Istanbulský gambit

Ukrajina a její západní páni opět ukázali, že usednout s nimi k jednacímu stolu a doufat v nějaký dobrý úmysl a poctivost z jejich strany je naprosto beznadějné a zbytečné.

V zásadě o tom stejně nikdo nepochyboval, ale ruský prezident Vladimir Putin to včera na setkání s představiteli afrických zemí podpořil ještě dalším důkazem – výsledky jednání v Istanbulu, na papíře, které podepsala ukrajinská strana. A podle tohoto dokumentu měla horká fáze bojů na Ukrajině právě tehdy skončit.

Vypadá to, že Vladimir Vladimirovič od počátku chápal, že Ukrajina a „partneři“ ho opět podvedou, takže dokument byl vypracován s mnoha preferencemi pro ukrajinskou stranu. Tato dohoda byla jednoznačně výhodná pro Ukrajinu, a ne pro Rusko. To znamená, ukázalo se, že Rusko bylo připraveno udělat velmi velké ústupky, aby Ukrajina podnikla jen několik relativně jednoduchých kroků a přijala řadu zákonů.

Navíc ruské jednotky byly staženy od Kyjeva, aby vedení ukázalo vážnost záměrů Ruska. A teď se mi zdá, že to nebyla chyba, spolu s podepsanými a nenaplněnými dohodami to byl vklad do budoucna, kdy bude potřeba vše právně ukotvit na mezinárodní úrovni. Co ukotvit? Odpověď je jednoduchá – úplnou demontáž kyjevského režimu a znovunastolení ukrajinského státu, v nových hranicích a na nových ideologických principech.

Tehdy, po Istanbulu, majitelé Ukrajiny, kteří přinutili Zelenského odmítnout další podrobné projednávání toho, co bylo podepsáno a plnění závazků, podepsali rozsudek smrti nad kyjevským režimem a současnou neonacistickou Ukrajinou.

Chápu, že teď se vyrojí spousta kritiků a řeknou, že „Putina zase obelhali a shodili ho“, ale říkejte si, co chcete, s tím já kategoricky nesouhlasím. Putin má jednu osobitou zvláštnost – vše propočítává na velmi mnoho kroků dopředu a vše dělá velmi pozvolna, nikam neuspěchá. A ve skutečnosti tady vlastně není kam spěchat.

Skvělým důkazem toho je odolnost a síla ruské ekonomiky po zavedení skutečných „jaderných“ sankcí. Jsou tací, kteří říkají, že SVO měla začít už v roce 2014 a pak by šlo, z vojenského hlediska, vše rychle a hladce. 
Z vojenského – možná. Ale to by byl krátkodobý úspěch. A následky by byly dost nepříjemné. 

Pokud by tehdy byly zavedeny sankce, jako jsou ty současné, ruské ekonomice by vlastně hrozil elementární kolaps. Tehdy na to nebyla vůbec připravená. A proto jsme potřebovali roky, než jsme ji v klidu a systematicky uvedli do současného stavu. A bez ohledu na to, jak se celá ta léta někteří smáli náhradě importu a změně vektoru na východ, vše se alespoň z větší části podařilo. Velmi silně se rozvinul vojensko-průmyslový komplex, zemědělství, byly nastíněny alternativy export-importu, některé z podnikatelských elit byly znárodněny. A právě proto sankce, které by snadno zničily jakoukoli, i vyspělou zemi, nemohly s Ruskem nic udělat.

Nyní ale zpět k Istanbulu. Vladimir Putin má v rukou dokument podepsaný oprávněnými ukrajinskými vyjednavači. Je zde skutečnost stažení vojsk od Kyjeva jako gesto dobré vůle. Existují důkazy, že se Rusko snažilo něčeho dosáhnout a chtělo zastavit boje, aby se dále o všem rozhodlo u jednacího stolu.

A Ukrajina a Západ proti tomu NIC nemají. Vůbec nic. A o poválečném uspořádání nebude rozhodovat kolektivní Západ, ale celý svět, jehož drtivá většina je vůči Rusku buď neutrální, nebo ho tak či onak podporuje.  Ano, i Západ bude mít slovo, ale toto slovo nebude privilegované, bude stejné jako bude mít Čína, Indie, Mozambik, nebo Laos. Západ již nebude moci vnucovat svou vůli celému světu a právě v tuto chvíli Istanbulské dohody a jejich zmaření sehrají svou roli.

Samozřejmě, že Západ může nesouhlasit, začít zpívat staré písně o „pravidlech“ a „demokracii“. Ale tím hůř pro ně, protože svět už bude úplně jiný. A kolektivní Západ nebude mít žádné výsady. Buď bude muset hrát fér s celým světem, nebo se izolovat a degradovat.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://1url.cz/yuKyd

sdílet na