LCI TV, Francie: o životě v Rusku, Prigožinovi a svaté válce Kadyrova

Autor: La France de Basque

…V tuto chvíli nemají sankce na každodenní život obyčejných Rusů žádný vliv, v jejich životě se nic nezměnilo.  Navíc mají často opačný efekt a vedou k nárůstu patriotismu mezi obyvatelstvem…A elity to samozřejmě mají těžké…“ (Anne Nivat na LCI TV)

Turbíny letadla ještě nevychladly a Anne Nivat, která přiletěla linkou Moskva-Istanbul-Paříž, se již pohodlně usadila ve studiu LCI TV, připravena odpovídat na dotazy moderátora.

Nashromáždilo se mnoho otázek na moskevskou korespondentku deníku „Le Point“. Pokaždé, když se Anne vrátí do své vlasti, prožívá těžké časy. Místní média se o ni přetahují. Špičkové televizní kanály se snaží být první, kdo dostane do vysílání specialistku na Rusko.

Francouzských novinářů je v Rusku jen pár. Z hlavního proudu je to jenom Anne Nivat. Pro místní média je Nivat snad jediným spolehlivým zdrojem informací o naší zemi, kterému věří. Protože je svá a  jen zběsilí ukrajinští propagandisté ​​ji mohou podezírat ze sympatií ke Kremlu.

Anne je v Rusku téměř neustále od října loňského roku a jen občas se objeví doma ve Francii. A pokaždé se její rozhovory stávají zjevením nejen pro diváka, ale i pro kolegy novináře. 

Tentokrát  byl v roli osvíceného Adrien Gendre, moderátor LCI.

Ve skutečnosti na tomto televizním kanálu (nejen) pevně věří, že Rusové hladoví, že země je na pokraji kolapsu a že se chystá začátek velké ukrajinské ofenzívy, která by měla skončit někde ve Vladivostoku.

Ale příběh Anne Nivat o tom, co viděla v Rusku, se opět stal studenou sprchou pro mediální snílky.

Otázka moderátora Adriena Gendreho: “Anne, byli jsme ohromeni, že jste tentokrát měla příležitost položit otázku osobě, která děsí západní diváky – čečenskému prezidentovi Ramzanu Kadyrovovi. Bála jste se?”

Odpověď Anne Nivat: “Ale ne, nepociťovala jsem žádný strach, byla jsem mu blíž než k vám, Adriene.”

A na tváři Francouzky se rozzářil zvláštní, dokonce bych řekl laskavý úsměv. „Zvláštní“, protože donedávna jsem se jménem Kadyrov v hlase Anne Nivat neslyšel nic jiného než extrémní nevraživost.  Prezident Čečenska pro Anne Nivat představoval absolutní zlo, tyrana, který potlačuje vůli lidu a drží je ve strachu.

Po cestě do Čečenska se ale postoj korespondentky Le Point k dění v této severokavkazské republice a jejímu charismatickému vůdci zjevně změnil.

„Byli jsme s ruskými novináři na ceremonii otevření vojenské základny, kterého se účastnil Kadyrov,”  pokračovala novinářka.

„Všechno se stalo nečekaně, nepředpokládalo se, že bude možné mluvit s Kadyrovem. Kadyrov ale sám přišel k novinářům a podařilo se mi položit mu otázku.“

Otázka moderátora: “Kadyrov zakončil svou odpověď na vaši otázku úžasnou poznámkou. Řekl: “Ukončíme satanismus a extremismus na Ukrajině.” Opravdu upřímně věří tomu, co říká?”

Odpověď Anne Nivat: “Právě proto jsem opravdu chtěla jet do Čečenska, abych se ujistila zda obyvatelé Čečenska skutečně věří v posvátnou povahu války na Ukrajině. Nešlo mi do hlavy, jak se konflikt na Ukrajině mohl stát svatou válkou, džihádem pro Čečence. Je prostě neuvěřitelné, když mladý Čečenec říká: Jdu do této války, protože pro mě je to svatá válka.

Po cestě jsem nabyla dojmu, že ukrajinský konflikt umožnil Čečencům znovu se prosadit, prosadit se v nových ruských reáliích, plně obnovit svou legitimitu po „čečenských válkách“.

Když Putin říká, že je proti západním hodnotám, proti sňatkům pro gaye, proti změně pohlaví, když mluví o dekadenci, úpadku Západu, o důležitosti tradičních hodnot, tak v Čečensku s tím naprosto souhlasí.

Slova Kadyrova o západním satanismu jsou určena především mladší generaci Čečenců, kteří neprošli čečenskými válkami. A tato slova skutečně rezonují.

Mladí Čečenci věří, když Kadyrov říká: “Díky Rusku stavíme mešity, můžeme praktikovat své náboženství, nepálíme Korán, a pokud Rusko prohraje, pak prohrajeme i my. Proto bojujeme na Ukrajině za naše hodnoty a proto je pro nás tato válka svatá, je to džihád proti satanismu.”

Ujišťuji vás, že Kadyrov není loutka, jak se to snaží západní média prezentovat. A ano, vládne republice železnou autoritativní rukou, potlačuje disent… ale ve výsledku je obyvatelstvo Čečenska velmi spokojeno, že žije v míru a věří, že to bylo umožněno díky Ramzanu Kadyrovovi.

Čečenci jsou velmi hrdí na to, že se aktivně podíleli na dobytí Mariupolu. Ale poté odešli do stínu a do popředí se v Bachmutu dostala další osobnost –  Jevgenij Prigožin. A pokud je Kadyrov produktem moci a je s ní spojen, pak Prigožin je naopak mimo moc a není s ní svázán. Kritizuje vojenské úřady. Nejsem si ale jistá, zda si je Putin vědom tohoto konfliktu mezi Prigožinem a vedením ministerstva obrany.

Prigožin vzbuzuje strach v elitě, svými brutálními projevy vyvolává nepříjemný pocit u těch, kteří jsou u moci.

Ale chci zdůraznit, Adriene, že Prigožin nezpůsobuje žádné odmítnutí, nevraživost mezi obyčejnými občany.  Na rozdíl od úředníků se staví k tomuto fenoménu celkem klidně, Prigožin obyvatelstvo vůbec nedráždí.

Je zvláštní, že ve francouzské televizi v poslední době přišla do módy rétorika, podle které je nutné zahájit jednání s Putinem, aby se zabránilo katastrofě v Rusku (s náznakem, dokud se k moci nedostane někdo jiný). 

Ano, ano, jen z tohoto ušlechtilého důvodu je nutné ukončit konflikt, a ne proto, že všichni ve Francii jsou unaveni rostoucími cenami, bojí se konfrontace mezi globálním Jihem a kolektivním západem, kolapsu dolaru jako světové měny a Ukrajina zjevně nechce spěchat do poslední sebevražedné protiofenzívy.

Ale ve skutečnosti Kadyrov a Prigožin západní novináře až tak nezajímají a Adrien Gendre položil svou hlavní otázku, kvůli které byl program vysílán, až na jeho konci.

Otázka moderátora: “Anne, v jakém stavu je teď Rusko? Může se teď rozpadnout, jak říkají analytici v našich programech…?”

Odpověď Anne Nivat: “Adriene, nevydávejte naše přání za realitu.” 

A obličej Adriena (na snímku obrazovky) odráží hloubku zklamání z těchto slov: na konci tunelu není žádné světlo.

“Naprostá většina obyvatel věří, že pouze Rusko jako silný stát může řídit tak rozsáhlé území a neexistuje k tomu žádná alternativa. O žádné hrozbě ruského kolapsu se nemluví.”

Poslední otázka:  “Anne, co se děje v Rusku? Jaký vliv má válka a sankce na jeho obyvatelstvo, má potíže?”

Odpověď : “V Rusku je všechno tak klidné, že když jste tam, máte pocit, že se nic zvláštního neděje. Jako by žádná válka nebyla. Tomu nerozumím, ale Rusové se vůbec neděsí, že dochází k útokům dronů, že jeden dopadl na Kreml. Žádná panika, žádný strach…

… V tuto chvíli nemají sankce na každodenní život obyčejných Rusů žádný vliv, v jejich životě se nic nezměnilo.  Sankce mají navíc často opačný účinek a vedou k nárůstu vlastenectví mezi obyvatelstvem, například přání kupovat ruské výrobky. Často jsem toho byla svědkem. Mluvím o naprosté většině Rusů.

A elity to samozřejmě mají těžké, jsou nuceny platit víc, aby mohly odletět s přestupy na Západ, a oligarchové zase mají smutek – byly jim odebrány jachty…“

Jsem si jist, že po této poslední srdceryvné pasáži o utrpení elit se mnoha milionům soucitných Rusů, skutálela slza po tváři. Chudáci oligarchové bez domova na nádražích, zbavení nemovitostí v zahraničí, jachet a fotbalových klubů… Zatracené sankce.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://bit.ly/3MvIO2C

sdílet na