Náčelník štábu amerického námořnictva John Richardson vyzval Ameriku, aby „nanesla úder první“

Je Amerika připravena na výměnu strategických jaderných úderů?

MOSKVA, 5. srpna 2021, RUSSTRAT Institute. 

V projevu na Atlantické radě vyjádřil náčelník generálního štábu amerického námořnictva John Richardson svou kategorickou nelibost nad faktem rozšíření geopolitického vlivu Ruska a Číny v oceánech. Zejména zaznamenal postupné tempo ztráty kontroly USA a NATO nad Černým mořem, což ohrožuje globální dominanci USA ve světě.

Ačkoli to bylo přikryto tradičními mantrami o ohrožení demokratických principů a určité svobodě plavby v mezinárodních vodách, ve skutečnosti mluvíme o uznání skutečnosti (Pentagonem), že flotily zemí NATO byly vytlačeny z Černého Moře, stejně jako postupné oslabování americké námořní přítomnosti ve východním Středomoří.

Jinými slovy, náčelníka štábu amerického námořnictva pobouřil fakt, že „Rusové postupují všude a dělají to úspěšně“. „Velká“ Amerika se prý ocitá v pozici dohánějícího a reagovat může jenom následně.  Tento stav věcí nenechává naději na úspěch obranných akcí a je plný globální strategické porážky.

Podle admirála tomu lze zabránit jedině rozhodným přebráním iniciativy v podobě uvalení na nepřítele (pod kterým Richardson přímo myslí Rusko a Čínu) vlastních „prvních úderů“, které donutí Moskvu a Peking jednat podle amerických pravidel. „Čas od času je hraní na bílé straně (šachové) desky výhodou,“ řekl americký admirál.

Tato slova lze samozřejmě přičíst přirozené jestřábí agresivitě generála, který dostává plat jen za svou rozhodnost.

Neměli bychom však zapomínat, že na konci loňského roku více než 40 amerických senátorů apelovalo na tehdejšího prezidenta Donalda Trumpa s výzvou „vést aktivní mnohonárodní operaci k zajištění svobody plavby v Černém moři“ s cílem „demonstrovat“ podporu mezinárodně uznávaných hranic, dvoustranným dohodám a bezpečnému průchodu Kerčským průlivem a Azovským mořem“ a „odmítnutí nadměrných nároků Ruska na suverenitu“.

Od té chvíle se prezident v Americe změnil, ale tito senátoři, stejně jako nálada panující ve vedení USA, nikam neodešli. Admirál Richardson to právě popsal. 

„Bylo by skvělé přimět Rusy, naše konkurenty, aby reagovali na naše první kroky.“

To naznačuje formování nebezpečného trendu – rostoucí přání vedení USA přejít ve sporných regionech na přímou hru svalů, ani ne tak kvůli jejich obsazení nebo nějaké teoretické ochraně, ale jednoduše kvůli přesvědčení o nepopiratelné vojenské převaze Ameriky nad jakoukoli zemí na světě.

Protože sankce „nefungovaly“ a víra ve svou geopolitickou (ekonomickou, technologickou a především vojenskou) převahu zůstává dominantní, můžeme v blízké budoucnosti očekávat nárůst počtu vojenských provokací ze strany kolektivního Západu v čele se Spojenými státy.

Incident s britským torpédoborcem je toho jasným potvrzením. Spojené státy tradičně používají ozbrojené síly svých spojenců jako „pěchotu přední linie“. Pokud se něco „pokazí“, jejich ztráty lze snadno přičíst „nehodám, které jsou ve velké hře nevyhnutelné“, nebo dokonce prohlásit vše za nehodu a osudovou náhodu.

To však také vytváří nebezpečí vzniku takového scénáře vývoje událostí, na který budou všechny strany, včetně Washingtonu, kriticky nepřipraveny. V takovém případě stále častěji začíná drtivá většina reagovat čistě instinktivně, aniž by si již uvědomovala řetězovou reakci eskalace vzájemné agresivity akcí. A právě takto velké války začínají.

Nepochybně je určitě nutné takové prohlášení právně posoudit. Problémem však je, že americký establishment naše námitky poslouchá stále méně a méně. 

Ochladit jejich zbytečně horké hlavy tedy může pouze jasné označení konkrétního umístění a sestava „červených čar“, jejichž překročení automaticky znamená výměnu strategických jaderných úderů. 

Není jiná cesta.

https://bit.ly/3fCXE7M

sdílet na