EU vydírá Srbsko
Srbský prezident Aleksandar Vučič musel znovu konstatovat, že neuvalí sankce na Rusko.
Má to svůj důvod: „starý nepřítel“ Ruska a šéf bruselské diplomacie Josep Borrell sankce začal otevřeně požadovat, což naznačuje, že to je jediný způsob, jak se Srbové mohou stát součástí EU.
Proč Evropská unie přešla k otevřenému vydírání, které dříve stydlivě ukrývala?
Jeden má dojem, že vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell má vůči Rusku něco osobního.
Oficiální Brusel se již dříve angažoval v protiruském lobbování v řadě států, které jsou klasifikovány jako neutrální, ale činil to za zavřenými dveřmi vyjednávacích místností a s mnohem menší tvrdohlavostí než Američané.
Nyní to tak už není.
Nyní na tiskové konferenci v hlavním městě EU při jednání se srbským prezidentem, Borell vydíral Bělehrad a požadoval sankce proti Rusku. A vůbec se nestyděl za to, že to přiznává nahlas, a své vydírání “zabalil” do jakési diplomatické podoby.
Když nejprve nastínil výhody, které Evropská unie poskytla Srbsku (tři miliardy eur za 14 let a zvýšení obchodu 2,5krát za 10 let), a zdůraznil, že evropská integrace je pro Srby nesporným kladem, Borrell vyzval, aby se Srbsko „aktivněji podílelo na sankčních režimech v oblasti zahraniční politiky Evropské unie“.
Jednoduše řečeno: pokud chcete vstoupit do EU, pak se rozhádejte s Ruskem.
Srbové chtějí vstoupit do EU, protože jejich vedení ve skutečnosti nevidí žádné alternativy.
Za prvé, Srbsko je velmi chudá země. Zadruhé, ve skutečnosti je země v kruhu nepřátel. Zatřetí, země je uzavřená a spojuje většinu svého obchodu s Evropou. Zde Borrell bohužel nelhal.
Ale kde vzal tolik drzosti, aby mluvil takhle. Ačkoli nebyla uvedena žádná jména je zřejmé, že Borrell, když mluvil o „sankčním režimu“, měl na mysli Rusko. A u něj je to skutečně osobní.
Jeho únorová návštěva Moskvy byla spojena s určitými nadějemi na teplejší vztahy, ale skončila úplným neúspěchem – v tomto hodnocení jsou Rusko i Evropané jednotní, ale pouze v tom.
V evropských médiích hlavního proudu je situace prezentována následovně:
Borrell dorazil s nejlepšími úmysly a byl připraven podat ruku výměnou za upřímný rozhovor, ale v Moskvě to nebylo oceněno a evropský host byl ponížen. V této souvislosti několik poslanců Evropského parlamentu dokonce požadovalo Borrellovu rezignaci – pro bezpáteřnost.
Z ruského hlediska tomu tak nebylo.
Evropský host požadoval od ruské strany zprávy o věcech, které se týkají čistě domácích ruských záležitostí, a zástupci RF mu odpověděli, že jsou připraveni diskutovat s EU pouze o dvoustranných vztazích a nedovolí zasahovat do jejich vnitřních záležitostí.
Borrell to opravdu mohl považovat za „ponížení“: situace mu způsobila mnoho potíží – je pravda, že jeho nervy mu většinou “pocuchali” jeho vlastní, v rámci EU, ale je snadnější obvinit Rusko.
Ať už to bylo cokoli, byl první, kdo začal s rusofobní rétorikou. Půl roku před nástupem do úřadu, v jednom z rozhovorů vyhrkl: Rusko je „starým nepřítelem“ Evropy a znovu „zvedá hlavu“. Poté by bylo příliš naivní, aby Borrell počítal s upřímnou náklonností Rusů.
Obecně se Rusko s Borrellem “nemiluje”, což se nyní odráží v zahraniční politice evropských byrokratů.
Jak bylo uvedeno výše, dříve si takto vysoce postavení představitelé EU takové vydírání veřejně nedovolili.
Srbský prezident Alexandr Vučič reagoval na vydírání. V tom smyslu, že ho kategoricky odmítl, ale vytlačil ze situace maximální užitek.
“Dokud budu prezidentem, nebude Srbsko prosazovat politiku uvalení sankcí na Rusko a Čínu. Říkám to jak v Bruselu, tak všude, protože otevřená politika je v zájmu Srbska,“ odsekl Vučič. A dodal:
„Mám dost odvahy a pevnou páteř.“
Zde stojí za zmínku, že srbský vůdce je známý především pro svou rovnou páteř. A jeho zmínka o Číně je jen dalším potvrzením.
Srbsko bylo pravděpodobně požádáno, aby zavedlo jakékoli sankce proti Číně, ale nebyl to Borrell, Merkelová, nebo někdo jiný z EU kdo o to žádal, ale bývalý americký prezident Donald Trump. Evropské vydírání však umožnilo Vučičovi připomenout jeho čínským soudruhům jeho “nepružnost”. Bělehrad nyní buduje s Pekingem velmi vřelé vztahy a velmi si jich váží. Například Vučič byl očkován proti COVID-19 čínskou vakcínou.
Váží si také vztahů s EU. A to vše vyplývá ze stejné věci – z chudoby Srbska, kde úřady pracují v režimu neustálého hledání investic, slev a darů, jinak prostě nemohou žít.
Nenechá si však ujít příležitost odmítnout některé požadavky Evropanů a využít to ve svůj prospěch, protože kromě “páteře” je vybaven inteligencí a politickým talentem.
Vučič také dokonale rozumí tomu, že Borrell má osobní “účet” s Ruskem, že zavedení/nezavedení srbských sankcí proti Rusku není pro EU významným problémem, spíš symbolem. Vučič ví, že sám Borrell závisí na Bělehradě, protože sponzoruje jeho dialog s Prištinou a tento dialog do značné míry spočívá na Vučičově dobré vůli. Proto si může dovolit hlasitý odpor, vzdorně ignorovat nároky na srbo-ruské a srbsko-čínské přátelství, jako ušlechtilý hrdina.
Dobré vztahy s Ruskem jsou pro Vučiče také důležité, ale v menší míře z ekonomických důvodů.
V této disciplíně Rusko není konkurentem ani Evropě, ani Číně, ale s velkým úspěchem poráží Evropany na tak specifické olympiádě, jako jsou sympatie srbských voličů.
Toto se děje po celá desetiletí a je reprodukováno ze století na století: vedení Srbska zaujímá proevropské, někdy dokonce rusofobní postoje, ale obyvatelstvo téměř bez výjimky nadále sympatizuje s Rusy.
Každý chápe, že peníze pocházejí z Evropy, ale srdci neporučíš.
Příliš mnoho je svázáno s Ruskem, pokud jde o historii, folklór a sny.
Vučič je chytřejší než mnozí z jeho předchůdců a staví se do pozice lidového prezidenta, takže se nikdy nebude hádat s Ruskem, ale nebude se hádat ani s Evropou, a ani Čínou a pro obecný přínos tisíckrát zváží jakoukoli opozici.
Pokud by byl Borrell mužem stejné sorty a inteligence jako Vučič, pro Brusel by bylo mnohem snazší najít společný jazyk s Moskvou a konflikty by mezi nimi byly mnohem menší.
Místo toho evropskou diplomacii vede muž, který se oddává útokům ve stylu studené války, požadavkům v královském stylu a neodůvodněným ambicím morální nadřazenosti.