European Conservative: Neobviňujte Rusy, když Evropa volí pravdu

Mick Hume

Od obviňování „krajní pravice“ z politického násilí až po rozpoutání skandálu „Russiagate“ – elity EU před volbami hledají obětní beránky.

Afghánec s nožem se pokusil v pátek na shromáždění v německém Mannheimu zavraždit předního bojovníka proti islámu a při útoku smrtelně zranil mladého policistu. Útok nožem, který provedl neúspěšný žadatel o azyl, který léta ilegálně žil v Německu, byl palčivou obžalobou německých vlád, jak šly za sebou, ohledně masové migrační politiky.

Týden před volbami do Evropského parlamentu tento útok na kritika politického islámu názorně ilustroval, proč v poslední době prudce vzrostla podpora pravicové a protimigrační Alternativy pro Německo (AfD).

Pokud byste však měli soudit podle titulků evropských zpravodajských médií, mohli byste si myslet, že policistu pobodali ve skutečnosti účastníci shromáždění „krajní pravice“.

A pokud byste věřili mainstreamovým politickým reakcím na islamistický útok, mohli jste dospět k závěru, že za takové politické násilí je skutečně na vině AfD, která „rozděluje“ společnost, takže strana by měla být uzavřena, cenzurována nebo dokonce zakázána, a zabránit tak Němcům rozhodnout se pro ni hlasovat.

Tohle politické překrucování reality je typické pro to, co jsme si zvykli očekávat v Evropské unii ovládané středolevou skupinou pod vedením předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Mohli bychom to nazvat politikou ‘Ursula přes zrcadlo’.

Kampaň před volbami do Evropského parlamentu tento týden se nesla ve znamení snahy bruselských elit postavit pravdu vzhůru nohama. Strany středu a levice trvaly na tom, že tyto volby jsou o „obraně evropské demokracie“ před cizími – zejména ruskými – zásahy a „dezinformacemi“.

Aby obhájili verzi „demokracie“ vedoucích představitelů EU, pak samozřejmě útočí na demokratická práva a svobodu slova evropských politiků a voličů – zejména těch konzervativních.

Minulý měsíc von der Leyenová zahájila svou kandidaturu na druhé funkční období předsedkyně Komise a udala tón na summitu o demokracii v Kodani. Hrdě oznámila plány na nový „Štít demokracie EU“. Účelem tohoto grandiózně znějícího obranného systému však není zastavit rakety odpalované z východu, ale potlačit nebezpečné nápady, které kolují online v rámci EU.

Evropský štít demokracie se bude snažit odhalovat a odstraňovat online „dezinformace“ s využitím rozsáhlých cenzurních pravomocí, které si Brusel již udělil prostřednictvím zákona o digitálních službách (DSA). Deklarovaným cílem Komise je „naočkovat“ občany EU proti zhoubným vlivům, a to jejich výchovou k rozpoznání hrozby dezinformací.

V době, kdy je pravicový populismus v EU často označován za „virus“, není pochyb o tom, proti kterým myšlenkám chtějí evropské občany naočkovat.

Zákon DSA, který byl zaveden současně s volební kampaní, předává Komisi mimořádné pravomoci. Pod záminkou boje proti „nenávistným projevům“ a „dezinformacím“ může potlačovat názory populistických a pravicových stran, které nejsou v souladu s bruselským světonázorem, a hlídat, co je voličům dovoleno říkat, vidět nebo slyšet online.

Jak jsme tvrdili v Democracy Watch minulý rok, znamená to, že „Velký Brusel tě sleduje“.

Von der Leyenové „Evropský štít demokracie“ uvede tento systém cenzury a kontroly do praxe. Jak se budou pokoušet ospravedlnit takový útok na samotné základy demokratických svobod, když mluví o obraně demokracie? Ukazováním prstem na Rusy, které obviní z nástupu pravicových populistů.

V případě, že někomu unikla pointa, prezidentka Ursula to ještě rozvedla. „Viděli jsme krajně pravicové politiky a hlavní kandidáty z AfD v Německu v kapsách Ruska,“ prohlásila v Kodani. “Prodávají své duše ruské propagandě a videím.” To se pak stává pro Brusel záminkou, aby zaprodal demokracii a svobodu slova v Evropě v boji proti „dezinformacím.

S blížícími se volbami do EU zašly bruselské elity ve své černé propagandistické kampani proti populistům ještě dále a snažily se zaměřit pozornost veřejnosti na skandál „Russiagate“. Jsou v panice a hledají obětní beránky, které by obvinily.

Komise uvalila sankce na mediální platformu Hlas Evropy, která je obviněna z toho, že platí konzervativní europoslance, aby fungovali jako hlásné trouby ruské propagandy. Bruselská policie mezitím zahájila trestní stíhání asistenta poslance za AfD, obviněného ze špionáže pro čínský komunistický režim. Policie poté provedla razii v parlamentních kancelářích asistenta nizozemského pravicového europoslance, který dříve pracoval pro AfD, a spojila razie s vyšetřováním údajného ruského vměšování.

Zatím neznáme pravdu o těchto konkrétních obviněních, protože navzdory všem hlučným titulkům úřady veřejnosti poskytly málo nebo žádné důkazy. Hlas Evropy vehementně popírá, že by jednal jako ruský agent – ​​a všichni obvinění poslanci EP označili tato tvrzení za absurdní.

Ale již nyní by měly být tři věci ohledně zpolitizovaného strašení „Russiagate“ dostatečně jasné.

Zaprvé, načasování zátahů a razií pár dní před volbami do Evropského parlamentu. Je nepravděpodobné, že by to zkušený detektiv považoval za pouhou náhodu.

Koneckonců, The European Conservative poprvé vyjádřil obavy ohledně čínských konexí asistenta onoho poslance Evropského parlamentu před více než rokem. Tak proč to teď dělat oficiálním a navíc míchat s nejrůznějšími vágními obviněními jiných konzervativních médií a europoslanců? Vypadá to jako společné úsilí pošpinit celou pravici v Bruselu, v předvečer voleb, kdy se předpovídalo, že suverénní strany si povedou dobře.

Mezitím další, mnohem větší potenciální bruselské korupční skandály zahrnující spojence von der Leyenové a levici, od Pfizergate po Qatargate, byly fakticky odloženy na dobu, až se volební prach bezpečně usadí.

Zadruhé, závažná obvinění z politické korupce a z toho, že poslanci Evropského parlamentu jednají jako placení agenti cizích mocností, by samozřejmě měla být vyšetřena. Pojďme si ale ujasnit, co to znamená.

Zpochybňování otevřené podpory EU pro Ukrajinu v její válce s Ruskem a kritika evropských vůdců, kteří chtějí eskalovat zapojení EU do války, z nikoho automaticky neudělá „ruskou hlásnou troubu“ nebo tlampač „Putinovy ​​propagandy“.

Ať si kdokoli z nás myslí o válce cokoli (a já například zůstávám zastáncem práva Ukrajiny na národní sebeurčení), pro kteréhokoli evropského politika musí být naprosto legitimní kritizovat současnou politiku EU a obhajovat mírová jednání. Pro zvoleného národního vůdce, jako je maďarský premiér Victor Orbán, je obzvláště důležité, aby mohl svobodně nepodporovat válečné financování EU Ukrajiny a trvat na právu svého suverénního národa provádět nezávislou zahraniční politiku, aniž by byl pomlouván jako “Putinova loutka.”

Tato svoboda má zásadní význam pro skutečnou budoucnost evropské demokracie. Zejména v době voleb musí demokracie zahrnovat svobodu volby mezi konkurenčními politickými názory. Ale kde je demokratická volba, když kandidáti jsou považováni za legitimní pouze tehdy, když všichni říkají totéž?

Za třetí, a to nejdůležitější ze všeho. Rusko se bezpochyby snaží rozšířit svůj vliv do zahraničí; to je to co dělají všechny velmoci. Pokud však miliony Evropanů v evropských volbách tento týden skutečně hlasují pro pravicové, suverénní a populistické strany, můžeme si být jisti, že to nebude proto, že byli svedeni Ruskem a jím podporovanými „dezinformacemi“!

Zmanipulovaný skandál „Russiagate“ vypadá jako nehorázný pokus bruselského establishmentu preventivně přesouvat vinu v případě, že výsledky voleb nedopadnou podle jeho představ. Rozumíte, že to nejsou škody způsobené politikami EU ve všem, od zemědělství po migraci, co obrátilo voliče k populistům. Ne, ne, je to manipulace evropského veřejného mínění Ruskem podporovanými „dezinformacemi“, které svedly voliče na scestí.

Jako vždy u takových triků to, co se zdá být útokem na cizí vměšování, je ve skutečnosti útokem na evropské voliče, kteří jsou považováni za tak prostoduché a důvěřivé děti, že je mohou svést Putinovi placení pisálkové.

To je přímo z příručky levice; od Brexitu po Trumpa, všude za to mohou Rusové. Není přece možné, že by se mnoho voličů mohlo racionálně a rozumně rozhodnout vzbouřit se proti starým pořádkům a volit pravicově populistické strany. Na vině musí být někdo jiný! Strach v jejich očích je nezaměnitelný.

Bohužel pro establishment EU, evropští voliči opravdu nejsou tak hloupí, aby se nechali zmást jejich nestoudnou černou propagandistickou kampaní, jak ukazuje obliba AfD v nedávných německých volbách navzdory všem pomluvám.

O volbách do EU samozřejmě ještě není nic jisté, zejména proto, že centrum udělalo vše, co bylo v jeho silách, aby lidi od hlasování odradilo tím, že kampaň zredukovalo na nudnou debatu o budoucnosti von der Leyenové. Ale ať už budou výsledky jakékoli, boj za demokracii a svobodu slova proti šílencům centralizující kontroly unijních elit bude pokračovat. A ne kvůli něčemu, co by Rusové mohli udělat nebo říct.

Mick Hume je anglický novinář a spisovatel žijící v Londýně. Redaktor dnes již neexistujícího časopisu Living Marxism a první redaktor webu spiked-online.com. 10 let byl sloupkařem The Times. V současné době píše pro The European Conservative, Spiked, The Daily Mail a The Sun. Autor řady knih.

https://inosmi.ru/20240606/evroparlament-269112102.html

Původní článek

+ k tématu

Politico: Odhaleno: Nejlepší přátelé Ruska v Evropském parlamentu

POLITICO prozkoumalo 16 rezolucí Evropského parlamentu kritických vůči Rusku od roku 2020 – a identifikovalo 30 zákonodárců EU, kteří důsledně ukazovali svou pravou tvář.

Malá skupina poslanců se vytrvale staví proti protiruským textům, zdržela se hlasování nebo nebyla přítomna.

PARLIAMENT’S RUSSIA-FRIENDLIEST MEPS

MEPs’ recorded votes on a selection of 16 resolutions between 2020 and 2024 that were critical of Russia. A red square represents an opposing vote; grey represents an abstention; blue is a “Yes” vote. Lawmakers are ordered by the number of opposing votes, then abstentions.

https://www.politico.eu/article/revealed-russias-best-friends-eu-parliament/

sdílet na