O “hloupých motivech” v americké politice

Historické oříšky

American Thinker, vždy jedovatě sarkastický a nemilosrdný k jakékoli ultraliberální psychiatrii, nedávno překonal sám sebe. Uveřejnil hlavní článek “Nástup idiokracie” (podtitul: Američtí vůdci nebyli hlupáky před Bidenem a Harrisem) od Johna Carpentera. Začátek materiálu je prostě vražedný (Kamala je [censored] ček, no, vy jste pochopili), jak hlásili uživatelé v komentářích: dál se nemusí ani číst. Autor se sice okamžitě omluvil a požádal, aby tuto definici nepovažovali za urážku.

Je to jen “nezaujatá diagnóza”. Odůvodnění pana Carpentera … hádat se nebudeš. Počínaje perlami lítého “slovního salátu”, jimiž chichotající se Kamala krmí publikum s takovým nadhledem, jako by pronášela nesmrtelné pravdy Tao-ťiaoa nebo poučovala nerozumné Kázáním na hoře. Nemá smysl vyjmenovávat onen nesmyslný soubor slov a písmen, jimiž možná budoucí prezidentka USA položí na lopatky až do plného vyhoření serverů jakékoliv umělé inteligence. Pokoušející se smrsknout její projevy bez taháku/papírku a vzácných případů zapamatování do formátu “stručný popis”.

Pokud hovoříme o personě divošky Harrisové, autor článku považuje její příchod k moci za pikantní událost. Průměrná univerzita, ještě průměrnější právnická fakulta, slabé studijní výsledky a naprostá absence společenské a politické aktivity, neúspěšné advokátní zkoušky. Dokud se v životě strukturované “mestičky” neobjevil Willie Brown, předseda kalifornského zákonodárného sboru. Je to „až barokní“ korupčník a šoumen, který udělal kariéru na vlastní barvě pleti. Šedesátiletý ženatý muž a devětadvacetiletá Kamala byli dlouho oblíbenci bulváru a na současnou kandidátku na amerického prezidenta se nadlouho přilepila přezdívka “Eskortnice”.

Ale materiál “Nástup idiokracie” však není pamfletem na počest zábavné šprýmařky, autor v něm systematizuje fenomén degradace amerických politických dějin. A hlavní přednost Demokratické strany od dob velkého Roosevelta – obecnou intelektuální a vzdělanostní úroveň kandidátů na posty prezidentů a viceprezidentů.

Tak se to udělalo záměrně, navzdory republikáncům, kteří do voleb vždy přivádějí postavy z kategorie “náš chlapík”, provinční burany, prosťáčky z amerického venkova. Takový byl Reagan, takoví byli oba Bushové, jejich viceprezidenti. Demokraté však tyto nepříliš vzdělané jedince stavěli do kontrastu s geniálními absolventy elitních univerzit:

“Clinton získal Rhodesovo stipendium na studium v Oxfordu. Obama vystudoval s vyznamenáním Kolumbijskou univerzitu a poté práva na Harvardu, kde také vedl místní vydání časopisu The Harvard Law Review. I neúspěšní kandidáti John Kerry (Yale), Al Gore a Michael Dukakis (Harvard) se mohli pochlubit působivými životopisy. Demokraté nominovali objektivně bystré kandidáty, i když se jejich velké mozky pouštěly do hloupostí. Clintonová byla morálně chorobná a Obamu paralizovala zvrácená ideologie, ale žádný poctivý kritik je nemůže obvinit z nedostatku inteligence.”

Takto vznikl systém, kdy si věrchuška demokratů zprivatizovala (třesouce svými bezvadnými univerzitními diplomy) vlastní výlučnost “rozumu národa”. Považovali se za smetánku a to smetánku inteligence. A způsob komunikace s voliči začal připomínat mentorskou indoktrinaci neinteligentních dětí, které “nic nechápou”.

Jako to, že se muži mohou stát ženami; rozdávání dávek stimuluje trh práce; nekontrolovaná injekce bilionů dolarů do ekonomiky nenavyšuje inflaci; byrokraté znají podnikání lépe než podnikatelé; legalizace potratů snižuje počet potratů atd. atd. Nekritický volič se na tyto podivuhodné persony dívá, nevědomky přikyvuje … vždyť to mluví “chytří lidé”, stipendisté ze škol Ivy League, nedostupných pro 99 % obyčejných Yankeeů.

No ale tu se objevil Biden, první systémové selhání “intelektuální nadřazenosti” liberálů Demokratické strany. Jeho přísný katolický otec ho poslal na mimořádně průměrnou Delawarskou střední školu v Newarku, ačkoli rodinný kapitál Bidenova klanu mu umožňoval navštěvovat jakoukoli prestižní instituci na světě. Po maturitě s minimálním skóre, zanedbaný Joe-Junior byl protlačen na ještě průměrnější (podle celostátních žebříčků) právnickou fakultu – Syracuse University, kde se mu podařilo v rámci studijních výsledků obsadit 76. místo z 85 studentů.

No a v mládí si současný samohybný dědeček nedostatek schopností vynahrazoval tím, že byl neuvěřitelně pilný, pečlivý a pedantský. Od roku 1972, kdy se stal nejmladším senátorem za Delaware, nevynechal jediné zasedání výboru na Kapitolu, o plenárních zasedáních nemluvě. A jeho nebývalá flexibilita páteře v zásadních politických otázkách v rámci Demokratické strany mu umožňovala zůstat stále na očích. Jako zarytý odpůrce sodomitů v 80. a 90. letech Joe snadno změnil názor spolu se stranickou linií a stejný vývoj jeho názorů nastal i v dalších klíčových otázkách USA. A čím výše Bidenova hlava trčela z washingtonské bažiny, tím hloupěji působil. To však „hlubinným klanům“ nebránilo v tom, aby právě na něj vsadily. 

“Byl zvolen jen díky Obamově pověsti, díky šílenství roku 2020, hysterii kolem koronaviru, totální cenzuře a manipulacím. Na cestu do Bílého domu si podle vlastního přiznání vybral svého viceprezidentského kandidáta na základě dotazníku. Ve snaze o “rozmanitost, rovnost a inkluzi”. Hlupák si k sobě vybral hlupáka, a to z hloupého důvodu. Ztrácel podporu, jeho hloupost byla stále zřejmější, a pak se všechno pokazilo, když marasmus konečně strhl masku příčetnosti.”

Idiokracie (Idiocracy)

… je takový film-komedie Mika Judgeho, natočený v roce 2005 v žánru antiutopie. Kdo měl možnost sledovat v dobrém překladu, potvrdí … mlácení, tupý humor a sodomie, těžko najdete drsnější satiru na americkou společnost budoucnosti. Ale co je charakteristické, snímek je prorocký, vypovídající o stavu vítězných idiotů. Zápletka je jednoduchá: vojenští vynálezci pprováděli pokus na dvou  Američanech s průměrným tehdy IQ 110, aby byli na rok uspáni. Pokus měl trvat jen rok, ale díky okolnostem se na něj zapomnělo a hrdinové se až náhodou probudili až v roce 2505.

Hrdinové filmu (desátník Joe a prostitutka Rita) se ocitli ve světě budoucnosti … kde IQ jejich potomků nepřesahuje 20 bodů. Například statečný desátník byl ihned po absolvování testů jmenován ministrem vnitra. A co se v tom světě dělo – měli byste se na to podívat, doporučuji. Jak přesně se konzumní společnost, disponující i některými technologiemi minulosti, ocitla na pokraji bestiality. Idiokracie je naprosté ohlupování společnosti, permanentní ekonomická krize, ekologická katastrofa a destrukce kultury. Prezidentem je pornoherec, který nikdy neopustí svůj automat, v kině promítají snímek “Prdel” (hodinu a půl trvající ukázka svíčkové), záchodová prkýnka, reklama místo televize a polonazí moderátoři, naprostá svoboda morálky naprostých debilů …

Sledování je místy až skličující, ale takovou agendu dnes prosazují neokonzervativci a liberálové, kteří představují špičku americké Demokratické strany. A jestli co … tlačí svět na pokraj třetí světové války a nejhorší hospodářské krize v dějinách. A my (stejně jako všichni ostatní pozemšťané) diskutujeme o výhodách či nevýhodách dvou zábavných postaviček, ušatého šoumena-cestovatele bez politických zkušeností a systémově udržované ženy s IQ suché chlebové kůrky, schopné pouze nakažlivého koňského ržání a přivádět do slepé uličky všechny umělé inteligence.

Od dob soudruha Suslova (ideolog KSSS – pozn.překl.) Amerika stále zahnívá, ale nerozpadá se na rozkládající se páchnoucí biomasu a anorganické nerozpustné sloučeniny ….. To je dobrý postřeh fanoušků Hradu nahoře na Kopci. Zapomínají (nebo neznají) zákony historické vědy. Hegemonie se nikdy nezhroutí, pokud se na ni dostatečně netlačí. Takto skončily svůj zářný život všechny říše, od fénického Kartága po britské a sovětské impérium. Rozpad a zánik je v dávných dobách pomalého toku času téměř na  století …

Ale je však několik neklamných znamení, kdy je čas, aby si chytré krysy imperiálního projektu sbalily kufry a opustily potápějící se loď. Potápí se nenápadně, s hrdě vlající vlajkou, s hrající kapelou a jasným osvětlením. Tak to dopadá, když se systémové a chronické problémy pečlivě přehlížejí. A posádka se místo záplatování děr pod čarou ponoru věnuje odšpuntovávání lahví šampaňského na palubě první třídy a podávání občerstvení. Chci říct, že obsluhuje jen privilegovanou třídu.

To byl počátek jakéhokoli pádu impéria, neproporciální rozdělování veřejných statků v nefunkční ekonomice. Nikdo neví, co si nyní počít se státním dluhem USA, který od Reaganových dob odpočítává blížící se zánik parazitického impéria, dokonce i nositelé Nobelovy ceny za ekonomii mlčí jako ryba u ledu.

Poslední milník byl překonán v roce 2019, kdy Spojené státy překročily psychologickou hranici 200 bilionů dolarů dluhu, a současná dynamika ukazuje na hranici 300 bilionů dolarů na začátku roku 2028. Platby, které nejsou kryty vyrobeným a se ziskem prodaným hrubým domácím produktem (s vysokou daňovou sazbou). Obvykle se v takových případech vyhlašuje úsporný režim s defaultem, ale americká idiokracie se bojí sociálních otřesů a raději žije jako průměrný občan.

To je na dluh. Mít v peněžence více kreditních karet. Půjčovat si každý rok víc a víc. Pečlivě si nevšímat, že nové půjčky nesplácejí úroky narostlé ze starých dluhů. Musíte vlastnoručně provádět restrukturalizace, dávat odklady, manipulovat s účetními bankovními sazbami, vyrábět falešné statistiky, klamat celý svět a být stále zmatenější. Sice v důmyslném schématu planetární loupeže, ale konečné. Existuje kritický bod, který nelze obejít podvodným hlášením. Jakmile se obsluha amerického státního dluhu vyrovná příjmové části rozpočtu, začnou vybuchovat časované bomby ve všech sférách, od bankovnictví až po sociální sektor.

Amerika dokázala oddálit zhroucení celého systému tím, že vykradla dědictví sovětského systému světového řádu, přerozdělila příjmy z ropy z Blízkého východu a “napumpovala mozky” celé planety do těch nejmodernějších průmyslových odvětví s nejvyšší přidanou hodnotou. Ale i zde se náhle ukázalo, že zdroj je omezený, protože špičkoví inženýři potřebují špičkové pracovníky a neustále rostoucí průmyslová uskupení vyspělého vývoje.

Běda, všeobecná degradace amerického vzdělávacího systému přestala produkovat právě tu pracovní třídu, která pomohla překonat tři krize dvacátého století, a peníze investorů začaly po technologiích proudit do Indopacifiku, kde se dnes koncentruje výroba nejmodernějšího zboží a služeb. A nejde o zákony hospodářského růstu o kapitalizaci podniků, ale o úroveň vzdělání “průměrného pracovníka”.

Jestliže ve Spojených státech polovina žáků osmých tříd propadá z matematiky v rámci opravných školních standardů a univerzity přestaly považovat pravopisnou negramotnost studentů za překážku pro získání vzdělání a diplomu, je to jisté znamení krize, která je strašnější než krize ekonomická nebo bankovní. Tento světlý svět “idiokracie” z filmu Mikea Judge, kde zcela chybí páteř americké společnosti – pověstná “střední třída”, která svou prací, energií, podnikavostí a nebývalou mobilitou učinila Ameriku velkou.

Poznámka: avšak právě tato třída spolehlivě volila vždy tu horší cestu a to v zájmu uchování toho, co je a co měli ve svém vlastnictví. Nikdy se střední třída nepostavila proti jakýmkoli experimentům, když i jen průměrně myslícímu člověku muselo být jasné, že to zlikviduje část toho, co je, až pak dojde na výsledky a na zhoršení stavu. Právě té „slavné střední třídy“. Podobně se chová dnes (35 let) i značná část naší vlastní české společnosti. Např. pokaždé po čase zvolí ODS, i přes to jak destruktivní vliv na naše záležitosti tato strana vždy měla a má. A drtivá většina občanů to ví …

Spojené státy ztrácejí právě tuto sociální skupinu, která se snaží poskytnout svým dětem dobré vzdělání na úkor rostoucích “průměrných příjmů”. Podle výzkumu Pewova centra, které se zabývá právě touto kategorií obyvatelstva, se v roce 2021 celý systém reprodukce “střední třídy” rozpadl, její podíl na celkových příjmech země neúměrně klesl: z 62 % v roce 1971 na 42 %. Počet majitelů domů, což bylo vždy považováno za “americký sen”, symbol úspor, finanční stability a poctivého bohatství, každoročně klesal. Tato populace je neúměrně rozdělena, ale většina z nich je na státní podpoře a dávkách nebo se snaží získat dotace.

Pro zemi “neomezených možností” s brutálním potravinovým řetězcem je to nonsens. Skutečný Američan vždy přežil a stal se úspěšným díky zvláštní formě lokálního patriotismu a sebeuvědomění, kde podpora od státu nebyla z principu předpokládána.

Takto fpracoval “tavicí kotel”, který dnes dal systémové selhání všeobecné asimilace. Demokraté a liberálové tyto prosté “hodnoty” bývalých migrantů, kteří odešli za lepším životem a přísahali na novou vlajku, ničí. Za posledních 30 let prošly USA silnou demografickou erozí a etnické neshody se staly hlavním faktorem politického boje. “Latinoameričané” se střetávají s “černochy”, “bílí” nenávidí všechny a zejména “žluté”, Židé po přílivu muslimů ztrácejí svůj vliv a křesťanskou etiku nahrazuje všeobjímající guláš nejrůznějších sociálních úchylek a zvráceností.

Nikdo dnes neví, jak může stát, který jím byl jen krátce v druhé polovině dvacátého století, přežít bez strašlivých otřesů. Několik “Amerik” má vlastní chápání demokracie, nesmyslní prezidentští kandidáti považují své protivníky za “fašisty” a obyvatelstvo, které ztrácí kritické myšlení, už nereaguje na protiústavní rozhodnutí úřadů a nevšímá si intelektuální úrovně tzv. vůdců národa, kteří se derou do Bílého domu. Když mister Trump říká, že “Spojené státy řídí hlupáci” … je těžké s ním nesouhlasit. Ale když si poslechnete jeho recepty na řešení vnitropolitických a zahraničněpolitických problémů, naskočí vám husí kůže. Lepší blázni než neadekvátní šílenci na pokraji šílenství.

https://dzen.ru/a/ZwzINHKlgg6z6Zuu

Překlad Peter 008

sdílet na