politika

Erdogan nechce hedvábnou stuhu

Turecký prezident snil o tom, že všechny podvede a rozšíří svůj vliv v Sýrii, ale místo toho úplné fiasko:
Evropa ho nepodpořila, NATO ho nepodpořilo, islámští militanti ze značné části rozptýleni.

Musel zavolat Kreml.

Putin laskavě pozval Erdogana do Moskvy k vyjednávání (pozval na koberec). Po více než šesti hodinách konzultací (co mu asi Putin řekl za zavřenými dveřmi??) podepsal turecký prezident dohodu o ukončení nepřátelství v deeskalační zóně Idlibu (kapitulace).

Jedná se o jednoznačné vítězství Damašku a Moskvy.

Erdogan, navzdory všem siláckým řečem pokorně odletěl do Ruska (jak bylo předpovězeno) a dohodl se na příměří (jak se předpokládalo).

Kromě toho byl Erdogan nucen potvrdit „dodržování dohod z Astany“ a zopakovat, že „uznáváme integritu a nedotknutelnost hranic Sýrie“.

A co je důležitější, podmínky příměří stanoví, že syrská armáda si zachovává všechny pozice, které zastávala v posledních několika týdnech. Nebyl to návrat ke stavu, který existoval až do poslední ofenzívy. Což je zjevně ve prospěch Asada a syrského lidu. Turecký prezident Recep Erdogan po šesthodinovém jednání  v Kremlu podepsal akt kapitulace, oficiálně nazvaný příměří v syrské provincii Idlib.

….. V nepříliš vzdálené historii Turecka měl sultán takový obyčej smrtelného trestu pro svého pašu, který se provinil a „ztratil tvář“. Byla mu nabídnuta hedvábná stuha, na které se musel dobrovolně pověsit, aby jeho rodina nebyla popravena. 

5. března dal Putin Erdoganovi příležitost „zachránit si tvář“.

Putin dělá vše pro to, aby zahájil nové projekty s Tureckem, ještě důležitější pro ekonomiky obou zemí… takové, aby navždy odtrhl Turecko od NATO. 

Kreml opravdu doufá, že sultán bude „moudřejší“, a pak bude souhlasit se všemi návrhy. 

Potom ruský vůdce možná najde trpělivost, aby vyslyšel provinivšího se sultána, a odloží již připravenou hedvábnou stuhu. .. A trpělivost Ruska není neomezená.

***

Stručně o Idlibu po uzavření nové dohody mezi Ruskem a Tureckem.

1. Před příměřím zahájili militanti masivní ostřelování pozic syrské armády a Hizballáhu v oblasti Sarakibu a v řadě dalších oblastí, ale nedosáhli žádného pokroku. Všechno to vypadalo jako projev impotentního hněvu poté, co se příští slib „dosáhnout Damašku“ ukázal jako další porážka jak taktická (včerejší pokusy převzít Daddykha a Sarakib selhaly), tak funkční (udržet alespoň přímou palebnou kontrolu nad silnicí M- 5 selhalo).

2. Po skončení příměří se ostřelování přirozeně nezastavilo úplně, ale intenzita prudce poklesla, především kvůli poklesu aktivity tureckých ozbrojených sil a ruského letectví. V noci a ráno stále stříleli, ne tak aktivně jako uprostřed intenzivních nepřátelských akcí. Pokud je Turecko skutečně odhodláno provést příměří, bude trvat několik dní, než bude fronta po celou dobu relativně tichá. To bude usnadněno skutečností, že obě strany se musí srovnat po významných ztrátách lidí a zařízení minulého měsíce a získat oporu na nových hranicích.

3. Giulani a spol. odmítli udržovat příměří, což znamená, že Hayat Tahrir al-Sham (Tahrir al-Sham , HTS) zůstává hlavním faktorem destabilizace, což může vést ke kolapsu příměří a moskevské dohody. V této souvislosti je pozoruhodné prohlášení hlavy vládnoucí strany Turecka, že Turecko je připraveno spolu s Ruskem bojovat s HTS, přičemž minulý týden tito teroristé obdrželi od turecké armády různá zařízení. 
Jak bude realizován proces vytlačování HTS z frontové linie a zda bude vůbec implementován, je velká otázka.

4. V oblasti Sarakiba celá trasa dálnice M-5 po celé její délce bude pod plnou kontrolou syrské armády. 
Bezpečnost cestování na dálnici M-5 z Maarat-en-Numan do Aleppa bude experimentálně ověřena.

5. Syřané hlásí, že část tureckých pozorovacích stanovišť v týlu syrské armády bude evakuována. Dříve sloužily jako výraz toho, že Turecko nesouhlasí s tím, že Asad okupuje toto území, a právě Erdogan požadoval, aby Asadova vojska byla stažena za svou linii. Poté, co Erdogan souhlasil s novým status quo podél dálnice M-5, jejich existence také ztrácí význam, takže se očekává, že zmizí v příštím měsíci.

6. Turecko rovněž omezuje útok na Evropu s pomocí migrantů – policie přestala řídit tok migrantů do Řecka a samotní uprchlíci byli informováni, že Řecko neotevřelo brány na hranici. 

Nástroj byl použit, efekt se prokázal, takže ho nyní uklidí k dalšímu použití. 
Evropany se však podařilo docela vyděsit.

7. Velmi oceňuji Putinův trolling.

Socha Kateřiny Veliké, porazila Osmany v letech 1768-74 a 1787-92, připojila Krym v roce 1783

Co se týče vytrollení Erdogana, vyjednávání s ním proběhla v hale, kde byla socha Kateřiny Veliké a kompozice na počest rusko-turecké války v letech 1877-1878. 

Bronzová socha hrdinů, ruských vojáků, kteří porazili Turecko v Bulharsku v letech 1877-1878.

Ano, byla to snadná symbolika, i když kompozice na počest rusko-turecké války byla i na jiných setkáních, která se konala v této místnosti. 

Ale byla to symbolika velmi tématická. Erdogan, pokud pochopil tento náznak, komentář k tomu nedal.

8. Mezi tureckými radikály jsou názory rozdělené  – někteří se domnívají, že Erdogan vyjednal dobrou dohodu když zabránil Asadovi okupovat celý Idlib, druzí připomínají Erdoganovy hrozby vyhnat Asada z Idlibu, takže v Turecku můžete sledovat známou diskusi „Erdogan to vzdal – Erdogan všechny přehrál“. 

Aspirace spojené s přímým konfliktem mezi Tureckem a Ruskem se nenaplnily a partnerství „přítele Recepa“ s Ruskem a Íránem pokračuje.

Obecně platí, že pokud nedojde k náhlé recidivě tureckých ambicí, nebo pokud Giulani s “Bílými helmami“ neprovedou nějaký „chemický útok“ nebo něco podobného, pak jsme svědky skutečného dokončení zimní kampaně 2019–2020, která skončila násilným a krvavým finálem, kdy syrská armáda SAA aby udržela všechno, co osvobodila za 2,5 měsíce, musela odolat boji se silami, které získaly přímou podporu od jedné z nejsilněj-
ších armád NATO. 

S pomocí Ruska a Íránu Syřané vydrželi a nyní mohou v uvolněnější atmosféře rozvíjet osvobozená území, na kterých neexistovala vládní kontrola po dobu 7 až 8 let.

V důsledku bojů s džihádisty podporované Tureckem utrpěla armáda Bašára al-Asada značné ztráty:
191 vojáků bylo zabito, 292 zraněno. 

V íránském islámském revolučním gardovém sboru zahynulo 43 vojáků.

Džihádistické formace utrpěly mnohem větší ztráty. Za poslední tři měsíce se počet bojovníků snížil z 32 tisíc na 12–13 tisíc bojovníků. To samozřejmě neznamená, že mezi islámskými militanty bylo zabito a zraněno 20 tisíc lidí. Značná část teroristů jednoduše utekla.

https://bit.ly/32UIOlG
https://bit.ly/2TIJSVA
https://bit.ly/39rbKUK

sdílet na