Hospodyňka Tichanovská předem zrušila jakékoli dohody mezi Lukašenkem a Putinem. Proč se vlastně obrátila na ruského prezidenta?

Jaký je politický význam těchto prohlášení a komu jsou vlastně určeny?

Bývalá kandidátka na prezidenta Běloruska Svetlana Tichanovská se v souvislosti setkání běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka a Vladimira Putina obrátila na ruského prezidenta.

“Chci připomenout Vladimiru Putinovi: ať přijmete cokoli a na čem se dohodnete během setkání v Soči, nebude to mít žádnou právní sílu. Všechny dohody podepsané s nelegitimním Lukašenkem budou novou vládou revidovány. Protože běloruský lid ve volbách odmítl Lukašenka, nemá důvěru a podporu. Je mi velmi líto, že jste se rozhodl vést dialog s uzurpátorem, a nikoli s běloruským lidem,“ uvádí se ve zprávě zveřejněné na kanálu Pul Pervoj.

Poprvé od protestů se jedna z vůdců běloruské opozice Svetlana Tichanovskaja obrátila přímo na ruského prezidenta. Její prohlášení vypadá téměř jako ultimátum:
Tichanovská požaduje od Putina, aby nepodepisoval žádné dohody s Lukašenkem. 

Jaký je politický význam těchto prohlášení a komu jsou vlastně určeny?

Návštěvu Alexandra Lukašenka v Soči již komentovalo mnoho slavných i neznámých lidí. Mezi nimi byla samozvaná vůdkyně běloruského protestu, kterou Litva (a zatím pouze Litva) uznala za vítěze prezidentských voleb v Bělorusku, Svetlana Tichanovská. 

Obrátila se k ruskému prezidentovi a vyčetla mu, že údajně hovořil s nesprávnou osobou.

“Je mi velmi líto, že jste se rozhodl vést dialog s diktátorem, a ne s běloruským lidem,” uvedla Tichanovská. Podle jejího názoru nebude mít Moskva prospěch z jednání s Lukašenkem – a ještě méně z podpisu dohod s ním. 

Ne proto, že Alexandr Grigorjevič ráno podepíše a večer odmítne své závazky (zde by mnoho ruských odborníků souhlasilo se Svetlanou Georgievnou), ale proto, že občané Běloruska „odmítli dát Lukašenkovi důvěru a podporu při volbách“. Alexander Grigorjevič tedy nemá právo zastupovat Bělorusko a podle Tichanovské „všechny dohody podepsané s nelegitimním Lukašenkem budou novou vládou revidovány“.

A z tohoto prohlášení (stejně jako z krátkého rozhovoru, který následoval) lze vyvodit řadu závěrů.

Vydrezurovaná

Za prvé stojí za to poblahopřát kurátorům paní Tichanovské – konečně ji naučili číst politické texty. 

Ano, stále musíte pracovat na intonaci, stejně jako na mimice, na očích (ty by se během rozhovoru neměly potulovat po stropě, ale dívat se do kamery – do očí diváků), přesto se „vůdce běloruské opozice“ již tolik nepodobá hospodyňce, ženě v domácnosti, která právě opustila kuchyň poté, co udělala kotlety.

Pokud jde o podstatnou část jejího projevu – o Lukašenkově nelegitimnosti a jeho nedostatku práva podepisovat dokumenty v Soči – z právního hlediska nemá Tichanovská pravdu. I když by někdo měl bujnou fantazii a předpokládal by, že zvítězila v prezidentských volbách, zůstává Alexandr Grigorjevič současnou hlavou státu až do dne inaugurace nového (nebo starého) prezidenta. 

A zároveň se může svobodně rozhodnout, co podepsat a co ne – v souladu s tím, čemu rozumí pod zájmy svých lidí. (Samozřejmě v historii existují precedenty, kdy zvolený prezident skutečně blokoval některé akce odcházejícího.)

Slyšte mě

Jaký byl tedy smysl v projevu Tichanovské? 

Byl v signálech zaslaných klíčovým stranám současné běloruské tragédie.

Někdo si bude myslet, že se jedná primárně o signál pro Vladimira Putina, kterému Tichanovská a lidé v jejím pozadí hrozí důsledky „nelegitimních“ dohod s Lukašenkem, které budou vnímány téměř jako pokus Moskvy anektovat Bělorusko. 

Ve skutečnosti to však není hrozba nebo signál – spíše hlas plačícího. 

Moskva neuznává žádnou právní subjektivitu Tichanovské a samozvané koordinační rady opozice. 
Kreml se obecně snaží jejich iniciativy nekomentovat a vede rozhovor s Alexandrem Lukašenkem. 

Ne z velké lásky k běloruskému prezidentovi, ale z přání jednat v zájmu Ruské federace (čemuž opravdu neodpovídá vyhlídka na majdanizaci Běloruska). A ani sankce tuto pozici nezmění.

Co můžeme říci o hrozbách Tichanovské?

Její řeč není ani tak protiruská, ale spíše protilukašenkovská. Slova Svetlany Georgievny vysílají důležité signály běloruským hráčům – pestré opozici, nacionalistům, samotnému Lukašenkovi – i externím sponzorům protestu.

Pro nikoho není tajemstvím, že běloruský protest je jaksi zaseknutý. Každý víkend vycházejí tisíce lidí do ulic měst a bezcílně putují sem a tam. Nemají jasný plán jak svrhnout Lukašenka. 

Radikalizace protestu pomocí krvavé provokace dosud nebyla provedena (buď mají loutkáři protestního hnutí svědomí, nebo jsou protestující stále ještě chytří a opatrní, nebo speciální služby chytily všechny vyškolené pachatele-provokatéry, včetně těch, kteří přijeli z Ukrajiny). 

V určitém okamžiku se začnou Bělorusové nudit na jednoduchých masových procházkách a chladné počasí udělá také svou práci – v důsledku čehož se protest rozplyne sám.

Proto by se vůdci běloruské opozice (ti, na které ještě nedosáhla dlouhá paže Lukašenkovy KGB), měli pravidelně objevovat ve veřejném prostoru a dělat hlasitá prohlášení a vyhrožovat. Hrozby, které se týkají předem stanovených akcí oponenta, jsou žádoucí – například hrozba anulování „nelegitimních“ dohod mezi Putinem a Lukašenkem na summitu v Soči (kde se podle prohlášení, které učinil předem tiskový tajemník ruského prezidenta Dmitrij Peskov, nepodepisují žádné dokumenty). 

A nyní Tichanovská a její příznivci mohou interpretovat absenci těchto dokumentů jako důsledek skutečnosti, že Moskva poslouchala její hrozby a nepodepsala dohody s „nelegitimním“ Lukašenkem.

Tichanovská se stává skutečným Lukašenkem

Svetlana Tichanovská by zároveň měla nejen podporovat protest, ale věnovat zvláštní pozornost jeho jádru. 
Části, která je nejvíce mobilizovaná, ideologizovaná a připravená obstát až do konce – tedy běloruským nacionalistům. Proto se projevy paní „prezidentky“ začínají plnit protiruskou agendou. Pokud se dříve Tichanovská zřekla jakýchkoli rusofobních myšlenek, nyní říká, že Putin „si za partnera pro vyjednávání vybral Lukašenka, ne běloruský lid“. To znamená, že ruského vůdce řadí do tábora příznivců „uzurpátora“. Jinými slovy, jejím dalším krokem, jak lze předvídat, je přímá agenda běloruských nacionalistických myšlenek.

Ano, to odcizí od protestu některé lidí, kteří sympatizují s Moskvou (kteří by se po nějaké době stejně rozešli), ale bude to elektrizovat ty, kteří jsou připraveni pálit pneumatiky a stavět barikády.

Stejně důležitý signál je vyslán těm sponzorům opozice, za jejichž peníze a pod jejichž politickou střechou budou tyto barikády postaveny – je jim řečeno, že Svetlana Georgievna je politicky naživu.

V tomto rozhovoru se Tichanovské, která utekla z Běloruska, ani náhodou neptali, jak se cítí po prudkém nárůstu popularity jedné z vůdců opozice Marie Kolesnikové, která se nenechala vykázat z běloruského území (která si roztrhala pas a vylezla z okna auta). 

Aktivní občanské postavení Marie, její charisma a organizační schopnosti vedly k tomu, že si řada opozičníků (stejně jako těch, kteří tento proces kontrolují z Polska a vzdálenějších zemí) klade otázku:
je transparent běloruské opozice formován tou správnou osobou? 

Možná není příliš pozdě nahradit amorfní Tichanovskou aktivní Kolesnikovou? 

Tichanovská by proto měla vydávat hlasitá prohlášení, hrozby a ultimáta – jen tak se může nějakým způsobem vrátit do informačního pole.

Pokud jde o signál Alexandrovi Lukašenkovi, opozice (nebo spíše její političtí stratégové) předstírá, že se dopustila elegantního politického salta. Svetlana Georgievna se pokouší osedlat téma rusko-běloruských vztahů a stát se v nich větším Lukašenkem než samotný současný Lukašenko.

Připomeňme, že “Baťka” po mnoho let nejen odmítal skutečnou integraci v rámci Svazového státu, ale také přesvědčil Bělorusy o správnosti tohoto přístupu. Nyní, když se geopolitická situace změnila, bude Alexandr Grigorjevič zjevně muset opustit tuto „suverénní“ pozici ve směru pragmatického přístupu. 

Poté se Tichanovská a její příznivci chopí praporu boje za běloruskou samostatnost (který vykreslil, opevnil a popularizoval sám Baťka) – a Lukašenko sklidí ty plody běloruského nacionalismu, které sám zasel. 

https://bit.ly/2ZD3iyN
https://bit.ly/3k9sUeC

sdílet na