Obergruppenführer SA a SS, poslední Říšský protektor Čech a Moravy Wilhelm Frick, … konečně pomstěn

Obergruppenführer SA a SS, poslední Říšský protektor Čech a Moravy, Wilhelm Frick vehementně tleská. 

Ne na tomto světě, ale někde v pekle, kde sedí zadkem na rozpálené pánvi. 

Ale je potěšen, protože je pomstěn. 

Kdysi dávno ho na základě rozsudku Norimberského soudu pověsili jako válečného zločince, kata a masového vraha. Nyní je však šťastný a vděčný potomkům těch Čechů, které zabíjel. 

Pomsta je samozřejmě čistě symbolická, ale přesto je to pomsta. 

V Praze byl zničen pomník sovětského maršála Ivana Koněva. Muže, který velel vojskům osvobozujících Českou republiku a Prahu v roce 1945.

Rozhodnutí zbourat památník nebylo přijato na státní úrovni. Všechno se udělalo velmi podle a zákeřně. 

Rozhodnutí učinila městská část v Praze, na jejímž území se památník nachází. 

To však neznamená, že každý byl s tímto rozhodnutím spokojený. Mnozí byli pobouřeni, mladí i starší, kteří si stále pamatují hrdinství sovětských vojáků. 

Ale někomu se opravdu zachtělo bojovat s historií. Možná, že ti kdo se rozhodli zničit tento památník si mysleli, že dělají neuvěřitelný čin, že jsou nebývalí mýtičtí hrdinové. 

Vždyť napadli samotného Koněva…. Pravda Koněv už dávno není na tomto světě, zůstala jen paměť o něm a památník, ale je to tak lepší, protože proti živému by neměli odvahu bojovat.

Starosta městské části Praha-6 Ondřej Kolář, jeden z hlavních účastníků tohoto neuvěřitelného „vítězství“, dokonce vtipkoval, že pomník Koněva byl zbořen, protože „na obličeji neměl roušku“. 

Humor malých potkanů ​​v éře koronaviru. 

Zajímalo by mě jak ti lidé, kteří v květnu 1945 vítali sovětské jednotky v Praze s květinami a písněmi, reagují na tento humor? 

Ano, historie vztahů mezi Českou republikou a SSSR byla velmi obtížná. Hlavně rok 1968, který může být vykládán různě, ani po letech není jednota názoru ohledně těchto událostí. 

Existuje určitý politický konsenzus, podle kterého se považuje rok 1968 za okupaci, vojenskou agresi proti České republice. Faktem však je, že ne každý je s takovým výkladem spokojen, samotné události velmi připomínaly současné barevné revoluce.

V každém případě nelze historický rozsah těchto událostí srovnávat s tím, co se stalo ve 40. letech 20. století. 

Nakonec Rusko má také vlastní paměť o Češích, kteří sehráli extrémně ošklivou roli během občanské války v Rusku, ve které se velmi aktivně účastnili. 

Bylo by zcela možné neustále připomínat toto téma, a vykřikovat o tom na každém rohu, ve všech mezinárodních organizacích. Ale – to je věc minulosti, která se je dávno pryč. Alespoň to si myslí v Rusku. 

Ale v České republice jsou lidé, kteří přemýšlejí jinak a jsou rádi, že se mohou neustále hrabat ve věcech dávno minulých. Jenže historii nelze přepsat bořením pomníků. Paměť stále zůstává. 

Zrovna tak zůstávají hroby sovětských vojáků na české půdě, o mnoho z nich vděční lidé stále pečují. 

Samozřejmě i ty je možné vykopat, zničit všechny památky obecně a vymazat roli sovětské armády z učebnic a historických knih. 

A nebylo by možná lepší udělat lobotomii celému lidstvu? 

Koneckonců,… stejně zůstanou ti kdo si budou pamatovat jak všechno ve skutečnosti bylo. 

Ti, kteří nikdy nezradí paměť svého národa. 

… Co s nimi uděláte? 

Řeknou to svým dětem a vnoučatům, kteří se jednoho dne budou chtít dobrat pravdy. 

A najednou se ukáže, že všechno, čím je krmili ve školách a na univerzitách, byla lež.

Malý pražský byrokrat, je nyní pravděpodobně velmi spokojený sám se sebou a se svým hloupým vtipem. 

Ale bez ohledu na to, jak usilovně se snaží, není předurčen zůstat v historii.  Ale jméno maršála Koněva je zapsáno v historii navždy. A nikdo, nikdo to změnit nemůže.

Zkráceno
https://bit.ly/34aSYz1

sdílet na