ také vždycky uměl, do té doby než jeho geopolitické chyby nevynesly Peking na nejvyšší úroveň světové ekonomické pyramidy. Když se Západ vzpamatoval, bylo příliš pozdě. Udělal chyby vzhledem k Rusku, učinil vzestup Číny nevyhnutelným.

Prostě nemá kam jít – Čína prostě nemá a nebude mít zdroje srovnatelné v objemech a dodávkách. Kromě z Ruska, samozřejmě.

Proto jsou naše vnitřní obavy oproti těm čínským ničím. Rusko je jako stát soběstačné, zatímco Číňané jsou kriticky závislí na dovozu všeho, na co si vzpomenou. A to i dovozu potravin, při vší úctě k nim.

To jenom k tomu, že naše sypání popela na hlavu je už pořádně otravné – koneckonců jak dlouho můžete vydržet slyšet a číst to samé? Hustý nesmysl, bohatě okořeněný lží “expertů”.

Obecně měl Náčelník produktivní cestu. A vytí těch, kteří.. „nyní Blinken nařídil Si Ťin-pchingovi, aby ohnul Putina“, se ukázalo být další relací Wi-Fi bez hesla v psychiatrické léčebně – ve skutečnosti Si ukázal pravý opak toho, co po něm Yellenová a Blinken požadovali. Opak v každém smyslu bez výjimky: výrobu nesnížíme, zásobování zbožím dvojího užití je naše vnitřní záležitost, s demokracií se nejprve vypořádejte sami u sebe. Jestli můžete.

A ano, červené koberce v Číně jsou jak pro koho. Pro všechny ostatní je jich nedostatek. Symbol. Protože nemá smysl cestovat půl světa a bránit zaneprázdněným lidem v navazování konstruktivních dialogů. No, chápete, nikoho to nezajímá.

https://dzen.ru/a/ZkghbX4m5Dd3NbdX

sdílet na