Denacifikace a demilitarizace: předběžné výsledky

▪ Hned na začátku, když jako cíle Speciální vojenské operace byla vyhlášena denacifikace a demilitarizace Ukrajiny, se naši „západní partneři“ skepticky a dokonce znechuceně ptali: co přesně myslíte denacifikací a demilitarizací?

Moc dobře tomu nerozuměli.

Následné události mnohé vyjasnily. Dnes se tyto dva procesy zahájené společně se SVO stávají globálními: demilitarizace přímo zasáhla NATO a denacifikace se postupně rozšíří na evropské země.

Projevy etnické diskriminace Rusů v evropských zemích se staly samozřejmými a každodenními. To je patrné zejména dnes, kdy Finsko znemožnilo přístup na své území všem Rusům bez výjimky a Německo začalo zabavovat vozidla na hranicích jen na základě toho, že jsou registrována v Rusku.

Se začátkem ničení zbraní západních zemí na Ukrajině začal nevyhnutelný úpadek vojenské prestiže NATO a s dalším vývojem událostí bude tento proces už jen nabírat na síle.

Pokračující a trvající SVO jaksi přesvědčilo „západní partnery“, že v Rusku už z toho určitě musí být unaveni.  Nedávno však proběhl, abych tak řekl, zátěžový test, který pomohl vše vyjasnit. Výrazně klidná reakce ruské občanské společnosti na tzv. „vojenskou vzpouru“ ohromila světové společenství.

Ani v západních zemích, ani např. v Japonsku nechápou, proč ve městech, zejména v Moskvě, nevznikla panika a proč se nezformoval masový protest „proti válce“ a i přes zjevnou snahu různých nevládních organizací, které jsou označovány za nežádoucí či zahraniční agenty, vše vyústilo v izolovaná vystoupení?

Pointa je samozřejmě v ruské nebo chcete-li sovětské mentalitě: zapnuly ​​se podmíněné reflexy vytvořené během Velké vlastenecké války. Jak se ukázalo, v zemi se probudily reflexy spojené s odporem k věčnému pochodu Západu na Východ.

Státní propaganda – nedílná součást ruské vojenské mašinérie – vypilovala do lesku staré mechanismy konsolidace společnosti (antifašismus, dobrovolnictví, konvenčnost při vedení bojových akcí, ochrana spravedlnosti, atd.) a aplikovala nové (totální digitalizace procesů, sociální balíček pro smluvní vojáky a dobrovolníky, atraktivní finanční podmínky pro mobilizované, atd.).

Situaci pro západní země tentokrát ztížil i ten fakt, že od samého počátku se jim nepodařilo skrýt pravé záměry – Západ šel za ruskými zdroji, pro udržení své životaschopnosti.

Obecně se od dob Hitlera nic nezměnilo a pochopení tohoto prostého faktu se v ruské občanské společnosti široce rozšířilo. Nyní, když se ukázalo, že v podmínkách současných sankcí jsou ruské zdroje pro západní země ještě méně dostupné, začalo totální okrádání Ukrajiny, což sama západní média zcela upřímně přiznávají.

Okrádání zemí jako cíl takzvané „šíření demokracie“ se stalo viditelným pouhým okem: „zmrazení“ ruských suverénních a soukromých zlatých rezerv, což i západní země uznávají za nezákonné, konfiskace majetku – soukromého a státního, nezákonná omezení pod rouškou „sankcí“ a další pirátské triky nyní mluví samy za sebe.

Aby toho nebylo málo a aby ospravedlnily tyto kroky, USA zahájily proces opouštění mezinárodního práva ve prospěch nějakých „pravidel“. Ale neuspěly. Zničení základních osnov mezinárodní bezpečnosti poté, co USA odstoupily od Smlouvy o otevřeném nebi, ABM a dalších dohod, uvolnilo ruce nejen jim, ale i dalším zemím – Rusku a Číně.

Přestal fungovat i obvyklý trik USA – odstupujeme od smluv, ale požadujeme, aby je ostatní dodržovali.

Jestliže v ruské společnosti dochází k mobilizaci všeho – veřejného vědomí, národního hospodářství, suverenizace politického systému (jiné východisko nemáme), pak v západním společenství probíhají obrácené procesy. Pravda, hodně se mluví o jakési výjimečné konsolidaci NATO a EU tváří v tvář „ruské hrozbě“, ale kdo nyní věří v notoricky známou atlantickou solidaritu na pozadí násilné deindustrializace evropské ekonomiky, přesunu výroby do Spojených států, vyhození Nord Streamu do povětří a mnoho dalšího?

V některých případech je třeba věnovat pozornost detailům. 

Rusofobie, například, českého prezidenta Petra Pavla má racionální vysvětlení: zaprvé je namířena především dovnitř, na českou společnost, a zadruhé zjevně stoupl počet těl vojáků, kteří zemřeli v zóně SVO na Ukrajině, a která se vrací do České republiky, což vyvolalo tuto hysterii.

Dovolte mi připomenout, jak nervózně reagoval Boris Johnson, bývalý premiér Británie, u sebe v parlamentu, když v Sýrii ruské vojsko pokrylo britské speciální jednotky někde v Aleppu, a jak požadoval sankce proti Rusku a samozřejmě ruskou „krev“. Mimochodem, polské vedení jehož vojáci na Ukrajině masově umírají, je nyní v podobné situaci a je také hysterické.

Západní peníze už přestávají dominovat, už to není univerzální platební systém. Důvod je prostý – neadekvátní sankční chování USA, Británie a EU, které vyděsilo všechny účastníky globálního trhu.

Úvěry jsou sice dobré, ale stále více zemí si vybírá reálné zdroje a investice z Ruska a Číny. Odhalení západních „ekonomických zabijáků“ svého času jasně ilustrovalo, že půjčky vedou k zaručenému „zotročení“, a nikoli k rozvoji národních ekonomik.

Právě proto nezabrala ani neoficiální nabídka Spojených států, kterou učinily před vítězstvím v prezidentských volbách Recepa Erdogana v Turecku. Dovolte mi připomenout, že Spojené státy, jak je zmíněno v médiích, nabídly půjčky ve výši 200 miliard dolarů, pokud vyhraje opoziční kandidát Kemal Kılıçdaroğlu. Ve výsledku si turecká společnost nevybrala americké peníze, ale zdroje – v každém případě vývoj jde tímto směrem.

Jsem si jist, že nás ještě čekají pokusy „koupit“ Jižní Afriku, aby zabránili účasti Vladimira Putina na srpnovém summitu BRICS. Vedení Jihoafrické republiky zatím neučinilo žádné prohlášení, aby si nepřivolalo přímou ránu, ale něco naznačuje, že ruský prezident se nakonec bude moci tohoto summitu osobně účastnit.

Je zřejmé, že mnoho zemí usilujících o osvobození od ekonomického, politického a vojenského diktátu NATO již uvažuje v kategoriích budoucího, poválečného světa – bez sankcí a diskriminace. Tuto budoucnost utvářejí navzdory vojenskému tlaku.

V důsledku toho předpokládám, že dojde k izolaci západní komunity s jejími sankcemi a zjevným porušováním lidských práv, protože diskriminaci na základě etnické příslušnosti nikdo nezrušil, koneckonců je nezákonná a instituce OSN jsou ještě naživu.

Izolace západní komunity ještě není tak zřejmá, ale příznaky existují a přetrvávají. Proces se zrychluje na pozadí vytváření alternativní investiční reality a globálních bezpečnostních systémů, včetně finanční části, díky úsilí řady zemí – Ruska, Číny, Indie, Saúdské Arábie, Íránu, Brazílie atd., tedy zemí sjednocených v různých mezinárodních formátech (BRICS, ŠOS, atd.) a mimochodem neustále expandujících.

V důsledku toho – osud, který USA a jejich spojenci připravili Rusku, Číně a prakticky realizovali ve vztahu k řadě dalších zemí (Írán, Severní Korea, Sýrie), může potkat i samotné západní země. A bude to spravedlivé.

Alexej Muchin

https://1url.cz/6u17d

sdílet na