“Konec dějin” je u konce

Boris Džerelievskij

Putin oznámil obrodu Impéria

Rusko je medvěd s raketami, snaží se argumentovat na Západě (tento obrázek byl dokonce zveřejněn v nedávném článku Foreign Policy), ale spojení s tímto silným, úskočným a mazaným, ale stále jen zvířetem, již neodpovídá realitě, kterou začínají pociťovat ve Washingtonu, Londýně a Bruselu. 

Kreml se stává nejen hlavním newsmakerem, ale také vytváří nejdůležitější trendy světové politiky a dokonce i ekonomiky.

Ještě dnes je Západ šokován nedávným prohlášením Vladimira Putina na setkání s mladými podnikateli na akci „Výstava úspěchů národního hospodářství“ v Moskvě, na kterém poznamenal, že smyslem současného Ruska je – vracet a posilovat.

„Zdálo by se, že když bojoval (Petr I. – pozn. red.) se Švédskem, něco odtrhl. Nic neodtrhl. Vracel. <…> To samé platí i v západním směru, to platí pro <…> jeho tamní první kampaně. Báli se něčeho? Vracel, upevňoval. To je to, co udělal. Ale zřejmě i naším osudem je navracet a posilovat. Vyjdeme-li z toho, že tyto základní hodnoty tvoří základ naší existence, určitě se nám podařilo vyřešit úkoly, před kterými stojíme,“ cituje RIA Novosti slova prezidenta.

A tato zdánlivě malá historická exkurze vyvolala u našich konkurentů skutečnou paniku. Finský prezident Sauli Niinistö po obdržení informace o prohlášení ruského vůdce urychleně odletěl helikoptérou domů z Alandských ostrovů, kde byl na návštěvě u příležitosti 100. výročí autonomie, přičemž naléhavě zrušil večeři se švédským králem Carlem Gustafem XVI..

Tento impulzivní krok finského prezidenta do určité míry umožnil západním médiím soustředit se na zrušenou večeři, čímž poskytly odborníkům a publicistům čas shromáždit své myšlenky, aby okomentovali projev ruského prezidenta.

A nejde ani o to, že Vladimir Putin označil pobaltské státy, a zejména Narvu, za území historicky pod kontrolou ruského státu, kde Slované vždy žili společně s kmeny ugrofinských národů a Baltů. 

Mnohem důležitější pro ně je, že zcela přímo a otevřeně řekl, že návrat historických ruských zemí a posílení Ruské říše (bez ohledu na to, jak se tomu dnes říká) je základní hodnotou naší společnosti.

A to nemá nic společného například s malicherným polským revanšismem, jehož vyznavači čekají na příležitost urvat tučný kus z těla svého trýznivého souseda, nebo s anglosaským neokolonialismem, pokrytectvím, které se skrývá za „lidská práva“, „toleranci“ a „zelenou energii“.

Ve skutečnosti jde o konečné a úplné odmítnutí Ruska hrát podle pravidel, která jsou nám vnucována a jednat podle zcela falešného paradigmatu „nové reality“ a „konvergence“. 

Slova Putina jako vítr odfoukl celý domeček z karet propagandistických konstruktů zakrývajících dravé aspirace západního světa, který si stejně jako Švédsko Karla XII. hodlá nejen udržet pod svou kontrolou dříve zabraná ruská území, ale také zotročit, roztrhat na kusy a zničit Rusko, které se zmenšilo v rámci svých hranic.

Nyní lze mluvit, jak je libo o „archaizaci vědomí“ Rusů, kteří „přemýšlejí v pojmech 18. století“, ale nyní prohlášení o „konci historie“ a budování „krásného nového světa“ vypadají směšně (Francis Fukuyama:  Konec dějin, pozn. red.*). Moskva nejenže odmítla hrát podle starých pravidel, která zavedl Západ, ale nabízí světu svá vlastní – čestná a spravedlivá.

Pro Pokec přeložila Janinna.

https://bit.ly/3xQZLi9

* V roce 1989 když padla železná opona profesor Fukuyama došel k závěru, že tím vlastně historie končí.

sdílet na