Indian Punchline: Rusko připravuje odvážný nový svět

 M. K. BHADRAKUMAR

Páteční oznámení ruského prezidenta Vladimira Putina, že bude usilovat o znovuzvolení na páté funkční období, nebylo žádným překvapením. Pozoruhodné je, že se tak stalo na kremelském ceremoniálu předávání medailí Hrdina Ruska vojenskému personálu, který se zúčastnil vojenské operace na Ukrajině.

Putin odpověděl v reakci na výzvu hrdiny Doněcké lidové republiky Arťoma Žogy, velitele slavného praporu Sparta (který nahradil svého syna Vladimira, který zemřel ve věku 28 let v roce 2022 a posmrtně mu byl udělen titul „Hrdina Ruska“), že celý Donbas by si přál, aby se voleb zúčastnil. Není pochyb o tom, že plukovník Žoga vyslovil společné přání ruského lidu. 

Ukrajinská válka se ukázala být určující událostí v politickém životě Putina. Když speciální vojenská operace koncem února 2022 začala, došlo zpočátku k určitému mylnému úsudku, že půjde o krátkodobou záležitost a prezident Volodymyr Zelenskij přijme ruskou nabídku k vyjednávání. Ale v čem se Moskva ošklivě zmýlila, bylo to, že nepředpokládala, že USA se s takovou chutí pustí do zástupné války a zmanipulují Zelenského, aby neusiloval o mír. (Viz vynikající popis v angličtině Americká sabotáž Istanbulské dohody s názvem Mír pro Ukrajinu napsaná významným německým triem – diplomatem, historikem a generálem.)  

Putin nakonec speciální vojenskou operaci změnil tím, že provedl taktické stažení jednotek v severních sektorech, což umožnilo velkou mobilizaci jednotek k vedení opotřebovací války a nařídil účinné víceúrovňové opevnění frontové linie. Při zpětném pohledu jeho vojenská rozhodnutí otočila vývoj války a ruské zbraně a vojenská technologie předčily to, co USA a NATO dodaly Kyjevu. 

V této chvíli ruské síly postupují vpřed po celé 900 km frontové linii a tato hybnost je může přenést daleko, dokonce i přes Dněpr. Krym a Černé moře nejsou ve vážném ohrožení; čtyři nová území jsou bohatá na zdroje a Rusko kontroluje všechny přístavy ve strategickém Azovském moři, které je důležitou přístupovou cestou pro Střední Asii z Kaspického moře přes Volžsko-Donský průplav. 

Přestože se USA nepodařilo dosáhnout vojenského vítězství na Ukrajině, Bidenova administrativa se pokusí prodloužit konflikt co nejdéle i v roce 2024 v naději, že vykrvácí Rusko ve vyčerpávajícím boji jako v Afghánistánu v osmdesátých letech. Ale je to marná naděje. 

Sergej Naryškin, šéf ruské zahraniční zpravodajské služby, napsal minulý týden v časopise agentury Rozvědčík (The Intelligence Operative), že „existuje vysoká pravděpodobnost, že další podpora kyjevské juntě, zejména s ohledem na rostoucí ‚toxicitu‘ ukrajinského tématu pro transatlantickou jednotu a západní společnosti jako celku, urychlí úpadek mezinárodní autority Západu”.

„Samotná Ukrajina se promění v ‚černou díru‘ pohlcující materiál a lidské zdroje, čím dál to půjde,“ pokračoval.

„USA nakonec riskují vytvoření ‚dalšího Vietnamu‘, se kterým se bude muset vypořádat každá nová americká administrativa, dokud ve Washingtonu nepřevezme vládu nějaký rozumný člověk, který má odvahu a odhodlání prolomit tento začarovaný kruh”.

Ukrajina zůstane pro Rusko prioritním tématem, a to je jeden z hlavních důvodů, proč ruská elita a celý národ chtějí, aby Putin zůstal u moci až do roku 2030.

Jádrem věci je, že Putin také brilantně upravil ekonomickou a sociální politiku tak, aby chránila obyčejné Rusy před těžkostmi, které jsou vlastní „válečné ekonomice“. Život jde dál a „nová normalita“ funguje dobře. 

Putin zmařil cíl USA uvěznit Rusko ve zjevné bažině – poslat ruskou ekonomiku do vývrtky a podnítit sociální nespokojenost a vytvořit podmínky pro povstání proti režimu – oslabit Rusko a odstranit ho z globální scény jako stále efektivnější protipól k západní hegemonii. 

Ve skutečnosti jsou úspěchy Putina nedokončeným dílem a jeho setrvání u moci zůstává nezbytnou podmínkou pro to, aby se Rusko znovu objevilo jako „supervelmoc“, která v některých ohledech předčí i Sovětský svaz, za okolností, které jsou stejně náročné a důležité jako nabízené příležitosti, které musí být kreativně uchopeny v nestálém světovém prostředí historického přechodu. 

Putin otestoval vody a postavil Rusko takříkajíc na správnou stranu historie, což představuje kontrast s chaosem a nedostatkem přesvědčení a průměrného vedení v USA a v transatlantickém systému jako celku. 

Pokud výše zmíněná esej Naryškina (s názvem 2024 Je rokem geopolitického probuzení) se bere jako měřítko, lze očekávat, že svět v přechodu bude mít následující trajektorii: 

• Zásadní konflikt mezi  ‘starým’ a ‘novým’ světem, který pod povrchem dozrává tři desetiletí od konce studené války, „přešel do otevřené fáze“ zahájením ruské speciální vojenské operace a v posledním roce „získal geograficky všezahrnující charakter“. 

• Rostoucí počet zemí, které „sdílejí myšlenky multipolarity a hlásí se k tradičnímu světonázoru“, odsouvá globalistickou a antihumanistickou agendu Západu.

• V důsledku toho se množí rizika nestability, což vede k „růstu chaotické povahy procesů probíhajících v aréně zahraniční politiky“. Vzniklá situace od světových lídrů vyžaduje „pozoruhodnou zdrženlivost a předvídavost“. 

• Souhrnně řečeno, současná situace „stále více připomíná třídní revoluční situaci, kdy ‚vyšší třídy‘ tváří v tvář slábnoucím Spojeným státům již nemohou zajistit své vlastní vedení a ‚nižší třídy‘, jak anglosaská elita označuje všechny ostatní země, už nechtějí poslouchat západní diktáty.” 

• Aby si euroatlantická elita zachovala svou globální hegemonii, půjde po dobře vyšlapané cestě vytváření řízeného chaosu – destabilizace situace v klíčových regionech tím, že proti sobě postaví některé „neposlušné“ státy a „vytvoří kolem nich subsystém jako operační a taktické koalice řízené Západem“.

• „Zodpovědní světoví hráči, zejména Rusko, Čína a Indie a někteří další, však prokazují svou připravenost rozhodně vzdorovat vnějším hrozbám a samostatně implementovat krizové řízení. Dokonce i nejbližší spojenci USA se snaží diverzifikovat vnější vztahy a čelí nedostatku důvěry v Ameriku jako poskytovatele bezpečnosti. Propuknutí izraelsko-palestinského konfliktu je pro mnoho západních politiků „příkladem vystřízlivění“.

• V takovém pozadí bude „světová scéna poznamenána dalším zintenzivněním konfrontace mezi dvěma geopolitickými principy – jmenovitě anglosaským, neboli ostrovním – ‘rozděl a panuj’ a kontinentálním – ‘sjednotit se a vést’, který je k němu přímo antagonistický. Projevy této nelítostné konfrontace budou v nadcházejícím roce pozorovány i v těch nejodlehlejších oblastech světa.“

Zajímavé je, že v prognóze Naryškina nezůstane v roce 2024 „klíčovou arénou boje za nový světový řád“ indo-pacifický, ale arabský svět. Mimochodem, esej se objevila v předvečer celodenní cesty Putina do SAE a Saúdské Arábie, kde byl přijat jako hrdina. S mimořádnou zdvořilostí hostitelských zemí byl Putinův prezidentský letoun lemován čtyřmi vyzbrojenými víceúčelovými stíhacími letouny Su-35 4. + + generace, které se vyznačovaly velkou bojovou silou, vysokou rychlostí a bezkonkurenčním dosahem letu. 

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://www.indianpunchline.com/russia-readies-for-a-brave-new-world/

sdílet na