historiepolitika

Kiska: Musíme odmítnout zpochybňování ukrajinského hladomoru

Je morální povinností zemí nezapomenout na hladomor ve 30. letech 20. století a dělat vše, aby se taková tragédie nikdy neopakovala. Na prezidentském fóru u příležitosti 85. výročí hladomoru na Ukrajině to v sobotu prohlásil prezident SR Andrej Kiska.

“Musíme jednoznačně odmítnout každý pokus ospravedlnit tyto smrtelné praktiky nebo popírat tuto událost prostřednictvím manipulace a propagandy,” dodal.

Podle Kisky utrpení lidí během tohoto hladomoru nedokáže zachytit žádná statistika.
“A žádná doba není dostatečně dlouhá na to, abychom zapomněli. Zapomněli na matky a otce, syny a dcery, prarodiče a milované, kteří zemřeli hlady jen pro kruté a úmyslné rozhodnutí stalinistického Sovětského svazu. Rozhodnutí obětovat miliony lidí nemocné touze po moci. Sledoval tím jeden cíl – zlomit odhodlání lidí chránit způsob života jakým žili, své rodiny a půdu,” míní slovenská hlava státu.

Soustrast Kiska vyjádřil i dalším národům, které hladomor zasáhl – kromě ukrajinského i ruský, kazašský, moldavský a běloruský.

Ukrajinský prezident Petro Porošenko ve svém proslovu zdůraznil, že způsobení hladomoru bylo jedním z největších zločinů proti lidskosti.

“Nešlo o přírodní katastrofu ani tragické okolnosti, šlo o plán kremelského kabinetu, jak oslabit ukrajinský národ,” upozornil. Porošenko.

https://spravy.pravda.sk/svet/clanok/492866-kiska-musime-odmietnut-spochybnovanie-ukrajinskeho-holodomoru/

*****

Jedním z nejstrašnějších a destruktivních mýtů o Sovětském svazu je lež o “krvavém režimu” Stalina, který údajně zničil desítky milionů nevinných lidí.
Jen málo lidí ví, že tento mýtus byl vytvořen nejprve v Hitlerovském Německu a teprve později ho USA použily v informační válce proti sovětské civilizaci.

Nehledě na řady fundamentálních výzkumů, založených na faktických materiálech archivů, ukazující na neopodstatnění obvinění Josifa Stalina z masové represe a teroru, falešné mýty, podporované kritiky jako Solženicyn, Radzinskij, Suvorov-Rezun, i nadále převažují v informačním poli jak Ruska tak i světového společenství.

Špinavá práce znevažování ruské a sovětské historie pokračuje v rámci globální historické a informační konfrontace mezi ruskou civilizací (Ruskem) a Západem.
I občané Ruska (zejména mladí lidé), nemluvě o Ukrajincích a dalších obyvatelích v bývalých sovětských republikách, pokračují ve vyprávění hororových příběhů o smrti a vraždách v pracovních táborech GULAG (Generální ředitelství táborů a vazebních zařízeních), příběhy o milionech lidí, kteří zemřeli hladem, úmyslně zničené Sovětským svazem, o údajném záměru hladomoru na Ukrajině, o nelidské krutosti sovětského trestního systému, o “nejkrvavějším na světě”.

Represe proti kulakům a “páté koloně” získávají v těchto příbězích naprosto fantastický rozměr a Stalin se stává zlodějem a zločincem v doslovně galaktickém měřítku.
To vše se nakládá na obraz SSSR-Ruska ve světě – jako “říše zla” a “ruský Mordor”, kde žijí “zuřiví” moskovci, primitivní vatniki, připravení utopit v krvi všechny jinak smýšlející a taková individua zahnat do svých „koncentračních táborů“.

Paul Joseph Goebbels

Mýtus “krvavého stalinistického režimu” byl vytvořen
v Hitlerově Německu.
Poté, co se nacisté dostali v Německu k moci, použili odpovídající informační a psychotechnologické praktiky zacházení s obyvatelstvem.

Ministr propagandy byl Joseph Goebbels, který obyvatelům Velké Germánie implantoval sny o rasově čistém národě a říši s obrovským životním prostorem.
Tento obytný prostor zahrnoval území na východ od Německa, ruské země, včetně Malého Ruska – Ukrajiny.

Dobytí životního prostoru znamenalo velkou válku, válku se SSSR. Proto nacistická propagandistická služba vedená Goebbelsem zahájila informační kampaň kolem údajné genocidy organizované komunisty na Ukrajině, hrozný hladomor organizovaný osobně Stalinem.

Cílem nacistické propagandy bylo připravit světovou komunitu na “osvobození” Ukrajiny německými jednotkami od “krvavého bolševického zla”.

Později ukrajinští nacisté (Bandera) použili stejnou lež
o úmyslném hladomoru lidí z Malého Ruska na Ukrajině.

 

V USA probíhala stejná informační kampaň proti socialismu, SSSR a Stalinovi, kterou osobně rozpoutal největší mediální magnát, zakladatel holdingu „Hearst Corporation“ a přední vydavatel William Randolph Hearst.
Vytvořil zpravodajský průmysl a vynalezl vydělávání peněz na klepech, pomluvách  a skandálech (“žlutý tisk”).

William Randolph Hearst

Hearst se stal jedním z nejbohatších lidí na světě a jednou
z nejvlivnějších osobností.
Ve čtyřicátých letech minulého století tedy společnost Hearst vlastnila 25 denních tiskovin, 24 týdeníků, 12 rozhlasových stanic, 2 světové zpravodajské agentury, jednu společnost produkující nové filmy, filmové studio Cosmopolitan atd.
Jeho noviny byly denně prodávány v milionech výtisků.
Formoval názor milionů Američanů.

Kromě toho, miliony lidí po celém světě obdržely informace publikované v tisku Hearsta prostřednictvím zpráv od zpravodajských agentur, filmů a novin, které byly překládány
a tisknuty ve velkém množství po celém světě.

V roce 1934 přicestoval Hearst do Německa, kde byl Hitlerem přijat jako host a přítel. Po této návštěvě byly americké noviny naplněny hororovými příběhy, které se odehrávaly v Sovětském svazu – vraždy, mučení, genocida, otroctví a hladomor mezi lidmi.

Jednou z prvních kampaní informačního průmyslu Hearsta proti Sovětskému svazu byla neustále opakovaná otázka milionů lidí, kteří zemřeli na hladovění na Ukrajině. Americký tisk prohlásil, že 6 milionů lidí zemřelo na hladovění v SSSR.

Ve skutečnosti v SSSR na počátku třicátých let došlo k hrozné tragédii související s rolnickou otázkou v Ruské říši, událostmi revoluce a občanské války a rolnickou válkou během turbulencí – smuty, v letech 1917-1920,
a třídní bitvy v sovětském Rusku.

Mapa hladomoru z roku 1932 – 1933

To vedlo k nestabilitě zemědělské výroby (plus chyby a možná i sabotáž některých trockistických manažerů, skrytých nepřátel Stalina a jeho projektu) a snížení výroby potravin v řadě oblastí SSSR, včetně Ukrajiny.
Nedostatek potravin oslabil lidi, což způsobilo epidemii.

Stojí za zmínku, že masové nemoci tehdy byly rozšířené.
Třeba v letech 1918 – 1920 chřipková epidemie –španělská chřipka, která zasáhla lidi vyčerpané první světovou válkou – nehygienické podmínky, přeplněnost vojenských táborů a uprchlických táborů.
Více než půl miliardy lidí bylo nakaženo a 50-100 milionů lidí zemřelo (2,7-5,3% světové populace).

Výsledkem bylo, že z popudu německého nacistického režimu byl ve světě vytvořen obrovský mýtus,
že bolševici úmyslně zabili miliony lidí, vyhladili je hladem, ano a ještě na národnostním základě – zabíjeli většinou Ukrajince.

Na vlně kampaně zahájenou tiskem proti “hladomoru organizovanému komunisty” se nikdo nijak zvlášť nezajímal o protiargumenty Moskvy a o rozbor této lži.

Jen tak mimochodem, v této metodě informačních válek se v moderním světě nic nezměnilo.
Například “případ Scripal”……. I zde je zřejmé, že na Západě lžou.
Verze britských úřadů se zhroutila téměř okamžitě.
Nicméně úvahy a argumenty Moskvy nejsou pro nikoho zajímavé.

Vládci Londýna a Washingtonu ovládají hlavní média světa a mohou vytvářet informační obraz mezi většinou západních obyvatel a celou světovou komunitou.
A všechna vysvětlení Moskvy jsou marná – oběť už byla jmenována.

Ještě jeden kamínek do celkové mozaiky – “Rusko – říše zla”, “Ruský Mordor”:

Spojené státy poskytly německému nacistickému režimu nejen materiální, finanční, ekonomickou, technologickou podporu, ale i informační.
S plnou podporou Washingtonu a Londýna získal projekt “Hitler” v Německu sílu, podmanil si většinu Evropy
a pak se vydal na “křížovou výpravu” proti SSSR.
Na Západě vytvořili mýtus o “červené nákaze”, která údajně připravovala úder na Evropu a zničila národ na „podřízeném území“, miliony, desítky milionů lidí na Ukrajině.

Tak si vládci Západu snažili udržet nadvládu nad většinou planety a svou vlastní kanibalistickou, dravo-parazitickou podstatu.
Nacistický režim v té době obdržel obrovskou informační podporu, sám Hitler byl oblíbenou osobou.
A všichni podněcovali tehdejší světovou komunitu a očerňovali vývojový projekt Sovětského svazu.

Stojí za zmínku, že na rozdíl od lživé světové propagandy, která vše svaluje na  poražené světové války – Německo a Japonsko, USA a Británie sponzorovaly nacisty v Německu, pomáhaly je přivést k moci, finančně pomáhaly vytvořit silný vojensko-průmyslový komplex v Německu.
Mnichovská dohoda dala Hitlerovi jasně najevo, že Evropu má k dispozici a že cesta na východ je otevřená.

Hitlerovi bylo umožněno vytvořit silnou koalici proti komunismu a SSSR.
A Spojené státy a Británie umožnily Hitlerovi zahájit světový masakr.
A skuteční vládci Francie, kteří znali uspořádání a úkoly nové světové války, kapitulovali před Německem téměř bez boje, po takzvané “Podivné válce”, zabezpečujíc Třetí říši ocelový týl pro agresi proti Rusku-SSSR.
Anglie tajně slíbila, že nezačne “druhou frontu” (mise R. Hesse), zatímco Hitler bude bojovat na východě.

Musíme tedy vždycky pamatovat na to, že to byla Anglie a Spojené státy, které rozpoutaly druhou světovou válku (jako před tím první světovou válkou a desítky dalších malých a velkých válek, povstání, převratů a revolucí po celé planetě), smrtící válku za úplné zničení ruské civilizace, ruského superethnosu a vyhlazení všech Slovanů bez výjimky.
Že právě Londýn a Washington byly a stále jsou hlavními nepřáteli všech Slovanů.
Německo, stejně jako Japonsko, bylo jenom beranidlem.

Rusko, Německo a Japonsko nemají zásadní rozpory, jejich strategická aliance by mohla zastavit agresi a dravou aspiraci nenasytné angloamerické chobotnice.
Proto Londýn a Washington se všemi silami snaží rozhádat Rusy, Němce, Japonce, aby je postavili proti sobě a oni z toho dostaly množství výhod a hlavní cenu – nadvládu nad planetou.

Lež o “hladomoru pořádaném bolševiky” existovala “potichu” až do 80. let, kdy se jí dostalo nového dechu. Několik generací lidí na Západě vyrůstalo na této lži a tudíž mělo negativní pohled na socialismus a na Sovětský svaz.

V osmdesátých letech bylo rozhodnuto o osudu Západu a USA.
Západní projekt, kapitalistický systém, který je založen na neustálém rozšiřování prostoru pro loupež
a odsávání zdrojů, byl na pokraji zničení.
Západ umíral, protože socialistický tábor nedovolil západním korporacím, aby z něj odčerpaly zdroje a energii.
Sovětský svaz byl na vrcholu vojenské i vesmírné síly, bylo nemožné vyhrát vojenskými prostředky.
Počet obyvatel SSSR byl morálně stabilní, ekonomika jako celek byla soběstačná.
Jedinou cestou k vítězství bylo –  rozpadnout se, “rekódovat” sovětskou věrchušku, aby sama zničila sovětský projekt a civilizaci. Proto na Západě zahájili novou rozsáhlou informační kampaň proti ruské ” říši zla”.
Tuto novou “křížovou výpravu” vedl americký prezident Ronald Reagan.

Začíná nové období podněcování rusofobie.
Jeden z nejoblíbenějších amerických autorů, který barvitě popisoval masový teror v SSSR, byl Robert Conquest.
Reagan dokonce nařídil, aby mu napsal materiál pro prezidentskou kampaň v roce 1984, aby “připravil americký lid na sovětskou invazi”.
Text dostal označení “Co dělat, když přijdou Rusové? Průvodce přežití“.

Bývalý zpravodajský důstojník a diplomat, Conquest, byl profesionálním propagandistou. Pracoval na oddělení pro informace v oblasti zahraničních věcí, založené v boji proti sovětské propagandě, poté se stal “svobodným” spisovatelem a historikem, ale pokračoval v práci starým antisovětským směrem.
Získal slávu v roce 1968 po vydání knihy “Velký teror“: Stalinovy ​​čistky třicátých let.
Práce byla založena především na informacích ohlášené v čase „Chroščovova rozmrazení“ (kdy Chruščov zahájil de-stalinizaci v SSSR), obsahovala také informace získané od sovětských emigrantů a exulantů, včetně utečenců – ukrajinských nacistů a válečných zločinců.

Podle Conquesta Stalinův hladomor a teror zavinily smrt 15 až 20 milionů lidí. V roce 1986 vydal Conquest knihu „The Harvest of Sorrow: sovětská kolektivizace a teror hladem“, věnovaná je hladomoru na Ukrajině a dalších částech SSSR.
V knize uvedl, že miliony rolníků zemřelo v důsledku hladovění, deportací do pracovních táborů a poprav.

Později byl podvod Conquesta odhalen. Kanadský novinář Douglas Tottl  odhalil falšování tohoto anglického zpravodajského důstojníka a profesionálního propagandisty v knize „Podvody, hlad a fašismus. Mýtus o genocidě na Ukrajině od Hitlera po Harvard. ”
Tato kniha byla publikována v roce 1987 v Torontu. V ní Tottl poukázal na to, že hrozné fotografie hladových dětí byly pořízeny v době hladovění při občanské válce.
Dalším příkladem, který odhalil lží Conquesta, byla skutečnost, že novinář Thomas Walker, který dlouho poskytoval americkému historikovi aktuální fotografie a zprávy z hladovějících oblastí Ukrajiny, nikdy nebyl na Ukrajině.

Tak byla na Západu odhalena lež o milionech lidí, kteří zemřeli “hladověním speciálně organizovaným Stalinem” – pokud zcela pomineme ruské zdroje.
Ale dílo již bylo hotové, pravdivý příběh nemohl proniknout do moře lží……. Na Západě vedli informační válku proti SSSR a používali falešné materiály, které byly vynalezeny ještě ve Třetí říši.

Hlad byl, to nikdo nezpochybňuje, ale nejednalo se o hladomor organizovaný Stalinem a už vůbec ne cíleně zaměřený k vyhlazení Ukrajinců.

https://topwar.ru/145882-mif-krovavom-genocide-stalina-na-ukraine.html

 

sdílet na

5 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Administrátor
25. 11. 2018 22:02
Ohodnotit příspěvek :
     

Jak někdo, může Porošenkovi podat ruku,…?

Editor
25. 11. 2018 22:29
Ohodnotit příspěvek :
     

Na nejúrodnějších částech tehdejší Ukrajiny ve 20 letech mimo jiné probíhaly boje jednak s Intervencí, jednak s Poláky. Těžko předpokládat, že by tehdy na takovém území někdo sel, sklízel a oral. Osiva až tolik nebylo. Neúroda byla i v Haliči, tam toho jídla také nebylo mnoho ,to nebyl SSSR, to bylo Polsko, v Rumunsku a Bulharsku také a tam navrch ani válka nebyla ani tam neměli komunisty. V prvních poválečných letech toho jídla nebylo v Evropě nikde moc. Při problematickém zásobování v 20. a 30. letech 20.století pochopitelně nebyla situace vůbec dobrá, dovoz z jiných částí SSSR byl možný jedině vlaky a těch jednak nebylo dost a jednak infrastruktura nebyla tak hustá. Zemědělství bylo závislé na koních a kravách, traktory nikde moc nebyly, jejich výroba se teprve rozbíhala a to nejen v SSSR. V současnosti to na UA s jídlem z vlastních zdrojů nevypadá také moc dobře. A to tam fakt Stalina už dlouho nemají, ani jeho tehdejší pravou ruku Chruščova.