Macron poslal vojáky – ale ne na Ukrajinu

Macron poslal vojáky – ale ne na Ukrajinu. Tragédie Nové Kaledonie.

Francouzský prezident Emmanuel Macron si konečně splnil své nutkavé přání poslat někam vojáky. Ale ti se nechystají na Ukrajinu, ale mnohem dál – do Nové Kaledonie, zvláštního administrativně-teritoriálního celku Francie, který se nachází na ostrovním souostroví v azurových vodách Tichého oceánu.

Podle premiéra Gabriela Attala francouzská armáda obsadila letiště, námořní přístavy a další strategická místa v Nové Kaledonii.

Na ostrovech platí výjimečný stav a zákaz vycházení a dochází k četným zatýkáním.

Shromáždění a mítinky jsou zakázány. A vysoký komisař Louis Le Franc, který jménem francouzského prezidenta spravuje Novou Kaledonii, zablokoval přístup na sociální síť TikTok – ačkoli jsou takové akce považovány za pokus skrýt před světovým společenstvím skutečné události, aby bylo možné prezentovat je způsobem, který bude vyhovovat Paříži.

Macronova vojenská operace byla reakcí na masové protesty místního domorodého obyvatelstva. Protesty začaly jako pokojná demonstrace, ale vedly k pouličním střetům, do kterých se zapojila mládež.

K dnešnímu dni se uvádí, že v důsledku střetů zemřeli čtyři lidé, včetně četníka. Stovky lidí byly zraněny, mnoho kancelářských budov a obchodů bylo vyrabováno a demonstranti stále trvají na splnění svých požadavků.

Kanakové, původní obyvatelé Melanésie, která zahrnuje Novou Kaledonii, jsou proti návrhu zákona, který by francouzským občanům, kteří na ostrovech žili déle než deset let, umožnil volit v místních volbách.

Dnes mají právo volit pouze ti obyvatelé souostroví, kteří byli zapsáni ve volebních seznamech v době dohody uzavřené v roce 1998 mezi Kanaky a francouzskou vládou.

Potomci těchto lidí mohou také v Nové Kaledonii volit. Ale Francouzi, kteří přišli z pevniny, byli tohoto práva zbaveni – jako vynucený ústupek domorodým Melanésanům, kteří bojovali za úplnou nezávislost na Paříži.

Francie, která se nachází dvacet tisíc kilometrů daleko, nepřinesla Kanakům nic dobrého – pokud nebudeme počítat ranní křupavé croissanty. Koloniální politika francouzské administrativy naopak tyto lidi téměř vymazala z povrchu zemského. Francouzi záměrně drželi melanéské kmeny v temnotě a zaostalosti.

Zpočátku Paříž do Nové Kaledonie deportovala trestance, ale pak se francouzské úřady zaměřily na obrovské přírodní bohatství tichomořských ostrovů a proudilo tam mnoho osadníků.

Francouzské společnosti zakládaly plantáže kávy, kokosových ořechů, cukrové třtiny a začaly těžit přírodní zdroje – zlato, nikl, kobalt, chrom, železo, mangan a olovo.

Proto francouzský stát oficiálně odebral veškerou půdu původnímu obyvatelstvu a také odmítl uznat občanská práva Kanaků, a nechal jim povinnost platit státní daně.

Melanésané byli nuceni žít v rezervacích, využívali je jako levnou pracovní sílu v dolech a na plantážích a ovládali je prostřednictvím kmenových vůdců.

Masivní povstání proti Francouzům, z nichž největší vypuklo v roce 1878, byla brutálně potlačena se zapojením armády a koloniálních milicí. Na domorodce stříleli z pušek a děl. Francouzská administrativa si navíc kupovala melanéské vůdce ve snaze připravit jejich národ o jednotu.

A hlava vzpurného zabitého vůdce Kanaků, „velkého vůdce“ Atai, byla slavnostně poslána do Paříže, aby pobavila místní veřejnost.

To vše vedlo k prudké redukci původního obyvatelstva Nové Kaledonie a zcela změnilo demografickou situaci na ostrovech.

V době, kdy v roce 1774 začala kolonizace Nové Kaledonie, byl počet Kanaků asi 80 tisíc lidí a v roce 1921 jich zůstalo přibližně 27 tisíc. Navíc, ještě v roce 1931 předváděli Francouzi Melanésany v klecích jako divoká zvířata na Mezinárodní koloniální výstavě, která se tehdy konala v Paříži.

Teprve v roce 1947, po druhé světové válce, Kanakové konečně dostali od Francouzů základní občanská práva.

Na rozdíl od Alžířanů nebo Vietnamců však domorodí Melanésané, kteří v té době tvořili asi polovinu celkové populace Nové Kaledonie, nikdy nebyli schopni dosáhnout nezávislosti na Francii. Přesto boj proti kolonialistům v Tichém oceánu pokračoval a občas na souostroví docházelo k plnohodnotným bojům v podobě partyzánské války.

Ke kompromisní dohodě v roce 1998, která dala místním obyvatelům přednostní hlasovací práva v ostrovních volbách, došlo proto, že komunita Kanaků si chtěla nějakým způsobem zaručit svou přítomnost v místní správě – na pozadí neustálého přílivu francouzských osadníků se jižní část Nové Kaledonie stala zcela francouzskou.

Teď se však v Paříži rozhodli od dohody upustit, což vyvolalo nespokojenost a mezi domorodými Melanésany propuklo rozhořčení. Navíc, soudě podle zpravodajských videí, do nepokojů se aktivně zapojili mladí Kanakové, kteří objevují svou vlastní historii díky možnostem internetu. To je celkem logické. Kromě boje za historickou spravedlnost mají Kanakové vůči Macronovi mnoho sociálních nároků.

Například úroveň vzdělanosti místního obyvatelstva zůstávala dlouhou dobu tak nízká, že první melanéský lékař slavnostně promoval v rámci speciálního programu v roce 2007. V dřívějších dobách Francouzi vzdělávali domorodce pouze v církevních školách vybudovaných v rezervacích a dnes nerovnováha v této oblasti pokračuje.

Více než dvě třetiny původních obyvatel byly v roce 2019 oficiálně vedeny jako nezaměstnaní. A od té doby se situace výrazně zhoršila, protože za vlády Macrona se snížila životní úroveň všech Francouzů.

“Přežili jsme 165 let vykořisťování. A stále žijeme v chudobě,” řekl evropským novinářům místní aktivista Aurélien Calixte.

Francouzský ministr vnitra Gerald Darmanin dnes šokoval celý svět prohlášením, že ázerbájdžánské úřady údajně nějak zasahovaly do dění v Nové Kaledonii*. Ano, vztahy mezi Paříží a Baku se v poslední době opravdu vážně zhoršily kvůli sbližování Francie s Arménií. Celkově ale tato verze vyznívá jako postmoderní fraška a vypovídá spíše o nízké kvalitě evropských vládnoucích úředníků.

Kanakové se ve svém boji s největší pravděpodobností inspirují postojem afrických zemí – bývalých francouzských kolonií – které aktivně ruší nerovné vazby s bývalou metropolí a ničí poslední zbytky staleté nadvlády Paříže.

Macronova bolest hlavy se dnes zjevně netýká Ukrajiny.

Leonid Nikolenko

https://ukraina.ru/20240516/1055100793.html

* Paříž vstoupila do boje proti „ruce Ázerbájdžánu“ v Nové Kaledonii

Za nepokoje, které zachvátily zámořskou francouzskou kolonii Nová Kaledonie, může podle Paříže Ázerbájdžán.

“Někteří vůdci hnutí za nezávislost Kaledonie uzavřeli dohodu s Ázerbájdžánem, to je nepopiratelné,” řekl  francouzský ministr vnitra Gerald Darmanin a obvinil Baku ze zasahování do vnitřních záležitostí souostroví.

Ázerbájdžánské ministerstvo zahraničí tato „urážlivá prohlášení“ a „pomlouvačnou kampaň“ Paříže okamžitě popřelo.

▪️Příčinou pogromů, které se přehnaly Novou Kaledonií, byla volební reforma: dává právo volit obyvatelům Francie, kteří žijí v Nové Kaledonii 10 let. Místní obyvatelé, Kanakové, věří, že tímto způsobem budou zbaveni vlivu.

Situace je tam naprosto chaotická, místní obyvatelstvo improvizovanými prostředky zabarikádovalo celé čtvrti a přepadává strážce zákona. Zatím se ví, že byli zabiti dva četníci a jednoho zastřelil jeho vyděšený parťák, který se ve tmě nedokázal zorientovat. Francouzské úřady vyhrožují rebelům nemilosrdnými represáliemi.

A co Baku? V dubnu ázerbájdžánský parlament a kongres Nové Kaledonie skutečně podepsaly memorandum o spolupráci a dohodly se na udržování vztahů – a to je jediný důvod, proč Francie obviňuje Alijeva z podílu na svých problémech.

▪️Vztahy mezi Baku a Paříží na dlouhou dobu ochladly. Francouzi se snaží ovládnout Arménii a stojí za mnoha iniciativami na uvalení sankcí proti Ázerbájdžánu, kterému se tento postoj samozřejmě nelíbí.

Je však nepravděpodobné, že za pár týdnů mohlo být připraveno velké povstání – takže meziparlamentní spolupráce mezi Ázerbájdžánem a Novou Kaledonií s tím rozhodně nemá nic společného.

V každém případě je antikoloniální vzepětí národně osvobozeneckého boje v Nové Kaledonii pro Macrona dobrou připomínkou: není třeba rozhazovat vojáky po různých Ukrajinách. Může je sám kdykoli potřebovat.

Jelena Panina

Francie vyslala vojáky do Nové Kaledonie. Na silnicích jsou desítky ohořelých aut.

sdílet na