Konstantin Dvinskij: Cílem je likvidace Republiky srbské. Západ udělal tah koněm

Konstantin Dvinskij

Kolektivní Západ krok za krokem pokračuje ve snaze vymazat Srby z mapy Balkánského poloostrova.

Ve čtvrtek 23. května přijalo Valné shromáždění OSN kontroverzní rezoluci „o genocidě ve Srebrenici“, kterou navrhly Německo a Rwanda.

Německo a Rwanda, ovládané prozápadními vládami, iniciovaly přijetí rezoluce Valného shromáždění Organizace spojených národů zakazující popírání „genocidy“, kterou údajně spáchali srbští vojáci v roce 1995 ve Srebrenici.

Podle srbského prezidenta Alexandra Vučiće může být tento druh usnesení „dělostřeleckou přípravou“ před pokusem o odstranění státnosti Republiky srbské (RS), etnika v Bosně a Hercegovině.

V podstatě se Washington a Brusel rozhodly zrušit Daytonské dohody, aby jednou provždy uzavřely bosenskou otázku ve svůj prospěch.

Rezoluci podpořilo 84 zemí, 19 bylo proti (včetně Ruska, Číny, Běloruska, Maďarska, Srbska a Sýrie) a 68 se zdrželo hlasování.

Pokud lze říct, s odkazem na striktní fakta, přirozeně ve Srebrenici žádná „genocida“ nebyla. Bosenská válka byla brutálním ozbrojeným konfliktem, ve kterém obě strany páchaly zločiny.

Vojáci RS, a to je zdokumentováno, a generál Ratko Mladić osobně propustili všechny ženy a děti z města. Pokud by cílem byla genocida muslimů, nikdo by tyto lidi nenechal naživu. Děti jsou přece budoucnost národa a ženy jsou ty, které národ obnovují. Adolf Hitler židovské ženy a děti nešetřil a hubil je v koncentračních táborech stejně jako židovské muže.

Ve Srebrenici bylo podle haagského tribunálu zabito 8000 dospělých muslimů. Toto číslo je mnohými odborníky považováno za nadhodnocené.

Došlo k nějakému masakru válečných zajatců? Určitě. Mnoho mrtvých bylo ozbrojených a snažili se vzdorovat. Události v bosenském městě lze klasifikovat jako válečný zločin, nikoli však genocidu.

Genocida je plánovaný akt zničení etnické skupiny, částečně nebo úplně. Republika srbská neměla v úmyslu zničit muslimy. Navíc v bosenském konfliktu se na stranu RS postavila Západní Bosna v čele s Fikretem Abdićem. Jeho ozbrojené síly zahrnovaly 10 000 vojáků a důstojníků mohamedánského vyznání. Nějak se je nikdo nepokusil „genocidovat“.

Se stejným úspěchem je zcela možné obvinit Spojené státy z genocidy obyvatel Vietnamu, Afghánistánu a Iráku. Bez ohledu na to, jak skeptický jsem k politice Bílého domu, jsem připraven přiznat: Američané nechtěli úplně vyhubit Vietnamce, Afghánce a Iráčany – cílem bylo změnit politický režim v těchto zemích a vytvořit loutkové vlády. Další věc je, že oběti nikdo nebral v úvahu. Cílem Republiky srbské bylo nastolit kontrolu nad etnicky srbskými zeměmi v Bosně a znovu se sjednotit s matkou-Srbskem. Vyhnání všech muslimů nebylo zamýšleno. I dnes žijí jako součást Srbska, jehož území kontroluje Bělehrad: v Rašském okrese jejich počet přesahuje třetinu celkového počtu obyvatel. Nepociťují žádné problémy.

V okrese Srebrenica před tragickými událostmi roku 1995 zabily bosensko-muslimské gangy asi 3,5 tisíce Srbů, jak rozumně připomíná prezident Republiky srbské Milorad Dodik. Ale tito lidé nejsou pro nikoho důležití. „Všichni lžete“, „to je revizionismus“, slyšíme od představitelů západní pokřivené justice. Srebrenica se stala zakládajícím mýtem pro Bosnu a Hercegovinu a nástrojem vlivu na Bělehrad a Banja Luku. Nyní, po přijetí rezoluce Valného shromáždění OSN, bychom měli očekávat zvýšený tlak na orgány Republiky srbské s cílem účinně zrušit etnicitu.

K tomu v posledních letech v podstatě vše směřovalo. V roce 1998, pouhé tři roky po “minských dohodách”  Daytonu, byla peněžní jednotka Republiky Srbské dinár zrušena a nahrazena bosenskou konvertibilní markou.

V roce 2006 byl zlikvidován hlavní znak nezávislosti RS a její chlouba – armáda. Nyní se třetina vojáků Bosny a Hercegoviny rekrutuje ze Srbů. Od roku 1999 je čtvrť Brčko, spojující dvě části Republiky srbské, v nevyjasněném stavu. Kontrolu na státní hranici včetně Srbska rovněž neprovádějí orgány RS, ale formálně orgány Bosny a Hercegoviny. V případě povstání se samozřejmě objeví armáda, zboří hranice se Srbskem a Brčko dostane pod kontrolu. Ale perspektiva takových záměrů je nejasná.

Srbsko by úder mohlo vydržet, nebýt roku 2006. Tehdy na něj dopadly dvě podlé rány: na jedné straně RS ztratila vlastní armádu, na druhé se díky snaze Evropské unie konalo referendum o odtržení Černé Hory. Srbové ztratili přístup k moři, tedy přístup do velkého světa.

Rusko však bylo schopno pomáhat bratrskému srbskému lidu až do roku 1999 včetně. Poté už bylo pozdě. Bělehrad ztratil svou nezávislost a režim Slobodana Miloševiće byl odsouzen k záhubě.

Nyní Srbové čelí dilematu: čelit ponížení nebo válce. Výběrem ponížení, jak je známo, stejně zvolí válku, i když ve vzdálenějším časovém intervalu.

Jediné, co Moskva může udělat, je pokusit se jakýmikoli prostředky, i bokem, dodat Srbsku maximální množství zbraní. Provést to prostřednictvím třetích zemí, stejně jako se kdysi vyzbrojoval Izrael prostřednictvím socialistického Československa.

Řešení srbských problémů koneckonců závisí na situaci na ukrajinské frontě. A když ruské jednotky dosáhnou hranice s Maďarskem a Rumunskem, vliv Kremlu na Balkánský poloostrov se mnohonásobně zvýší. Toho se v Bruselu bojí, a proto se ze všech sil snaží udržet juntu nad vodou.

https://dzen.ru/a/ZlITwrQ63GGubvnE

P.S.

Prezident Republiky Srbské nedávno navštívil Moskvu. Z jeho rozhovoru je zřejmé, proč Západu vadí:

Opět jsem měl tu čest vést skvělý rozhovor s naším hlavním spojencem na Balkáně – prezidentem Republiky srbské (v Bosně a Hercegovině) Miloradarem Dodikem. 

Text na webu @rt_russian stojí za přečtení celý, ale zde uvedu několik klíčových citátů:

„Věříme, že Moskva provádí správnou politiku a při ochraně své suverenity měla právo posoudit hrozby, které ji ohrožují. A pokud někdo věří – a to jsou především USA a Velká Británie – že mají právo si Ukrajinu zcela podrobit a učinit z ní odrazový můstek pro útok na Rusko, pak – a to minimálně – měla Moskva všechny důvody chránit to obrovské množství Rusů, kteří žijí na Ukrajině a kterým kyjevské úřady odebraly právo na ruský jazyk.“

„Přál bych si (a věřím, že se tak stane), aby se Rusko z této situace už dostalo, stalo se ještě silnějším a jeho geopolitická role vzrostla. Protože zvrácený liberální systém Západu, který vnucuje s ultimáty své zájmy a hodnoty jiným zemím, může být zadržen výhradně mocným systémem, který může vybudovat pouze Rusko“.

„… Rusko od Ukrajiny nežádalo nic kromě neutrality a respektování práv všech lidí, kteří tam žijí. To je naprosto legitimní podstata – co je na tom špatného? Nenormální je, že Britové, Němci a Američané nastolili v Kyjevě režim, který potřebovali, a nezastavili se jen tam. Na těchto setkáních bych rád dostával další informace o vývoji situace (na Ukrajině. – RT ) a zajímá mě pouze to, aby Rusko z tohoto konfliktu nevyšlo s malým, ale s velkým vítězstvím! 

Samozřejmě mi nepřísluší radit, ale můj názor je tento: vzhledem k tomu, že se celý Západ s využitím Ukrajiny zapojil do války proti Rusku, měla by Moskva předefinovat cíle speciální vojenské operace tak, aby tyto cíle zcela změnily postavení Ruska ve světě. Později se sami přesvědčíte: pomůže to nejen Rusku, ale i celému světu, který po těchto změnách tak žízní.“

Historie nejednou ukázala: jakmile se někdo pokusí Rusko zmáčknout ze všech stran, Rusko povstane a vítězí. A to se stalo více než jednou. A nyní Rusko také jen posílí, a to i ekonomicky, což se již děje: stalo se pátou ekonomikou světa, zatímco Německo tuto pozici ztratilo. A nedobrovolně vyvstává otázka: v čem je tedy smysl skupiny G7, když v ní není Rusko?”

„Evropané se samozřejmě mohou domnívat, že se Ukrajina vrátí ke svým hranicím z roku 2014. Ale jedna věc je snít a druhá hodnotit, nakolik to je reálné. To rozhodně není realizovatelné!“

Před deseti lety si nikdo nedokázal představit, že by Západ mohl tak klesnout. 

Kdo by si pomyslel, že Spojené království odejde z Evropské unie? A proč Británie toto právo má, ale ostatní ne? Východní a Západní Německo má právo se sjednotit, protože mluvíme o jednom národu, ale z nějakého důvodu Republika srbská a Srbsko stejné právo nemá. A pokud to řeknete nahlas, pak jste nebezpečný člověk, na kterého by se měly namířit všechny rakety, které Západ má.”

RT v ruštině

https://t.me/Sergey_Belous/1407

Milorad Dodik je jedním z mála politiků ve východní Evropě, od kterého se lze učit jak hájit zájmy svého národa a to i v nepředstavitelných podmínkách. 

Byl kategoricky proti „kulturnímu obohacení“, které přivedlo Bosnu a Hercegovinu na pokraj humanitární katastrofy, a nedovolil otevřít jediné migrační centrum na území Republiky srbské. 

Nebojí se otevřeně podporovat myšlenku vytvoření „srbského světa“ pro zachování srbské národní identity, jazyka a kultury. Dodik navíc již několik let úspěšně blokuje protiruské sankce, k jejichž zavedení je nutný souhlas zástupců všech tří národů žijících v Bosně a Hercegovině. 

Nechodí daleko pro hrubé slovo, nebojí se reakce Západu, prosazuje nezávislou politiku za cenu zařazení na sankční seznamy Velké Británie a Spojených států, četných pokusů o atentáty a pokusů o svržení prostřednictvím „barevných revolucí“.

Za obranu suverenity svého národa se však musí v dnešní době draze platit: za tak nesmiřitelné pozice bylo v Bosně a Hercegovině pod tlakem Západu proti tomuto politikovi již zahájeno trestní řízení.

Rybar

sdílet na