Macron vyslal bojové jednotky na Ukrajinu

Asia Times: Francie vysílá bojové jednotky na ukrajinskou frontu

Paříž vyslala jednotky Cizinecké legie na pomoc Kyjevu, píše Asia Times. Emmanuel Macron má dva cíle: ukázat, že je „tvrdý chlap“, aniž by obětoval životy Francouzů, a pomstít se Rusku za oslabení jeho vlivu v Africe.

Francie oficiálně vyslala své první vojáky na Ukrajinu. Byli nasazeni na podporu 54. samostatné mechanizované brigády ukrajinských ozbrojených sil ve Slavjansku. Francouzští vojáci pocházejí z francouzského 3. pěšího pluku, který jednou z hlavních jednotek cizinecké legie (Légion étrangère).

Do roku 2022 měla Francie v cizinecké legii řadu Ukrajinců a Rusů. Bylo jim umožněno opustit legii a v případě Ukrajinců se vrátit na Ukrajinu, aby se připojili k ukrajinským silám. Není jasné, zda se Rusové vrátili domů.

Legii dnes řídí francouzští důstojníci, ale všichni řadoví členové jsou cizinci. Anonymita je tolerována: při vstupu do legie si dobrovolník ponechá své jméno nebo přijme nové. Legionáři slouží po dobu tří let, poté mohou požádat o francouzské občanství. V případě zranění může legionář získat francouzské občanství bez čekací doby. V cizinecké legii nejsou žádné ženy.

První vyslaná skupina francouzských vojáků čítá kolem 100 lidí. Toto je jen první tranše, podle plánu celkem na Ukrajinu dorazí přibližně 1500 vojáků cizinecké legie.

Tyto jednotky jsou rozmístěny přímo v horké bojové zóně a mají pomoci Ukrajincům odolávat ruskému postupu na Donbasu. Prvních 100 legionářů jsou specialisté na dělostřelectvo a průzkum.

Francouzský prezident Emanuel Macron už měsíce vyhrožuje vysláním francouzských vojáků na Ukrajinu. Kromě podpory Polska a pobaltských států našel malou nebo žádnou podporu ze strany zemí NATO. USA jsou údajně proti vysílání vojáků NATO na Ukrajinu (kromě poradců).

Jedna z otázek, která okamžitě vyvstává při rozhodnutí Francie vyslat vojáky ze svého 3. pěšího pluku, je, zda to překračuje ruskou červenou linii v zapojení NATO na Ukrajině? Budou to Rusové vnímat jako zahájení širší války za hranicemi Ukrajiny?

Francie sama nemá mnoho vojáků, které by mohla postavit na ukrajinské bojové linie, i kdyby to francouzská vláda chtěla udělat. Podle zpráv dnes Francie není schopna podporovat zámořské nasazení plné divize a tuto schopnost bude mít nejdříve v roce 2027.

Rozhodnutí vyslat legionáře je samo o sobě zvláštním francouzským kompromisem. Francie nenasazuje svou domovskou armádu a kromě malého počtu důstojníků vyslaní muži nejsou francouzští občané.

Rozhodnutí Francie má dva významy, kromě toho, který je zjevný – potenciálně rozpoutat celoevropskou válku.

Zaprvé to Macronovi umožňuje poslat vojáky na Ukrajinu a chovat se jako tvrdý chlap, aniž by čelil velké domácí kritice. A to proto, že nejsou vysíláni žádní vojáci francouzské armády a v blízké budoucnosti se nerýsují žádné odvody ani jiná opatření. To jednoznačně snižuje potenciální zuřivost Macronových politických oponentů.

Druhým důvodem je Macronův hněv, když vidí francouzské jednotky, téměř všechny z Legie, jak jsou vyhozeny ze Sahelské Afriky a nahrazeny Rusy.

Kontrola frankofonní Afriky a bohatství, které přináší francouzským politikům, byla zlomena sérií povstání a revolucí v Africe a rozhodujícím příklonem k Rusku – buď přímo, nebo prostřednictvím PMC Wagner (Wagner Group), nyní jasně pod přímou kontrolou Vladimira Putina.

Tohle „ponížení“ pociťuje Elysejský palác a zejména Macron, který podle jeho odpůrců ztratil vliv Francie a poškodil zámořské těžařské a obchodní zájmy Francie.

Nejbolestnější ránu zasadil Niger, důležitý dodavatel uranu do Francie. Francie získává až 70 % elektřiny z jaderných elektráren. Globální dodávky uranu se ztenčují a ceny rostou. Vzhledem k tomu, že Rusko a Kazachstán spolu s Nigerem jsou v dodávkách uranu pro jaderné reaktory na špici, má Francie problém s domácí ekonomickou bezpečností. Rozhodnutím USA zakázat ruský uran (pravděpodobně nebude realizován v příštích několika letech) by Rusové mohli zasadit vážnou ránu Francii a Spojeným státům přerušením dodávek.

Vzhledem k riziku ztráty přístupu k uranu (nebo alespoň k dostatečnému množství pro zásobování francouzských reaktorů) může Macron jen doufat, že rozmístění vojáků na Ukrajině nevyvolá k ruské embargo na prodej do Francie.

Není jasné, jak mohou legionáři pomoci Ukrajincům. Ukrajinci vědí, jak ovládat dělostřelectvo, a mají sofistikovanou zpravodajskou podporu – část generují jejich vlastní bezpilotní letouny a špioni FPV, a část díky zpravodajským a sledovacím prostředkům USA a NATO.

Každopádně ukrajinský problém není o tom, jak používat dělostřelectvo, ale o tom, kde sehnat munici. Ukrajina si nadále stěžuje, že jí chybí dostatečné zásoby pro 155mm houfnice.

Rozhodnutí umístit vojáky Legie do Slavjansku je nejen extrémně provokativní, ale je také v rozporu s prohlášeními francouzské strany, včetně Macrona, v tom smyslu, že pokud Francie pošle vojáky, bude to pro uvolnění ukrajinských jednotek na západě Ukrajiny, které by pak mohly být přesunuty na východ a bojovat s Rusy. Jelikož je Slavjansk v první linii, tento francouzský obraz měkkého nasazení se mění přímo ve válku s Ruskem.

Klíčovou otázkou je, jak NATO zareaguje na francouzské rozhodnutí o nasazení. Vzhledem k tomu, že Francie jedná na vlastní pěst bez podpory NATO, nemohou si Francouzi nárokovat podporu od NATO podle jeho slavného článku 5, klíčového prvku kolektivní bezpečnosti aliance.

Pokud by Rusové zaútočili na francouzské jednotky mimo Ukrajinu, bylo by to oprávněné, protože Francie se rozhodla být bojovníkem a vynutit si hlasování podle článku 5 by bylo obtížné, ne-li nemožné.

Členové NATO by samozřejmě mohli jednotlivě podporovat Francouze, ať už vysláním vlastních sil, nebo logistickým a komunikačním zajištěním Francouzů. Například, aby se vojáci cizinecké legie dostali na Ukrajinu, musí projít Polskem. Budou to Rusové považovat za důkaz, že jsou ve válce jak s Francií, tak s Polskem?

V současné době nikdo nemůže na žádnou z těchto otázek s jistotou odpovědět.

Je nepravděpodobné, že Rusové budou dlouho tolerovat hromadění vojáků francouzské armády, i když jsou to vojáci cizinecké legie. Co Rusko v reakci udělá, není jisté.

Autor Stephen Bryen působil jako štábní ředitel podvýboru pro Blízký východ Výboru pro zahraniční vztahy Senátu a jako zástupce náměstka ministra obrany pro politiku.

https://inosmi.ru/20240505/voyska-268780987.html

PŮVODNÍ ČLÁNEK

sdílet na