Hongkong není Krym, Čína není Rusko
Hongkong znovu vyšel na barikády. Drak ztuhl a připravil se ke skoku.
Je v Hongkongu možný krymský scénář?
Včera to bylo nemožné, ale na pomoc přišlo ministerstvo zahraničí USA se svými plány a v konfiguraci Teng Siao-pchinga „Jedna země, dva systémy“ se začaly objevovat malé praskliny.
Ale popořádku.
Poznámka: Hongkong je správní a územní jednotkou v sestavě ČLR, předána Pekingu v roce 1997.
Předtím byl pod britskou kontrolou.
Autonomii Hongkongu určuje jazyk, úřady a dokonce i vízový režim na hraničních přechodech.
Pokud jde o živobytí, je to jedno z největších světových finančních center a …
A to je vše.
Zbytek je solidní sektor služeb v oblasti finanční manipulace plus externí cestovní ruch a služby v jeho okolí.
Díky trhu a cestovnímu ruchu bylo místo v obecném čínském systému zabezpečeno.
Nyní jsme vlastně svědky procesu:
cestovní ruch je na nule, trhy umírají a obyvatelé Hongkongu, kteří předvídají nevyhnutelné, se znovu vzbouřili proti svému hlavnímu (a prakticky jedinému) sponzorovi a investorovi.
Faktem je, že pevninská Čína, která již má vojenskou jednotku Čínské lidové osvobozenecké armády rozmístěnou v autonomii, se pustila do další fáze skrytého omezení práv Hongkongu:
přijala usnesení o šíření opatření pro boj proti terorismu, extremismu a separatismu a vytvoření poboček čínských zpravodajských služeb.
Normální plánovaný chod státu, který má všechna práva rozhodovat o svých vlastních vnitřních záležitostech a zásadách interakce s vlastními regiony a provinciemi.
Ukázalo se však, že v tomto plánovaném pořádku jsou práva čínských regionů pečlivě sledována na ministerstvu zahraničí USA, což také dávno nikoho nepřekvapuje.
Lidé v Hongkongu vycítili zámořskou podporou a v důsledku toho se znovu vrhli do ulic a Peking, který udělal půl kroku, se stáhl v očekávání sankcí.
V médiích proběhlo nemístné srovnání s Krymem, tak nevhodné, že se stalo trapným pro publikaci: údajně, připojením se Hongkong „promění v jakýsi Krym s jasnými důsledky pro životní úroveň obyvatel Hongkongu.“
Nechám pasáž o snížené životní úrovni Krymčanů na svědomí těchto médií, zaměřím se na hlavní podobnosti a rozdíly mezi Krymem a Hongkongem, a Čínou a Ruskem.
Podobnost Hongkongu a Krymu:
Historicky byla obě území nedílnou součástí jediného celku a následně byla odříznuta od svých metropolí kvůli zásadně odlišným důvodům a událostem.
Ve skutečnosti je to jediná nepřímá podobnost.
Jejich hlavní rozdíl:
Lidé v Hongkongu se nepovažují za Číňany a nechtějí být v Číně, na rozdíl od Krymčanů, kteří se převážně spojují s Ruskem a Rusy.
A nyní o Číně a Rusku.
V zásadě se jedná o dvě různé země-civilizace, které zanechávají nesmazatelný otisk politiky, vnitřní i vnější.
Stačí jen mentálně umístit Peking na místo Moskvy a pokusit se pochopit jednoduchou věc: v případě podobných událostí s Krymem – Peking by se nikdy nerozhodl o silovém scénáři návratu svého území.
A naopak:
kdyby byla Moskva na místě Pekingu, Hongkong by byl již dávno plně spojen s pevninskou částí.
Bez nostalgie po postkoloniálních konvencích.
Dám vám další příklad, který demonstruje základní rozdíl.
Vzpomeňme si na Kerčskou provokaci ukrajinského námořnictva a čím to skončilo pro ukrajinské lodě.
Vzpomínáte? Jde tedy o to, že tato provokace byla navržena tak, aby zajistila, že veškerá síla Západu, a nejen informační, bude namířena na Rusko.
Nefungovalo to, stejně jako to nefungovalo v Gruzii, protože v jednáních Ruska nedošlo k sebemenšímu zaváhání při odpovědi, což by znamenalo absenci takového váhání v případě jakéhokoli pokusu o rozšíření invaze.
Tehdy Číňané se značnou závistí donekonečna rozebírali tuto epizodu, a neustále kreslili paralely s Tchajwanským průlivem, kde nemohou nic dělat, kromě vyjádření protestů a obav na adresu pravidelných demonstrací vlajky amerického námořnictva, údajně zajišťující svobodu plavby v Tchajwanském průlivu.
Ale pevninská Čína také považuje úžinu a samotný Tchaj-wan za svou správní územní jednotku, ale zatím jen pomalu, byť vytrvale, se pokouší velmi jemně posílit svůj vliv na ostrov.
Ano, dříve či později pohltí pevninská Čína jak Hongkong, tak Tchaj-wan, ale to je úplně jiný scénář absorpce – spíše jako pomalé uškrcení, než ruská verze juda s následnou absorpcí energie nepřítele s konečným zadržením.
Zároveň mají oba scénáře právo na život a jsou pouze odrazem mentality národů, jejich kulturních a historických tradic a samozřejmě rozdílů kontextů, zejména Krymu a Hongkongu s Tchaj-wanem.
Myslím, že ti, kteří tvrdí, že se Rusko může něco od Číny a Číňanů naučit, mají pravdu.
Pouze je tu další realita:
Číňané velmi závidí Rusům a chtějí, aby jejich vláda v některých situacích si vzala příklad z Ruska.
Je to jen málo známo a ještě méně se o tom mluví.
Vrátíme se k prasklinám v konfiguraci „Jedna země, dva systémy“. Kupodivu, Washington nečekaně „přišel na pomoc“ Pekingu, přičemž jednou rukou hrozil sankcemi za porušení autonomních práv a druhou rukou začal připravovat usnesení o zbavení Hongkongu zvláštního statusu při obchodu s USA.
Zdá se, že americká administrativa, která se zabývá výhradně obchodním ziskem, ani nechápe čím to všechno může skončit pro „svobodné město“.
Zdá se, že nyní již nezvratně bývalého „svobodného“.
Je tedy na čase, aby lidé v Hongkongu šli na protiamerické demonstrace a nasměrovali svou energii na pogrom amerického generálního konzulátu.
Jak by se jim líbila vlastní medicína? Co třeba?:
– Americký konzulát v Hongkongu je obklopen demonstranty s antiamerickými slogany proti tomu, že je připravili o obchodní výhody, Molotovovy koktejly létají na budovu, demonstranti pošlapávají a zapalují hvězdami posetou vlajku.
– Peking zavádí rozšířený dočasný kontingent pouze za účelem ochrany amerických občanů, demonstranti jsou vytlačováni, nejnásilnější jsou transportováni na pevninu. Dočasný kontingent je stažen, ale jak se očekávalo, ne celý, což je motivováno požadavky situace.
A opravdu fantastický dotek:
– Ministerstvo zahraničí USA přichází se zvláštní výzvou, která vyjadřuje vděčnost za záchranu amerických občanů, a také oznamuje zrušení všech sankcí a obchodních omezení Číny
(jen sranda).
Na základě dohody s Velkou Británií, která zabavila Hongkong a přeměnila ho ve svou kolonii, má Peking právo zbavit autonomii všech nadbytečných práv již v roce 2047, tj. 50 let po roce 1997.
A co je pro Čínu 50 let? Kromě toho již uplynula téměř polovina lhůty.
Na závěr, trochu o rozdílu mezi Číňany z pevniny a „svobodnými“ z Hongkongu.
Ano, Čína je velká a různá, existují megacity a provinční vesnice.
Ale tam, kde Číňané dali věci do pořádku, kde byly postaveny mrakodrapy, široké silnice a křižovatky, každý kus je lesklý, zdobený a téměř všude je čisto a uklizeno.
Hongkong je také různý.
Při pohledu shora je to opravdu palisáda mrakodrapů, která ohromí svou výškou a také krásou. Zejména slavná laserová show (večer ve 20:00). Když se podíváte zdola nahoru – to samé, kromě toho, že přijde na mysl asociace s džunglí, pouze kamennou.
Hlavní věcí je nedívat se dolů. Protože dole:
přeplněné, špinavé a neuspořádané, všude jsou nekonečné svazky a uzly drátů, které jsou typické pro téměř všechny, nikoli nejbohatší země jihovýchodní Asie, které dosud nepřežily své rustikální návyky.
Takže po závěrečné fúzi bude mít Peking spoustu práce, aby vyčistil tuto kamennou vesnici a naučil její arogantní obyvatele řádnému chování a skutečné, nikoli virtuální, práci ve prospěch společné domoviny.