Odpočítávání ultimáta Tichanovské: situace se blíží na pokraj krveprolití
Navzdory zjevné marnosti úsilí o provedení převratu v Minsku v plném rozsahu, jsou síly které za ním stojí odhodlány učinit nový pokus o „rozdmýchání uhlíků“ slábnoucího „Majdanu“.
Běloruské úřady si to dobře uvědomují a také zintenzivňují své vlastní kroky v boji proti těm, kteří se snaží uvrhnout zemi do chaosu a následně z ní udělat další kolonii Západu.
Do data vypršení „ultimáta“, které ohlásila samozvaná „prezidentka“ Tichanovská, zbývají Lukašenkovi a jeho příznivcům jen 3–4 dny. Existují všechny důvody domnívat se, že 25. říjen v Bělorusku může být poznamenán událostmi mnohem dramatičtějšími než všechny ty, kterých jsme byli svědky dříve.
A dokonce i tragickými – velmi si to přejí ti, kteří dnes z posledních sil „otřásají“ zemí.
„Najdeme všechny v tichém režimu …“
Musíme vzdát hold Alexandru Grigorjeviči – v procesu odolávání pokusu o puč, i když se dopustil řady chyb, se mu přesto podařilo vyhnout se závažným, fatálním chybám, po kterých by jeho dny byly skutečně sečteny.
Především extrémy ve vnímání událostí a reakce na ně.
Na Ukrajině byl Viktor Janukovyč přinucen se zachránit hanebným útěkem právě proto, že zpočátku on i jeho okolí vnímali “Euromajdan” jako něco úplně frivolního, malicherného, něco co lze potlačit a rozptýlit kdykoliv se jim zachce. Tehdejší ukrajinská vláda zadržovala své vlastní silové složky, svazovala jim ruce a bránila jim v rozhodných opatřeních ve fázi, kdy mohly být nejúčinnější…. a vlastně “flirtovali s majdanovčíky“ ve prospěch Západu, který je opečovával.
Oficiální Kyjev byl vyburcován a pokusil se „použít sílu“, když už bylo příliš pozdě jednat policejními metodami – pučisté byli jednotní, dokonale organizovaní a ozbrojení. Měli jasné pokyny od svých kurátorů a záruky plné podpory, které od nich dostali. V této fázi bylo nutné použít úplně jiné síly a prostředky, ale nestalo se tak …
Lukašenko však již od samého začátku bral to, co se dělo, více než vážně, reagoval poměrně rychle a ostře.
Současně nepřešel do druhého extrému – příliš rozsáhlého používání násilí a takových věcí, jako je například zavedení výjimečného stavu v zemi. Ano, je možné, že zpočátku byly povoleny určité „přesahy“, ale … nikdo nezrušil výrok o setí větru a sklízení bouře …
Nyní se „baťka“ pokouší zaútočit na své protivníky na všech frontách, pomocí nejflexibilnější a nejkombino-
vanější strategie k „vykořenění vzpoury“ ve všech jejích projevech … a pokud možno i s kořeny.
Například vyměnil rektory na třech univerzitách v zemi, jejichž studenti si zvláště oblíbili protestní akce – Minská lingvistická univerzita, Běloruská státní univerzita kultury a umění a Státní technická univerzita v Brestu. Prezident pověřil všechny nově jmenované rektory, aby ve svěřených Alma Mater „dali věci do pořádku“. Pokud jde o „násilnické“ studenty, Lukašenko řekl, že ti, kteří nechtějí studovat „půjdou – někdo do armády, někdo pracovat a někdo ještě jinam“.
“Obecně platí, že student musí studovat, získat znalosti a neběhat po demonstracích. Svoboda, říkáte?
No, vaše vůle, ale je vhodné, aby mladí Bělorusové „bojovali proti totalitní vládě“, která umožňuje více než 60% z nich studovat na univerzitách zdarma, tedy za státní rozpočet?”
Souběžně s tím Alexandr Grigorjevič chladně zdrženlivým způsobem (který v lidech vyvolává úctu, mnohem větší než výbuch emocí) slíbil těm, kteří se dnes „drze potácí po hlavním městě“, že s nimi budou jednat “novým způsobem” a s pomocí “moderních prostředků v klidném režimu najdou každého”.
“Všichni se budou odpovídat za své činy …”
Lukašenko upozornil, že se nejedná o hrozbu, ale o novou realitu (jak řekl: “v tomto směru již pracujeme a ne bez výsledků”), která je zaměřena na ty, kteří se stále nemohou uklidnit a navíc se v poslední době snaží situaci dohnat k extrémnímu zhoršení.
„Je tu hon na policajty, je tu hon“?
Jednou ze zpráv stejné ráže bylo rozhodnutí soudu v centrálním obvodu Minsku o uznání telegramového kanálu NEXTA-Live a jeho loga jako extremistického, včetně seznamu extremistických materiálů a přijetí opatření k omezení přístupu v běloruském segmentu internetu.
Budeme znovu bědovat nad „pošlapáním svobody projevu“? V tomto případě určitě ne.
Provokatéři z NEXTA již překročili všechny myslitelné hranice – ti, kteří vytvořili a koordinovali podvratné akce tohoto zpravodajského zdroje, vyhlásili odměnu 10 tisíc dolarů za osobní údaje zaměstnanců Hlavního ředitelství pro boj proti organizovanému zločinu a korupci Ministerstva vnitra Běloruska.
Potřebují jména, příjmení, data narození, adresy, telefony, poznávací značky vozidel policistů a další takové vysoce důvěrné údaje.
Zde je přesně to, co bylo zveřejněno na nechvalně známém kanálu Telegram:
„Tomu kdo nám pomůže získat úplný seznam banditů z GUBOPiK (silové složky Běloruska), převedeme 5 000 $ (zabezpečeným anonymním převodem kryptoměny) a za pomoc při shromažďování všech uvedených informací jsme připraveni zaplatit celkem až 10 000 $ …“
Nejpozoruhodnější věcí je, že darebáci usalašení ve Varšavě mají tu drzost a cynismus, aby tvrdili:
„Tyto peníze nabídli běloruští mecenáši…“ … Aha, … běloruští … A určitě mecenáši.
Obecně řečeno, sběr informací tohoto druhu o lidech v uniformách se po celém světě nazývá stručně a jasně: špionáž. A za takový čin je velmi pravděpodobné dlouhodobé uvěznění v drsných podmínkách, ne-li někde trest smrti. A tak se v Bělorusku pokusili legislativně „zavřít jedovatou fontánu“, která chrlí spoustu nenávisti a naprosto extremistických provolání.
Nemají však v úmyslu zastavit svou podvratnou činnost kanálu (a vlastníci by jim to povolili!).
Právě oznámili změnu názvu na HEXTA.
Není pochyb o tom, že tito bastardi se budou i nadále snažit stříkat benzín do „plamene populárních protestů“, který umírá před očima. Koneckonců, jejich provokace a aktivity Svetlany Tichanovské byly dlouho koordinovány z jednoho centra a vzájemně se doplňovaly.
Jakmile byla “vyhlášena cena” za osobní údaje policistů a silových složek, s nimiž se mohli pokusit, pokud ne fyzicky zničit, tak vydírat bezpečností jejich rodin, “prezidentka Sveta“ okamžitě přišla s další výzvou k běloruským donucovacím orgánům, ve které od nich znovu požadovala „přejděte na stranu národa“ a stanovila konkrétní termín: „do konce týdne“.
Současně s obvyklými výhrůžkami o „vězení“ a „odpovědností za zločiny“ následovaly také zcela falešné sliby o tom, že „lustrace“ v donucovacích orgánech „nového Běloruska“ „nebude univerzální“.
Řekněte to ukrajinským milicionářům, kteří byli po vítězství „Majdanu“ doslova sraženi na kolena a hromadně propuštěni ze služby. A to ještě v tom lepším případě.
Nyní se Tichanovská banálně a vulgárně pokouší koupit obhájce práva a pořádku a otevřeně je vyzývá, aby „kontaktovali opozici a její fondy“ – samozřejmě, aby za svou zradu dostali třicet stříbrných.
Jinak, jak tvrdí Tichanovská a její gang, „demokratická vláda, od které budou brzy přicházet rozkazy,“ si bude pamatovat všechno. Ve stejném Telegramu vyzývá Bělorusy „k sjednocení do jediné bojové organizace pro boj s režimem “ – „Jednotky civilní sebeobrany“.
Někde jsme již viděli takovou „sebeobranu“, která zabíjela policisty, že? … rok 2014 v Kyjevě …
Avšak mazaný „baťka“ přehrál nepřítele a tak – 19. října, v éteru jednoho z hlavních televizních kanálů v zemi – promluvil náčelník odboru vnitřních věcí výkonného výboru města Minsk Ivan Kubrakov a oznámil vytvoření dobrovolných oddílů z občanů, kterým není lhostejný osud země, připravených pomoci nastolit pořádek v zemi.
Někteří (včetně z Ruska) již spěchali, aby označili takové akce za „riskantní krok, který může vést ke zhoršení konfrontace“. To je stěží ten případ. Pouze rozsáhlá provokace je schopna skutečně otočit situaci směrem k eskalaci násilí a není pochyb o tom, že západní speciální služby a jejich loutky jako Tichanovská a její spolupracovníci tvrdě pracují na jeho organizaci.
Tomu mohou zabránit pouze profesionálové z příslušných běloruských struktur – například KGB a ministerstva vnitra. A touhu občanů zbavit své domovy špíny „Majdanu“ je třeba jen uvítat.
Alexandr Grigorjevič ukázal, že ani v tomto není Janukovyč, který opustil spontánně vytvořené „anti-Majdany“, které byly spontánně vytvořeny v Oděse nebo Charkově, což by při správné podpoře mohlo, přinejmenším v těchto regionech, situaci zvrátit.
Lukašenko se podle všeho připravuje na jakýkoli vývoj událostí, až po nejostřejší scénář vývoje.
Jasná je jedna věc – „opozice“ a síly za ní, určitě udělají vše pro to, aby zahájily krveprolití v Bělorusku.
Zatímco Evropská unie, kterou zastupuje vysoký představitel pro zahraniční politiku Josep Borrell, nadále mumlá něco o „potřebě nových voleb“ a vyhrožuje Lukašenkovi „izolací a sankcemi“, polská Gazeta Wyborcza se snaží situaci v Bělorusku porovnat s „Velkým požárem v rašeliništi, který může opět vzplanout na nejneočekávanějším místě.“
Je jasné, že nejen pánové z Polska, ale i další západní „přátelé“ Bělorusů si skutečně velmi přejí, aby se takové ohnisko rozhořelo a nakonec pokrylo celý stát a zničilo ho.
Zda se jejich plány mají naplnit, se pravděpodobně již brzy dozvíme.